Usilovat o přehledný a kultivovaný písemný projev není samoúčelné. Smlouvy, podání či rozhodnutí totiž nepíšeme pro sebe, ale pro druhé, a mělo by nám tedy záležet na tom, jak se čtenářům bude náš text číst. Ke kvalitnímu psaní by nás měla motivovat už jen naše profesní poctivost… A protože bych vás chtěla přesvědčit o tom, že každý z nás může přispět k tomu, aby právní texty lépe plnily svůj účel: aby neodrazovaly neprávníky, jimž máme pomáhat vyznat se v právu, a abychom si i my právníci lépe rozuměli navzájem, připravila jsem pro vás miniseriál „Právnická čeština“, v němž vás seznámím s nejčastějšími prohřešky, jichž se dopouštíme, a poradím, jak je napravit. Tentokrát probereme sloveso měl, resp. jeho možný dvojí význam.

 

Co přesně znamená „měl“ aneb Jak se vyhnout dvojznačnosti

Měla to poslat včera ráno může mít v dnešní češtině dvojí velmi odlišný význam. Buď očekávalo se to od ní a ona měla toto očekávání splnit; byla k tomu povinna; bylo žádoucí, aby to poslala; nebo prý/údajně to poslala (takto jsem to zaslechl, ale nemám to potvrzeno).

Druhý z těchto významů tedy vyjadřuje cizí tvrzení, nepotvrzenou zprávu. Přišel k nám původně z němčiny a je doložen již u Boženy Němcové (Cože se mělo stát?, ptala se babička). V literatuře, zvlášť v té historické, bych proti němu nic nenamítala. V textech, které mají sloužit praktickým účelům, je však vhodnější, aby význam každého slova byl jednoznačný. V právních textech je pak přímo nutné, aby sdělení bylo zcela přesné a aby čtenář nemusel číst dvakrát. Dvojí možný význam tvaru měl však tento úkol neusnadňuje.

 

Právo není publicistika

Stávající slovníky (které nezachycují nejnovější vývoj jazyka) vykazují ten druhý význam (tj. nepotvrzenou zprávu) do oblasti češtiny obecné či hovorové. Zdá se ale, že současný mediální jazyk se bez tohoto významu nemůže obejít. Výraz měl ve smyslu nepotvrzené zprávy je velmi rozšířen v mluvené i psané publicistice, zejména ve zprávách o trestné činnosti a policejním vyšetřování (žena měla spáchat sebevraždu; obviněný měl nasednout do neuzamčeného vozidla; pachatelka měla přelézt oplocení).

Snažit se toto používání vymýtit z denního zpravodajství je nemožné, a ani mi o to nejde. Když bez toho novináři nemohou být, budiž. Právní texty mají však jinou funkci než zprávy z rubriky Krimi. K jejich nejdůležitějším vlastnostem patří přesnost, jednoznačnost a výstižnost. Jako právníci bychom proto měli pečlivě vážit, zda ve svých větách opravdu musíme používat výraz měl v onom druhém významu.

Většinou nemusíme. Většinou to děláme bezmyšlenkovitě jen proto, že se to tak všude píše a nám se nechce uvažovat o jiné formulaci než o té, která nás automaticky napadla. Takový přístup k psaní je ale pro právníka a jeho profesní pověst dost nešťastný. Jak už jsem řekla: kdo nechce při psaní přemýšlet nad tím, jak svému čtenáři předat text co nejlepší – tedy jednoznačný a bez námahy srozumitelný –, měl by se raději věnovat nějaké jiné činnosti, u níž na kvalitě textu tolik nezáleží.

 

Jazyk nám nabízí i jiné a vhodnější možnosti, jak se distancovat od tvrzení, o němž píšeme

Zaprvé máme na výběr z mnoha příslovcí, jako jsou prý, údajně, nejspíš, asi, pravděpodobně, patrně (příklady z novin by tedy zněly takto: žena údajně spáchala sebevraždu; obviněný prý nasedl do neuzamčeného vozidla; pachatelka nejspíš přelezla oplocení).

Zadruhé si můžeme pomoci předsunutou uvozující větou: zdá se, že…; je možné, že…; svědci uvedli, že…; nebo hned na začátku věty objasníme, kdo je zdrojem tvrzení: podle výpovědi pana R./podle sdělení policistů se vůz pohyboval… Pan R. či policisté to totiž opravdu takto řekli. Proto stačí jednoduchý oznamovací způsob slovesa (pohyboval se) a není třeba sklouznout k formulaci z výpovědi pana R./ze sdělení policistů plyne, že vůz se měl pohybovat…, která k lepšímu pochopení nijak nepřispívá.

 

Podívejte se, jak může být užití tvaru měl matoucí a jak by se tomu dalo předejít:

 

Člověk, se kterým družstvo Riko mělo sjednávat dodávky materiálu, ve skutečnosti nebyl oprávněn za společnost Amira jednat.

 

Z věty nepoznáme, zda mělo sjednávat znamená tento postup byl družstvu uložen (družstvo takto bylo povinno postupovat, o existenci této povinnosti není pochyb), nebo družstvo tvrdí, že takto o své vůli postupovalo (jeho tvrzení ale nelze ověřit). Každá z těchto okolností přitom může mít různé právní důsledky.

Text však pokračuje dál:

 

Jednatel Amiry kategoricky odmítl jakékoli spojení své společnosti s tímto člověkem. Soud proto považoval za nadbytečné vyslýchat jednatele Amiry, případně další osoby, které měly objasnit vztah mezi ním a člověkem, se kterým mělo jednat Riko.

 

V navazující části úryvku už se vyjasňuje, že družstvo Riko je patrně nevěrohodné. Začíná nám proto svítat, že ta formulace mělo sjednávat v první části, stejně jako mělo jednat v závěru druhé části, nejspíš znamená družstvo Riko tvrdí, že jednalo s někým z Amiry, ale nic dalšího jeho tvrzení neprokazuje. Je však dost nešťastné, pokud se můžeme na významu první věty úryvku ustálit až po četbě věty druhé a třetí. Ideálně by se totiž čtenář neměl v textu moc vracet a významem každé věty by si měl být jist nejpozději na jejím konci, ne až o kus dál.

Formulace je o to nevhodnější, že slova osoby měly objasnit v tomtéž úryvku nevyjadřují nedoložené tvrzení, ale povinnost (výslech osob, jimž by bylo uloženo objasnit). V jediném souvětí je tak stejné slovo měl použito ve dvou různých významech. To je nežádoucí v jakémkoli textu – a v textu právním je to přísně zapovězeno.

Náprava úryvku není obtížná. Stačí se vyhnout publicistickému významu tvaru měl – a vlastně zde nepotřebujeme ani měl v onom tradičním významu povinnosti. Úryvek tak bude jednoznačný a nevyvolá ve čtenáři žádnou pochybnost:

 

Člověk, se kterým družstvo Riko údajně sjednávalo dodávky materiálu, ve skutečnosti nebyl oprávněn za společnost Amira jednat.   Jednatel Amiry kategoricky odmítl jakékoli spojení své společnosti s tímto člověkem. Soud proto považoval za nadbytečné vyslýchat jednatele Amiry, případně další osoby, které by mohly objasnit vztah mezi ním a člověkem, se kterým prý jednalo Riko.

 

V praxi se setkáme i s případy, v nichž autoři sice správně použili údajně nebo podle (nějakého zdroje), ale kromě toho ještě dodali výraz měl. To je zbytečné a stylisticky neobratné – úplně postačí distancovat se jednou:

 

První skutky, které mu jsou kladeny za vinu, měl údajně spáchat brzy po operaci srdce.

První skutky, které mu jsou kladeny za vinu, údajně spáchal brzy po operaci srdce.

 

 

Kdy je výraz měl vhodný pro vyjádření odstupu

Je celkem psychologicky pochopitelné, že účastník, který popírá svou vinu za protiprávní čin, se snaží své přesvědčení přenést i do jazyka – a distancovat se třeba i od pravomocného rozhodnutí o takovém činu slůvkem měl: Žalobce podává žalobu proti rozhodnutí o přestupku. Měl jej spáchat tím, že překročil rychlost jízdy…

 

Méně pochopitelné je, že taková vyjádření účastníků pak přebírají do svých rozhodnutí i orgány veřejné moci, které současně těmito rozhodnutími shledávají účastníka vinným. Takový způsob použití je unikátní právě pro tento typ právních textů – a současně je nesmyslný (speciálním právnickým způsobem). Publicistický text se tím měl aspoň snaží říci to, co jsem právě popsala, tedy že jde o dosud neověřené tvrzení, o skutečnosti, které jsou jen pravděpodobné, ve fázi vyšetřování. Ale co se snaží sdělit čtenářům Nejvyšší správní soud v tomto výňatku?

 

Stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání přestupku, který měl spáchat úmyslným narušením občanského soužití vyhrožováním újmou na zdraví, čehož se měl dopustit v úmyslu přímém.

 

Podotýkám, že v této věci byl účastník uznán vinným v prvním stupni správního řízení, jeho správní odvolání bylo zamítnuto, poté neuspěl se správní žalobou a nakonec byla zamítnuta i jeho kasační stížnost. Soud měl tedy co do činění s účastníkem, jehož vina byla pravomocně konstatována, a sám na tom výsledku nic nezměnil. Nevidím tu tak ani psychologický, ani žádný jiný důvod pro to, aby věta zpochybňovala správnost závěru o vině pomocí výrazu měl. Takové použití je matoucí (právně zavádějící), a nerespektuje dokonce ani běžný publicistický úzus.

Soudy by se ve svých rozhodnutích měly přidržet výrazu měl pro vyjádření odstupu jen tam, kde samy vinu neshledaly, ačkoli soud nižšího stupně (případně státní zástupce či kárný navrhovatel) považoval účastníka za vinného:

 

Obviněný se zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že (…) mařil výkon trestu domácího vězení tím, že se ve vymezené době nezdržoval na určené adrese, čímž měl spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí.

 

První čtyři díly miniseriálu Právnická čeština naleznete ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.

 

Autorka Mgr. Michaela Bejčková je soudkyní Nejvyššího správního soudu
Foto: canva.com a archiv NSS