Posílení důvěry v nezávislou justici bylo téma kulatého stolu Soudcovské unie ČR

Profesní i společenská odpovědnost právníků: soudců, ale i advokátů, exekutorů, státních zástupců či notářů, dodržování etického kodexu, morálky a institucionální pojistky nezávislosti právních profesí, bylo téma kulatého stolu Soudcovské unie ČR, který se konal 19. května 2023 v zasedací místnosti Městského soudu v Praze.

Za Soudcovskou unii (SU ČR) přivítali přítomné její prezident JUDr. Libor Vávra a čestná prezidentka unie Mgr. Daniela Zemanová. Kulatý stůl se zabýval odpovědností soudců a soudní moci. Zaměřil se na důvěru v soudní moc, povinnosti jednotlivých subjektů v soudnictví, odpovědnost těchto subjektů a jejich vymahatelnost, vnitřní organizační vztahy v soudnictví a vztah soudní moci k vnějšímu prostředí. Se svým podnětným příspěvkem „Odpovědnost v právu a demokratické společnosti“ vystoupil také prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc., který působí na Cardiff University, Centre of Law and Society.

Zástupci z různých právních profesí ocenili toto společné setkání jako důležitou příležitost předat si navzájem své zkušenosti z práce v justici z mnoha úhlů pohledů, což bylo pro všechny strany obohacující a diskuse na tato témata pokračovala i během přestávky. Podle Daniely Zemanové by i další navazující společná jednání měla poskytnout prostor k hledání a nalezení jednotného názoru právních profesí.

„Jako soudci máte odpovědnost, která je součástí etiky, to platí i o advokátech, exekutorech… všichni máme svou odpovědnost. Svoboda bez odpovědnosti není svobodou a naopak,“ řekl Jiří Přibáň. Důležité podle něj je, aby v právním prostředí fungoval respekt k principům, pravidlům, k nezávislosti. Ten nevzniká zákonem, ale v systémech chování, co se smí a co se nesmí, co se považuje za přípustné a co už ne. „Tzv. ‚přítel na telefonu‘ nesmí být nikdy důležitější než právo. Naše politické, osobní či náboženské přesvědčení musí zůstat před prahem instituce. Etiku odpovědné nezávislosti žádná kárná žaloba nemůže vynutit,“ upozornil Jiří Přibáň.

 

Etiku nelze vynutit, ale můžeme ji vytvořit vlastním přístupem

„Soudce má povinnosti zakotvené zákonem, a to dost podrobně, otázka je, zda by škála povinností měla být rozšířena, nebo ne,“ navázala Daniela Zemanová. „Důležité ale je, abychom se i my sami nutili přemýšlet o etice, musíme si stanovit své vlastní povinnosti,“ dodala s otázkou k ostatním, jak by diskuse na toto téma měla probíhat, jak zapojit i jiné profese.

„Neprospívá, když například soudci kritizuji advokáty přes média, a naopak. To ale neznamená, že by diskuse neměla probíhat. Pokud vyvstane problém, vždy je lepší o něm hovořit. Ale pokud diskusi nevedeme, problém nezmizí, objeví se jinde,“ upozornila Daniela Zemanová. „Musíme si umět říct i ty nepříjemné věci tak, aby to vedlo k dobrému výsledku,“ apelovala na význam komunikace mezi všemi právními profesemi.

„Důležité je, aby naše profese měly průnik. Důvěru v soudní moc je třeba rozšířit na obecnou důvěru v justici jako celek. Jak uváděl i profesor Přibáň, je nepochybné, že i ostatní právní profese jsou součástí justice a musí mezi sebou zachovávat respekt. Důvěra nebude fungovat, když ji nebudou mít také advokáti,“ navázal předseda České advokátní komory (ČAK) JUDr. Robert Němec, LL.M.

Zúčastnění se shodli, že někteří soudci opravdu ne vždy domýšlí důsledky vztahu advokáta a klienta. I proto je důležité se vzájemně setkávat a prohlubovat pochopení postavení jednotlivých právních profesí. Všichni ocenili, že každá z profesí dostala na setkání příležitost se vyjádřit a upozornit na problémy, které ji trápí.

Otevřena byla také otázka míry loajality mezi kolegy v případě, kdy je některým z nich porušována etika a nezávislost. Otázka odvahy jít do střetu s kolegou, jehož chování je nevhodné a za hranou nezávislosti a etického kodexu. „Etiku nelze vynutit, ale můžeme ji vytvořit,“ zdůraznil Jiří Přibáň. Svým vlastním přístupem, pravidly, která dodržujeme.

 

Pohled na justici očima veřejnosti

V souvislosti s tím, jak je justice vnímána veřejností, zazněl i povzdech nad tím, že v současnosti vlastně neexistuje odborná právní žurnalistika. Informace se pak šíří po mnoha nejrůznějších kanálech, včetně sociálních sítí, jsou neodborné, nepřesné a často zavádějící. „Etika se netýká jen justice, ale i médií. Jsou fakta a hodnocení faktů. Je tu riziko sociálních sítí a hrozí, že média se stanou informačními kanály oligarchů,“ připomněl Jiří Přibáň.

Jak se o soudcích bude mluvit na veřejnosti, závisí také na konkrétních zkušenostech jednotlivců, na tom, zda se soudce choval při soudním řízení arogantně, nadřazeně, nebo slušně.

JUDr. Petr Čáp, tajemník ČAK, potvrdil, že s právní profesí se drtivá většina občanů setká jednou dvakrát za život, a podle toho, jak se k nim chová soudce, posuzují pak celou justici. Pokud vidí, že se soudce seznamuje se spisem až v soudní síni, je arogantní a podobně, nevrhá to dobré světlo. „Soudce může ovlivnit názor veřejnosti na justici. Občan si po jedné špatné zkušenosti řekne: Takto to vypadá u soudu,“ poznamenal Petr Čáp.

Otázka nezávislosti justice a důvěry v ní jde ruku v ruce. „Soudci nejsou politici, musí s nimi společně žít, ale představa: ‚všichni se nakonec domluvíme‘, je nebezpečná. Nejde o domluvu, ale vzájemný respekt. A respekt je jen tehdy, pokud jsme nezávislí. Je třeba naučit politiky, aby respektovali justici,“ dodal na závěr Jiří Přibáň.

 

Redakce AD
Foto: redakce AD

Go to TOP