Nejdůležitější novinky v opravných prostředcích, které přináší návrh nového trestního řádu, byly tématem již osmého a předposledního rekodifikačního čtvrtka, pořádaného 13. dubna 2023 na pražské právnické fakultě. Představil je předseda trestněprávního kolegia Nejvyššího soudu a zároveň jeden z členů rekodifikační komise JUDr. František Púry, Ph.D., kterého průběžně doplňoval svými připomínkami a komentáři advokát a zároveň odborný asistent na pořádající Katedře trestního práva PF UK JUDr. Martin Richter, Ph.D.

Jak úvodem konstatoval doktor Púry, úprava v této oblasti navazuje na stávající trestní řád, zejména pak na poslední novely z let 2020 a 2021, které převzaly určité části právě z připravované rekodifikace.

V přípravném řízení jsou podle Púryho slov novinkou mimořádná kasační oprávnění jednak pro nejvyššího státního zástupce, jednak pro soudce. Nejvyšší státní zástupce by tak v budoucnu mohl zrušit některá rozhodnutí – rozhodnutí o odložení věci, o nestíhání, o zastavení trestního stíhání či o postoupení věci. Jako náhrada místo soukromé či subsidiární žaloby by pak soudce v přípravném řízení mohl k návrhu poškozeného zrušit některá rozhodnutí o zastavení trestního stíhání a o odložení věci ohledně některých trestných činů.

Ohledně této nové soudcovské pravomoci vznesl doktor Richter otázku týkající se případného rozšíření okruhu trestných činů, které mohou být důvodem pro tuto mimořádnou kasaci soudcem. Jak Richter uvedl, podle návrhu by soudce mohl zrušit jen odložení věcí u trestných činů, jimiž byl vzat život, či v případě pokusu o takový čin; podle Richtera by ale bylo vhodné jej rozšířit i o případy dalších trestných činů, například o obchod s lidmi, těžkou úmyslnou škodu na zdraví či závažnou majetkovou činnost.

Velkou novinkou je jistě fakt, že by z trestního řádu měla zmizet stížnost pro porušení zákona, která je podle Púryho názoru „reliktem minulosti“.

Pro každého advokáta či advokátku je pak jistě dobrou zprávou, že by se měly prodloužit lhůty pro podání odvolání a odporu z osmi na patnáct dnů a také by se měla prodloužit lhůta pro podání stížnosti na osm dnů.

Řadu otázek ale vyvolává další významná novinka, totiž možnost odvolacího soudu změnit zprošťující rozsudek. Jak uvedl doktor Púry, možnost uznat obviněného vinným, i když byl soudem prvního stupně zproštěn obžaloby, je reakcí na soudní „ping pongy“ i na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

Aby bylo zachováno právo obviněných na spravedlivý proces, stanovuje se řada podmínek:

• obviněný musí být upozorněn na možnost navrhnout doplnění dokazování;
• odvolací soud musí znovu provést v potřebném rozsahu dokazování;
• výkon uloženého nepodmíněného trestu se ze zákona odkládá až do marného uplynutí dovolací lhůty nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu;
• v těchto případech se zavádí nový dovolací důvod, bez návaznosti na ostatní dovolací důvody.

Doktor Richter ve svém komentáři nejdříve plédoval pro mnohem velkorysejší pojetí suspenzivního účinku u takového rozsudku; odklad výkonu trestu by se podle něj neměl týkat jen nepodmíněného trestu svobody, ale i peněžitého trestu, trestu propadnutí majetku, zrušení právnické osoby, zákazu veřejných zakázek či zákazu výkonu činnosti. Zásadnější jsou ale jeho námitky, které mají ústavněprávní rozměr. „V situaci, kdy stát garantuje právo na dvojinstanční trestní proces, tak bych čekal, že dovolání bude mít v těchto případech parametry řízení o odvolání. A pokud bude jinak, hrozí dvě kategorie odsouzených, což mi přijde principiálně problematické,“ uvedl Richter, která dále mj. poukázal i na to, že není garantována ani veřejnost zasedání dovolacího soudu.

Ještě důraznější Richterova kritika ale mířila na další novinku, která také vyvolala největší následnou diskusi: podle návrhu by nebylo možné v odvolacím řízení „bezdůvodně“ doplňovat důkazy. „Na začátku řízení se bude posílat výzva, kterou se řízení bude koncentrovat, ale takto přísnou úpravu nemáme ani v civilním soudnictví. Můj osobní názor je, že ta koncentrace by měla nastat až po provedeném dokazování,“ uvedl Richter. Ten dále zdůraznil, že „vytažení“ důležitého důkazu až v odvolacím řízení je podle dnešní úpravy povolenou taktikou, kterou advokátovi nelze nijak vyčíst, ale podle nového trestního řádu by bylo na každém jednotlivém soudci, aby posoudil, zda doplnění důkazu je „relevantní“, což by obhájce i jeho klienta postavilo do těžko odhadnutelné situace.

Podle doktora Púryho ale tato „koncentrace řízení“ není nepřekročitelným prahem, který znemožňuje provedení důkazů, ale spíše polem pro vysvětlení, proč se s důležitým důkazem přichází tak pozdě. „Když to bude důkaz důležitý, tak já ho neodmítnu,“ uvedla v debatě soudkyně pražského Vrchního soudu JUDr. Pavla Augustinová, zatímco její kolega z téhož soudu JUDr. Pavel Zelenka, stejně jako předseda komise pro nový trestní řád a soudce Nejvyššího soudu JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D., poukázali na zásadu materiální pravdy. Jistě více obhájců, než jen doktor Richter, by na tyto soudcovské argumenty reagovali otázkou: „Hezky se to poslouchá, ale k čemu to tedy je?“

Záznam celého semináře můžete zhlédnout ZDE.

Série pravidelných diskusních setkání s předními odborníky z akademické obce i aplikační praxe nad konečným zněním dlouho připravovaného nového trestního řádu, která pořádá Katedra trestního práva pod záštitou děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy prof. JUDr. Radima Boháče, Ph.D., již od loňského října, se uzavře 4. května 2023. Tématem posledního rekodifikačního čtvrtka budou zvláštní způsoby řízení – odklony a konsenzuální řešení trestních věcí.

Redakce AD
Foto redakce AD