Délka oddlužení se má zkrátit z pěti let na tři roky. Počítá s tím novela insolvenčního zákona, kterou včera schválila vláda. Na to, jak ji hodnotí, se ptáme člena představenstva České advokátní komory a předsedy Sekce pro insolvenční právo JUDr. Michala Žižlavského. 

Dá se očekávat, že novelu insolvenčního zákona přijme parlament a kdy? 

Novelu insolvenčního zákona schválila vláda. Složení vlády zrcadlí rozložení sil v parlamentu. Pokud se na obsahu novely shodla celá „koaliční pětka“, pak je spíše pravděpodobné, že novela projde. Koalice disponuje potřebnou většinou hlasů pro přijetí vládního návrhu. V případě hladkého průběhu by mohla být novela účinná od 1. ledna 2024. Vláda ale není zákonodárná moc, takže nás třeba ještě čekají nějaká překvapení.

Jak novelu hodnotí odborná veřejnost? 

Návrh novely už dříve kritizovali zástupci Hospodářské komory, Svazu měst a obcí, Svazu bytových družstev a také Česká advokátní komora. Připomínky v rámci mezirezortního připomínkového řízení čítaly 260 stran, což rozhodně není obvyklé. Nevidím zde silnou podporu odborné veřejnosti a veřejnosti vůbec. Navrhované řešení vnímám jako iracionální politické rozhodnutí.

Jaký je Váš názor na zkrácení oddlužení? 

Mám velké výhrady proti unifikovanému zkrácení oddlužení všem dlužníkům bez rozdílu. Plošná řešení podle mě nefungují. Zkuste si představit, že budete šít obleky jen v jedné velikosti. Možné to sice je, je to dokonce jednodušší, ale někomu pak budou ty šaty velké, někomu malé a na někom prasknou.

Není už dnes stejně jednotné pětileté oddlužení? 

Není. Právní úprava rozlišuje dvě skupiny dlužníků, které procházejí oddlužením. Jak ukazuje praxe, větší skupina zahrnuje odhadem 80 % dlužníků a jsou to práceschopní lidé v produktivním věku. Typickým představitelem této skupiny je muž ve věku 45 let. Menší skupinu, odhadem 20 % dlužníků tvoří zvlášť zranitelné osoby, důchodci, invalidé a osoby blízké věku mladistvých. Zvlášť zranitelné osoby se již dnes oddluží za tři roky bez dalšího. Práceschopní lidé v produktivním věku se dnes také mohou oddlužit za tři roky, když splatí věřitelům 60 % dluhů, a pokud to nezvládnou, oddluží se za pět let.

Je nějaká minimální částka, kterou dnes musí dlužník zaplatit? 

Ano, každý dlužník musí pokrýt náklady oddlužení a zaplatit minimální částku věřitelům. Dnes je to 2 200 korun měsíčně, pokud není ve hře výživné. To dělá za tři roky 79 200 korun a za pět let 132 000 korun. Když vyjdeme z toho, že průměrná výše dluhu je 800 000 korun, zaplatí z ní zvlášť zranitelná osoba za tři roky necelých 10 %. Práceschopný člověk to má těžší. Aby se oddlužil za tři roky, musí splatit 60 %, tedy 480 000 korun. Když to nezvládne, může se ale oddlužit za pět let, hypoteticky jen za 132 000 korun, což není ani 20 %. To je ovšem jen minimální hranice. Dlužník by měl po dobu těch pěti let poctivě pracovat a splatit tolik, kolik po něm lze spravedlivě požadovat. Kontrolují to insolvenční správci.

Takže plošné zkrácení oddlužení nepomůže zvlášť zranitelným osobám, ale jen práceschopným lidem v produktivním věku? Považujete to za správné?

No, právě že nepovažuji. Když to shrnu, tak zdravý práceschopný člověk si dnes může rozložit dluh do 3 let, a ještě se mu 40 % odpustí. Když to nezvládne, může splatit ještě méně, když poctivě pracuje a splácí dluhy 5 let. Je to málo? Na to ať si odpoví každý sám za sebe. To, co nezaplatí dlužníci, totiž platíme my ostatní. Třeba jako uživatelé bytů za neplatící sousedy v bytových domech nebo jako spoluobčané za neplatící obyvatele obcí. Vyšší míra odpouštění dluhů také zvyšuje deficit státního rozpočtu, zdražuje hypotéční úvěry na byty, leasingy na auta a vůbec ceny všech produktů a služeb.

Myslíte si, že to tak vnímají poslanci, kteří budou o přijetí novely rozhodovat? 

Nevím, nakolik budou poslanci ochotni jít do detailu. Já a mnozí další se je budeme snažit, stejně jako dosud, přesvědčovat o tom, aby tomu detailu věnovali pozornost. Možná se ale vládní poslanci prostě jen spokojí s tím, že podpoří vládní návrh a ti opoziční si řeknou, že je to stejně jen převlečený návrh exministra Roberta Pelikána a podpoří jej taky. Pak už mi snad zbyde jenom, abych to odlehčil, navrhnout jim, aby založili solidární klub a snížili si platy plošně o 40 %. Právě tolik totiž vezmou svým rozhodnutím věřitelům, kteří dostanou místo 60 splátek dluhu jen 36. A stejně tak poškodí matky samoživitelky.

Jak tím poškodí matky samoživitelky? 

To je opět ten detail. Matky samoživitelky, nebo přesněji samoživitelé, se podle poznatků praxe ocitají v oddluženích častěji na straně věřitelů. Neplatiči jim začínají platit výživné právě až v oddlužení. Pohledávka na výživné má přednostní pořadí a když ji dlužník neplatí, soud mu oddlužení zruší. Dlužník pak nedosáhne odpuštění zbytku dluhů, což je důvod, proč do oddlužení vstoupil. Takže zkrácení oddlužení z pěti let na tři roky přímo poškodí matky nebo otce samoživitele. Dnes mají jejich děti jisté výživné po dobu 60 měsíců. Pokud dojde k přijetí vládní novely, budou ho mít jisté jen 36 měsíců. Je to dobrá ukázka škodlivosti plošných řešení.

Není to ale tak, že jen zavádíme do českého právního řádu pravidla, která po nás požaduje evropská směrnice? 

Pokud někdo tvrdí, že musíme plošně zkrátit oddlužení z pěti na tři roky, protože to po nás požaduje evropská směrnice o restrukturalizaci a insolvenci, tak přinejmenším nemá správné informace. Směrnice zavádí zkrácené oddlužení jako bonus pro živnostníky, kterých je v oddluženích nepatrná část. Směřuje to k podpoře drobného podnikání, neboť osoby samostatně výdělečně činné nesou podnikatelské riziko, nezatěžují stát svými platy, ale naopak do státní kasy přispívají. Něco úplně jiného je podporovat často neuvážený konzum práceschopných spotřebitelů.

Hodnotíte tedy návrh novely insolvenčního zákona jako špatný krok? 

Plošné zkrácení oddlužení bohužel vnímám jako nákladný experiment, který nezohledňuje poznatky praxe a ekonomická data. Ani je nemůže zohledňovat, protože pětileté procesy oddlužení podle poslední velké novely z roku 2019 doběhnou až v roce 2024. Návrh převrací relativně novou právní úpravu naruby bez vyhodnocení toho, jak se osvědčila v praxi. Staví na tom, že lze zvýšit tlak na práceschopné dlužníky, aby platili věřitelům více než dnes. Ale představte si, že máte z 36-ti měsíčních splátek zaplatit tolik jako z 60-ti. Zvýšený tlak navíc nemůže v praxi fungovat bez posílení materiálních a personálních kapacit insolvenčních správců a dořešení způsobu jejich financování. Jinak to všechno zůstane jen na papíře.

Děkujeme za rozhovor!

Redakce AD