Zpeněžování majetkové podstaty a ochrana vlastnického práva

29. 5. 2023 Eva Dvořáková Žádné komentáře

Insolvenční zákon dává insolvenčnímu správci k dispozici čtyři možnosti zpeněžení majetkové podstaty, a to veřejnou dražbu podle zákona o veřejných dražbách, prodej movitých a nemovitých věcí podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí, dražbu provedenou soudním exekutorem a prodej mimo dražbu. Insolvenční správce není oprávněn zvolit způsob zpeněžení samostatně, nýbrž nezbytnou podmínkou zákonného zpeněžení majetkové podstaty je vždy souhlasné stanovisko či pokyn dalšího subjektu. Insolvenční zákon žádný z uvedených způsobů zpeněžení nepreferuje. Z hlediska ochrany vlastnického práva osoby, která včas podala vylučovací žalobu podle § 225 ins. zák., je nicméně mezi jednotlivými způsoby zpeněžení majetkové podstaty zásadní rozdíl, když některé ze způsobů zpeněžení skýtají vlastnickému právu širší ochranu.

Způsoby zpeněžení majetkové podstaty

Zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ins. zák.“ či „insolvenční zákon“), taxativně vymezuje způsoby zpeněžení majetkové podstaty v § 286, a to tak, že majetkovou podstatu lze zpeněžit veřejnou dražbou podle zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVD“), prodejem movitých a nemovitých věcí podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v dražbě provedené soudním exekutorem podle zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), a prodejem mimo dražbu.

Insolvenční zákon žádný ze způsobů zpeněžení neupřednostňuje, při výběru konkrétního způsobu zpeněžení by se tedy měl insolvenční správce řídit zásadou rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.[1] Tomu odpovídá i stanovisko Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 ICdo 49/2014, podle kterého „pouhá volba některého z předepsaných (taxativně určených) způsobů zpeněžení“ obsažených v § 286 ins. zák. „sama o sobě nevede k závěru, že insolvenční správce při výkonu funkce porušil zákonem stanovenou nebo soudem uloženou povinnost, ani k závěru, že porušil povinnost postupovat s odbornou péčí“.[2]

Souhlasy či pokyny

Insolvenční správce není oprávněn zvolit způsob zpeněžení samostatně, nýbrž nezbytnou podmínkou zákonného zpeněžení majetkové podstaty je vždy souhlasné stanovisko či pokyn dalšího subjektu. Insolvenční zákon přitom stanoví dvojí režim pro zpeněžení zajištěného a nezajištěného majetku. V případě zpeněžení nezajištěného majetku potřebuje insolvenční správce mít ke konkrétnímu způsobu zpeněžení majetkové podstaty souhlas věřitelského výboru. V případě dražby, a to ať již dražby veřejné dle ZVD, nebo dražby prováděné soudním exekutorem, je navíc pro účinnost smlouvy o provedení dražby nezbytné její schválení věřitelským výborem. U prodeje mimo dražbu zákon vyžaduje pro účinnost smlouvy kromě souhlasu věřitelského výboru i souhlas insolvenčního soudu. Tento souhlas může být udělen před i po uzavření smlouvy.

Věřitelským výborem je možné rozumět věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů nebo prozatímní věřitelský výbor či prozatímního zástupce věřitelů i insolvenční soud vykonávající působnost věřitelského výboru ve smyslu ust. § 66 ins. zák. (dále jen „věřitelský výbor“). Eventuálně by si tuto působnost věřitelského výboru mohla v souladu s ust. § 46 odst. 3 ins. zák. vyhradit též schůze věřitelů.

V případě zpeněžení zajištěného majetku je rozhodování ohledně zpeněžení tohoto majetku přeneseno výlučně na zajištěného věřitele, který insolvenčnímu správci uděluje pokyn ke zpeněžení, jímž je insolvenční správce vázán. Tímto způsobem má zajištěný věřitel možnost ovlivnit rozsah uspokojení jeho pohledávky. Pokud je zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. V případě nečinnosti tohoto zajištěného věřitele, za situace, kdy tento zajištěný věřitel pokyn neudělí ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo udělit pokyn zajištěný věřitel s pohledávkou uspokojovanou ze zajištění jako další v pořadí. Je-li více zajištěných věřitelů uspokojovaných ze stejného zajištění, musí si zajištěný věřitel obstarat i jejich písemný souhlas se svým pokynem a tento souhlas k pokynu připojit. Přitom za zajištěného věřitele se ve smyslu ust. § 167 odst. 3 ins. zák. nepovažuje věřitel s pozdějším právem na uspokojení ze zajištění, pokud zajištěná pohledávka věřitele prvního v pořadí přesahuje hodnotu zajištění stanovenou znaleckým posudkem vypracovaným v insolvenčním řízení.[3] Pokud bude písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů s pokynem chybět, insolvenční soud na základě vyrozumění insolvenčního správce nařídí jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyn zajištěného věřitele schvaluje, či nikoli. Proti pokynu mohou ostatní zajištění věřitelé v procesní sedmidenní lhůtě ode dne zveřejnění pokynu v insolvenčním rejstříku podat u insolvenčního soudu námitky, které budou na jednání u insolvenčního soudu projednány. Rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení či neschválení pokynu je rozhodnutím v rámci dohlédací činnosti a odvolání proti němu není přípustné.

Tento speciální režim týkající se zpeněžení zajištěného majetku byl z důvodu výkladových nejasností novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. s účinností od 1. 1. 2014 výslovně zakotven do ust. § 293 odst. 2 ins. zák., kde je ve vztahu ke všem formám zpeněžení vyjma exekutorské dražby stanoveno, že souhlasy věřitelského výboru a insolvenčního soudu jsou nezbytné jen v případě, že zde není pokyn zajištěného věřitele. Teprve novelou insolvenčního zákona č. 64/2017 Sb. účinnou od 1. 7. 2017 insolvenční zákon výslovně připustil jako způsob zpeněžení dražbu prováděnou soudním exekutorem, nicméně zřejmě nedopatřením zákonodárce nenovelizoval též ust. § 293 odst. 2 ins. zák. Lze se domnívat, že ani zde by neměl být souhlas věřitelského výboru v případě existence pokynu zajištěného věřitele vyžadován, a tento názor je možné podpořit i judikaturou Nejvyššího soudu, která řešila obdobný problém před novelou č. 294/2013 Sb., kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že § 293 ins. zák. by měl být aplikován jako lex specialis, a že insolvenční správce je tedy oprávněn ke zpeněžení pouze na základě pokynu zajištěného věřitele.[4] Nicméně z důvodu právní jistoty by bylo vhodné, aby byl § 293 odst. 2 ins. zák. novelizován tak, aby právě uvedené vyplývalo přímo ze zákona, jako je tomu u ostatních způsobů zpeněžení majetkové podstaty.

Zájmy ostatních věřitelů při zpeněžení zajištění by měl hájit insolvenční správce, který je oprávněn a povinen v případě, že dospěje k závěru, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji, pokyn zajištěného věřitele odmítnout a požádat insolvenční soud, aby pokyn v rámci dohlédací činnosti přezkoumal. Pokud zde budou důvody pro odmítnutí pokynu a insolvenční správce přesto pokyn bez dalšího přijme a realizuje, poruší tím povinnost postupovat s odbornou péčí, čímž může být dán důvod pro jeho zproštění funkce podle § 32 ins. zák., a současně může být odpovědný za škodu vzniklou neodmítnutím pokynu zajištěného věřitele. Nicméně v souladu se zásadou maximalizace uspokojení věřitelů vyjádřenou v ust. § 5 písm. a) ins. zák. v situaci, kdy lze očekávat, že výtěžek zpeněžení zajištění zcela nepokryje ani zajištěné pohledávky, nebude mít insolvenční správce důvod k odmítnutí pokynu. Tomu ostatně odpovídá i odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 ICdo 49/2014, podle kterého v situaci, kdy částka, za kterou majetková podstata měla být a byla zpeněžena prodejem mimo dražbu, neodpovídala ani výši zajištěných pohledávek, nebyl důvod usuzovat na nepoctivý záměr věřitelů při udělení společného pokynu ke zpeněžení provozovny prodejem mimo dražbu a insolvenční správce neměl objektivní důvod k odmítnutí takového pokynu.

Dle judikatury obou vrchních soudů v případě, že insolvenční správce pokyn zajištěného věřitele dle názoru insolvenčního soudu odůvodněně odmítne, by zajištěný věřitel měl mít v soudem stanovené lhůtě možnost pokyn dle poučení soudu upravit, přičemž teprve v případě jeho nečinnosti nebo setrvání na původním pokynu je insolvenční soud nadán pravomocí udělit správci pokyn ke zpeněžení v rámci dohlédací činnosti podle ust. § 11 ins. zák.[5]

Sluší se pro úplnost uvést, že další souhlas, který insolvenční zákon bez rozlišení, zda se jedná o majetek zajištěný, nebo nezajištěný, vyžaduje, se vztahuje na majetek v majetkové podstatě podléhající zajištění podle § 47 až 49 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tento majetek může insolvenční správce zpeněžit pouze po předchozím souhlasu orgánu činného v trestním řízení.[6]

Doba zpeněžení

Ke zpeněžení majetkové podstaty může insolvenční správce v případě konkursu zásadně přistoupit až po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, ne však dříve než po první schůzi věřitelů. Dříve lze v konkursu zpeněžit věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením nebo majetek, ve vztahu k němuž insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti povolil výjimku. V případě schválení oddlužení by měl insolvenční správce realizovat zpeněžení nejdříve poté, kdy se schválení oddlužení stane definitivním, tj. po právní moci usnesení o schválení oddlužení. Zákon v tomto případě nepočítá s jinou úpravou pro věci ohrožené zkázou či znehodnocením ani s povolením výjimky ze strany insolvenčního soudu. Nicméně se lze domnívat, že by v takových případech mělo být v oddlužení postupováno analogicky dle ust. § 283 odst. 2 ins. zák.

Vylučovací žaloba

Předpokladem pro zpeněžení majetku obecně je, že ho insolvenční správce zahrne do soupisu majetkové podstaty.[7]

Prvotní ochranou vlastníka, jehož majetek byl neoprávněně zahrnut do majetkové podstaty a hrozí mu zpeněžení, je vylučovací žaloba podle ust. § 225 ins. zák. Jedná se o incidenční spor podle ust. § 159 odst. 1 písm. b) ins. zák. Přitom dle NS platí, že žádný jiný než insolvenční soud není příslušný k posouzení oprávněnosti zahrnutí určitého majetku do soupisu majetkové podstaty, a to ani jako otázky předběžné, protože žádné řízení vedené před jiným orgánem než insolvenčním soudem nemůže zabránit tomu, aby nenastala nevyvratitelná právní domněnka o oprávněnosti soupisu majetku do majetkové podstaty podle § 225 odst. 3 ins. zák.[8]

Vylučovací žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu v prekluzivní hmotněprávní třicetidenní lhůtě ode dne, kdy osobě oprávněné k podání vylučovací žaloby bude doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku do majetkové podstaty.

Povinnými náležitostmi vyrozumění insolvenčního správce o soupisu do majetkové podstaty jsou podle ust. § 13a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení osoby, které je vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty zahrnuté do soupisu majetkové podstaty, odůvodnění zahrnutí věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty do soupisu majetkové podstaty, datum a podpis insolvenčního správce, poučení o možnosti podat vylučovací žalobu s uvedením lhůty k jejímu podání a o následcích zmeškání této lhůty.

Tyto náležitosti by dle závěrů Nejvyššího soudu měly zahrnovat též i poučení o počátku běhu lhůty k podání vylučovací žaloby, uvedení osoby, vůči níž má vylučovací žaloba směřovat, a označení soudu, u něhož má být podána, s tím, že chybí-li ve vyrozumění některá z těchto podstatných náležitostí, nemůže jeho doručení přivodit počátek běhu lhůty k podání vylučovací žaloby dle ust. § 225 odst. 2 ins. zák., a v důsledku toho nenastane ani nevyvratitelná domněnka oprávněnosti soupisu podle ust. § 225 odst. 3 ins. zák.[9] V takovém případě, stejně jako v situaci, kdy insolvenční správce o soupisu osobu oprávněnou k podání vylučovací žaloby vůbec nevyrozuměl, lze vylučovací žalobu podat až do doby zpeněžení majetku.[10]

Nebude-li žaloba podána včas, nebo ji insolvenční soud zamítne, odmítne, nebo řízení o ní zastaví, nastane nevyvratitelná právní domněnka oprávněnosti zahrnutí majetku do soupisu majetkové podstaty.[11]

Insolvenční správce může přistoupit ke zpeněžení majetkové podstaty až po uplynutí třicetidenní lhůty pro podání vylučovací žaloby podle ust. § 225 ins. zák., a je-li žaloba podána, až po pravomocném skončení řízení o této vylučovací žalobě, vyjma případů, kdy se zpeněžením souhlasí žalobce nebo kdyby insolvenční správce zpeněžením majetku odvracel újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo kdyby insolvenční soud ve svém rozhodnutí, kterým vylučovací žalobu zamítl, odmítl nebo řízení o ní zastavil, z důvodů zvláštního zřetele hodných zpeněžení před pravomocným skončením věci povolil. Takový postup se jednoznačně nabízí v případě, kdy žalobce nebyl aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby, kterou podal pouze s cílem, aby se oddálilo zpeněžení majetkové podstaty.[12] Obecně by však měl být v zájmu ochrany vlastnického práva aplikován přísně restriktivně.

Zpeněžení majetku ve veřejné dražbě

Zpeněžení majetku ve veřejné dražbě probíhá formou dražby dobrovolné, kdy navrhovatelem dražby je insolvenční správce. Dražbu lze provést pouze na základě písemné smlouvy o provedení dražby, uzavřené mezi insolvenčním správcem a dražebníkem, s tím, že jedná-li se o dražbu nemovitosti, obchodního závodu nebo jeho pobočky, musí být podpisy na smlouvě o provedení dražby písemně ověřeny.[13]

Účastníkem dražby nesmějí být z důvodu střetu zájmů dražebník provádějící dražbu ani osoba, která je jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu, zaměstnanec dražebníka ani insolvenční správce, který dražbu navrhl, ani osoby jim blízké, jejich společníci nebo osoby s nimi tvořící koncern, a dále ani zaměstnanci příslušného živnostenského úřadu a Ministerstva pro místní rozvoj pověření kontrolou dražby. Dále účastníky dražby nesmějí být osoby, na jejichž majetek byl prohlášen konkurs, osoby, vůči kterým byl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku, a to po dobu tří let od právní moci takového rozhodnutí. Zákaz nabývání vlastnictví z majetkové podstaty podle ust. § 295 ins. zák., a tedy i vyloučení z účasti na dražbě, platí pro dlužníka, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, dále pro vedoucí zaměstnance dlužníka a osoby jim blízké, osoby, které vykonávaly v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova obchodního závodu nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost, společníky dlužníka, akcionáře dlužníka vlastnící akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu a prokuristy dlužníka. Tento osobám může insolvenční soud udělit po předchozím vyjádření věřitelského výboru, které nemusí být nutně souhlasné,[14] výjimku z tohoto zákazu. Dále insolvenční zákon vylučuje z nabývání majetku z majetkové podstaty pro nebezpečí zneužití postavení členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty, a osoby jim blízké nebo s nimi tvořící koncern.[15] U těchto osob by insolvenční soud mohl udělit výjimku ze zákazu nabývání z majetkové podstaty, jen pokud by k nabytí mělo dojít až po skončení konkursu, což tyto osoby vylučuje z účasti na dražbě. Účastníky dražby dále nemohou dle ZVD být osoby, u kterých by v důsledku nabytí vlastnictví předmětu dražby mohlo dojít k vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. Konečně účastníky dražby nemohou být osoby, které nesložily požadovanou dražební jistotu, nebo vydražitel, který zmařil předchozí dražbu téže věci u téhož dražebníka.

Dražba končí udělením příklepu a na vydražitele přechází vlastnictví k předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu, pod podmínkou, že uhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě.

Veřejná dražba dobrovolná prováděná na návrh insolvenčního správce může být dle ust. § 24 odst. 3 ZVD zneplatněna pouze na základě rozhodnutí soudu o podané žalobě na neplatnost dražby. Jedná se o zvláštní druh určovací žaloby, u které žalobce nemusí prokazovat naléhavý právní zájem na určení, protože tento naléhavý právní zájem vyplývá z § 24 odst. 3 ZVD.[16] Neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ust. § 24 odst. 3 ZVD, a to ani jako otázku předběžnou.[17] Soudem věcně a místně příslušným je okresní soud, v jehož obvodu byla provedena dražba.[18]

Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby jen za podmínky, že byl splněn některý z taxativně vymezených důvodů neplatnosti dražby dle ust. § 24 odst. 3 ZVD, že žalobu o určení neplatnosti dražby podal aktivně legitimovaný žalobce, směřuje-li žaloba proti všem věcně legitimovaným osobám a byla-li podána v zákonem stanovené lhůtě.

K podání žaloby na neplatnost dražby jsou ze zákona oprávněni účastníci dražby, insolvenční správce, osoby oprávněné z předkupního práva k předmětu dražby, osoby oprávněné z práva na přednostní nabytí předmětu dražby, nebo osoby, k jejichž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, do jejichž práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo tím, že dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, z důvodu nedostatků smlouvy o provedení dražby nebo v přípravě a průběhu dražby[19] nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Tato určovací žaloba musí být podána v tříměsíční prekluzivní hmotněprávní[20] lhůtě ode dne konání dražby.

Z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že se řízení musí účastnit insolvenční správce, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popř. jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby týká, aby mohli v řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat svá procesní práva či povinnosti a aby byla vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.) s tím, že nepodá-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.).[21] Dle Nejvyššího soudu, pokud byla žaloba o neplatnost podle § 24 odst. 3 ZVD podána včas, ale nesměřovala proti všem pasivně legitimovaným, je možné tento nedostatek zhojit postupem podle ust. § 92 o. s. ř. po uplynutí lhůty uvedené v ust. § 24 odst. 3 ZVD.[22]

Žalobu o neplatnost veřejné dražby dobrovolné konané na návrh insolvenčního správce může podle soudní praxe[23] podat i vlastník předmětu dražby, a to analogicky podle ust. § 24 odst. 3 ZVD, pokud byl návrh na veřejnou dražbu insolvenčním správcem podán v době, kdy ještě nenastala nevyvratitelná právní domněnka, že předmět dražby byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, nebo kdy ještě nebylo skončeno řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty. Toto oprávnění vlastníkovi předmětu dražby Nejvyšší soud přiznal s ohledem na to, že žaloba o neplatnost je za právě uvedených podmínek zásadně jediným právním prostředkem ochrany vlastnického práva toho, kdo tvrdí, že předmět dražby neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty, protože to vylučuje jeho vlastnické právo k tomuto majetku, čímž potvrdil, že z hlediska ochrany vlastnického práva má přednost zachování vlastnictví před peněžitou náhradou poskytovanou za jeho odnětí podle § 225 odst. 6 ins. zák.

V případě, že řízení na vyloučení majetku (předmětu dražby) z majetkové podstaty dosud nebylo pravomocně skončeno, by měl soud řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ust. § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přerušit.[24]

Bude-li vylučovací žaloba podle ust. § 225 ins. zák. úspěšná nebo bude-li naplněn jiný zákonný důvod pro neplatnost dražby, bude určena neplatnost veřejné dražby dobrovolné provedené na návrh insolvenčního správce a na vydražitele, který včas zaplatil cenu dosaženou vydražením, vlastnické právo nepřejde.[25]

Zpeněžení movitých a nemovitých věcí podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí

Zpeněžení podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí je v praxi nejméně využívaným způsobem zpeněžení majetkové podstaty. Insolvenční správce by ho měl uvážit v situaci, kdy potřebuje minimalizovat náklady a současně nehrozí nebezpečí z prodlení, protože tento způsob prodeje bude časově nejnáročnější.[26]

Návrh na zpeněžení podává insolvenční správce, který je jediným účastníkem řízení. Místně příslušným soudem je podle ust. § 252 o. s. ř. obecný soud insolvenčního dlužníka vyjma věcí nemovitých[27] nebo závodu či jeho části, kdy je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu se tyto věci nacházejí.

K návrhu musí insolvenční správce přiložit rozhodnutí o prohlášení konkursu (v případě oddlužení usnesení o schválení oddlužení), soupis majetkové podstaty potvrzený insolvenčním soudem a také souhlasy či pokyny nezbytné ke zpeněžení majetku (viz výše). Insolvenční správce také musí doložit svoji legitimaci k podání návrhu, tj. své ustanovení do funkce insolvenčního správce. Z nutnosti přiložit insolvenčním soudem potvrzený soupis majetkové podstaty vyplývá, že veškeré věci, jejichž zpeněžení správce navrhuje, musí být do soupisu sepsány.

Zákaz nabývání z majetkové podstaty podle ust. § 295 ins. zák. platí i zde. Insolvenční správce je ze zákona jedinou osobou, které se doručují rozhodnutí vydaná v řízení podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí, a je i jedinou osobou, která proti nim může podat odvolání.[28] Obranou vlastníka proti zpeněžení jeho majetku tímto způsobem je tedy pouze vylučovací žaloba podle § 225 ins. zák. Pokud je tudíž v souladu s ins. zák.[29] přistoupeno ke zpeněžení podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí ještě před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě, nezbude vlastníkovi v případě úspěchu v řízení o vylučovací žalobě než se domáhat vydání výtěžku zpeněžení a náhrady škody podle ust. § 225 odst. 6 ins. zák.

Zpeněžení v exekutorské dražbě

Od 1. 7. 2017 může insolvenční správce zpeněžovat majetkovou podstatu též v dražbě provedené soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 ex. řádu,[30] který stanoví, že soudní exekutor může provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí s tím, že při dražbě postupuje přiměřeně podle ex. řádu.

Zpeněžení v dražbě provede soudní exekutor na návrh insolvenčního správce jako osoby s dispozičním oprávněním, a to na základě písemné smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi insolvenčním správcem a dražebníkem. Tato činnost soudního exekutora není výkonem veřejné moci, ale další činností podle § 74 a násl. ex. řádu, pro kterou pro soudního exekutora platí omezení podle § 74 odst. 3 ex. řádu. Nejvyšší soud v této souvislosti dospěl k závěru, že „soudní exekutor, který je přihlášeným věřitelem (insolvenčního) dlužníka, je při zpeněžení majetkové podstaty v dražbě provedené soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu … osobou, které v uzavření smlouvy o provedení dražby … brání střet zájmů [je ve vztahu k dražbě podle § 76 odst. 2 ex. řádu osobou zúčastněnou na věci ve smyslu § 74 odst. 3 písm. b) ex. řádu].“ Přitom pro účely posouzení takového střetu zájmů soudního exekutora je rozhodný již okamžik uzavření smlouvy o provedení dražby.[31] Svědomitě a s obornou péči postupující insolvenční správce by tedy měl toto vyloučení soudního exekutora pro účely exekutorské dražby vždy brát v úvahu.

Dle § 66 odst. 6 ex. řádu se nemůže dražby účastnit jakýkoli soudní exekutor nebo jeho zaměstnanec, vydražitel, který nezaplatil nejvyšší podání ani v dodatečně stanovené lhůtě stanovené soudním exekutorem (obmeškalý vydražitel), ani osoby, které nesložily dražební jistotu, byla-li požadována. Dále se nemohou dražby účastnit osoby, u kterých platí zákaz nabývání z majetkové podstaty dle § 295 ins. zák. (viz výše).

Dražba končí udělením příklepu a na vydražitele přechází vlastnictví k předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu,[32] pod podmínkou, že zaplatil nejvyšší podání řádně a včas. U věcí nemovitých se v případě předražku stává předražitel vlastníkem věci s příslušenstvím ke dni vydání usnesení o předražku, nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen.

Na rozdíl od § 288 ins. zák. ustanovení insolvenčního zákona upravující zpeněžení majetkové podstaty v dražbě provedené soudním exekutorem podle ex. řádu neobsahují podrobnější úpravu účastenství. Tento nedostatek překlenul svým výkladem Nejvyšší soud, když judikoval, že „… účastníkem dražby podle ust. § 76 odst. 2 ex. řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d) ins. zák. ve spojení s ust. § 289a ins. zák., je nepochybně insolvenční správce (žadatel), který sjednal se soudním exekutorem o této jeho tzv. další činnosti smlouvu o provedení dražby a který má přitom postavení oprávněného. Povinný v takové dražbě nevystupuje, neboť při ní nejde o vymáhání splnění povinnosti. Účastníci insolvenčního řízení (§ 14 odst. 1 ins. zák.) jen proto nejsou účastníky takové dražby. Řečené platí nejen pro věřitele, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (typově pro přihlášené věřitele), nýbrž i pro (insolvenčního) dlužníka, a to bez zřetele k tomu, zda předmětem dražby je jeho majetek [nebo majetek náležející do majetkové podstaty jako majetek ve vlastnictví třetích osob, na který se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na dlužníkův majetek (§ 205 odst. 4 ins. zák.). Právo nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty totiž prohlášením konkursu na majetek dlužníka přechází na insolvenčního správce dlužníka (jenž se dražby účastní coby její navrhovatel); … Insolvenční dlužník (coby osoba, jejíž dispoziční práva k majetkové podstatě přešla na insolvenčního správce) není oprávněn tomuto právu konkurovat ani v podobě účasti na dražbě vyvolané návrhem (žádostí) insolvenčního správce dlužníka … Lze tudíž shrnout, že (insolvenční) dlužník ani jiný účastník insolvenčního řízení (§ 14 odst. 1 ins. zák.) nebo některý z procesních subjektů uvedených v § 9 písm. b), c) a f) ins. zák. není účastníkem dražby podle ust. § 76 odst. 2 ex. řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d) ins. zák. ve spojení s ust. § 289a ins. zák. Odvolání podané (insolvenčním) dlužníkem proti usnesení o příklepu udělenému v takové dražbě vydražiteli, proto odvolací soud odmítne (má odmítnout) jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn [§ 218 písm. b) o. s. ř.].“[33] Vlastník předmětu zpeněžení je v souladu s ust. § 15 ins. zák. taktéž účastníkem insolvenčního řízení, byť jen po dobu, po kterou insolvenční soud rozhoduje o jím podané vylučovací žalobě podle ust. § 225 ins. zák. Ze závěrů Nejvyššího soudu tedy vyplývá, že taktéž není oprávněn podávat odvolání proti rozhodnutím vydaným soudním exekutorem v rámci zpeněžování majetku podle ust. § 286 odst. 1 písm. d) ins. zák.

Jedinou obranou vlastníka proti zpeněžení jeho majetku zůstává tedy vylučovací žaloba. Pokud je v souladu s ins. zák.[34] přistoupeno ke zpeněžení tímto způsobem ještě před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě, nezbude vlastníkovi stejně jako v případě zpeněžení podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí, který následně uspěl v řízení o vylučovací žalobě, než se domáhat vydání výtěžku zpeněžení a náhrady škody podle ust. § 225 odst. 6 ins. zák.

Zpeněžení mimo dražbu

Prodej mimo dražbu insolvenční správce realizuje podle podmínek stanovených v souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu, jde-li o nezajištěný majetek, nebo pokynu zajištěného věřitele, jde-li o majetek zajištěný. Souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského výboru není zákonem vyžadován v případě prodeje věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, ani věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova závodu.[35] Toto ustanovení dává insolvenčnímu správci možnost pružně jednat ve vztahu ke zpeněžení nezajištěného majetku, kterému hrozí zkáza nebo znehodnocení, a zabránit tak vzniku škody na majetkové podstatě. Tato výjimka se však podle doslovného znění zákona týká jen zpeněžování nezajištěného majetku, poněvadž podle ust. § 293 odst. 1 ins. zák. je insolvenční správce v případě zpeněžování zajištěného majetku vázán pokyny zajištěného věřitele. De lege ferenda by bylo vhodné doplnit insolvenční zákon tak, aby bylo ust. § 289 odst. 1 věta poslední ins. zák. obdobně aplikovatelné i na prodej zajištěného majetku, u kterého hrozí zkáza nebo znehodnocení, a pokyn zajištěného věřitele by neměl být v tomto případě nezbytný.

Prodej mimo dražbu může mít vícero podob, přičemž nejčastěji se v praxi jedná o prodej zájemci dle výsledků výběrového řízení nebo o prodej určitému konkrétnímu zájemci. Druhého postupu je využíváno typicky v případech omezené zpeněžitelnosti určité majetkové hodnoty, např. u spoluvlastnických podílů neatraktivních nemovitostí.

Kupní cena může být stanovena pod cenu odhadní. Při jejím stanovení insolvenční správce ze zákona přihlíží i k nákladům, které by nebýt včasného zpeněžení bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku. Tento postup aproboval i Ústavní soud, když opakovaně konstatoval, že „zásadám insolvenčního řízení zcela odpovídá dosažení rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, v jejichž rámci je vhodné, či dokonce v mnoha případech nezbytné prodat veškerý majetek spadající do majetkové podstaty úpadce pod cenou odhadní tak, aby konečný výsledek při započtení nákladů na správu zpeněžovaného majetku byl kladný, a nikoli záporný“.[36]

Neprodleně poté, co dojde ke zpeněžení, insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu k založení do insolvenčního spisu kopie písemností dokládajících zpeněžení a podmínek, za kterých ke zpeněžení došlo. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do tří měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Tato tříměsíční lhůta je lhůtou hmotněprávní, jak potvrdil i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 4. 2022, sen. zn. 29 ICdo 148/2020. Novelou insolvenčního zákona č. 64/2017 Sb. byla tato lhůta prolomena v případě, že nabyvatel nebyl v dobré víře. V tomto případě lze žalobu podle ust. § 289 odst. 3 ins. zák. podat i po uplynutí tříměsíční lhůty s tím, že právo namítat neplatnost se dle důvodové zprávy k zákonu č. 64/2007 Sb. promlčí v obecné promlčecí době. Nicméně s ohledem na to, že jde v souladu s ust. § 159 odst. 1 písm. f) ins. zák. o incidenční spor, je možné žalobu podle § 289 odst. 3 ins. zák. podat pouze do skončení insolvenčního řízení. Jelikož v některých případech není možné v incidenčním sporu pokračovat po skončení insolvenčního řízení, opatrnost velí podat žalobu o neplatnost dle ust. § 289 odst. 3 ins. zák. co nejdříve.[37] Dle přechodného ustanovení k zákonu č. 64/2007 Sb. je možné podat incidenční žalobu za právě popsaných podmínek i po uplynutí tříměsíční lhůty též v řízeních zahájených před 1. 7. 2017.

Lze souhlasit s právním názorem Vrchního soudu v Olomouci,[38] že k započetí běhu lhůty k podání žaloby na neplatnost smlouvy dle ust. § 289 odst. 3 ins. zák. je třeba, aby smlouva byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna samostatně, a tím dostatečně transparentně, aby skutečnost, že došlo ke zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku, z insolvenčního rejstříku výslovně vyplývala. V případě zpeněžování majetku, který je součástí majetkové podstaty dlužníků, ohledně nichž jsou vedena samostatná insolvenční řízení, zase dospěl druhý z vrchních soudů k závěru, že se počátek lhůty k podání žaloby na neplatnost kupní smlouvy dle § 289 odst. 3 ins. zák. váže až k datu pozdějšího zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku.[39]

Dle Nejvyššího soudu je k podání žaloby o neplatnost smlouvy podle ust. § 289 odst. 3 ins. zák. aktivně legitimován pouze účastník insolvenčního řízení nebo strana smlouvy, kterou byla zpeněžena majetková podstata mimo dražbu.[40] Vlastník předmětu zpeněžení je v souladu s ust. § 15 ins. zák. účastníkem insolvenčního řízení po dobu, po kterou insolvenční soud rozhoduje o jím podané vylučovací žalobě podle ust. § 225 ins. zák. Proto předpokladem jeho aktivní legitimace je podání žaloby o vyloučení majetku z majetkové podstaty.

V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu se řízení o žalobě podle § 289 odst. 3 ins. zák. musí účastnit všichni účastníci napadané smlouvy, případně jejich právní nástupci.[41] V případě více účastníků vystupujících ve sporu na jedné straně budou mít tyto osoby za řízení postavení nerozlučných společníků. Na rozdíl od žaloby na neplatnost veřejné dražby je v případě této určovací žaloby třeba naléhavý právní zájem prokazovat.

Nejvyšší soud v této souvislosti dále opakovaně dovodil, že neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, může určit jen insolvenční soud na základě žaloby o určení neplatnosti smlouvy podle ust. § 289 odst. 3 ins. zák. s tím, že bez podání této žaloby nelze ohrozit právo osoby, která nabyla předmětný majetek zpeněžením mimo dražbu.[42] Pokud tedy vlastník nepodá včasnou žalobu podle ust. § 289 odst. 3 ins. zák., bude mít pouze nárok na vydání výtěžku zpeněžení a na náhradu škody, jak předvídá ust. § 225 odst. 6 ins. zák.[43]

Pokud jde o důvody neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, vedle nedodržení postupů dle ins. zák. je třeba vycházet z úpravy neplatnosti právních jednání dle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Případná nevýhodnost prodeje je pro posouzení platnosti smlouvy bez významu.[44]

Závěrem

Insolvenční zákon dává insolvenčnímu správci k dispozici čtyři způsoby zpeněžení majetkové podstaty, mezi nimiž co do přednosti nijak nediferencuje. Insolvenční správce není oprávněn zvolit způsob zpeněžení samostatně, nýbrž nezbytnou podmínkou zákonného zpeněžení majetkové podstaty je vždy souhlasné stanovisko či pokyn dalšího subjektu.

Z hlediska ochrany vlastnického práva je však při bližším zkoumání mezi způsoby zpeněžení podstatný rozdíl. Zatímco u veřejné dražby dobrovolné a prodeje mimo dražbu vlastníkovi, který včasně podal vylučovací žalobu podle ust. § 225 ins. zák., zákon poskytuje v souvislosti se zpeněžováním ještě další ochranu v podobě žaloby na neplatnost dražby dle ust. § 24 odst. 3 ZVD, resp. žaloby o neplatnost smlouvy o prodeji majetkové podstaty mimo dražbu podle ust. § 289 odst. 3 ins. zák., přičemž v případě úspěchu těchto žalob nedojde zpeněžením ke změně vlastníka předmětu zpeněžení, při zpeněžování majetku podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí nebo v dražbě prováděné soudním exekutorem podle ex. řádu zůstává jedinou obranou vlastníka proti zpeněžení jeho majetku vylučovací žaloba podle § 225 ins. zák.

Pokud je v souladu s ust. § 225 odst. 4 a 5 ins. zák. přistoupeno ke zpeněžení dvěma naposledy uvedenými způsoby ještě před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě, nezbude vlastníkovi, který následně uspěl v řízení o ní, než se domáhat vydání výtěžku zpeněžení a náhrady škody podle ust. § 225 odst. 6 ins. zák. I proto by výjimky ze zákazu zpeněžení před skončením řízení o vylučovací žalobě měly být aplikovány velmi restriktivně (to samozřejmě neplatí pro zpeněžení před pravomocným skončením řízení se souhlasem žalobce). Také se navrhuje v zájmu ochrany vlastnického práva zvážit, zda by v případě zpeněžování před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě neměl být volen spíše způsob zpeněžení umožňující vlastníkovi širší ochranu.

JUDr. Veronika Weigl působí jako advokátka, insolvenční správkyně, zapsaná mediátorka a doktorandka na PF UK v Praze.

Foto: archiv AD

[1] § 5 ins. zák.

[2] Jedním z předpokladů odpovědnosti insolvenčního správce za škodu je, že při výkonu funkce porušil povinnosti mu uložené zákonem nebo rozhodnutím soudu nebo nepostupoval při výkonu své funkce s odbornou péčí, blíže § 37 ins. zák.

[3] J. Maršíková a kol.: Insolvenční zákon s poznámkami, judikaturou, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 a prováděcími předpisy, 3. vydání, Leges, Praha 2018, str. 630.

[4] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sen. zn. 29 NSCR 47/2015.

[5] Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 3 VSOL 211/2018, KSOL 16 INS 7919/2016, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 3 VSPH 381/2022, KSPL 58 INS 16988/2018. Ze závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, 3 VSPH 381/2022, navíc vyplývá možnost insolvenčního správce odmítnout pokyn pro nevýhodnost z důvodu zajištěným věřitelem vymíněného nejnižšího podání ve veřejné dražbě, dalece přesahujícího odhadní cenu předmětu prodeje, kdy bylo v důsledku toho možné očekávat nutnost opakovaných dražeb, a tedy nárůst nákladů na zpeněžení, a tím i nižší výtěžek zpeněžení.

[6] § 283 odst. 2 ins. zák.

[7] Dle NS jestliže je předmět budoucího zpeněžení prodejem mimo dražbu nesporně ve vlastnictví dlužníka, není pro platnost zpeněžení takového majetku nezbytně nutné jej předtím zahrnout do soupisu majetkové podstaty, a to bez zřetele k tomu, zda tím insolvenční správce porušuje své povinnosti podle § 36 ins. zák. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 8/2018.

[8] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014.

[9] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4034/2011.

[10] J. Hásová, T. Moravec: Insolvenční řízení, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2014, str. 733.

[11] § 225 odst. 3 ins. zák.

[12] Op. cit. sub 10, str. 733.

[13] § 19 odst. 4 ZVD.

[14] Op. cit. sub 3, str. 633.

[15] Poslední slovo však má v této situaci insolvenční soud, který může usnesení schůze věřitelů, jímž schůze věřitelů udělila souhlas s nabýváním z majetkové podstaty, zrušit z důvodu rozporu se společným zájmem věřitelů, s výhradou, že toto jeho rozhodnutí podléhá odvolacímu přezkumu.

[16] A. Rakovský, J. Líznerová, J. Haščák: Zákon o veřejných dražbách, C. H. Beck, Praha 2019, str. 319.

[17] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3703/2021.

[18] § 9 odst. 1 a § 88 písm. h) o. s. ř.

[19] Z důvodu nesplnění uvedených podmínek nebo nejsou-li splněny podmínky v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a § 26 odst. 1 a 2 ZVD.

[20] Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 599/2007.

[21] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3703/2021.

[22] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 599/2007.

[23] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014.

[24] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014.

[25] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 599/2007.

[26] Op. cit. sub 10, str. 967.

[27] Pokud jsou věci nemovité součástí závodu, je místně příslušným soud, v jehož obvodu se závod nachází.

[28] § 288 odst. 3 ins. zák.

[29] § 225 odst. 3 a 4 ins. zák.

[30] Pokud insolvenční správce zpeněžil majetkovou podstatu v exekutorské dražbě před 1. 7. 2017, porušil tím povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí. Viz např. usnesení Nejvyššího soudu v Praze ze dne 28. 4. 2022, sen. zn. 29 NSČR 145/2016.

[31] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020.

[32] § 329 a 336l o. s. ř.

[33] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 29 Cdo 2652/2020.

[34] § 225 odst. 3 a 4 ins. zák.

[35] § 289 odst. 1 věta poslední ins. zák.

[36] Usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 3066/09, nebo ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3065/09.

[37] V usnesení ze dne 30. 4. 2019, sen. zn. 29 ICdo 64/2017, Nejvyšší soud vyložil, že ve sporu o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu [§ 159 odst. 1 písm. f) ins. zák.], nelze pokračovat po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) ins. zák. s tím, že nemožnost pokračovat po skončení insolvenčního řízení v incidenčním sporu představuje nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

[38] Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 4 VSOL 922/2016 KSOS, 14 INS 31187/2012.

[39] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, sp. zn. 101 VSPH 522/2016, 70 ICm 2777/2015, KSPH 70 INS 8761/2014.

[40] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2015, sen. zn. 29 ICdo 26/2013.

[41] Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sen. zn. 29 ICdo 79/2014.

[42] Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1965/2018.

[43] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sen. zn. 29 ICdo 72/2017.

[44] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 ICdo 8/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sen. zn. 29 ICdo 114/2018.