Leges, Praha 2022, 671 stran, 980 Kč.

Správní soudnictví v České republice představuje v aktuálních podmínkách zcela integrální, a také integrovanou, součást mechanismu veřejné moci, se specifickým zaměřením na soudní kontrolu veřejné správy. Předmětný režim správního soudnictví je v rozhodující míře aktuálně představován zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „soudní řád správní“), a v naší praxi je uplatňován od 1. 1. 2003. Není tedy bez zajímavosti, že k počátku letošního roku právě uplynulo již dvacet let od uvedení této právní úpravy do života.

Bez ohledu na tuto skutečnost je zřejmé, že daná úprava po celou dobu své existence patří   k pozorně sledované a diskutované oblasti našeho právního řádu i rozhodovací veřejnosprávní praxe. To souvisí jednak s významem vlastního poslání správního soudnictví, jakožto tzv. nezávislé kontroly rozhodovací činností veřejné správy, a dále také s respektem, který si dosavadní rozhodovací činnost správních soudů v praxi veřejné správy vydobyla. Daná právní úprava správního soudnictví přirozeně do současné doby nemohla zůstat, a také nezůstala, beze změn. V mezidobí od svého přijetí a nabytí účinnosti tak byla již čtyřicetkrát novelizována, přičemž některé z těchto novelizací měly spíše operativní, jiné pak naopak podstatnější či zásadní význam. Souhrnně vzato je potom současný stav znění soudního řádu správního vcelku možné považovat za vyvážený, i když nadále pochopitelně zahrnuje některá jednotlivá řešení, jejichž úprava nemusí být vždy a všemi považována za zcela optimální. Proto také, což ostatně přirozeně platí i o většině jiných právních úprav, i nynější aktuální stav naší právní úpravy správního soudnictví nadále nabízí, vedle nejrůznějších prezentačních a hodnotících pohledů, i určité náměty k diskusi a zamyšlení. A to nejen při vlastní rozhodovací praxi veřejné správy i správních soudů, ale i v rovině publikační.

Je nutné poznamenat, že vedle komentářové produkce je, či byla, v našich podmínkách publikační pozornost ve vztahu ke správnímu soudnictví dosud převážně zaměřena časopisecky, reprezentativní ucelená monografická publikace v našem odborném knižním portfoliu v tomto směru dosud chyběla. Představovanou publikaci, která je takovým uceleným monografickým titulem vztahujícím se jak k pojmovým, teoretickým a historickým východiskům problematiky správního soudnictví, tak dále zejména k současnému aktuálnímu znění jeho právní úpravy, včetně některých hodnotících pohledů či postřehů k ní, proto lze jen uvítat.

Daná publikace je poměrně rozsáhlá, nicméně přitom také vnitřně přehledně strukturovaná a podrobně členěná. Obsahově je rozdělena do celkem šestnácti kapitol, které jsou dále ještě detailněji členěny.

Úvodní kapitoly publikace, jak již bylo naznačeno, jsou věnovány pojmu a principům správního soudnictví, dále pohledu na etapovitý vývoj správního soudnictví v českých zemích od r. 1867 do současnosti, a následně pak také ústavním a mezinárodně právním východiskům správního soudnictví. Těžiště výkladu provedeného v prezentované publikaci je potom přirozeně věnováno vyložení vlastního obsahu aktuálního znění soudního řádu správního v jeho posloupnosti. Tento obsah publikace přitom nabízí a poskytuje nejprve pohled na pravomoc a příslušnost správních soudů a organizaci správního soudnictví, a poté podává podrobný výklad úpravy obecných otázek řízení, a stejně tak i všech zvláštních druhů řízení ve správním soudnictví. V této souvislosti je třeba podtrhnout pozornost, která je v monografii věnována pojednání o obecných ustanoveních o řízení ve správním soudnictví. Pojednání o těchto právních ustanoveních je nejen velmi zevrubné, ale současně i plně a v celé šíři vystihující podstatu a poslání dané úpravy. To ostatně prakticky srovnatelně platí i pro návazně prezentovaná pojednání o všech jednotlivých zvláštních druzích řízení ve správním soudnictví (řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, řízení ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, řízení ve věcech politických stran a politických hnutí, řízení o  kompetenčních žalobách, řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části, řízení o zrušení služebního předpisu nebo jeho části, jakož i o řízení o kasační stížnosti a řízení o obnově řízení), byť rozsah těchto jednotlivě nazíraných pojednání je přirozeně užší, a to adekvátně rozsahu jejich (té které) právní úpravy.

Pro zpracování dané publikace jako celku přitom společně platí, že vlastní výklad je pojat uceleně a vyváženě, s četnými odkazy na odborné literární zdroje (to zejména u úvodních kapitol), a dále i s poukazy na možné dopady aplikace dané úpravy v praxi, a to velmi často s instruktivní reflexí právních názorů, resp. závěrů, ze souvztažné judikatury (to dále v pasážích, které jsou zaměřeny na výklad dané právní úpravy).

Předmětná publikace, jak je nakonec u publikací tohoto charakteru obvyklé, je z podstatné části odborným výkladem a vysvětlivkami blíže objasňujícími účel a obsah ustanovení předmětné úpravy. Všichni její autoři, resp. spoluautoři, přitom mají k dané problematice věcně velmi blízko, a to jak s ohledem na jejich dosavadní vědecké a pedagogické působení (Frumarová, Pouperová, Škurek), nebo s ohledem na kombinaci takovéhoto působení s pracovními zkušenostmi přímo z praxe ústavního či správního soudnictví, popř. z advokacie (Grygar, Koudelka, Potěšil, Suchánek). Mimo to všichni spoluautoři průběžně publikují. Daní autoři tak obsah předmětné problematiky čtenářům přibližují s její detailní odbornou znalostí.

Domnívám se, že za tohoto stavu věci se tak po rámcovém nastínění obsahu a zpracování představované monografie lze dále již jen omezit na shrnující konstatování, že uváděnou publikaci, která představuje či poskytuje podrobné komplexní a systematicky pojaté zpracování otázek, zaměřených na podstatu a uplatňování předmětného právního režimu správního soudnictví, je třeba ocenit. Takto obecně orientované konstatování o poslání odborného literárního díla lze jistě spojovat více méně téměř s každou příslušně orientovanou kvalitní odbornou publikací, nicméně po mém soudu právě pro tuto publikaci platí dané konstatování obzvláště. To z toho důvodu, že celá monografie je tak říkajíc především podána „na pozadí“ obsáhlých poznatků čerpaných, a také zprostředkovaných, ve spojení se znalostí značného odborného literárního zázemí, jakož i vybraných právně významnějších a také zajímavých výstupů přezkumné rozhodovací praxe správních soudů i Ústavního soudu, vztahujících se k dané problematice. To je v mnoha směrech pro postupy podle předmětné úpravy v praxi přinejmenším inspirující. Na instruktivnosti a praktické využitelnosti daná monografie dále mj. nabývá i tím, že ve spojení s výkladem předmětné právní úpravy je, jak ostatně již bylo poznamenáno, často odkazováno či poukazováno na vybranou dosavadní judikaturu, která je po mém soudu uváženě volena a vybírána tak, aby vhodně dokreslovala obraz výkladu nosných i dílčích otázek vždy daných právních ustanovení a současně aby připomenula a přiblížila posuny jak ve vývoji vlastní právní úpravy, tak i ve vývoji dané judikatury jako takové.

Celkově tak lze shrnout, že autoři prezentované monografie k jejímu zpracování přistoupili s potřebnou znalostí jak obecných východisek, tak i s potřebnou znalostí problémů a potřeb, které jsou spjaty se samotnou zákonnou úpravou správního soudnictví a dále také s navazujícími otázkami postupu podle této úpravy v praxi. Publikace je přitom psána jazykem srozumitelným i pro neprávníky, současně je příslušně instruktivně nastavena, což je v daném případě pro souvislosti neobyčejně užitečné, a to zejména pro praxi.

Představovaná publikace je po mém soudu z dosavadních a na knižním trhu dostupných pojednání o soudním řádu správním monograficky nejen nejrozsáhlejší, a ve spojení s tím i nejpropracovanější a nejucelenější, ale současně také nejaktuálnější. Proto, myslím, právem aspiruje na to, aby se stala publikací, po níž bude sahat nejen příslušně zájmově orientovaná akademická sféra a další pracoviště teorie, ale stejně tak i příslušně specializovaná rozhodovací praxe. A to jak v samotném správním soudnictví, tak i ve vlastní veřejné správě, jejíž rozhodnutí či jiné úkony jsou v daném soudním režimu přezkoumávány. Obdobně, či stejně tak, lze myslím tuto monografii jako cenný zdroj aktuálních informací pro její komplexnost a značnou vypovídací schopnost doporučit i pracovníkům či představitelům širší právní praxe obecně. Jmenovitě zejména těch, kteří s předmětnou problematikou přicházejí do kontaktu či jinak se potřebují, popř. chtějí s danou problematikou seznámit a pohotově se orientovat v konkrétních otázkách.

Publikaci přeji právě onen naznačený pozitivní osud, a věřím, že každý ze čtenářů, který po ní vědomě sáhne, si v této zajímavé publikaci pro sebe najde ledacos podnětného.

prof. JUDr. Petr Průcha, CSc., Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno