Miroslav Hirt, František Vavera: Soudní lékařství pro právníky

Grada Publishing, Praha 2022, 80 stran, 249 Kč.

 

Předmětná publikace vydaná nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2022 se zabývá soudním lékařstvím, a to způsobem, který ji činí užitečnou pro právně vzdělané osoby věnující se problematice násilné trestné činnosti. To ostatně poměrně výstižně vyplývá z jejího názvu.

Kniha je výsledkem spolupráce Miroslava Hirta, jednoho z největších českých odborníků v oblasti soudního lékařství a autora mnoha publikací, a Františka Vavery, právníka a experta v oblasti kriminalistiky.

První věcí, která na publikaci zaujme, je poměrně stručné zpracování, které však nutně nesnižuje její kvalitu. Co se struktury týče, je daná materie zpracována v rámci dvou hlavních částí. V první části se druhý z výše jmenovaných autorů věnuje právním aspektům soudního lékařství s rozdělením na kapitoly Soudní lékařství v trestním právuSoudní lékařství a kriminalistika. Jmenované kapitoly jsou zpracovány poměrně lakonicky na pěti stranách. Vzhledem k tomu, že publikace je zjevně určena především pro představení oboru soudního lékařství z medicínského hlediska právně vzdělaným osobám, není nutné stručnost uvedené části hodnotit příliš přísně. Osobně ji vnímám spíše jako jakýsi prodloužený úvod celé publikace, v němž je krátce nastíněna povaha spolupráce soudního lékaře a právníka či orgánu veřejné moci (typicky orgánů činných v trestním řízení). Ačkoliv bych tedy uvítal rozsáhlejší, resp. hlubší výklad k otázkám právních aspektů soudního lékařství, nejedná se přímo o výtku. Výhradou již však je, že kapitola 1.1 obsahuje doslovné citace zákonných ustanovení, a to konkrétně § 105 a § 115 odst. 1 tr. řádu, místo toho, aby byl jejich obsah začleněn do textu plynuleji vlastními slovy autora. Tento přístup k vysvětlení otázky přibrání znalce podle § 105 tr. řádu a provedení prohlídky a pitvy mrtvoly podle § 115 tr. řádu působí poněkud surovým dojmem.

Druhá část publikace, zaobírající se medicínskými aspekty soudního lékařství, je vypracována podstatně důkladněji. Stručnost této části je třeba spíše pochválit než kárat, neboť není na úkor obsahu s ohledem na účel celé knihy, spočívající v tom, aby si čtenář (zejména právník) poměrně rychle vytvořil obecný přehled o základech soudního lékařství. Druhá část je rozdělena do 17 kapitol. V nich jsou nejdříve pokryty otázky definice smrti, určování (odhadování) její doby a posmrtných změn na těle. Následuje výklad k různým typům poranění a jejich charakteristikám (tupými a ostrými předměty, pády z výšky, dopravními úrazy, střelnými poraněními, udušením a utonutím, hladověním, vlivy elektrického proudu a záření či vysoké a nízké teploty). Rovněž jsou zařazeny kapitoly o toxikologii a forenzní alkohologii. Uvedené je doplněno kapitolami, v nichž je pojednáno o druzích pitev s tím, že následně jsou popsány základní laboratorní metody umožňující zpřesnění pitevní diagnostiky. Jsou tak popsány zobrazovací metody (RTG, CT, MR či SONO), histologické vyšetření, sérologické metody či úkol genetické a toxikologické laboratoře. Poslední kapitola druhé části recenzované knihy je věnována speciálním pitevním a preparačním technikám, jež jsou relevantní pro forenzní účely. V závěru publikace čtenáři najdou terminologický slovník a přehled doporučené literatury k dalšímu rozšíření znalostí soudního lékařství.

Z výše uvedených úseků práce považuji za vůbec nejpřínosnější ty o povaze různých typů poranění a o toxikologii či forenzní alkohologii. Zejména pak pro právníky, kteří se v praxi věnují trestnímu právu, jsou tyto části práce značně přínosné, pokud chtějí získat základní orien­taci využitelnou kupř. pro zadávání otázek znalcům, porozumění znaleckým posudkům či jako odrazový můstek pro další studium. Samozřejmě je třeba brát ohled na skutečnost, že se jedná o opravdu koncizně zpracovanou publikaci, jejímž studiem nelze získat hluboké znalosti zmíněných oblastí. Nicméně v tom ani netkví její účel, jak ostatně autoři uvádějí již v úvodu.

Zmiňovaný krátký rozsah textu neubírá na čtivosti a srozumitelnosti pro medicínsky nevzdělané osoby, což je podporováno didaktickým prvkem, spočívajícím v prezentaci jednoduchých kazuistik k jednotlivým řešeným oblastem. V tomto směru lze ocenit rovněž četné využití obrázků. Publikace má poměrně technickou povahu a vzhledem k jejímu stylu zpracování je vcelku informačně hutná. Ani to však nestojí v cestě pochopitelnosti sdělovaných informací. V rámci mezioborově určených publikací, v tomto případě s lékařskými poznatky určenými pro právníky, se těžko vyhýbá problému spočívajícímu v občasném užití termínu, který nemusí medicínský laik znát a který není ihned v textu vysvětlen. S tímto jsem se však v předmětné knize setkal jen velmi zřídka.

Jak jsem již naznačil, knihu Soudní lékařství pro právníky mohu doporučit komukoliv, kdo si chce vytvořit základní, resp. obecný, přehled o oboru soudního lékařství. K tomu jen dodám, že ačkoliv je podle autorů určena především pro právníky či osoby vystupující v trestním řízení, její četba určitě může sloužit jako zajímavý způsob rozšíření obzorů pro všechny čtenáře.

 

Mgr. TOMÁŠ PLISKA, asistent soudce Nejvyššího soudu a doktorand na Katedře trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Go to TOP