Usilovat o přehledný a kultivovaný písemný projev není samoúčelné. Smlouvy, podání či rozhodnutí totiž nepíšeme pro sebe, ale pro druhé, a mělo by nám tedy záležet na tom, jak se čtenářům bude náš text číst. Ke kvalitnímu psaní by nás měla motivovat už jen naše profesní poctivost… A protože bych vás chtěla přesvědčit o tom, že každý z nás může přispět k tomu, aby právní texty lépe plnily svůj účel: aby neodrazovaly neprávníky, jimž máme pomáhat vyznat se v právu, a abychom si i my právníci lépe rozuměli navzájem, připravila jsem pro vás miniseriál „Právnická čeština“, v němž vás seznámím s nejčastějšími prohřešky, jichž se dopouštíme, a poradím, jak je napravit.  Ve třetím díle se zaměříme na vazbu došlo k.

 

Došlo k opomenutí přemýšlení při psaní aneb O bezmyšlenkovitém používání otesánkovité vazby „došlo k“

Všimli jste si, jak jsou v našich textech populární tzv. chodecká slovesa? Navrhovatel vychází z toho, že…; správce daně přistoupil k dokazování…; soud nemohl vykročit ze zákonného rámce…; znalec došel k závěru, že…; nebylo možno přikročit k výslechu… Některá z nich jsou užitečná, jiná už méně. Projevuje se v nich asi potřeba konkrétněji uchopit nějaký abstraktní jev – myšlenku nebo formální proces – a slovně naznačit jejich vnitřní pohyb či vývoj.

 

Mezi chodecké výrazy patří i vazba došlo k (dojde k, dochází k), která je v právních a obecněji úředních textech velmi oblíbená.[1] Je to vazba velmi nebezpečná apetitem, s nímž pohlcuje všechna plnovýznamová slovesa ve svém dosahu a nahrazuje je prkennou konstrukcí s podstatným jménem. Jak o tom svědčí denní zpravodajství (vlevo originál, vpravo překlad):

 

Napříč všemi kraji došlo k výraznému poklesu teploty.	V celé zemi se výrazně ochladilo.
Dojde-li k úmrtí pacienta v nemocnici, …	Zemře-li pacient v nemocnici, …
Na Dlouhém rybníku došlo k úhynu stovek ryb.	Na Dlouhém rybníku uhynuly stovky ryb.

 

Co vede autory k tomu, aby místo jednoduchých, krátkých výrazů jako ochladilo se nebo zemřel používali krkolomné opisy došlo k poklesu teploty nebo došlo k úmrtí? Jsou zřejmě přesvědčeni, že krátké výrazy jsou příliš prosté, selsky přímočaré, a nehodí se tak pro tištěný text.

To je omyl. To, že jsou výrazy vpravo krátké, je přednost sama o sobě; krom toho jsou spisovné, odrážejí to, jak normálně mluvíme, a čtenář jejich význam vstřebá okamžitě. Navíc jsou to plnovýznamová slovesa a těch bychom do vět měli dostat co nejvíce, aby text hladce plynul. Je-li text řekou, jsou slovesa proudem: jen s nimi se lze dostat dál. Trpí-li text nedostatkem sloves, proud slábne a čtenář buď zůstane bezradně na místě, nebo musí pádlovat o to zuřivěji, a odvádět tak práci za autora (který si přitom za pronájem loďky nechal zaplatit a ještě sliboval, že dnes to pojede samo!).

 

Dojít je samozřejmě také sloveso a může být i plnovýznamové – ale ve vazbě došlo k se zpronevěřilo svému účelu. Místo aby bylo proudem, je balvanem ležícím v mělkém řečišti. A že je takových balvanů v našich textech požehnaně:

 

Lze předpokládat, že ze strany společnosti nedošlo ke spáchání správního deliktu a že dojde k zastavení řízení.	Lze předpokládat, že společnost nespáchala správní delikt a řízení bude zastaveno.
Dnem určujícím počátek lhůty pro podání návrhu ve věci soudního přezkumu volby prezidenta republiky je den, kdy došlo k vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky Státní volební komisí.	Dnem určujícím počátek lhůty pro podání návrhu na soudní přezkum volby prezidenta republiky je den, kdy Státní volební komise vyhlásila celkový výsledek volby.
Při vyhotovení rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti spočívající v opomenutí uvedení skutečnosti, že se věc vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení, do výroku rozsudku.	Při vyhotovení rozsudku se soud dopustil zjevné nesprávnosti: opomněl do výroku uvést, že se věc vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

 

Na těchto příkladech je vidět, že vazba došlo k si dobře rozumí s dalším neblahým jevem, o němž bude řeč za chvíli – s podstatnými jmény slovesnými (podstatnými jmény odvozenými od sloves, která nejčastěji končí na –ní: spáchat → spáchání, zastavit → zastavení, vyhlásit → vyhlášení).

Nejčastěji vazba došlo k udělání něčeho nahrazuje úplně normální a poctivý trpný rod něco bylo uděláno (dojde k zastavení řízení = řízení bude zastaveno). Je-li pro nás důležitý výsledek děje a jeho aktér je nám lhostejný (do věty ho nevtahujeme), měli bychom použít trpný rod – vždyť to je jeho nejvlastnější účel.

 

A není tu ani jediná situace, ve které by vazbu došlo k bylo možné vzít na milost? Mám-li drobně ustoupit: ocitnete-li se ve stylistické krajní nouzi a opravdu vás nic lepšího nenapadne, použijte tuto vazbu tam, kde se došlo k nepojí s podstatným jménem slovesným zakončeným na –ní, a kde tedy nelze celou větu velmi rychle a jednoduše převést do obvyklejší slovesné vazby. Jak uvádí již citovaná Eva Macháčková, půjde o případy typu došlo k nehodě, došlo ke škodám, došlo k boji, došlo k hádce. Ani zde to ale nebývá jediná možnost: lze napsat stala se nehoda, vznikly škody, rozpoutal se boj, strhla se hádka. Jakémukoli textu – i tomu odbornému – vždy prospěje, když bude psán jazykem pestrým a nejednotvárným.

 

Poslední poznámka: podstatná jména slovesná, která se tak ráda pojí s vazbou došlo k, mohou být nejen českého původu (a končit na -ní, -ání, -ení), ale i původu latinského a v takovém případě končí na –ce. Těchto tvarů se zbavíme stejným způsobem, jaký je výše popsán. Zamyslíme se nad tím, co chceme opravdu říci, a vyjádříme to tak, jako bychom se teprve připravovali vstoupit do prvního ročníku právnické fakulty:

 

došlo k realizaci rozhodnutí o vyhoštění cizince	cizinec byl vyhoštěn
došlo k absenci uvedení data vypravení rozhodnutí	nebylo uvedeno/chybělo tu datum vypravení rozhodnutí
má dojít k aplikaci zásady příkazu retroaktivity ve prospěch pachatele	má se uplatnit retroaktivita ve prospěch pachatele

 

První a druhý díl miniseriálu Právnická čeština naleznete ZDE a ZDE.

 

Autorka Mgr. Michaela Bejčková je soudkyní Nejvyššího správního soudu
Foto: canva.com a archiv NSS

 

---

^[1] O oblibě této vazby mezi úředníky se zmiňuje už Antonín Opravil před osmdesáti lety ve svém článku Úřední jazyk (Naše řeč č. 4/1941, str. 97–102, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3583).

Vazba se ukázala velmi životaschopnou i za minulého režimu. Eva Macháčková uvádí už v roce 1980 [Výrazy typu došlo k nehodě, došlo k hádce. Naše řeč č. 4/1980, str. 186–192, http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6203] tento příklad ze života komunistické strany: „V důsledku výměny stranických legitimací došlo k upevnění a zvýšení disciplíny v placení členských příspěvků, přičemž dochází i nadále u jednotlivých členů k nepravidelnému placení.“ Pěkná ukázka vyprázdněného jazyka partajních sekretariátů, který bychom raději neměli napodobovat.