„Děti jako oběti domácího a sexualizovaného násilí v opatrovnickém řízení“ bylo téma semináře JUDr. Lucie Hrdé, advokátky specializující se na rodinné právo, sexualizované a domácí násilí a stalking a zároveň i čerstvé vítězky Právníka roku 2022 v kategorii PRO BONO. Seminář pořádaný 18. května ve Školicím a vzdělávacím centru ČAK v Myslíkově ulici se věnoval domácímu násilí, jeho následkům na psychice dětí, jejich zvláštním potřebám a také nutnosti respektovat je jako zvlášť zranitelné oběti.

Domácího násilí se může dopouštět muž i žena ze všech věkových kategorií, profesí i sociálních skupin. Z dětí, které se setkávají ve své rodině s násilím, se velmi často v dospělosti může stát buď oběť, nebo také násilník. Nezdravé prostředí, ve kterém vyrůstají, je formuje, ať už se násilí týká rodičů nebo je pácháno přímo na dětech, odnášejí si z tohoto prostředí velké šrámy na duši, s nimiž se musí často potýkat i v dospělosti. Dochází k tzv. generačnímu přenosu.

O to více pozornosti by se mělo věnovat nejen řešení domácího násilí, ale také jeho prevenci. Bohužel, stále u nás dochází k bagatelizaci domácího násilí a agresoři odcházejí od soudu pouze s podmínkami. Osoby, které jsou dlouhé roky vystaveny násilí, útokům fyzickým i psychickým, tudíž žijí v permanentním stresu, strachu a obavách a jejich reakce pak mohou být vnímané okolím jako neadekvátní, jsou pak často označované i za hysterky. To je třeba změnit.

Oběti vystavené dlouhodobému stresu, ponižování či bití potřebují specifické zacházení při výslechu i před soudem. Je třeba k jejich stavu, způsobenému právě agresorem, přihlížet a brát na něj ohledy. Což se podle Lucie Hrdé často neděje. A manipulátoři-agresoři dokážou podle zkušeností advokátky mnohdy zmanipulovat i ty, kteří se řešením domácího násilí zabývají. Tím více je nutná potřeba vzdělávání v tomto směru, aby byl manipulátor včas odhalen a nedocházelo k další viktimizaci oběti ještě při výslechu či soudním řízení.

Dítě má sníženou schopnost obrany

Mezi nejčastější mýty patří, že oběťmi domácího násilí se stávají slabé a bojácné ženy, že k domácímu násilí dochází hlavně v materiálně slabých rodinách a že se ho dopouštějí asociálové, nevzdělaní lidé. Není tomu tak. Násilí je pácháno napříč společností ve všech možných věkových i vzdělanostních skupinách. Dotýká se i těch, kteří nemají na vybranou a nedokážou se agresorovi vyhnout, jako právě dětí z rodin, ve kterých se domácí násilí vyskytuje, či seniorů, kteří žijí ve společné domácnosti s agresorem a jsou na něm tudíž často závislí.

„Domácí násilí nezačíná fackou,“ říká Lucie Hrdá. I první facka je podle jejích zkušeností jen vyústěním něčeho, co už ve vztahu dlouhodobě působilo. „Domácí násilí má mnoho podob,“ říká. Může být fyzické, psychické, sexualizované, ekonomické či sociální a velmi často se tyto jeho podoby vzájemně prolínají. Děti, které žijí v rodině, kde se násilí vyskytuje, jsou velmi zranitelné. „Dítě nemá vyzrálou nervovou soustavu, přejímá vzory chování svých rodičů, dochází pak i k přenosu násilí. I jednodušší formy násilí jsou pro dítě často devastující,“ vysvětluje advokátka. Dítě je osobou se sníženou schopností obrany.

Koalice s agresorem, či s obětí. Pro děti je to cesta k „přežití“

Čím je domácí násilí trvalejší a intenzivnější, tím více je do budoucna ohrožen zdravý vývoj dítěte a hrozí, že se později stane také domácím agresorem. Rodina tak pro tyto děti ztrácí symbol bezpečí, mají strach o ohroženého rodiče. Děti v takových rodinách se pak stávají součástí mocenských koalic, není výjimečné, že se jedno dítě přidá na stranu oběti a druhé na stranu agresora. Je to pouze jejich způsob hledání cesty, jak v tomto agresivním prostředí přežít, a není možné jim to tedy vyčítat, upozorňuje advokátka. Je třeba jim nabídnout odbornou pomoc a cestu, jak z tohoto začarovaného kruhu ven.

Děti, na kterých je pácháno násilí, potřebují vědět, že to není jejich vina, ale odpovědnost nese pouze agresor. „Je třeba jim vysvětlit, že nikdo nemá právo se chovat násilně. Dítě má právo se bát, má právo na své pocity. Tím, že se svěří, pomáhá i ostatním ohroženým v rodině. Domácí násilí není rodičovský konflikt,“ zdůrazňuje Lucie Hrdá.

Při řešení domácího násilí nelze uplatňovat ani mediaci, protože při nerovnovážném rozdělení rolí v rodině by pouze nadále docházelo k viktimizaci oběti. Manipulátor by měl i zde navrch. „Ani Istanbulská úmluva v případech domácího násilí mediaci nedoporučuje,“ říká Lucie Hrdá.

Seminář se dotkl širokého spektra problematiky domácího násilí v rodině a nejzranitelnějších obětí, kterými jsou právě děti, závažného mezigeneračního přenosu násilí, potřeby větší prevence a v diskusi pak byla otevřena řada otázek, které je třeba do budoucna řešit, upozorňovat na ně a nevzdávat se ani při pocitu nezdaru či marnosti, s nímž se mnozí advokáti při zastupování obětí násilí mohou také setkat. V tomto směru může být advokátka Lucie Hrdá jistě dobrou inspirací. Na její další semináře se budeme těšit.

Redakce AD
Foto: redakce AD