Osudy Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se před 55 lety upálili na protest proti rezignaci společnosti po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy, byly hlavním tématem konference Zločiny komunismu, která se konala v prostorách sídla Senátu v pondělí 26. února, den po výročí komunistického převratu v roce 1948. Smyslem akce tak bylo rovněž přiblížit praktiky komunistů po jejich nástupu k moci.

„Nesmíme si lhát do kapsy, v současnosti naší společnosti hrozí další hrozby, ne nutně nepodobné komunistické ideologii. Proto je zásadní, aby mladí lidé dobře věděli, co totalita naší zemi přinesla,“ řekl místopředseda Senátu Tomáš Czernin, který se na pořádání konference podílel.

Ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek připomněl, že v prvních dvou měsících letošního roku uplynulo 55 let od sebeupálení studentů Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří v roce 1969 protestovali tímto radikálním způsobem proti politické a společenské situaci v Československu, jehož komunistické vedení postupně pod sovětským tlakem obnovovalo autoritativní způsob vládnutí po krátkém období uvolnění během éry takzvaného pražského jara. Studenti chtěli svým sebeobětováním opětovně vyburcovat společnost, která se smiřovala se sovětskou okupací. Historici na konferenci poukázali také na další osobnosti, které se postavily proti komunistické zvůli a nespravedlnosti.

Komunisté po převzetí moci odstartovali represe vůči svým odpůrcům i kritikům. Podle historiků bylo z politických důvodů po roce 1948 popraveno kolem 250 lidí, z nichž k nejznámějším patří Milada Horáková. Popraveni byli při politických čistkách v 50. letech také někteří komunističtí protagonisté. Zhruba 200 000 lidí bylo odsouzeno do vězení nebo pracovních táborů, nejméně 20 000 lidí prošlo tábory nucených prací. Nejméně 4500 osob pak zemřelo ve vězeních a lágrech v důsledku umučení nebo špatných životních podmínek. Za poslední osobu popravenou v Československu z politických důvodů badatelé považují Vladivoje Tomka. V pankrácké věznici byl popraven 17. listopadu 1960 v 27 letech. Na 300 lidí zahynulo při pokusu o emigraci, do ciziny uteklo až čtvrt milionu obyvatel.

Komunistický režim plánovitě likvidoval jakoukoli opozici pod heslem „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. Kolem 100 000 rodin přišlo o majetek při vyvlastnění zemědělských usedlostí v rámci kolektivizace venkova nebo při zestátnění podniků, živností, obchodů i domů. Původní společenské organizace jako skautský Junák nebo sportovně laděný Sokol byly zakázány. Vyšší vzdělání umožnil komunistický stát jen politicky spolehlivým jedincům.

Zdroj: ČTK
Foto: archiv Senátu