Jak jsme již mnohokrát informovali, usiluje Česká advokátní komora o novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, tedy advokátního tarifu. Právní úprava odměny advokáta byla měněna v historii zcela minimálně a pokud ano, pak docházelo spíše ke snížení odměny advokátů (například povodňová daň). Co se týče valorizace právní úpravy odměny advokáta, tak k té naposledy došlo v roce 2006 v návaznosti na vývoj ekonomických ukazatelů v daném roce.

Nynější navrhovanou novelizací se mění odměna advokáta tak, aby výše odměn byla přizpůsobena vývoji inflace, růstu minimální mzdy, průměrné mzdy v podnikatelské sféře, výdajům na odměnu soudců a státních zástupců, ale také odborné náročnosti vykonávaných činností a míře odpovědnosti advokáta, vůči které je odměna advokáta vždy v přímé úměře. Adekvátní nastavení či narovnání výše odměny za vysoce odbornou a specializovanou činnost advokáta by mělo přispět rovněž k řádnému zajištění potřebné sítě advokátů i v oblastech, v nichž žije více sociálně znevýhodněných obyvatel a potřeba právní pomoci je zde mimořádně důležitá pro zajištění základních lidských práv a svobod, zejména práva na soudní pomoc.

Jak nahlíží na úsilí ČAK zástupci ostatních profesí, se redakce Advokátního deníku zeptala představitelů exekutorů, státních zástupců a soudců.

Podle prezidenta Exekutorské komory ČR Mgr. Jana Mlynarčíka je úsilí České advokátní komory o úpravu 17 let nevalorizovaného advokátního tarifu oprávněné bez nejmenších pochyb. „Považuji za obrovské selhání státu, a především gesčního ministerstva, že za celých 17 let se žádným způsobem ani nepokusil situaci napravit a advokátní tarif novelizovat a přizpůsobit jej ekonomickým podmínkám moderní společnosti. Ostatně náklady na výkon advokacie, obzvláště v posledních několika letech, rostou takřka raketovým tempem a tarif je tomu třeba přizpůsobit. Bohužel advokátní tarif se nachází v podobně tragickém stavu jako exekuční tarif určující odměny a náklady soudních exekutorů. Úsilí o nápravu advokátního tarifu je proto zcela legitimní. Profesní komory by se v tomto ohledu měly spojit a o změnu tarifů usilovat společně,“ uvedl na dotaz redakce AD.

Česká advokátní komora se obává zhoršení přístupu ke spravedlnosti, k právu na právní pomoc a jeho dosažitelnosti v některých regionech. Snižuje se počet advokátů ochotných zastupovat ex offo, snižuje se počet advokátních koncipientů… Mělo by i podle Vás být zajištění účinné právní pomoci a práva na soudní ochranu prioritou státu?

Podle Jana Mlynarčíka by mělo být zajištění účinné právní pomoci a práva na soudní ochranu samozřejmé a je třeba o něj neustále usilovat a bojovat stejně tak, jako za vymahatelnost práva, bez níž je i právo na soudní ochranu prázdnou frází. „Zdá se, že stát ne zcela rozumí tomu, že právní pomoc a vymahatelnost práva nepřichází sama, že za tím stojí lidé. Lidé, jejichž vysoce odbornou činnost je nutné zaplatit a kteří mají nemalé výdaje na její materiální zajištění. Je nabíledni, že řemeslník nepůjde pracovat za odměnu ve výši odpovídající stavu před 17 lety. Proč stát do takové činnosti nutí kvalifikované právní profesionály, je mi záhadou. Ostatně ze stejného důvodu se setkáváme i s odlivem exekutorských koncipientů a vůbec zájemců a výkon exekutorské profese. To je stav, který je nutné urgentně napravit,“ uvedl závěrem prezident Exekutorské komory ČR.

JUDr. Libor Vávra, prezident Soudcovské unie ČR k otázkám redakce AD uvedl, že snaha ČAK o novelizaci advokátního tarifu je pochopitelně oprávněná a podle jeho názoru by jeho součástí měla být ještě automatická valorizační doložka.

„Pokud tam není a sazby tarifu se vzdalují ekonomické realitě (což se dávno stalo), tak by měla moc výkonná cítit odpovědnost za to, že svou nečinností ohrožuje právo na právní pomoc významné části občanů,“ dodal za soudce.

Také Mgr. Tomáš Foldyna, prezident Unie státních zástupců, považuje úsilí ČAK o úpravu advokátního tarifu za zcela oprávněné. „Požadavky ČAK ohledně valorizace tarifu jsou zcela legitimní a navýšení o inflaci za dobu, po kterou k valorizaci nedošlo, považuji za požadavek v podstatě minimalistický. V některých částech totiž advokátní tarif nikdy neodpovídal hodnotou úkonu vyjádřenou v penězích jeho náročnosti (typicky u úkonů v opatrovnických věcech),“ uvedl.

„Obavu ČAK týkající se zhoršení přístupu ke spravedlnosti, k právu na právní pomoc a jeho dosažitelnosti v některých regionech rovněž sdílím a je plně opodstatněná. Jestliže výše odměny mimosmluvní (tarifní) vůbec nekoresponduje s výší odměny smluvní a neodpovídá ani náročnosti prováděného úkonu, pak je zcela pochopitelné, že advokátní budou odmítat „ztrácet čas“ s prováděním úkonů, za něž mají dostávat naprosto neodpovídající odměnu. To ve svém důsledku je způsobilé ohrozit přístup ke spravedlnosti pro ty nejzranitelnější a nejpotřebnější. Takový stav by však přímo ohrožoval samu podstatu právního státu v ČR,“ sdělil závěrem.

Redakce AD