Nejvyšší soud (NS) zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým odvolací soud zcela zprostil obžaloby muže obviněného z těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu, kterého se dopustil ve stavu toxické psychózy. Duševní porucha se u něj rozvinula v důsledku dlouhodobého užívání návykových látek a ovlivnila jeho schopnosti ovládat své jednání.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný masivně konzumoval marihuanu, metamfetamin, kokain, opiáty a také alkoholické nápoje a tím se přivedl do stavu toxické psychózy, tedy duševní poruchy, v jejímž důsledku vymizela jeho schopnost ovládat své jednání. V takovém stavu se dopustil jednání majícího znaky trestného činu těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu a trestného činu výtržnictví.

Soud detailně popsal jednání obviněného, který „úmyslně a s využitím své sportovní kvalifikace v odvětví kontaktního a úderového souboje udeřil nohou do hlavy poškozenou J. D., kterou tím srazil na zem a způsobil jí okamžitou ztrátu vědomí, otřes mozku, otok levé tváře, tržnou ránu ve vlasové části hlavy a zlomeninu nosních kůstek. Dále úmyslně udeřil do obličeje poškozenou I. Č., které tím způsobil bolestivost krční páteře, následně napadl kopem do trupu poškozenou K. K., a po jejím slovním upozornění na její graviditu ji kopl nohou do oblasti pravé spánkové kosti, poté ji uchopil za krk a kolenem ji kopl do hlavy, pak ji chytil za vlasy a vlekl ji vleže na vzdálenost několika metrů do přilehlé budovy, kde ji znovu kopl do hlavy do místa za levým uchem, čímž jí způsobil otřes mozku a podvrtnutí krční páteře a takto jednal přinejmenším srozuměn s tím, že takovým útokem způsobí napadeným těžkou újmu na zdraví. Poté úmyslně nejméně pětkrát vedl úder rukou do obličeje a těla a jeden úder nohou do těla poškozeného Z. Č., a udeřil rukou do hlavy poškozenou B. F., kterou tím srazil na zem a způsobil jí krevní podlitinu“.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze byl obviněný uznán vinným zločinem opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzený k trestu odnětí svobody v délce trvání tří roků a dále mu byla uložena ústavní protitoxikomanická léčba. Proti rozsudku se obviněný odvolal k Vrchnímu soudu v Praze, který ho zcela zprostil obžaloby.

Vrchní soud zaujal názor, že v posuzované věci je nezbytné aplikovat § 26 tr. zákoníku, podle něhož „kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento trestný čin trestně odpovědný“. Odvolací soud totiž poukázal na to, že toxická psychóza, která byla podle jeho závěru příčinou dovozené nepříčetnosti obviněného, „zjevně nevznikla v souvislosti s trestným činem“, neboť u obviněného „byla přítomna určitou (nezjistitelnou) dobu před samotným protiprávním jednáním“. Vrchní soud byl toho názoru, že nemohla být naplněna subjektivní stránka trestného činu opilství, když si obviněný nebyl schopen odříct aplikaci návykové látky, tj. ovlivnit své jednání, a obviněný se tak do stavu nepříčetnosti dostal nezaviněně.

S názorem vrchního soudu ale nesouhlasil nejvyšší státní zástupce, který podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že vadně vyhodnotil podmínky pro naplnění skutkové podstaty zločinu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku a že dospěl k extrémně vadnému skutkovému závěru příčiny vzniku toxické psychózy obviněného. Dovolatel dále upozornil, že na věci nic nemění ani konstatování odvolacího soudu, že obviněný nemohl požití návykové látky odolat. Nelze říct, že by obviněný propadl návykovým látkám proti své vůli či bez vědomí, resp. možnosti počáteční volby. Neschopnost odolat těmto látkám se totiž rozvinula až v důsledku jejich předchozího škodlivého zneužívání.

Podle NS měl přístup odvolacího soudu za následek vadnou právní kvalifikaci jednání obviněného, pokud dospěl k závěru, že skutek, pro který na obviněného byla podána obžaloba, nenaplňuje znaky zločinu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku a z tohoto důvodu přistoupil k zproštění obžaloby pro (jím nezaviněnou) nepříčetnost obviněného.

Nejvyšší soud Vrchnímu soudu v Praze dále vytkl, že nebere z hlediska zájmů ochrany společnosti před pachateli činů jinak trestných dostatečně na zřetel, že stav, který je stran způsobilosti obviněného odolat požití návykových látek, si obviněný přivodil jejich dlouhodobým a zaviněným požíváním. Pokud toto jejich zneužívání vedlo k tomu, že jeho rozpoznávací a ovládací schopnost byla podstatně snížená, avšak nikoli vymizelá, nelze konstatovat, že by chybělo jeho zavinění vyžadované k přivození si stavu nepříčetnosti ve smyslu skutkové podstaty trestného činu opilství.

NS uzavřel, že restriktivní výklad znaků skutkové podstaty trestného činu opilství, z něhož vycházel odvolací soud, vedl v posuzovaném případě až k beztrestnosti pachatele. Podle NS tak došlo k nesprávnému posouzení právního skutku, a proto nařídil Vrchnímu soudu v Praze případ znovu projednat a rozhodnout.

Zdroj: Nejvyšší soud
Ilustrační foto: canva.com