Evropský legislativní balíček AML a relevantní ustanovení pro advokáty

Evropská komise představila nový rámec v boji proti praní špinavých peněz, který Komise nazývá „novým a koherentnějším regulatorním a institucionálním rámcem“ v této oblasti. Všechny dokumenty jsou k dispozici v anglickém jazyce: https://ec.europa.eu/info/publications/210720-anti-money-laundering-countering-financing-terrorism_cs  Co by měli advokáti o legislativním balíčku, který bude nyní projednávat Evropský parlament a Rada vědět?


Balíček sestává z:

a) Návrhu nařízení o zřízení nového orgánu pro boj proti praní peněz (tzv. AMLA)

b) Návrhu nařízení, kterým se stanoví jednotný soubor pravidel pro boj proti praní peněz

c) Návrhu 6. směrnice o praní peněz

d) Návrhu nařízení o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a některých kryptoaktiv – Přepracované nařízení 2015/847 o informacích doprovázejících převody finančních prostředků

e) Posouzení dopadů (a jeho shrnutí), stanovisko Výboru pro kontrolu regulace k tomuto posouzení a přílohy tohoto posouzení

Ve srovnání s předchozím rámcem jsou v rámci balíčku všechna pravidla, která se vztahují na soukromý sektor, převedena na návrh nařízení o boji proti praní peněz a financování terorismu. Organizace institucionálního systému boje proti praní peněz a financování terorismu na vnitrostátní úrovni je ponechána na návrhu nové směrnice. Návrh počítá se zrušením 5. AML směrnice.

Dne 22. července 2021 Komise rovněž zahájila lhůtu pro zpětnou vazbu k AML balíčku. Veškerá obdržená zpětná vazba bude shrnována Evropskou komisí a předložena Evropskému parlamentu a Radě s cílem obohacení legislativního procesu již před projednáním těmito institucemi. Termín pro zaslání zpětné vazby Komisi byl prodloužen do začátku listopadu tohoto roku.

V rámci úsilí v oblasti boje proti praní peněz existuje také návrh na přijetí právních předpisů (směrnice o změně směrnice 2019/1153), které by určeným vnitrostátním orgánům, které mají na starost prevenci, odhalování, vyšetřování nebo stíhání trestných činů poskytly přístup k propojení vnitrostátních centralizovaných registrů bankovních účtů.

Zároveň byla v červenci spuštěna veřejná konzultace o předcházení praní peněz a financování terorismu – pravidla EU pro partnerství veřejného a soukromého sektoru. Do konzultace je možné se zapojit do 2. listopadu 2021.

 

Legislativní balíček bude nyní projednán Evropským parlamentem a Radou. Výbor CCBE pro boj proti praní peněz jej projednal na svém zasedání dne 15. září. Na národní úrovni i na úrovni CCBE dojde v následujících měsících k přípravě odborných stanovisek, a to jak obecného sdělení, jež bude vycházet jednak z ochrany nezávislosti veřejné správy na úseku advokacie a výkonu samosprávy, vše zejména na úseku kontrolních kompetencí a úseku správního trestání, jednak z ochrany principů výkonu advokacie, tj. povinnosti mlčenlivosti a důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem, tak i návrhů konkrétních změn.   


Shrnutí jednotlivých návrhů/dokumentů v rámci balíčku:


Návrh nařízení o zřízení Evropského orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu

Návrh počítá s ustanovením nové agentury, jejíž mandát lze popsat jako kombinaci přímého a nepřímého dohledu nad povinnými osobami ze strany decentralizované agentury. Kromě toho bude představovat podpůrné a koordinační centrum pro finanční zpravodajské jednotky (FIU). Například pokud finanční zpravodajská jednotka členského státu bude chtít provést společnou analýzu s jednou nebo několika finančními zpravodajskými jednotkami v jiných členských státech, uvědomí o tom Agenturu a ta informuje finanční zpravodajské jednotky ve všech příslušných členských státech. Pro tuto komunikaci budou použity zabezpečené komunikační kanály. Pokud finanční zpravodajská jednotka členského státu odmítne účast, musí tento krok odůvodnit a oznámit Agentuře do 5 dnů od doručení výzvy. Finančním zpravodajským jednotkám účastnícím se společné analýzy bude udělen přístup ke všem údajům týkajícím se předmětu společné analýzy. V rámci spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států bude Agentura organizovat školení, personální výměny a dočasná přidělení k finančním zpravodajským jednotkám jiných členských států nebo výměnu postupů a sdílení odborných znalostí. Agentura bude rovněž spravovat platformu FIU.net, což je komunikační síť mezi finančními zpravodajskými jednotkami EU, kterou v současné době provozuje Europol.


Správa věcí veřejných

Orgán bude mít dva kolegiální řídící orgány: výkonnou radu složenou ze šesti osob a generální radu složenou ze zástupců členských států. Generální rada bude mít dvě alternativní složení: jedno se skládá z vedoucích orgánů veřejné moci odpovědných za dohled a druhé sestává z vedoucích finančních zpravodajských jednotek členských států. Tato rada bude přijímat návrhy regulačních a technických norem, pokynů a doporučení. Výkonná rada bude naopak přijímat konkrétní rozhodnutí týkající se povinných osob nebo orgánů dohledu. Předsedy obou výše zmíněných orgánů bude jmenovat Rada EU po schválení Evropským parlamentem.

Bude zřízen také odvolací senát, který bude vyřizovat odvolání proti závazným rozhodnutím orgánu adresovaného povinným osobám pod jeho přímým dohledem. Proti rozhodnutím odvolacího senátu se lze odvolat k Soudnímu dvoru Evropské unie.


Rozpočet

Nový orgán bude financován částečně z rozpočtu EU a částečně z poplatků vybraných od některých povinných osob. Jakmile bude orgán plně funkční, odhaduje Komise, že celkové roční výdaje budou 45,6 milionu EUR. Asi tři čtvrtiny z toho by podle ní měly být financovány z poplatků placených povinnými osobami. Podle návrhu textu by Agentura měla být zřízena počátkem roku 2023.

 

Ústřední kompetence AMLA lze shrnout jako:

– přímý dohled nad některými vybranými povinnými osobami v rámci finančního sektoru;

– nepřímý dohled nad povinnými osobami finančního i nefinančního sektoru prostřednictvím dohledu nad orgány dohledu nebo samosprávnými orgány; a

– koordinační a podpůrný mechanismus pro finanční zpravodajské jednotky napříč EU.

 

Relevantní ustanovení pro advokáty  


Bod odůvodnění 30
„Za účelem zlepšení postupů dohledu v nefinančním sektoru by měl orgán provádět vzájemná hodnocení orgánů dohledu v nefinančním sektoru, včetně orgánů veřejné správy dohlížejících na samosprávné orgány (SRBs), a zveřejňovat zprávy se svými zjištěními; k nim by mohly být připojeny pokyny nebo doporučení určená příslušným orgánům veřejné moci, včetně orgánů veřejné moci dohlížejících na SRB. SRB by měly mít možnost účastnit se vzájemných hodnocení případ od případu, pokud vyjádřily ochotu účastnit se.”

Bod odůvodnění 31 „S cílem zvýšit účinnost provádění opatření v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu i v nefinančním sektoru by měl mít orgán rovněž možnost vyšetřovat možná porušení nebo nesprávná uplatňování práva Unie orgány dohledu v tomto odvětví, včetně orgánů veřejné moci dohlížejících na samosprávné orgány.”

V článku 1 odstavci 2 jsou uvedeny příslušné právní předpisy EU týkající se pravomocí unijního dohledového orgánu.

Úkoly a pravomoci orgánu jsou popsány v článcích 5-42. Článek 5 odst. 4 stanoví úkoly orgánu, pokud jde o nefinanční orgány dohledu:

  1. a) vedení aktuálního seznamu nefinančních orgánů dohledu v rámci Unie;
  2. b) koordinace vzájemného hodnocení standardů dohledu a postupů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;
  3. c) požádání nefinančních orgánů dohledu o vyšetření možného porušení požadavků vztahujících se na povinné osoby a uložení sankcí nebo nápravných opatření v souvislosti s takovým porušením;
  4. d) provádění pravidelných přezkumů, aby se zajistilo, že všechny nefinanční orgány dohledu budou mít odpovídající zdroje a pravomoci nezbytné pro plnění svých úkolů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;
  5. e) přispívání ke sbližování postupů dohledu a prosazování vysokých standardů dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu;
  6. f) poskytování pomoci nefinančním orgánům dohledu na základě jejich konkrétních žádostí, včetně žádostí o urovnání případných neshod ohledně opatření, která mají být přijata ve vztahu k povinné osobě.

Je-li dohled nad určitými odvětvími na vnitrostátní úrovni delegován na samosprávné subjekty, vykonává unijní orgán úkoly stanovené v prvním pododstavci ve vztahu k orgánům dohledu, které dohlížejí na činnost těchto samosprávných orgánů.

Článek 6: Pravomoci

“2. Orgán má ve vztahu k orgánům dohledu tyto pravomoci:

  1. a) požadovat předložení jakýchkoli informací nebo dokumentů, včetně písemných nebo ústních vysvětlení, nezbytných pro výkon jejich funkcí, včetně statistických informací a informací týkajících se vnitřních procesů nebo opatření vnitrostátních orgánů;
  2. b) vydávat pokyny a doporučení,
  3. c) vydávat žádosti o jednání a pokyny k opatřením, která by měla být přijata vůči povinným subjektům podle článku 27.”

 

Článek 8: Metodika dohledu v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu

“2. Při vyvíjení metodiky dohledu orgán rozlišuje mezi povinnými osobami na základě odvětví, ve kterých působí. Metodika dohledu musí obsahovat alespoň tyto prvky:

  1. a) referenční hodnoty a metodiku pro klasifikaci povinných osob do kategorií rizik na základě jejich zbytkového rizikového profilu, odděleně pro každou kategorii povinných osob;
  2. b) přístupy k dohledovému přezkumu sebehodnocení rizik praní peněz povinných osob;
  3. c) přístupy k dohledovému přezkumu interních zásad a postupů povinných osob, včetně zásad hloubkové kontroly klienta;
  4. d) přístupy k dohledovému hodnocení rizikových faktorů, které jsou vlastní klientům povinných osob nebo s klienty, jejich obchodními vztahy, transakcemi a kanály, jakož i zeměpisnými rizikovými faktory souvisejí”

Článek 9: Tematické přezkumy: Orgány dohledu předkládají úřadu své roční pracovní programy a informace o přezkumech dohledu prováděných na tematickém základě.

Článek 10: Vzájemná pomoc v systému dohledu nad bojem proti praní peněz.

Článek 11: Centrální databáze shromážděných informací v systému boje proti praní peněz. Minimální informace, které musí orgány dohledu převést na AMLA, jsou uvedeny a obsahují například seznam orgánů dohledu a samoregulačních orgánů.

Přímý dohled nad vybranými povinnými osobami finančního sektoru (články 12 až 24)

Týká se omezeného počtu nejrizikovějších přeshraničních povinných osob finančního sektoru – úvěrových institucí a finančních institucí, které splňují určitá kritéria.

Návrh počítá s vypracováním metodiky k posuzování a výběru subjektů pro přímý dohled. Každé tři roky dojde k revizi kritérií týkajících se jejich přeshraniční přítomnosti a činnosti a kritérií týkajících se rizikovosti jejich profilu v souvislosti s praním peněz a financováním terorismu.

Budou zřízeny společné dozorčí týmy pro dohled nad každou vybranou povinnou osobou.

Článek 16: “1. Úřad může požadovat, aby právnické nebo fyzické osoby přidružené k vybraným povinným osobám nebo třetím stranám, jimž vybrané povinné osoby zadaly provozní funkce nebo činnosti externě, poskytly veškeré informace, které jsou nezbytné pro plnění úkolů, které mu svěřuje toto nařízení. 2. Požadované informace předá subjektu uvedenému v odstavci 1 nebo jejich zástupci a v případě právnických osob nebo sdružení bez právní subjektivity osobě oprávněné je zastupovat na základě zákona. Advokáti řádně zmocnění jednat mohou poskytnout informace jménem svých klientů. Jsou plně odpovědní, pokud jsou poskytnuté informace neúplné, nesprávné nebo zavádějící.“

Článek 17: “(…) úřad může provádět veškerá nezbytná vyšetřování jakékoli fyzické nebo právnické osoby zaměstnané nebo náležející k vybrané povinné osobě a usazené nebo se sídlem v členském státě.” Kontroly na místě mohou být prováděny (článek 18).

– Orgán bude mít pravomoc vydávat závazná rozhodnutí vybraným povinným osobám a ukládat správní peněžité sankce.

 

Nepřímý dohled nad nevybranými povinnými subjekty (články 28 až 30)

– “Orgán provádí pravidelná hodnocení některých nebo všech činností jednoho, několika nebo všech orgánů finančního dohledu, včetně posuzování jejich nástrojů a zdrojů, aby zajistil vysoké standardy a postupy dohledu.” Výstupem hodnotících cyklů by měla být souhrnná zpráva.

– “Orgán by měl zajistit, aby byla zřízena kolegia orgánů dohledu nad bojem proti praní peněz a aby se důsledně věnovala nevybraným povinným subjektům”

 

Dohled nad nefinančními povinnými osobami (články 31 až 32)

 

Článek 28: Vzájemná hodnocení

“1. Orgán pravidelně provádí vzájemná hodnocení některých nebo všech činností nefinančních orgánů dohledu s cílem posílit soudržnost a účinnost výsledků dohledu (…

2. Pro účely tohoto článku zřídí orgán výbor pro vzájemné hodnocení ad hoc, který se skládá ze zaměstnanců orgánu EU a členů nefinančních orgánů dohledu. Výborům pro vzájemné hodnocení předsedá zaměstnanec orgánu. (…)”

Orgán vypracuje zprávu s výsledky vzájemného hodnocení a návrhem následných opatření. Na základě této zprávy předloží orgán Komisi stanovisko, v kterém “zhodnotí, zda je z hlediska Unie nezbytná další harmonizace pravidel Unie použitelných na povinné osoby v nefinančním sektoru nebo na nefinanční orgány dohledu”. Každé dva roky bude vypracována zpráva o následných opatřeních. Každé dva roky bude rovněž přijat pracovní plán vzájemného hodnocení.

“8. Provádí-li dohled samosprávný orgán, posoudí vzájemné hodnocení přiměřenost a účinnost opatření podle článku 38 (dohled nad samosprávnými subjekty), která jsou prováděna odpovědným orgánem veřejné moci, který dohlíží na tyto subjekty, aby se zajistilo, že budou plnit svou funkci podle norem požadovaných právem Unie.

9. V každém případě, pokud samosprávné orgány uvedou zájem o účast na vzájemném hodnocení, mohou být zástupci těchto subjektů pověřených kontrolními funkcemi vyzváni k účasti na vzájemném hodnocení.”

 

Článek 32: Pravomoci nad orgány dohledu v nefinančním sektoru

Článek stanoví způsob, jakým bude orgán jednat “Pokud orgán dozoru v nefinančním sektoru neuplatňuje opatření uvedená v článku 1 odst. 2 nebo je uplatňuje způsobem, který se jeví jako porušení práva Unie, zejména tím, že nezajišťuje, aby subjekt pod jeho dohledem nebo dohledem uspokojoval požadavky stanovené v těchto aktech nebo v těchto právních předpisech”.

Na žádost jednoho nebo více orgánů dohledu v nefinančním sektoru, Evropského parlamentu, Rady, Komise nebo z vlastního podnětu a poté, co orgán informoval dotyčný orgán dohledu v nefinančním sektoru, nastíní, jak chce v případu postupovat, a případně prošetří údajné porušení nebo nesprávnou aplikaci práva Unie. Dohledový orgán neprodleně poskytne unijnímu orgánu veškeré informace, které orgán považuje za nezbytné pro své šetření. Pokud jsou informace nedostatečné, může orgán zaslaných řádně odůvodněnou a odůvodněnou žádost o informace adresovat přímo jiným orgánům dohledu.

Orgán může dotyčnému dohledovému orgánu v nefinančním sektoru zaslat doporučení, v němž stanoví opatření nezbytná pro dosažení souladu s právem Unie. Pokud orgán dohledu doporučení nevyhoví, může Komise vydat formální stanovisko, které vyžaduje přijetí nezbytných opatření.

Na základě formálního stanoviska Komise může na základě čl. 6 v případě nesjednání nápravy ze strany dohledového orgánu přijmout unijní orgán rozhodnutí adresované samosprávnému orgánu, které bude mít aplikační přednost před rozhodnutím dohledového orgánu v téže věci.

Nařízení by v případě přijetí mělo vstoupit v platnost v lednu 2024 a jeho evaluace by měla proběhnout v roce 2029.


Návrh nařízení o předcházení využívání finančního systému pro účely praní peněz nebo financování terorismu

Návrh je v souladu s myšlenkou vytvořit soubor přímo použitelných pravidel, jež si kladou za cíl zajistit větší úroveň harmonizace pravidel, která se vztahují na povinné subjekty a pravomocí a povinností orgánů dohledu. Návrh nejen převádí některá ustanovení z AMLD na nařízení, ale také zavádí řadu podstatných změn. Rozšiřuje se například seznam povinných osob, který zahrnuje poskytovatele služeb kryptoaktiv, platformy skupinového financování a provozovatele migrace. Návrh vyjasňuje požadavky týkající se vnitřních politik, kontrol a postupů a zpřesňuje požadavky na hloubkové kontroly klienta. Stanoví podrobnější pravidla pro identifikaci skutečného vlastníka právnických osob a harmonizovaný přístup k identifikaci skutečného vlastnictví. Požadavky na zveřejňování zůstaly nezměněny, ale pokud jde o oznamovací povinnosti, návrh obsahuje přesnější postupy, jak mají být transakce identifikovány.


Relevantní ustanovení

Bod odůvodnění 9 se vztahuje na advokáty a profesní tajemství: “Nezávislí advokáti/právníci by měli podléhat tomuto nařízení při účasti na finančních nebo podnikových transakcích, a to i při poskytování daňového poradenství, pokud existuje riziko zneužití služeb poskytovaných těmito advokáty za účelem praní výnosů z trestné činnosti nebo za účelem financování terorismu. Měly by však být stanoveny výjimky z jakékoli povinnosti hlásit informace získané před soudním řízením, v jeho průběhu nebo po něm nebo v průběhu zjišťování právního postavení klienta, na které by se měla vztahovat zákonná povinnost mlčenlivosti. Právní poradenství by proto mělo i nadále podléhat povinnosti zachovávat profesní tajemství, s výjimkou případů, kdy se advokát účastní praní peněz nebo financování terorismu, kdy je právní poradenství poskytováno pro účely praní peněz nebo financování terorismu nebo pokud advokát je seznámen s tím, že klient hledá právní poradenství pro účely praní peněz nebo financování terorismu.”
 

Body odůvodnění 80 a 81 týkající se podávání zpráv samosprávným orgánům a uvádějí oznamovací povinnosti vztahující se na advokáty: “(80) U některých povinných osob by členské státy měly mít možnost určit vhodný samosprávný orgán, který bude informován v první řadě namísto finanční zpravodajské jednotky. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva představuje systém podávání zpráv prvnímu stupni samosprávnému orgánu důležitou záruku pro zachování ochrany základních práv, pokud jde o oznamovací povinnosti vztahující se na advokáty. Členské státy by měly stanovit prostředky a způsoby, jimiž lze dosáhnout ochrany profesního tajemství, důvěrnosti a soukromí.“

(81) „Pokud se členský stát rozhodne určit takový samosprávný orgán, může povolit nebo požadovat, aby tento určený orgán neposílal FIU žádné informace získané od osob zastoupených tímto subjektem, pokud byly tyto informace obdrženy od jednoho z jejich klientů nebo získány na jednom z jejich klientů při zjišťování právního postavení klienta,  nebo při plnění svého úkolu obhajovat nebo zastupovat tohoto klienta v soudním řízení, včetně poskytování poradenství při zahájení řízení nebo aby se takovému řízení vyhnuli, bez ohledu na to, zda jsou tyto informace obdrženy nebo získány před, během nebo po takovém řízení.”

 

Kapitola I obsahuje obecná ustanovení. Článek 3 vyjmenovává povinné subjekty. Odstavec 3a zahrnuje daňové poradce a osoby poskytující poradenství v daňových záležitostech a odstavec 3b odkazuje na “notáře a jiné nezávislé právní odborníky, ať už jednají jménem a za svého klienta při jakékoli finanční nebo realitní transakci, nebo pomáhají při plánování nebo provádění transakcí pro své klienty, které se týkají některé z těchto skutečností:  i nákup a prodej nemovitostí nebo obchodních subjektů; ii správa peněz, cenných papírů nebo jiných aktiv klientů; iii otevření nebo správa bankovních účtů, spořících účtů nebo cenných papírů; iv organizace příspěvků nezbytných pro zakládání, provoz nebo řízení společností; v vytváření, provoz nebo řízení svěřenských fondů, společností, nadací nebo podobných struktur;”

Kapitola II se jmenuje “Vnitřní politiky, kontroly a postupy povinných osob” a obsahuje mimo jiné následující ustanovení.

Článek 7 stanoví, že povinné osoby musí mít zavedeny zásady, kontroly a postupy, aby bylo zajištěno dodržování tohoto nařízení. Patří sem: rozvoj postupů řízení rizik, hloubková kontrola klienta, podávání zpráv (…); politiky pro identifikaci, kontrolu a řízení obchodních vztahů nebo příležitostných transakcí, které představují vyšší nebo nižší riziko AML/FT; nezávislé kontrolní funkce; politiku vzdělávání zaměstnanců; (…).

Článek 8 se týkající se posouzení rizik a říká, že povinné osoby přijmou vhodná opatření úměrná své povaze a velikosti, aby určily a posoudily rizika AML/FT, kterým jsou vystaveny, s přihlédnutím k bodům vyjmenovaným v článku (např. rizikové proměnné uvedené v příloze I, zjištění posouzení nadnárodního rizika Komise).

Článek 9 vyžaduje, aby povinné osoby jmenovaly správce dodržování předpisů a pověřence pro dodržování předpisů.

Kapitola III – Hloubková kontrola klienta, oddíl 1 – Obecná ustanovení, stanoví:

Článek 15 stanoví okolnosti, za kterých povinné osoby uplatňují opatření náležité péče.

Článek 16 stanoví opatření CDD: identifikaci klienta a ověření totožnosti, identifikaci skutečného vlastníka a ověření totožnosti, posouzení a zatemnění informací o účelu a zamýšlené povaze obchodního vztahu, sledování obchodního vztahu.

Článek 17 nese název “Neschopnost splnit požadavek uplatňovat opatření hloubkové kontroly klienta” a do určité míry obsahuje výjimku pro advokáty: “Není-li povinná osoba schopna dodržovat opatření hloubkové kontroly klienta stanovená v čl. 16.1), zdrží se provádění transakce nebo navazování obchodního vztahu a ukončí obchodní vztah a zváží podání podezřelé zprávy o transakci finanční jednotce v čl. vůči zákazníkovi v souladu s článkem 50.

První pododstavec se nevztahuje na notáře, advokáty a jiné nezávislé právníky, auditory, externí účetní a daňové poradce v rozsahu, v jakém tyto osoby zjišťují právní postavení svého klienta nebo vykonávají úkol obhajovat nebo zastupovat tohoto klienta v soudním řízení nebo v souvislosti s tímto řízením, včetně poskytování poradenství, aby k řízení nedošlo.”


Kapitola IV obsahuje ustanovení o transparentnosti skutečného vlastnictví; Kapitola V – Oznamovací povinnosti

Článek 50 stanoví, že povinné osoby oznámí finanční jednotce všechny podezřelé transakce, včetně pokusů o transakce.

Článek 51 se nahrazuje názvem “Zvláštní ustanovení pro oznamování podezřelých transakcí určitými kategoriemi povinných osob” a do určité míry zahrnuje výjimku pro advokáty tím, že mohou předávat informace samosprávnému orgánu, pokud to členský stát umožní a ten je následně předává FIU.

  1. Notáři, advokáti a jiní nezávislí právníci, auditoři, externí účetní a daňoví poradci jsou osvobozeni od požadavků stanovených v čl. 50 odst.1 pokud obhajují nebo zastupují klienta v soudním řízení, včetně poskytování poradenství při zahájení nebo vyhýbání se takovému řízení, bez ohledu na to, zda jsou tyto informace obdrženy nebo získány před, během nebo po takovém řízení.”

Článek 54 odst. 1 stanoví, že povinné osoby a jejich ředitelé a zaměstnanci nezveřejní dotčenému zákazníkovi ani jiným třetím osobám skutečnost, že informace jsou, budou nebo byly předány. Nicméně, odst. 5 a 6 téhož článku říkají:

“5. Pro povinné osoby uvedené v čl. 3 bod 1,2 a 3a a b může dojít k výměně informací se subjekty ve třetí zemi, které ukládají požadavky rovnocenné požadavkům stanoveným v tomto nařízení a které pocházejí ze stejné kategorie povinných osob a podléhají požadavkům na profesní tajemství a ochranu osobních údajů.

6. Pokud se povinné osoby uvedené v čl.3a a b snaží odradit klienta od nezákonné činnosti, nepředstavuje to zveřejnění ve smyslu odstavce 1.”


Návrh směrnice o mechanismu prevence využívání finančního systému pro účely praní peněz nebo financování terorismu a zrušení směrnice (EU)2015/849

Cílem tohoto návrhu 6. směrnice o boje proti praní peněz je dle Komise zajistit přísnější pravidla pro vnitrostátní systémy boje proti praní peněz a FT. Návrh obsahuje ustanovení o organizaci institucionálního systému boje proti praní peněz a finančních ředitelství na vnitrostátní úrovni. Nová směrnice zruší směrnici (EU) 2015/849 ve znění směrnice (EU) 2018/843 a obsahuje řadu podstatných změn s cílem přinést větší míru konvergence v praxi orgánů dohledu a ve vztahu ke spolupráci mezi příslušnými orgány. Pravomoci, úkoly a minimální soubor informací, ke které by měly mít FIUs přístup, jsou vyjasněny. Je stanoven rámec pro jejich společné analýzy. Rovněž jsou vyjasněny pravomoci a úkoly orgánů dohledu. Nejdůležitějším aspektem nové směrnice je řada nových ustanovení týkajících se dohledu nad samosprávnými organizacemi. Návrh zavádí povinnost dohledu orgánu veřejné moci nad samosprávnými orgány, které jednají jako orgány dohledu nad některými povinnými osobami. Jinými slovy, samosprávné organizace by měly podléhat dohledu orgánu veřejné moci. Jsou uvedeny povinnosti a pravomoci těchto orgánů veřejné moci. Přístup k dohledu založenému na rizicích je navíc harmonizován prostřednictvím společného nástroje kategorizace a AMLA by měla připravit pokyny k charakteristikám přístupu založeného na rizicích a regulační technické normy týkající se metodiky posuzování a klasifikace inherentních a zbytkový rizikový profil povinných osob a četnost přezkumu. Rovněž jsou vyjasněny pravomoci registrů skutečného vlastnictví, aby se zajistilo, že mohou získat aktuální, přiměřené a přesné informace. Existují další nová ustanovení o skutečném vlastnictví, jako jsou ustanovení pro případy pochybností o přesnosti informací o skutečném vlastnictví. A konečně návrh zavádí změny týkající se nadnárodních a vnitrostátních posouzení rizik, pokud jde například o jejich četnost, které budou revidovány každé 4 roky.


Relevantní ustanovení

Bod odůvodnění 69 se vztahuje na dohled nad samosprávnými orgány: “Směrnice (EU) 2015/849 umožnila členským státům svěřit dohled nad některými povinnými osobami samosprávným orgánům. Kvalita a intenzita dohledu prováděného takovými orgány však nebyla dostatečná a pod žádnou veřejnou kontrolou nebo téměř bez ní. Pokud se členský stát rozhodne pověřit dohled samosprávný subjekt, měl by rovněž určit orgán veřejné moci, který bude dohlížet na činnost samosprávného subjektu, aby zajistil, že výkon této činnosti bude v souladu s požadavky této směrnice.”

Článek 7 stanoví, že Komise by měla provést nadnárodní posouzení rizik nejpozději čtyři roky po dni provedení této směrnice a poté každé čtyři roky.

Článek 8 stanoví požadavek, aby členské státy provedly vnitrostátní posouzení rizik, a stanoví minimální četnost vnitrostátních posouzení rizik na čtyři roky.

Článek 9 vyžaduje, aby členské státy udržovaly komplexní statistiky, které by měly mimo jiné zahrnovat sankce nebo správní opatření uplatňovaná samoregulačními orgány.

Článek 17 vyžaduje, aby členské státy zřídily FIU. Měla by být odpovědná za přijímání a analýzu podezřelých transakcí a dalších informací týkajících se ML. Měla by rovněž šířit výsledky svých analýz a měla by mít možnost získat další informace. Článek rozlišuje mezi dvěma typy funkcí finanční analýzy: provozní (jednotlivé případy) a strategické (trendy a vzory).

Kapitola IV – Dohled nad praním peněz

Článek 29 popisuje pravomoci a zdroje vnitrostátních orgánů dohledu. Členské státy zajistí, aby všechny povinné osoby podléhaly odpovídajícímu dohledu. Odstavec 1 rovněž požaduje, aby členské státy jmenovaly orgány dohledu, které budou účinně sledovat a přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby povinné osoby dodržovaly požadavky nařízení o boje proti praní peněz a povinnost provádět cílené finanční sankce. Odst. 3 uvádí, že v případě povinných osob na základě čl. 3 a, b, a d nařízení o boje proti praní peněz (mimo jiné, pokud jde o advokáty a jiné právníky) “členské státy mohou povolit, aby funkci uvedenou v odstavci 1 tohoto článku vykonávaly samosprávné orgány, pokud tyto samosprávné subjekty mají pravomoci uvedené v odstavci 5 tohoto článku a mají odpovídající finanční, lidské a technické zdroje k výkonu svých funkcí. Členské státy zajistí, aby zaměstnanci těchto subjektů byli vysoce bezúhonní a náležitě kvalifikovaní a aby udržovali vysoké profesní standardy, včetně norem důvěrnosti, ochrany údajů a norem pro řešení střetu zájmů.”

Článek 38 stanoví, jak má být vykonáván dohled nad samosprávným orgánem, odst. 5 pak specifikuje, co má obsahovat výroční zpráva o činnosti samosprávného orgánu, kterou zveřejní dohledový orgán veřejné moci.

Návrh nařízení o informacích doprovázejících převody finančních prostředků a některých kryptoaktiv

Nařízení (EU) 2015/847 bylo přijato s cílem zajistit jednotné uplatňování požadavků FATF na poskytovatele služeb bankovních převodů, a zejména povinnosti poskytovatelů platebních služeb doprovázet převody peněžních prostředků informacemi o plátci a zboží v celé Unii. Nařízení z roku 2015 se vztahuje pouze na převod finančních prostředků, které jsou definovány jako bankovky a mince a elektronické peníze. Cílem návrhu předloženého v rámci balíčku v oblasti boje proti praní peněz je provést do evropského práva změny provedené v doporučení č. 15 o nových technologiích finančního akčního výboru. Po úpravách v červnu 2019 poskytly standardy FATF pro nové technologie, jejichž cílem je regulace tzv. poskytovatelů služeb virtuálních aktiv a stanovení nových a podobných povinnosti, které existující pro poskytovatele služeb bankovních převodů.


Posouzení dopadů

Posouzení dopadů umožňuje porozumět podkladům a důvodům návrhů. Popisuje a analyzuje možnosti, které byly zváženy, a jejich dopad, vysvětluje učiněná rozhodnutí a prezentuje očekávané výsledky.

Je třeba poznamenat, že popis několika problémů se stávajícím rámcem pro boj proti praní peněz na straně 10 dokument uvádí: “Nedostatečná intenzita dohledu je ještě patrnější v případě subjektů, na které se vztahují pravidla pro boj proti praní peněz v nefinančním sektoru. Údaje předložené za rok 2019 ukazují, že ve třetině členských států nebyla provedena žádná nebo téměř žádná kontrola účetních a daňových poradců, advokátů nebo poskytovatelů služeb pro svěřenské fondy a společnosti. (…) Celkově je intenzita opatření dohledu nedostatečná pro dohled nad přiměřeným uplatňováním pravidel pro boj proti praní peněz a financování terorismu, která jsou i nadále nižší než ve finančních sektorech. (…) Kromě toho se dohled založený na riziku používá zřídkakdy, je-li dohled delegován na samosprávné orgány (SRB) bez veřejného dohledu nad jejich prací nebo téměř bez něj, jak ukazují níže uvedené příklady z členských států.”

Jsou však uvedeny dva příklady, členské státy jsou anonymizovány. “Země B upravuje poskytování svěřenských a podnikových služeb, které vyžadují registraci a povolení. Advokáti jsou rovněž oprávněni působit jako poskytovatelé služeb v oblasti trustů a společností pod dohledem SRB. Tato služba je považována za více vystavenou riziku ML/TF, ale SRB neshromažďuje statistiky, aby určil, kteří advokáti vyžadují intenzivnější dohled.”

Dalším problémem, na který Komise poukazuje, je “extrémně nízký” počet hlášených podezřelých transakcí nebo hlášených činností a advokáti tak “mohou působit jako ti, kteří praní peněz umožňují”.


Mgr. Alžběta Recová, Odbor mezinárodních vztahů ČAK
Foto: canva.com

Go to TOP