Celý svůj život zasvětil emeritní soudce JUDr. Antonín Tripes práci v justici

Více než 40 let byl soudcem Krajského soudu v Českých Budějovicích a ani poté se se „svým“ soudem docela nerozloučil, dalších takřka 20 let zde působil v evidenčním senátu či na pozici asistenta soudce. Jako vysokoškolský pedagog a lektor má JUDr. Antonín Tripes, čerstvý držitel ocenění Právník roku 2022 v kategorii Občanské právo, navíc výrazný podíl na výchově hned několika generací soudců a odborného soudního aparátu. Velmi významná je i jeho publikační činnost v oblasti výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, v tomto ohledu de facto vytvořil základní literární prameny, z nichž soudci i soudní exekutoři čerpají dodnes. Svými znalostmi, zápalem pro práci a srdečností Antonín Tripes své studenty a kolegy neustále motivuje, a to i ve svém požehnaném věku devadesáti let.

 

 

Věk proto rozhodně nebyl pro JUDr. Antonína Tripese překážkou v tom, aby se v pátek 12.  května 2023 v Brně osobně zúčastnil slavnostního galavečera Právníka roku a převzetí skleněné plastiky sv. Yva, patrona všech právnických profesí. Přítomní kolegové-právníci a kolegyně-právničky, ale i další hosté, které byli přítomní v kongresovém sále hotelu International, jej za to odměnili bouřlivým potleskem. U příležitosti udělení tohoto významného ocenění požádala redakce Advokátního deníku JUDr. Antonína Tripese o odpovědi na pár otázek:

 

Čím byste byl, pane doktore, kdybyste nebyl právníkem, tedy ve Vašem případě soudcem?

Původně mě to jako středoškolského studenta táhlo k novinařině, neboť jsem měl pocit, že psaním o věcech kolem nás je možné leccos pozitivně ovlivnit. Došlo to tak daleko, že jsem se po maturitě na gymnáziu skutečně na studia novinářství i přihlásil – z vysoké školy mi ovšem přišel dopis s upozorněním, že počet přihlášených několikrát převyšuje počet možných přijatých a zda nechci zvážit přesunutí přihlášky na jinou školu s menším počtem zájemců, např. na právnickou fakultu. Stalo se – a tak jsem byl přijat na práva, mám dokonce pocit, že i bez jakéhokoli přijímacího řízení. Dodnes toho nelituji.

 

Vaším celoživotním tématem jsou exekuce. Pokud byste měl možnost se vrátit v čase, volil byste stejně?

Ono to s těmi exekucemi nebylo tak jednoduché. Svou praxi jsem začínal na východním Slovensku, nejprve jako trestní soudce – zakrátko jsem byl ovšem přeložen k jinému tamnímu soudu, který fungoval jako tzv. jednospřežný soud: jinými slovy, byl jsem zde nejen předsedou soudu, ale také jediným soudcem majícím na starosti všechny agendy. Po třech letech jsem se vrátil do Čech a u tehdejšího Okresního soudu v Kaplici jsem pracoval jako civilní soudce – a na civilní úsek jsem nastoupil i po svém přeložení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. K exekucím jsem se ale dostal víceméně náhodou. Někdy na počátku 70. let přišel z ministerstva úkol zajišťovat vzdělávání nižšího soudního aparátu (tajemníků), přičemž našemu soudu připadly jako téma exekuce – a tehdejší předseda soudu ukázal na mne. Pro mě to tehdy bylo něco zcela nového, ale s každým dalším absolvovaným seminářem jsem do problematiky exekucí začal stále více a více pronikat, až jsem si nakonec troufl i na publikační činnost. A mohu tak jen souhlasit se slovy recenzenta jedné z mých knih, že se mi „soudní exekuce stala možno říci životním tématem“.

 

Jste autorem mnoha publikací, která z nich je z Vašeho pohledu nejvýznamnější?

Z mého pohledu to byla první publikace s názvem Výkon rozhodnutí (tzv. žlutá příručka), která se na dlouhá léta stala každodenní pomůckou pro každého, kdo měl na starosti tuto agendu. Hodnotově za nejvýznamnější považuji publikaci Exekuce v soudní praxi, jejíž třetí vydání z roku 2006 je pořád v prodeji a lidé ji stále kupují.

 

Co pro Vás znamená udělení ceny sv. Yva?

Cením si tohoto ocenění, protože mi zpětně ukazuje, že těch padesát let, po které jsem téma exekucí přibližoval nejen soudům, ale celé právnické veřejnosti, vůbec nebylo marných. Mám tak pocit, že má práce mohla být užitečná a stála za to.

 

 

Děkujeme za rozhovor!

 

 

Redakce AD
Foto: Igor Zehl a archiv Antonína Tripese

Go to TOP