Ústavní soud zveřejnil dne 21. března 2023 nález sp. zn. II. ÚS 357/22, podle něhož platí, že adhezní řízení a řízení o nároku na pojistné plnění dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou dvě samostatná řízení. Právo na právní pomoc dle č. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod brání trestním soudům, aby poškozeným zcela upřely náhradu nákladů spojených s jejich účastí v trestním řízení, resp. se zastoupením zmocněncem, z důvodu, že náhrada nákladů spojených s právním zastoupením byla už přiznána v řízení o pojistné plnění.

Ústavní stížnost podali poškození příbuzní zemřelého, kteří v trestním řízení uplatnili nároky na náhradu způsobené škody a újmy. V minulosti okresní soud nároky poškozených v obecné rovině uznal, ale konstatoval, že fakticky má plnit pojišťovna, což se poté také stalo. Později uložil odsouzenému v adhezním řízení povinnost nahradit poškozeným náklady vzniklé přibráním zmocněnce.

Krajský soud tato usnesení zrušil a nově rozhodl.

Usnesení krajského soudu však zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. IV. ÚS 3555/19 ze dne 28. 7. 2020 (N 156/101 SbNU 89) (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde).

Po zrušujícím rozsudku krajského soudu okresní soud nově rozhodl o povinnosti odsouzeného nahradit stěžovatelům náklady vzniklé přibráním zmocněnce a opětovně přezkoumal návrhy zmocněnce.

Napadenými usneseními krajský soud zrušil rozhodnutí okresního soudu a zamítl návrh stěžovatelů na úhradu nákladů souvisejících s jejich účastí v trestním řízení s výjimkou stěžovatelky 2), jíž přiznal náhradu ve výši 23 350,58 Kč. Okresní soud se podle něj nedostatečně zabýval otázkou, zda úkony právní služby vyúčtované zmocněncem sloužily poškozeným k účelnému uplatnění jejich nároků. O povinnosti odsouzeného zaplatit náhradu škody bylo pravomocně rozhodnuto pouze u stěžovatelky 2), ostatní byli odkázáni na občanskoprávní řízení.

Stěžovatelé zejména namítali, že napadená rozhodnutí zamítající jejich žádost o adekvátní uhrazení nákladů jejich zmocněnce neodpovídají požadavkům kladeným předchozím nálezem Ústavního soudu v jejich věci a porušují jejich ústavně zaručená práva, zejm. na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny.

…

Ve svém nálezu ÚS mimo jiné připomněl, že „zmocněnec poškozených hraje v trestním řízení širší roli než jen k vymožení náhrady škody. Účast poškozených v trestním řízení má již sama o sobě satisfakční funkci, i kdyby neuplatnili žádný nárok v adhezním řízení (nález sp. zn. Pl. ÚS 32/16 ze dne 8. 8. 2017 či sp. zn. III. ÚS 2842/20 ze dne 24. 11. 2020). Mohou využívat řadu oprávnění dle § 43 trestního řádu, jejichž smysl spočívá v co nejrychlejším nastolení právní jistoty všech dotčených osob a minimalizaci škodlivých účinků viktimizace [nález sp. zn. III. ÚS 3439/17 ze dne 2. 4. 2019 (N 47/93 SbNU 143)]. Zmocněnec ztělesňuje pro poškozené i psychickou podporu nebo alespoň jim ulehčuje ne vždy lehkou pouť trestním řízením [(nález sp. zn. II. ÚS 289/12 ze dne 9. 10. 2012 (N 170/67 SbNU 83)].

Zmocněnec je poškozeným oporou v situaci, již si nevybrali, do níž se dostali proti vlastní vůli. Tato východiska zohledňuje právě § 154 odst. 2 trestního řádu, který by měl poškozeným umožnit minimalizaci dalších nákladů vzniklých s uplatňováním jejich práv v trestním řízení. Upření náhrady těchto nákladů z důvodu jejich neúčelnosti je v rozporu s § 154 odst. 2 trestního řádu i s právem na právní pomoc zaručeným čl. 37 odst. 2 Listiny.“

…

V nálezu dále stojí, že „výklad krajského soudu se příčí textu i účelu § 154 odst. 2 trestního řádu a neobstojí ani z hlediska zásad spravedlivého procesu a práva na právní pomoc. Snížením náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku stěžovatelky 2) a nákladů souvisejících s účastí zbylých stěžovatelů v trestním řízení s odkazem na jejich neúčelnost a na jejich vymožení v řízení s pojistitelkou vedlo k porušení základního práva stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny. Stalo se tak postupem porušujícím čl. 89 odst. 2 Ústavy, neboť krajský soud nerespektoval tzv. nosné důvody odůvodnění dříve vyneseného nálezu ve věci stěžovatelů“.

Druhý senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka JUDr. Milada Tomková) z výše uvedených důvodů vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 102/2021-1065, č. j. 5 To 103/2021-1072, č. j. 5 To 104/2021-1079, č. j. 5 To 105/2021-1086, č. j. 5 To 106/2021-1093, č. j. 5 To 107/2021-1100, č. j. 5 To 108/2021-1107, č. j. 5 To 109/2021-1114, č. j. 5 To 110/2021-1121, č. j. 5 To 111/2021-1128, č. j. 5 To 113/2021-1135 ze dne 11. října 2021 a č. j. 5 To 112/2021-1143 ze dne 10. listopadu 2021, kterými bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny.

Právní věty:

Se základním právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod není slučitelný takový výklad § 154 odst. 2 trestního řádu, podle něhož přiznání náhrady nákladů spojených s účastí poškozeného v trestním řízení brání jejich neúčelnost.

Adhezní řízení a řízení o nároku na pojistné plnění dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou dvě samostatná řízení. Právo na právní pomoc dle č. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod brání trestním soudům, aby poškozeným zcela upřely náhradu nákladů spojených s jejich účastí v trestním řízení, resp. se zastoupením zmocněncem, z důvodu, že náhrada nákladů spojených s právním zastoupením byla už přiznána v řízení o pojistné plnění.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 357/22 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com