Komora musí být ve svém konání vůči advokátům srozumitelná a předvídatelná

9. 2. 2022 PhDr. Dagmar Koutská Žádné komentáře

Exkluzivně pro AD

JUDr. Radim Miketa působí v orgánech ČAK již od roku 2005, kdy se nejprve stal náhradníkem představenstva a pak jeho členem. Vždy jako ostravský advokát zastával názor, že regiony musejí být v advokacii slyšet a že aktivní stavovský život má nejen zásadní vliv na vztahy kolegiality mezi advokáty, ale všeobecně přispívá ke kultivaci vztahů v advokacii a zvyšování odbornosti advokátů. Advokátní dění v jednotlivých regionech se vždy snažil podporovat a je připraven jako náhradník představenstva činit tak i v příštích čtyřech letech. Jak řekl úvodem v rozhovoru pro Advokátní deník, není zastáncem převratných změn, ale postupných kroků, které mohou zlepšit a zpříjemnit profesní život advokátů.

Byl jste zvolen náhradníkem představenstva na další čtyři roky. Co vše jste při své kandidatuře zvažoval?

Můj rozhodovací proces byl v tomto směru poměrně dlouhý a náročný. Na jedné straně jsem si byl vědom, že v představenstvu již působím déle než 15 let a sám jsem si velmi dobře uvědomoval, že se nikdo za takovouto dobu neubrání určitému schematismu v uvažování a podléhá dojmu, že již vše ví a na vše má ten správný názor. Na druhou misku vah jsem dával tu skutečnost, že by v činnosti představenstva, ale i Komory jako takové, měla existovat určitá kontinuita a „historická paměť“, která by měla být přínosná pro další činnost.

Co Vás nakonec přesvědčilo?

Za zcela zásadní jsem však považoval doporučení a podporu k další kandidatuře ze strany mnohých kolegů a osobností, kterých si v advokacii velmi vážím. Samozřejmě nemalou roli sehrálo i to, že mám stále chuť pro advokacii pracovat a snad i vize a představu, kam by advokacie směřovat měla a kam nikoliv.

Jak jste s celkovými výsledky voleb do orgánů ČAK spokojen?

Velmi urputně a často bez znalostí věcí bývá v souvislosti se sněmem kritizován postup, kdy představenstvo samo navrhuje kandidáty do jednotlivých orgánů Komory. V tomto směru je nutné zdůraznit, že od počátku svobodného výkonu advokacie po roce 1990 byly takové kandidátní listiny sestavovány právě proto, aby byly do volených orgánů navrhovány osoby a osobnosti z řad advokátů, a to v co nejširším spektru. Myšleno nejen geograficky, ale i tím, aby byly v orgánech zastoupeny jak velké advokátní kanceláře čítající desítky či stovky advokátů, tak malá sdružení advokátů či advokáti vykonávající advokacii samostatně. Ač si každého ze stávajících členů či náhradníků představenstva velmi vážím, a mohu snad uvést, že mnohé z nich mohu označit za své přátele, přesto v představenstvu postrádám tuto pestrost a zástupce mimopražských či regionálních kanceláři. Poprvé od roku 1990 je tak mezi členy představenstva České advokátní komory toliko jediný advokát se sídlem mimo Prahu.

Stejně jako v uplynulému období budete spoluzodpovědný za oblast vzdělávání. Před dvěma roky byl zahájen nový systém advokátních zkoušek, jaké jsou v tomto ohledu Vaše plány na následující čtyři roky?

Oblast vzdělávání je nikdy neukončená kapitola, která se musí nadále rozvíjet a přizpůsobovat potřebám koncipientů a advokátů. Obdobné platí i pro advokátní zkoušky. Tak jak již konstatovali mí ctění kolegové v předcházejících rozhovorech, je pro nejbližší období podstatné, aby bylo uchazečům umožněno psát písemnou část zkoušky na výpočetní technice, nikoliv rukou, jak je tomu doposud. S tím se však pojí i otázky softwarového vybavení, přístup k informačním zdrojům apod. Uvedené tedy není jen otázkou nákupu několika notebooků, jak by se mohlo zdát, a nepochybně si taková změna také vyžádá nemalé investice. O tom, že je takový krok nezbytný, však nejsou žádné pochybnosti. Naopak diskusi jistě bude podrobena i otázka obsahu a formy přístupových testů.

Pandemie covidu-19 a opatření s ní související zásadně ovlivnily právě oblast vzdělávání – především jeho prezenční formu. I ČAK začala hojně využívat online přednášky a semináře. Zvažujete další posun této formy vzdělávání?

Každá mince má dvě strany a stejně tak distanční vzdělávání má svá pro i proti. Jsem přesvědčen o tom, že v době postcovidové, které se snad již v nejbližším období dočkáme, mají vedle sebe místo obě formy vzdělávání. Já osobně vidím v prezenčním vzdělávání jakousi nadstavbu i v tom, že se advokáti či koncipienti na takových akcích seznamují, vyměňují si své zkušenosti a s vysokou mírou pravděpodobnosti se při dalším profesním styku k sobě budou chovat skutečně kolegiálně, nikoliv s apriorní nedůvěrou či dokonce podezíravostí. Nelze přehlédnout ani ten fakt, že mnozí z lektorů distanční formu odmítají, neboť absence bezprostředního kontaktu a reakce posluchačů je pro ně nepřekonatelná.

Dalším tématem Vaší působnosti je kontakt s regionálními zástupci ČAK. Právě oni volají po těsnější spolupráci s vedením ČAK i po rozšíření „služeb“, které by mohli svým kolegům z oblasti zprostředkovávat či poskytovat. Jaké jsou Vaše plány v této oblasti?

Jak znám své milé kolegy z regionů, ti jsou již sami nažhaveni na to, aby mohli obnovit setkávání advokátů jak na poli vzdělávacím, kulturním, sportovním či společenském. S ohledem na výše zmíněnou absenci regionálních advokátů v představenstvu, jsme se již shodli na způsobu užší součinnosti regionálních představitelů s vedením Komory. Jsem přesvědčen, že tato spolupráce bude obapolně prospěšná a posílí soudržnost advokátního stavu. Právě tuto otázku já sám vnímám jako velmi podstatnou a jsem připraven v tomto směru usilovně pracovat.

Vedle funkce v představenstvu Komory působíte i jako advokát. Jak si myslíte, že by měla úspěšnému advokátovi v jeho profesním růstu pomáhat jeho stavovská organizace?

Myslím, že role a úloha Komory bude v následujícím období intenzivněji diskutována, i když v tomto směru zaznamenávám poněkud odlišné názory i mezi členy orgánů Komory. Osobně se domnívám, že Komora by do činnosti advokátů měla zasahovat co nejméně, ale na druhé straně musí zejména zajišťovat rovné podmínky jejich volné soutěže. Jako regulátor pak musí být ve svém jednání a konání srozumitelná a předvídatelná. Samozřejmě musí advokátům a zejména koncipientům poskytovat možnost kvalitního vzděláváni, aby si i nadále udržela zcela svébytné a v jistých směrech monopolní postavení mezi právnickými profesemi. Na poli stavovském by nadále měla nacházet cesty a možnosti k tomu, aby se advokáti mohli scházet i při jiných než vzdělávacích akcích a aby taková nabídka byla pro advokáty dostatečně přitažlivá.

Jaký je Váš recept na to skloubit vlastní praxi s funkcí v ČAK a dalšími profesními aktivitami a která činnost Vám v tom pomáhá?

Rozhodně se necítím být povolán k tomu, abych mohl dávat komukoliv recepty či rady v tomto směru. Již od dětství jsem byl veden ke sportu, a proto i ve svém věku vyhledávám sportovní aktivity, byť nezainteresovaní pozorovatelé již některé mé výkony hodnotí spíše jako parodii na sport. Vzhledem k tomu, že jsem člověk společenský, vyhledávám spíše sporty kolektivní, a tak i k běhu či jízdě na kole raději vyzvu kamaráda, než bych se sám se sluchátky uzavřel před světem. Ve volných chvílích dávám přednost četbě, a doháním tak nedohonitelné resty ve své sečtělosti.

V seriálu rozhovorů Advokátního deníku s nově zvolenými členy představenstva ČAK jste si již mohli přečíst: