Své o tom, jak lákavé a současně složité je být sluhou dvou pánů, věděl už Truffaldino z Goldoniho hry (1745) Sluha dvou pánů. Kdo jste ji nestihli zhlédnout v Národním divadle, když v ní exceloval Miroslav Donutil, budete si ji muset pustit ze záznamu. Stará scéna ji uváděla mezi lety 1994 až 2016. O její rekordní šestisté repríze a derniéře v jednom psaly kulturní rubriky všech novin. Truffaldino se při práci pro dva pány pěkně naběhal. A nedalo na sebe dlouho čekat, příkazy, které mu uložil jeden, začal brzy plést s těmi, co mu zadal druhý. Vznikaly tak mnohé komické situace a diváci Donutilovo umění přidat ke Goldonimu textu ještě něco navíc oceňovali hlasitým smíchem a potleskem. S odstupem času mi až teď dochází, že jsem vlastně už tehdy v roce 1994 jako student gymnázia viděl v Národním divadle to, čemu dnes jako advokát říkám střet zájmů.

Česká advokátní komora odeslala loni v říjnu ministerstvu spravedlnosti návrh novely zákona o advokacii, který by měl, kromě jiného, zavést zkrácené úvazky pro koncipienty, on-line volby do orgánů Komory, rozšířit zákaz odposlechu komunikace mezi obhájcem a obviněným na jakýkoli kontakt mezi advokátem a jeho klientem… a také rozvolnit zákonem definovaný střet zájmů při poskytování právních služeb.

Zavedení takzvaného informovaného souhlasu, který by klienti mohli advokátu písemně udělit k tomu, aby je zastupoval oba dva, či jim radil, ačkoli již dříve poskytnul nebo ještě stále poskytuje právní služby jednomu z nich (což je dnes důvod pro odmítnutí právních služeb tomu, který advokáta o radu nebo zastoupení žádá jako druhý v pořadí), dlouhodobě prosazují především tuzemské největší a nadnárodní advokátní kanceláře. Tradičnímu pojetí advokacie se však informovaný souhlas příčí. Advokáti se mu po desetiletí vyhýbají jako čert kříži. Chápou, že pokud rozvádějí manžela, pozbyli by převzetím právního zastoupení rozvádějící se manželky jeho důvěru, i kdyby ji měli zastupovat či jí radit ve věci s rozvodem těch dvou nijak nesouvisející.

Střet zájmů v advokacii není jen o konkrétní kolizi, tedy o reálné hrozbě využití či zneužití informací z jednoho klientského případu ve druhém. Je i o tom, že čím víc slupek jako z cibule oloupete rozvolněním střetu zájmů z diskrétnosti advokacie, tím méně vám z ní nakonec zbude. Zmizí advokacie a zůstane čistý, a když ne přímo špinavý, tak aspoň ušpiněný byznys.

Informovaný souhlas není nástroj advokacie. Je to nástroj byznysu. Proto do advokacie nepatří. Pokud v ní bude, nenávratně ji poškodí. Není to smetáček ani větší koště, ale zatraceně výkonný multifunkční vůz městských technických služeb k umetení všech cestiček a chodníčků ke zvýšení rizika využití či zneužití klientských informací. Jakmile projede okolo, sice uklidí a bude po problému, přesto, anebo právě proto, po sobě ale zanechá negativní dojem v klientech („…neměla jsem si ho najímat, vždyť to byl jeho advokát už z dřívějška, a taky to podle toho dopadlo…“) i v široké veřejnosti. Jeden případ jsem zmínil a druhý uvedu právě teď. Týká se všech advokátů.

Podle serveru Česká justice si advokátní kancelář PRK Partners, jejímž společníkem je současný předseda České advokátní komory Robert Němec, vydělala na zastupování ministerstva spravedlnosti v soudních sporech v prvním pololetí loňského roku 227 tisíc korun. Úplné informace o výdajích na své poradce musejí nejen ministerstva, ale i ostatní ústřední orgány státu, zveřejňovat v rámci transparentnosti veřejné správy co půl roku na svých internetových stránkách. Pokud jde o resort spravedlnosti, najdete je všechny tady.

Informace mne zaujala. Uvědomil jsem si, že ministerstvo spravedlnosti, které má vůči advokacii významné pravomoci (ministr je například kárným žalobcem, Komora musí ministerstvu zaslat každý nový stavovský předpis a ministr jej může napadnout u správního soudu, ministerstvo ve formě vyhlášky vydává advokátní tarif i advokátní zkušební řád a ministr na návrh Komory jmenuje členy zkušební komise pro advokátní zkoušky, ministerstvo je předkladatelem všech novel zákona o advokacii a odborným garantem všech návrhů zákonů týkajících se justice, tedy nejen zákona o soudech a soudcích a o státním zastupitelství, ale třeba i notářského a exekutorského řádu, zákona o soudních poplatcích, civilních a trestních předpisů aj.) je klientem advokátní kanceláře předsedy Komory. Podle informací obsažených ve veřejně přístupném Registru smluv předseda Komory po svém zvolení jejím předsedou (3. listopadu 2021) uzavřel za svou advokátní kancelář jako její jednatel s ministerstvem spravedlnosti dodatek k dřívější smlouvě o poskytování právních služeb (15. listopadu 2021) a jednu novou smlouvu (17. února 2022).

Nepovažuji to vhodné, a to přesto, že si ministerstvo u advokátní kanceláře PRK Partners neobjednalo práce na novele advokátního tarifu ani zákonu o advokacii. Jsme opět u toho, co ještě není a co už je střet zájmů, ale také a především u toho, co všechno za něj může advokátní veřejnost považovat. Každý předseda Komory potřebuje namísto klientského vztahu s ministerstvem spravedlnosti naopak odstup od něj a volné ruce k tomu, aby při jednáních s ním mohl skutečně svobodně a nezávisle na zájmech kohokoli jiného než všech advokátů (tedy i své vlastní advokátní kanceláře) prosazovat a hájit zájmy advokacie jako celku. Jenže „…oprávněné zájmy klienta mají přednost před vlastními zájmy advokáta i před jeho ohledem na jiné advokáty…,“ píše se v etickém kodexu Komory (Čl. 6 odst. 1). Platí to i pro zájmy Komory?

Ta teď například u ministerstva spravedlnosti prosazuje novelu advokátního tarifu zohledňující inflaci od roku 2006 i potřebu advokátů účtovat úkony, které současný tarif nezná. Také chce advokáty nechat, pokud možno, už na příštím sněmu volit orgány Komory i on-line a slibuje kratší úvazky pro koncipient(k)y. K tomu zase od ministerstva potřebuje novelu zákona o advokacii, o níž jsem psal výše.

Novelu tarifu oznámil ministr spravedlnosti na společné tiskové konferenci s předsedou Komory před čtvrt rokem. Přestože by účinná měla být už od letošního července, nedostala se dosud do meziresortního připomínkového řízení. Od ledna, kdy ministr navštívil Komoru, přitom stát začal radikálně šetřit. Ruší pobočky České pošty i finančních úřadů. Uvažuje o daňové reformě. Nechci přivolávat povodeň, ale začínám se obávat, aby se nezačalo znovu „srážkově šetřit“ i na zvýšení advokátního tarifu, na které jako advokáti čekáme už šestnáct let. Bez změny zákona o advokacii zase nebudou možné kratší úvazky pro koncipient(k)y ani on-line volby do orgánů Komory. Jenže ani návrh novely zákona o advokacii, která by to měla umožnit, ministerstvo nerozeslalo do meziresortního připomínkového řízení, ačkoli přijímaní zákonů trvá standardně rok i víc a do příštího advokátního sněmu zbývají už jen dva.

K obojímu tedy Komora potřebuje ministerstvo spravedlnosti a o obojím s ním vyjednává i její předseda. Jsem rád, že advokátní kancelář PRK Partners má tak lukrativního a renomovaného klienta, jakým je ministerstvo spravedlnosti. Nezávidím jí ho a upřímně jí ho přeju. Pokud ale s ministerstvem za Komoru jako její předseda vyjednává o zvýšení advokátního tarifu a o prosazení novely zákona o advokacii (která je podle ministra spravedlnosti ve své části týkající se rozšíření zákazu odposlechu mezi obhájcem a obviněným na advokáta a jeho klienta k jednání se státními zástupci…), tedy celkově o lepších podmínkách pro všechny advokáty, společník advokátní kanceláře, která pro ministerstvo pracuje, pak musejí mít všichni advokáti jistotu, že při dosahování žádného z kompromisů, neboť těch bývají plná všechna vyjednávání, ani na vteřinu nepřeváží zájem na zachování klientského vztahu s ministerstvem nad zájmy všech advokátů. Třeba právě nad kompromisem namísto skutečného zvýšení advokátního tarifu o dvě třetiny. Neříkám, že se to stalo, nebo že se to stane, ale je vhodné na to upozornit tím spíš, že se obhájci v Anglii a Walesu dočkali lepšího odměňování teprve až díky stávce zorganizované svou profesní komorou.

Otázka tedy zní, jestli současný předseda Komory, pokud jednání o zvýšení advokátního tarifu vyústí v nepřijatelný kompromis, povede české advokáty tak jako v Anglii nebo Walesu do stávky proti svému vlastnímu klientovi. Přál bych si, aby ano.

JUDr. Tomáš Nahodil, advokát v Praze
Ilustrační foto: canva.com