Dnes je tomu 55 let, co se student historie a politické ekonomie Filozofické fakulty UK Jan Palach 16. ledna 1969 na protest proti okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy v srpnu 1968, resp. na protest proti utlačování svobod, jež následně nastalo, zapálil na pražském Václavském náměstí. O tři dny později rozsáhlým popáleninám podlehl.

Je 55 let hodně nebo málo? Je odkaz Palachova činu, který měl vyburcovat národ z letargie, stále živý? Možná, že v posledních měsících, týdnech a dnech jsme cítili, že více než kdy jindy. V Palachových posledních slovech, že „člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí“ spatřujeme sílu a poselství jeho činu dodnes.

To, že se dvacetiletý člověk zapálí s vědomím toho, že s největší pravděpodobností zemře a obětuje svůj mladý život v plamenech, což představuje asi nejbolestivější způsob smrti, je rozhodně akt nestandartní a neuchopitelný, a ještě dnes budí silné emoce a často i protichůdná hodnocení.

Již krátce po jeho smrti začal vysoce postavený komunistický funkcionář Vilém Nový pronášet lživé teorie o Palachově smrti a motivaci jeho činu. Podle Nového slov se Palach nechtěl zabít, nýbrž pouze polít chemikálií způsobující „studený plamen“, a tímto protestem destabilizovat situaci ve společnosti. K této formě protestu měli studenty podle jeho slov navést například Vladimír Škutina, Lubomír Holeček, Pavel Kohout a další. Ti na Nového podali žalobu na ochranu osobnosti.

Další žalobu podala synovou smrtí zdrcená a režimem popotahovaná Palachova matka Libuše. Tehdy jí pomohla mladá, ale odvážná advokátka Dagmar Burešová. I přesto, že soudkyně Jarmila Ortová obě žaloby zamítla se zdůvodněním, že Nový měl nejen právo, ale dokonce povinnost kritizovat Palachův čin, se Dagmar Burešová za čest Jana Palacha a jeho rodiny bila jako lvice. Ostatně jejím mottem bylo: „Strach je přirozený. Jen hlupák nemá nikdy strach, protože nemá dost fantazie, aby si dokázal představit, co vše se může stát. Ale strach je třeba umět překonávat. V jeho překonávání se rodí statečnost. Dovedeno do důsledků, kdo ho nechce překonávat, není statečný, jen zbabělý.“

Životní příběh Dagmar Burešové, a to včetně „kauzy Palach“, připomněla výstava v rámci projektu ČAK Advokáti proti totalitě, pořádaná v letech 2019–2022 Českou advokátní komorou v Praze, Brně a Plzni.

Případ na ochranu osobnosti Jana Palacha je možné si připomenout i prostřednictvím speciálních webových stránek www.advokatiprotitotalite.cz, které Komora provozuje a kde jsou zveřejněny další dokumenty, fotografie a videa připomínající jak první dámu české advokacie Dagmar Burešovou, tak další statečné advokáty, jejichž osudy by neměly být nikdy zapomenuty a jejichž další jména, jako například Antonína Kloudy, přibývají.

redakce AD

Foto: posmrtná maska Jana Palacha v jeho rodném domě ve Všetatech, redakce