K diskusi: Právo a spravedlnost doby „covidové“ a platforma Covid a právo

Exkluzivně pro AD

 „Žijeme v právním státě. Každé nařízení vlády musí mít oporu v zákoně. I v dobách krize. Vláda nemůže protiprávně zasahovat do života obyčejných lidí.“ To jsou úvodní slova na stránkách nově vzniklé platformy Covid a právo[1] a nelze jinak, než s nimi vřele souhlasit. Nepůsobí však některá další sdělení této platformy jako oxymóron, něco jako „ohlušující ticho“ nebo „mrtvé milenky cit“? Neprotiřečí si s proklamovanou podporou právního státu?

 

K otázkám právního řádu v době „covidové“

Legislativa v podobě opatření Ministerstva zdravotnictví (MZd) v době covidové byla a je parodií na právní řád. Při pokusu o orientaci v těchto opatřeních člověk zažívá muka, asi jako kdyby musel poslouchat, jak král básníků z rodu Azghotů z planety Kria předčítá svou Ódu. (Pro ty, kteří neznají Stopařova průvodce po galaxii Douglase Adamse – „…čtyři posluchači při tom zemřeli na vnitřní krvácení a předseda Středogalaktické komise pro mrzačení umění přežil jen díky tomu, že si uhryzal jednu nohu“.) Namísto lamentací nad tím, co ta muka způsobuje, si autorka dovoluje odkázat na některé z prohřešků proti zákonodárství, kterých se dopouštěl král Rex, hrdina knihy „Morálka a právo“ snad nejvýznamnějšího představitele přirozenoprávní teorie 20. století Lona Luvoise Fullera. Na příkladu normotvorby krále Rexe Fuller ukazuje, že právo, které má zavazovat, musí mít svou kvalitu. Nuže ony vybrané prohřešky:

– neschopnost dospět k pravidlům, což vede k rozhodování ad hoc,

– neschopnost vytvořit srozumitelná pravidla,

– uzákonění pravidel, která si odporují,

– neschopnost zveřejnit nebo zpřístupnit pravidla, která se mají dodržovat,

– provádění tak častých změn pravidel, že ten, na koho se vztahují, se při svém jednání nemůže podle nich orientovat,

– uzákonění pravidel, která vyžadují chování, jehož povinný subjekt není schopen,

– neschopnost dosáhnout shody mezi vyhlášenými pravidly a jejich uplatňováním v praxi.[2]

Asi nemá smysl plýtvat časem čtenáře, který měl jistě příležitost se s normotvorbou MZd seznámit, a uvádět příklady toho, kdy Rex/MZd jako zákonodárce selhal/o. Selhal ovšem celý mechanismus právního státu. Stát přestal být podřízen svému vlastnímu systému, výkon státní moci přestal být omezen zákonem. Mechanismy určené k operativnímu řešení náhle vzniklého problému se staly standardem. Celá naše země se od loňského jara nacházela, a to s přispěním zákonodárného sboru, celkem 256 dní v nouzovém stavu![3] To je cca ¾ roku, kdy neplatila pravidla systému brzd a protivah pro vládnutí. Skutečně byla po celou dobu – až do 11. dubna 2021 – naplněna podmínka pro vyhlášení nouzového stavu, daná v čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998, o bezpečnosti České republiky, a to že zde existuje nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost?

 

K pandemickému zákonu

Za účelem „zvládání epidemie onemocnění covid-19“ byl 26. února 2021 přijat tzv. pandemický zákon.[4] Abychom stále nemuseli mít nouzový stav, Poslaneckou sněmovnou byl přijímán narychlo 18. února 2021 v režimu legislativní nouze. (26. února 2021 pak ale Poslanecká sněmovna nouzový stav Vládě znovu posvětila, a pak ještě jednou 26. března.) Na jeho podkladě může MZd a krajská hygienická stanice nebo Hygienická stanice hlavního města Prahy za účelem likvidace epidemie covid-19 nebo při nebezpečí jejího opětovného vzniku nařizovat mimořádná opatření. Formálně jsou pak mimořádná opatření nařizovaná podle § 2 pandemického zákona a mimořádná opatření nařizovaná s celostátní působností na základě § 69 odst. 1 písm. b) a i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, navázána na stav „pandemické pohotovosti“. Ten byl vyhlášen dnem účinnosti pandemického zákona, tedy 27. února 2021, a do dnešního dne nebyl v souladu se zákonem ukončen usnesením Poslanecké sněmovny. Jsou tu však stále podmínky pro pandemickou pohotovost a existuje na území České republiky vůbec epidemie onemocnění covid-19?

 

Jak je to s epidemií covid-19?

Jak se uvádí v důvodové zprávě k pandemickému zákonu, „Epidemie je zvýšený výskyt nemoci, který je geograficky a časově omezen. Při epidemii infekčního onemocnění dochází zpravidla k prudkému nárůstu počtu onemocnění v čase, kdy nemocnost dosahuje hodnot vyšších, než je běžná sporadická nemocnost. Hodnoty nemocnosti, při kterých dochází již k epidemickému šíření (tzv. epidemický práh) jsou různé a liší se podle nemoci. U některých nemocí hodnota epidemického prahu není přesně známa. Hlavním kritériem, zda se jedná o epidemii či nikoli, je pak vzájemná, epidemická souvislost jednotlivých případů nemoci“.

Zatímco v České republice dle vědomosti autorky epidemický práh pro covid-19 stanoven není, např. ve Velké Británii, která je nám ekonomicky i sociálně blízká a zdravotnictví je v ní veřejné jako u nás, epidemický práh pro covid-19 stanoven je. Ve Velké Británii se má tedy za to, že k epidemickému šíření covidu-19 dochází, existuje-li  více než 50 případů na 100 tisíc obyvatel, za současného předpokladu, že národní číslo R je spolehlivě odhadnuto na ≥1, a současně je doba zdvojnásobení potvrzených nových infekcí méně než 7 dní.[5] V České republice je ke dni 25. září 2021  sedmidenní incidence 29 případů infikovaných virem SARS-CoV-2 na 100 tisíc obyvatel[6] , před týdnem, tedy 18. září, měla sedmidenní incidence hodnotu 28. [7] Jen pro zajímavost – před měsícem, tedy 25. srpna, byla sedmidenní hodnota incidence 12 případů infikovaných virem SARS-CoV-2 na 100 tisíc obyvatel, stejnou hodnotu měla i 25. července, 25. června měla dokonce hodnotu 6…[8]

Jak je patrné v práci Straky a Komárka[9], hodnota efektivního reprodukčního čísla Rt od poloviny února 2021 setrvale klesala a kolem 25. února 2021 došlo k útlumu epidemie. (Pokud bychom uvažovali, že k úmrtí dochází s dvoutýdenním zpožděním, k útlumu epidemie by došlo 11. března 2021, tedy v době, kdy probíhalo masivní testování ve firmách a vláda začala uvažovat o zavření průmyslu v době Velikonoc.[10]) Jak je patrno z grafů obsažených ve výše uvedené práci, přerušení souvislého epidemického procesu bylo dosaženo již na jaře 2021.

Autoři shora citované práce v názvu svého příspěvku používají správně pojem epidemie SARS-CoV-2, a ne epidemie covid-19. Po celou dobu účinnosti pandemického zákona se totiž epidemie vyhodnocuje nesprávně jako epidemie nemoci covid-19, ačkoli se ve skutečnosti sleduje jen výskyt přítomnosti viru či antigenu viru SARS-CoV-2. I podle Wikipedie se dává epidemie do souvislosti s onemocněním, nikoli s pouhou přítomností viru či antigenu viru.[11] Co se týče vyhodnocení, pro stanovení, zda se jedná či nejedná o epidemiologicky závažnou nemoc, jsou podstatné především klinické příznaky, dále epidemiologická souvislost, a nakonec i ověření laboratorní diagnostikou.

U jiného závažného respiračního onemocnění, chřipky, se postupuje tak, že případné laboratorní vyšetření k potvrzení diagnózy následuje až po návštěvě symptomatického, tedy skutečně nemocného pacienta u lékaře. Autorka si je vědoma toho, že u každé nemoci je hodnota epidemického prahu jiná, ale pro srovnání si dovoluje uvést, že v případě chřipky se epidemie vyhlašuje, dosáhne-li počet skutečně nemocných, nikoli jen osob s pozitivním výsledkem testu na přítomnost viru či antigenu viru, hodnoty 1600–1800 na 100 tisíc obyvatel. Jelikož se v současnosti (k 21. září 2021) asymptomatičtí podílejí na celkovém počtu pozitivních cca 62 % (ref.[12]), připadá na 100 tisíc obyvatel 18 skutečně nemocných, což je cca 89–100x méně, než kolik nemocných se vyžaduje pro vyhlášení epidemie chřipky.

Ačkoli průběh onemocnění covid-19 může být závažný, dokonce s fatálními následky, IFR (smrtnost) tohoto onemocnění se v Evropě pohybuje pouze kolem 0,3–0,4 %, globálně je pak IFR  0,15 % (ref.[13]). U dětí dosahuje IFR 0,000002 % (ref.[14] ) a těžkým či kritickým průběhem onemocnění je postiženo celosvětově pouze 0,5 % aktuálně aktivních nemocných.[15] Celkově je k 25. září 2021 na světě 18 625 389 aktivních a 213 563 583 uzavřených případů.[16] Podle Wikipedie „lze několik případů velmi vzácného onemocnění klasifikovat jako epidemii, zatímco mnoho případů běžného onemocnění (například nachlazení) nikoli“.[17] Můžeme onemocnění covid-19 považovat za vzácné onemocnění, abychom epidemii vyhlašovali i při velmi malých incidencích, anebo se v současnosti spíše jedná o běžné onemocnění? Podle aktuální studie, provedené v českém prostředí, delta varianta koronaviru SARS-CoV-2 u pacientů s klinickými příznaky akutní respirační infekce nedominuje, na těchto infekcích se podílí pouze 29 % (s 38,37 % výskytem dominoval lidský rhinovirus). Zajímavé také je, že ačkoli by měla být věková skupina 16–30 let skupinou nejvíce zasaženou covid-19, virus SARS-CoV-2 byl zachycen pouze u 2 z 24 zkoumaných pacientů v této skupině.[18]

 

K otázce PCR testů

Jestliže covid-19 vyhodnocujeme jako nemoc primárně na základě výsledků testů, závažné nedostatky při jejich vyhodnocování mohou vést i k chybným závěrům ohledně nemocnosti, a tedy i ohledně případné epidemie. Mezi těmito závažnými nedostatky je třeba především uvést příliš vysoký počet cyklů amplifikace, označovaných jako Ct (Cycle treshold). Zatímco virus odhalený při Ct = 18 ukazuje na obrovskou virovou nálož, při Ct = 45 jde pouze o záchyt zlomku „neživé“ RNA díky vysokému počtu cyklů amplifikace, a tedy dost možná o falešnou pozitivitu. (ref. 21–23)

Již v září 2020 vědci z autorského kolektivu Cohen A. N. et al kritizovali, že na rozdíl od praxe v předchozích epidemiích zacházely zdravotnické úřady s jediným pozitivním výsledkem testu založeném na PCR, jako by se jednalo o potvrzení infekce, bez ohledu na příznaky a expozici, což mělo klinické důsledky a vliv na statistiky a epidemiologické modely.[19] V lednu 2021 autorský kolektiv Healy B. et al upozorňoval na důsledky falešně pozitivních testů jak při nízkém, tak při vysokém počtu testů a uzavíral, že vždy je nutná pečlivá interpretace laboratorních výsledků, přičemž pozitivní výsledky nízké úrovně je třeba interpretovat opatrně na základě klinického kontextu.[20]

V únoru 2021 další vědci představili ve studii s trefným názvem „COVID 19: epidemie definovaná pomocí PCR“ svůj postřeh, že existuje významná korelace mezi výsledky PCR při různých hodnotách Ct a proveditelnosti kultivace viru. Kultivace viru SARS-CoV-2 byla při Ct rovno nebo vyšší 33 neproveditelná.[21] Podobné jsou i závěry dalších studií. Např. La Scola B. et al dospívají k závěru, že pacient s pozitivním PCR při Ct = 33–34 není infekční a neměl by být izolován.[22] Kolektiv Jaafar R. et al pozoroval, že při Ct = 25 až 70 % pacientů zůstává pozitivních v kultuře, při Ct = 30 tato hodnota klesá na 20 % a při Ct = 35 je při hodnotě, kterou použili pro hlášení pozitivního výsledku pro PCR, pouze <3% kultur pozitivních.[23]

Na základě publikovaných vědeckých prací lze soudit, že od hodnoty Ct = 35 a výše by měl být pacient, který nemá klinický nález, pokládán za neinfekčního. Hodnoty Ct = 29–34 lze pokládat za hraniční a podle doporučení WHO[24] a v závislosti na případných symptomech či epidemiologických souvislostech by měl být test zopakován. Hodnoty do Ct = 28 je možné pokládat za pozitivní. Limitní hodnoty Ct jsou však v České republice udávány mezi 40 a 45, tedy daleko za hranicí jednoznačné pozitivity. Kolik osob na území České republiky je tedy v souladu s vědeckými poznatky možno považovat za infekční?

 

K epidemiologické situaci z imunologického pohledu

Imunologická odolnost společnosti hraje významnou roli v tom, jak bude virus v budoucnosti společností postupovat. Zatímco na přelomu roku 2019 a 2020 virus SARS-CoV-2 vstupoval do společnosti vůči němu naivní, situace se postupně měnila. Imunitní systém dospělých, a zejména seniorů je již méně pružný a ovlivněný např. probíhajícími komorbiditami a jejich léčbou, nadměrně nebo nedostatečně reaguje na virové výzvy a není schopen zabránit výskytu klinického průběhu ohrožujícího život[25], proto došlo k problémům s nemocností především starších osob. V důsledku prostupu viru společností však proběhlo značné „promoření“ populace, takže na přelomu února a března 2021 mělo podle největší současné séroprevalenční studie PROSECO protilátky proti viru SARS-CoV-2 celkem 51 % z vyšetřených osob.[26] K obdobným závěrům ohledně „promořenosti“ dospěli vědci z kolektivu Fejt V. et al, když ve studii zaměřené na studenty gymnázia v Havlíčkově Brodě zjistili, že 46 % studentů tohoto gymnázia již protilátky má. Současně učinili zajímavé zjištění, že dalších 30 % studentů protilátky nevytvořilo, i když byli v karanténě s pozitivními členy domácnosti.[27] Podobně kolektiv vědců Krátká Z. et al zjistil v březnu 2021, že mezi 182 neočkovanými zaměstnanci klinik GENNET bylo 48,9 % osob s protilátkami.[28] Z uvedeného vyplývá, že se v České republice vyskytuje mnoho lidí přirozeně imunních, kteří jsou navíc – jak se ukazuje – dobře chráněni. Od 1. března 2020 do 31. července 2021 bylo jako infekčních nahlášeno více než 1,66 milionů případů, z tohoto počtu bylo opakovaně symptomatických a PCR pozitivních pouze 2 089.[29] Tedy z tisíce osob, které byly PCR pozitivní, pouze jedna osoba onemocněla opakovaně.

Jak vyplývá z izraelské studie Gazi S. et al, lidé po infekci jsou proti reinfekci chráněni lépe, než lidé plně očkovaní. Ještě lepší ochranu proti variantě delta pak podle této studie získaly osoby očkované po prodělané infekci jednou dávkou.[30] Jedním z vysvětlení kvalitnější imunity po infekci je tvorba sekrečního IgA, které je přítomné na sliznicích a které brání průchodu viru dál do organismu.[31] Sekreční IgA se netvoří po očkování. Protilátky IgG po prodělaném onemocnění přetrvávají dlouhodobě, byly prokázány už i po 12 měsících.[32] Na odolnosti proti reinfekci se však podílí i buněčná imunita, která také může přetrvávat řadu let. Např. po prodělaném onemocnění způsobeném virem SARS-CoV, které probíhalo v letech 2002–2004, byly T buňky detekovány po 17 letech.[33]

V České republice máme i významné množství osob očkovaných proti covid-19. K 25. září 2021 je plně očkováno 5 934 657 osob.[34] Očkování bez prodělaného onemocnění sice onemocnění covid-19 nezabrání, ale je dobrou ochranou proti těžkému průběhu, a o to jde. Celkově se u nás nachází dostatečně velké množství lidí imunizovaných, takže s největší pravděpodobností propuknutí další významné vlny epidemie nehrozí. Usuzovat na to lze i ze skutečnosti, že ačkoli v červenci 2021 byla dosti nakažlivá mutace delta prokázána u 80–90 % vyšetřených vzorků PCR pozitivních pacientů,[35] k výraznému vzestupu nemocnosti u nás – na rozdíl od okolních států s nižší „promořeností“ – nedošlo.

 

Od vědy zpět k platformě Covid a právo

Dánsko přestalo „vakcinační“ pasy vyžadovat na všech místech s výjimkou nočních klubů už 1. září 2021, restrikce na všech místech pak opustilo 10. září 2021.[36] K 1. září 2021 měli v Dánsku 825 nových případů a k 31. srpnu 2021 (data pro 1. září autorka nezjistila) 4 úmrtí[37] – při 5,8 mil. obyvatel. V České republice máme pro srovnání k 26. září 409 nových případů a 1 úmrtí[38] – při 10,7 mil. obyvatel. Ještě před Dánskem restrikce ukončily Singapur a Velká Británie.[39], [40] Dne 23. září 2021 vyhlásilo i Portugalsko, že s výjimkou roušek v uzavřených prostorách ruší od 1. října 2021 proticovidové restrikce[41], a opatření proti covidu od 25. září ruší i Norsko.[42] Důvodem pro přechod k osobní odpovědnosti byl v těchto zemích vysoký stupeň imunizace obyvatelstva pomocí očkování. Počet očkovaných, jak bylo uvedeno výše, u nás není rozhodně malý, k tomu máme opravdu mimořádně vysoký počet osob imunizovaných v důsledku prodělané infekce. A jak bylo uvedeno výše, imunita po prodělaném onemocnění je robustnější a komplexnější než imunita navozená očkováním.

V situaci, kdy v ČR evidentně epidemii onemocnění covid-19 nemáme a epidemie tohoto onemocnění ani aktuálně nehrozí, Poslanecká sněmovna nedokázala stav pandemické pohotovosti ukončit a MZd dál nařizuje svá restriktivní opatření. Nejvyšší správní soud desítky mimořádných opatření MZd zrušil nebo vyslovil jejich rozpor se zákonem, avšak to nejednou nezabránilo MZd nařídit vzápětí opatření se stejným obsahem.

V této situaci na svých stránkách platforma Covid a právo uvádí: „Teď je ale třeba přijmout nový stav jako standard a začít prosazovat koncepční právo.“[43] Přijmout nový stav, v němž jsou bez zjevného důvodu a bez řádného odůvodnění udržovány restrikce v deklarovaném zájmu veřejného zdraví jako standard, je dle názoru autorky neslučitelné s koncepcí právního státu. A rozhodně nelze přijmout jako standard pokračující diskriminaci neočkovaných – v situaci, kdy je naprosto zřejmé a všeobecně známé, že očkovaní proti covid-19 mohou onemocnět nebo mohou virus SARS-CoV-2 šířit. Že za výše uvedeným výrokem mohl být dobrý úmysl, na skutečnosti nic nemění.

Ani návrh platformy Covid a právo, předložený MZd, přejít od „dosud používaného hybridního nástroje (mimořádných opatření) ke standardním a prověřeným nástrojům, jež má k dispozici vláda a ministerstva (vládním opatřením a vyhláškám)“[44], doplněný o informaci, že tyto nástroje „nepotřebují odůvodnění“[45], by nikoho neměl ponechat klidným. Zatímco mimořádná opatření coby opatření obecné povahy právě odůvodněná být musí a jejich odůvodnění je podkladem pro případný soudní přezkum, vyhlášky ministerstev vydávají ministerstva bez možnosti zásahu Parlamentu a stejně tak tomu je v případě nařízení vlády a „usnesení “ vlády, kterými jsou přijímána krizová opatření, jež Ústavní soud poněkud nešťastně označil za právní předpisy sui generis. Jak vyplývá z usnesení Ústavního soudu z 5. května 2020 Pl. ÚS 13/20, přezkum krizových opatření vlády Ústavním soudem je přípustný, ale stejně jako v případě zákonů a vyhlášek pouze v řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů podle § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu (dále jen „zák. o ú. s.“), tedy jen společně s ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, jestliže jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud to z toho, co bylo uvedeno výše, není zřejmé, formalizované „standardní a prověřené nástroje“, jak o nich mluví platforma Covid a právo, prakticky nedávají proti případnému porušování práv ze strany státu příležitost pro obranu.

V otevřeném dopise platformy Covid a právo Ministerstvu zdravotnictví se uvádí: „Věříme, že i v složité době pandemie koronaviru se dají dělat opatření právně správně tak, aby soudy nemusely tyto právní akty rušit.“[46] Opravdu je hlavním cílem této platformy formalizovat zásahy do základních práv tak, aby je nešlo jen tak jednoduše zrušit? O to už se koneckonců pokusilo MZd v květnu t. r. v návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví. (Více v článku Glosa k aktuálnímu návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví uveřejněném v Advokátním deníku 25. 5. 2021.)

Převést protiprávní normotvorbu do formy odpovídající právnímu státu, je podle autorky nepřijatelným řešením. Varováním budiž, že nacističtí právníci dokázali v období přechodu z jednoho režimu do druhého využít stávající formální právo a naplnili je novým obsahem – tak, aby posloužilo novým hodnotám.[47]

Rozporem mezi právní jistotou danou formou a obsahem s deficitem spravedlnosti se zabýval Gustav Radbruch, jeden z nejvlivnějších teoretiků v oblasti práva 20. století, a dospěl k tomuto závěru: „Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou může být vyřešený následujícím způsobem: Pozitivní právo, zajištěné legislativou a mocí, má přednost, i když je jeho obsah nespravedlivý a neprospívá lidu. Pokud ale konflikt mezi zákonem a spravedlností dosáhne nesnesitelné míry, pak musí zákon jako „vadné právo“ ustoupit spravedlnosti. Není možné vést ostřejší linii mezi případy zákonného bezpráví a zákony, které jsou platné navzdory svým vadám. Jedna linie rozlišení ale může být vedena zcela jasně: Tam, kde neexistuje ani snaha o spravedlnost, kde rovnost, základ spravedlnosti, je vědomě zrazována legislativou, tam už se nejedná pouze o „vadné právo“, tam se úplně vytrácí samotná povaha práva. Jde o to, že právo, včetně pozitivního práva, nemůže být definováno jinak než jako instituce, jejíž smysl spočívá ve službě spravedlnosti.“[48]

V rozhovoru pro Advokátní deník zakladatelka platformy Covid a právo JUDr. Daniela Kovářová souhlasí s redakcí, že „současná podoba práva navíc zásadně přispívá k rozdělení společnosti“ a doplňuje, že „Část veřejnosti restrikce nedodržuje, což v opatrnější skupině vyvolává nenávist. […] Právní stát může vytrvat jen za podmínky, že většina občanů společenskou smlouvu dodržuje.“[49] Není to však ve skutečnosti tak, že společnost spíš rozděluje nedostatečná informovanost o povaze onemocnění covid-19, nadbytečné a často těžko pochopitelné omezování práv a nesmyslné tlaky na očkování proti covid-19 ve všech věkových kategoriích? A není to stát, kdo v tento moment porušuje společenskou smlouvu?

 

Závěr

Restriktivní normotvorba využívající opatření obecné povahy jako pohotový nástroj k omezování základních práv je nepřijatelná, v tom je třeba se s platformou Covid a právo ztotožnit. Úlohou advokátů by však podle názoru autorky mělo být lidská práva chránit, jak se zavázali slibem složeným v souladu s ust. § 5 odst. 1 písm. j) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, nikoli stát jakkoli podporovat v jejich porušování – například pomocí při vytváření nezrušitelných opatření a převodem mimořádných opatření do formy zákonů, vyhlášek a nařízení vlády, proti kterým prakticky neexistuje obrana.

 

Za odborné podklady autorka děkuje (v abecedním pořadí) lékaři a předsedovi multicentrické etické komise MUDr. Vladimíru Čížkovi, imunoložce RNDr. Zuzaně Krátké, Ph.D., a lékařce v oboru hygiena a epidemiologie MUDr. Taťjaně Šoltysové.

 

JUDr. Vladana Vališová, LL.M., působí jako advokátka a rozhodce Mezinárodního rozhodčího soudu při ČMKBK a Sboru rozhodců FAČR a pro ČLK přednáší zdravotnické právo v rámci kurzů celoživotního vzdělávání lékařů

Foto: canva.com

 


[1] https://covidapravo.cz/ (dostupné 24. 9. 2021)

[2] Fuller, L. L. Morálka práva. Oikoymenh, Praha 1998, str. 37–41.

[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Nouzov%C3%BD_stav_v_%C4%8Cesku (dostupné 24. 9. 2021)

[4] zák. č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19

[5] UK COVID-19 alert level methodology: an overview. Aktualizováno 6. 8. 2021, https://www.gov.uk/government/publications/uk-covid-19-alert-level-methodology-an-overview/uk-covid-19-alert-level-methodology-an-overview (dostupné 24. 9. 2021).

[6] https://koronavirus.mzcr.cz/ (dostupné 25. 9. 2021)

[7] https://www.idnes.cz/koronavirus/statistiky (dostupné 25. 9. 2021)

[8] https://www.idnes.cz/koronavirus/statistiky (dostupné 25. 9. 2021)

[9] Straka R., Komárek A. Odhad průběhu epidemie SARS-CoV-2 v ČR na základě počtu úmrtí: Statistické modelování pomocí reálných dat. 7. 6. 2021, https://smis-lab.cz/wp-content/uploads/2021/06/2021-06-07-Straka.pdf (dostupné 25. 9. 2021).

[10] Smejkal: Zavření průmyslu v době Velikonoc může snížit šíření nákazy,21. 3. 2021, https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/koronavirus-uzavera-prumysl-velikonoce-smejkal.A210321_143229_ekonomika_brzy (dostupné 25. 9. 2021).

[11] https://en.wikipedia.org/wiki/Epidemic (dostupné 25. 9. 2021)

[12] https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2021/09/IS_COVID19_Tiskova_zprava_MZ-denni_souhrn_dat_20210921.pdf  (dostupné 25. 9. 2021)

[13] Ioannidis J. P. A. Reconciling estimates of global spread and infection fatality rates of COVID-19: An overview of systematic evaluations. European Journal of Clinical Investigation. 26. 3. 2021, https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/eci.13554 (dostupné 25. 9. 2021).

[14] Deaths from COVID ‘incredibly rare’ among children. Nature, 15. 7. 2021, https://www.nature.com/articles/d41586-021-01897-w, včetně odkazu na studie Ward, J. L. et al. Preprint at, https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.07.01.21259785v1.full.pdf  (2021). Smith, C. et al. Preprint at https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.07.07.21259779v1.full.pdf (2021). a Harwood, R. et al. Preprint at, https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.06.30.21259763v1.full.pdf (2021) (vše dostupné 25. 9. 2021).

[15] https://www.worldometers.info/coronavirus/?utm_campaign=homeAdvegas1? (dostupné 25. 9. 2021)

[16] https://www.worldometers.info/coronavirus/?utm_campaign=homeAdvegas1? (dostupné 25. 9. 2021)

[17] https://en.wikipedia.org/wiki/Epidemic (dostupné 25. 9. 2021)

[18] Hošek, P. Které respirační infekce mají aktuálně navrch aneb nemáme jen SARS-CoV-2 – výsledky původní české studie, https://www.prolekare.cz/novinky/ktere-respiracni-infekce-maji-aktualne-navrch-aneb-nemame-jen-sars-cov-2-vysledky-puvodni-ceske-studie-128285 (dostupné 26. 9. 2021).

[19] Cohen A. N. et al. Diagnosing SARS-CoV-2 infection: the danger of over-reliance on positive test results. BMJ posted 28. 9. 2020, https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2020.04.26.20080911v4 (dostupné 25. 9. 2021).

[20] Healy B. et al. The impact of false positive COVID-19 results in an area of low prevalence. Clinical Medical Journal. Jan. 2021, https://www.rcpjournals.org/content/clinmedicine/21/1/e54 (dostupné 25. 9. 2021).

[21] Velavan T.P., Meyer C.G. COVID-19: A PCR-defined pandemic. Int J Infect Dis, 2021 Feb, 103:278-279, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7704340/ (dostupné 25. 9. 2021).

[22] La Scola B. et al. Viral RNA load as determined by cell culture as a management tool for discharge of SARS-CoV-2 patients from infectious disease wards. Int J Infect Dis, 2021 39(6): 1059-61, Apr 27 2020, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7185831/ (dostupné 25. 9. 2021).

[23] Jaafar R. et al. Correlation Between 3790 Quantitative Polymerase Chain Reaction–Positives Samples and Positive Cell Cultures, Including 1941 Severe Acute Respiratory Syndrome Coronavirus 2 Isolates. Clinical Infectious Diseases, Volume 72, Issue 11, 1 June 2021, Page e921, https://academic.oup.com/cid/article/72/11/e921/5912603 (dostupné 25. 9. 2021).

[24] WHO information notice for users 2020/05, version 2, 20 January 2021, https://www.who.int/news/item/20-01-2021-who-information-notice-for-ivd-users-2020-05 (dostupné 25. 9. 2021).

[25] Kostoff, R. N. The under-reported role of toxic substance exposures in the COVID-19 pandemic. Food Chem Toxicol, 2020 Nov. 145:111687, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7426727/?report=reader#!po=35.0000 (dostupné 25. 9. 2021).

[26] Piler P., Thon V., Andrýsková L. et al. Dynamics of seroconversion of anti-SARS-CoV-2 IgG antibodies in the Czech unvaccinated population: nationwide prospective seroconversion (PROSECO) study.posted August 18, 2021, https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.08.15.21262007v1.

[27] Fejt V., Krátká Z., Zelená H., Komárek A. Jaká je imunita středoškolských studentů vůči koronaviru? Čas. Lék. čes. 2021; 160: 133-138, https://www.prolekare.cz/casopisy/casopis-lekaru-ceskych/2021-4-5/jaka-je-imunita-stredoskolskych-studentu-vuci-koronaviru-127893 (dostupné 25. 9. 2021).

[28] Krátká Z., Sedláčková L., Luxová Š. a kol. COVID-19-free pracoviště: Vyšetření protilátek proti koronaviru jako základ testovací strategie ve firmách. Čas. Lék. čes. 2021; 160: 126-132, https://www.prolekare.cz/casopisy/casopis-lekaru-ceskych/2021-4-5/covid-19-free-pracoviste-vysetreni-protilatek-proti-koronaviru-jako-zaklad-testovaci-strategie-ve-firmach-127892 (dostupné 25. 9. 2021).

[29] Státní zdravotní ústav: Počet reinfekcí covid-19 se v ČR zvyšuje jen mírně, 24. 8. 2021, http://www.szu.cz/tema/prevence/pocet-reinfekci-covid-19-se-v-cr-zvysuje-jen-mirne (dostupné 25. 9. 2021).

[30] Gazi S. et al. Comparing SARS-CoV-2 natural immunity to vaccine-induced immunity: reinfections versus breakthrough infections, Posted Aug. 25, 2021, https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.08.24.21262415v1 (dostupné 25. 9. 2021).

[31] Russell M. W. et al. Mucosal Immunity in COVID-19: A Neglected but Critical Aspect of SARS-CoV-2 Infection. Front Immunol, 2020 Nov 30;11:611337, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33329607/ (dostupné 25. 9. 2021).

[32] Wang Z, et al. Naturally enhanced neutralizing breadth against SARS-CoV-2 one year after infection. Nature, 14 June 2021, https://www.nature.com/articles/s41586-021-03696-9 (dostupné 25. 9. 2021).

[33] Dan J. M. et al. Immunological memory to SARS-CoV-2 assessed for up to 8 months after infection. Science, 5 Feb. 2021, Vol 371, Issue 6529, https://www.science.org/doi/10.1126/science.abf4063 (dostupné 25. 9. 2021).

[34] Přehled vykázaných očkování v ČR, https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/vakcinace-cr (dostupné 25. 9. 2021).

[35] http://www.szu.cz/uploads/Varianta_delta_v_CR_dominuje.pdf (dostupné 25. 9. 2021)

[36] We’re on the other side of the pandemic: Denmark lifts last remaining Covid restrictions. The Local, 10. 9. 2021, https://www.thelocal.com/20210910/the-way-we-were-denmark-restriction-free-as-last-covid-curbs-lifted/ (dostupné 26. 9. 2021).

[37] https://www.worldometers.info/coronavirus/country/denmark/ (dostupné 26. 9. 2021)

[38] https://www.worldometers.info/coronavirus/country/czech-republic/ (dostupné 26. 9. 2021)

[39] Singapore wants to stop counting Covid cases. Its roadmap could be a model for other countries. CNN travel, 30. 6. 2021, https://edition.cnn.com/travel/article/singapore-covid-plan-intl-hnk/index.html (dostupné 26. 9. 2021).

[40] Covid: England lockdown rules to end on 19 July, PM confirms, BBC, 12. 7. 2021, https://www.bbc.com/news/uk-57809691 (dostupné 26. 9. 2021).

[41] Portugal to lift most remaining COVID-19 curbs, PM calls for responsibility. Reuters, 23. 9. 2021, https://www.reuters.com/world/europe/portugal-lift-most-remaining-covid-19-curbs-pm-calls-responsibility-2021-09-23/ (dostupné 26. 9. 2021).

[42] Norsko v sobotu zruší většinu opatření proti covidu. Očkování má v zemi dokončeno 67 procent lidí. 24. 9. 2021 – https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/norsko-zruseni-opatreni-covid-koronavirus-ockovani_2109241452_tzr (dostupné 26. 9. 2021).

[43] https://covidapravo.cz/stanoviska (dostupné 25. 9. 2021)

[44] Covid a právo: Je nejvyšší čas na návrat k normálnímu fungování právního státu, 22. 9. 2021, https://advokatnidenik.cz/2021/09/22/covid-a-pravo-je-nejvyssi-cas-na-navrat-k-normalnimu-fungovani-pravniho-statu/ (dostupné 25. 9. 2021).

[45] https://covidapravo.cz/stanoviska (dostupné 25. 9. 2021)

[46] Tým Covid a právo nabízí pomoc MZd: Opatření se dají dělat „právně správně“, 07. 9. 2021, https://advokatnidenik.cz/2021/09/07/tym-odborniku-covid-a-pravo-nabizi-pomoc-mzd-opatreni-se-daji-delat-pravne-spravne/ (dostupné 26. 9. 2021).

[47] Sobek, T. Polemika s Jiřím Přibáněm, 30. 8. 2010. Jiné právo – https://jinepravo.blogspot.com/2010/08/tomas-sobek-polemika-s-jirim-pribanem.html (dostupné 26. 9. 2021).

[48] Sobek, T. Nemorální právo. Praha: Ústav státu a práva AV ČR; Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, str. 264.

[49] Covid a právo: Je nejvyšší čas na návrat k normálnímu fungování právního státu. 22. 9. 2021, https://advokatnidenik.cz/2021/09/22/covid-a-pravo-je-nejvyssi-cas-na-navrat-k-normalnimu-fungovani-pravniho-statu/ (dostupné 26. 9. 2021).

Go to TOP