Předmětem tohoto příspěvku je problematika zvláštního druhu pachtu, a to pachtu cenného papíru. Autor se zabývá skutečností, zda je z právního hlediska pacht cenných papírů vůbec možný, a v případě kladného závěru o možnosti pachtu cenných papírů nastiňuje základní obrysy vztahů mezi propachtovatelem a pachtýřem. Autor tedy považuje uvedený příspěvek za podnět k diskusi na dané téma, které není předmětem žádných jemu známých odborných debat. S ohledem na existenci velkého množství různých druhů cenných papírů a existenci tzv. nepojmenovaných cenných papírů se ve vztahu k právům a povinnostem pachtýře a propachtovatele autor zaměřuje blíže pouze na jeden druh cenného papíru, a to akcii.

Může být cenný papír předmětem pachtu? 

Tato základní otázka napadne každého, kdo si jen připustí teo­retickou možnost pachtu cenného papíru. Literatura k uvedené možnosti v podstatě mlčí a je otázkou, proč se explicitně nezabývá možností pachtu cenného papíru. Lze mít za to, že tuto otázku považuje buď za marginální, která nemá praktický dopad, nebo za záležitost jasnou, a tedy zbytečnou, neboť pacht je spojen s věcí, a cenné papíry jsou ve smyslu ust. § 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), považovány za věc.

Závěr, že cenný papír je věcí v právním smyslu slova, a to věcí hmotnou movitou, a zaknihovaný cenný papír věcí nehmotnou movitou, nezpochybňuje ani odborná literatura.[1] Nicméně přes uvedené jsem objevil názor o nemožnosti pachtu cenného papíru, který v literatuře zastával Marek.[2] Ten se zbýval otázkou přenechání cenného papíru k užití jinému, a v této situaci dospěl k závěru, cituji: „Instituty, které se vůbec nedají použít, jsou nájem a pacht.“ Tento závěr však ničím neodůvodnil. Tato skutečnost mne pak vedla k závěru, že problematika pachtu nemusí být tak jasná a jednoznačná a že není od věci podrobit tuto problematiku určitému zkoumání, jehož výsledky shrnuji v tomto příspěvku.

Základní vymezení pachtu je obsaženo v ust. § 2332 o. z. Z tohoto ustanovení plyne, že pachtovní smlouvou se zavazuje propachtovatel přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání, a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. Pachtýř má tedy právo nejen užívat věc, ale i právo brát z propachtované věci plody a užitky, a tedy ji požívat. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku zdůrazňuje, že předmětem pachtu může být jen věc plodivá, přinášející výnos, ať jsou již výnosem plody naturální, nebo plody civilní.[3] Ke stejnému závěru ohledně druhu věci, která může být předmětem pachtu, dochází i literatura,[4] která dále uvádí, že o propachtované věci platí totéž, co o věci pronajaté, s tím, že u propachtované věci se předpokládá způsobilost nést plody a užitky, neboť věc je přenechána k požívání.[5] Předmětem pachtu tedy nemůže být jakákoli věc, ale – jak uvádí David[6] – pouze věc přinášející při řádném hospodaření výnos, ať již v podobě plodů, nebo v podobě užitků. Současně však David[7] upozorňuje na fakt, že povaha věci nesoucích užitky a plody sama o sobě nemusí znamenat, že půjde při jejich přenechání o pacht, ale tyto věci mohou být pronajaty či vypůjčeny.

Plody věci vymezuje blíže ust. § 491 odst. 1 o. z., když uvádí, že plodem je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy, jak je dáno jejím obvyklým účelovým určením a přiměřeně k němu, ať s přičiněním člověka, nebo bez něho. Hulmák[8] pak blíže specifikuje, jaký charakter mohou mít plody věci, tj. že se může jednat o plody poskytované jednorázově, opakovaně či trvale. Koukal[9] píše, že plody vycházejí z věci, nikoli z osoby, přičemž osobami rozumí i osoby právnické. Výslovně pak uvádí, že mezi plody nelze řadit podíl ze zisku. Nicméně Koukal[10] současně nepříliš konzistentně pojem plody a užitky vzájemně vymezuje, když tvrdí, že plody právní (označené v důvodové zprávě k občanskému zákoníku jako plody civilní,[11] též fructus civiles) se označují jako užitky s odůvodněním na tradiční dělení plodů. Pokud bychom z tohoto závěru vycházeli, pak by dividenda jako užitek byla plodem právním (fructus civiles), tedy plodem, což odporuje závěru, že vychází z právnické osoby, a tedy plodem být nemůže. Užitky pak vymezuje ust. § 491 odst. 2 o. z. – užitkem je to, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy. Jako příklad užitků Hulmák[12] uvádí i dividendy.

V souvislosti s vymezením plodů a užitků si lze položit otázku, zda např. akcie, které získá akcionář při zvýšení základního kapitálu akciové společnosti z vlastních zdrojů vydáním nových akcií dle ust. § 498 písm. c) zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též „z. o. k.“ nebo „zákon o obchodních korporacích“], jsou spojeny s právnickou osobou jako emitentem akcií, a jsou tedy užitkem, plodem právním, nebo se jedná o plod přirozený, neboť je spojen s akcií jako věcí. Spíše bych zde vycházel z toho, že nové akcie vydávané při zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů jsou užitkem, neboť je sice pravda, že nové akcie jsou spojeny s existencí „starých“ akcií, protože dle ust. § 496 odst. 1 z. o. k. se na zvýšení základního kapitálu podílejí akcionáři v poměru jmenovitých hodnot svých akcií, jedná-li se o akcie s jmenovitou hodnotou, nicméně jedná se o cenný papír korporačního typu, který bez existence akciové společnosti nemůže existovat. Akcie jsou pouze nosičem práv a povinností spojených s účastí na akciové společnosti a představují „pouze“ podíl akcionáře v akciové společnosti.

Otázkou, která se tedy naskýtá, je otázka, zda vůbec mohou být s cennými papíry spojeny plody přirozené (označené v důvodové zprávě k občanskému zákoníku jako plody naturální,[13] též fructus naturales), či nikoli.

Mám za to s ohledem na skutečnost, že jakýkoli cenný papír nemůže existovat bez svého emitenta, že s cenným papírem plody přirozené (fructus naturales) spojeny být nemohou, pouze užitky jako plody právní. Co se týče užitku, jsem přesvědčen o tom, že zde neexistuje pro všechny cenné papíry univerzální odpověď, ale bude záležet na každém druhu cenných papírů, zda lze s jednotlivými druhy cenných papírů spojit užitky (jako plody právními) jako právy spojenými s určitým druhem cenného papíru. Užitkem dle mého názoru není pouhá zpeněžitelnost cenného papíru.

Pomineme-li existenci již pouze formálně existujícího investičního kuponu,[14] mám s ohledem na charakter práva spojeného s cenným papírem za to, že užitek není spojen s náložným listem[15] či konosamentem,[16] ze kterých vyplývá povinnost vydat přepravovanou věc, a dále pak se skladištním listem,[17] ze kterého vyplývá právo na vydání skladované věci, a rovněž tak se zemědělským skladním listem,[18] se kterým je spojeno vlastnické právo a zástavní právo k uskladněné věci. Se směnkou[19] a šekem[20] je rovněž spojeno pouze právo na vyplacení určité peněžité sumy, přičemž jejím vyplacením toto právo spojené s těmito cennými papíry zaniká, což mne vede opět k závěru, že se nejedná o užitek ve smyslu ust. § 2332 o. z. ve spojení s ust. § 491 o. z. O užitku ve smyslu § 491 o. z. nelze hovořit v souvislosti s pachtem ani v případě kuponu,[21] se kterým je spojeno právo na výnos z cenného papíru, ovšem jednorázově, neboť výplata tohoto jednorázového výnosu znamená zánik tohoto cenného papíru. U těchto výše uvedených cenných papírů lze uvést, že jejich právní povaha (právní konstrukce) sama o sobě jejich pacht vylučuje.

V případě dluhopisu, se kterým je spojeno právo na splacení určité dlužné částky odpovídající jeho jmenovité hodnotě najednou v době splatnosti[22] nebo s ním není spojeno právo na výnos[23] nebo s ním je spojeno výměnné nebo přednostní právo,[24] jsem rovněž přesvědčen o tom, že nemohou být předmětem pachtu, neboť uvedená práva nejsou spojena s užitkem jako plodem právním ve smyslu ust. § 491 odst. 2 o. z. Důvodem pro zařazení vyměnitelných nebo prioritních dluhopisů mezi dluhopisy, které nemohou být předmětem pachtu, je dle mého názoru skutečnost, že při uplatnění výměnného práva se vyměnitelné dluhopisy vymění za akcie při podmíněném zvýšení základního kapitálu[25] nebo se vymění za jiné dluhopisy,[26] a v případě uplatnění přednostního práva se u prioritních dluhopisů při podmíněném zvýšení základního kapitálu využije právo na přednostní upisování akcií a dojde k předčasnému splacení prioritních dluhopisů a vyplacení výnosu dluhopisů, což vede opět k zániku tohoto dluhopisu. Opční list[27] dle mého názoru předmětem pachtu být nemůže, neboť uplatněním přednostních práv, která jsou s opčním listem spojena[28] a která je možné považovat za užitek jako plod právní, se opční list zruší. Co se týče zatímních listů, zde je dle mého názoru situace složitější. Zatímní list se vydává, určí-li tak stanovy, na práva a povinnosti spojené s nesplacenou akcií.[29] S ohledem na skutečnost, že se zatímním listem jsou spojeny užitky stejně jako s akcií, je možné uvést, že lze zatímní list považovat za cenný papír, který může být předmětem pachtu, nicméně akcionář musí splatit celý emisní kurs akcií dle ust. § 344 odst. 1 z. o. k. nejpozději do jednoho roku ode dne vzniku společnosti nebo od účinnosti zvýšení základního kapitálu. To znamená, že by měl být zatímní list po uplynutí tohoto jednoho roku vyměněn po splacení celého emisního kursu akcií za akcie, které zatímní list nahrazuje. V souladu s touto skutečností mám tedy za to, že pacht zatímního listu by byl možný na dobu nejdéle jednoho roku ode dne vzniku společnosti nebo účinného zvýšení základního kapitálu.

Mohu tedy shrnout, že uvedené cenné papíry předmětem pachtu být nemohou, nebo mohou být předmětem pachtu po omezenou dobu (zatímní list), a u některých je to vyloučeno povahou těchto cenných papírů, neboť uplatněním hlavního práva spojeného s těmito cennými papíry tyto cenné papíry zanikají.

Naopak mám za to, že s dluhopisem jiným než vyměnitelným nebo prioritním může být spojen užitek jako plod právní, a stát se tak předmětem pachtu v případě, že je s dluhopisem spojeno právo na postupné splacení určité dlužné částky odpovídající jmenovité hodnotě dluhopisu jeho emitentem,[30] a je-li s ním spojeno právo na výnos,[31] popř. jiné další zvláštní právo mající charakter užitku.

Předmětem pachtu dle mého názoru může být kmenový list.[32] Užitkem pak bude v případě kmenového listu vydaného na základní podíl (§ 135 odst. 1 z. o. k.) především podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích ve smyslu ust. § 161 z. o. k., přednostní právo k účasti na zvýšení základního kapitálu ve smyslu ust. § 220 z. o. k., výplata částky odpovídající snížení základního kapitálu při snížení základního kapitálu dle ust. § 233 písm. c) z. o. k. a podíl na likvidačním zůstatku dle ust. § 242 odst. 2 z. o. k.

Investiční list[33] vydává komanditní společnost na investiční listy, která je fondem kvalifikovaných investorů, přičemž vlastník investičního listu má právo na podíl na zisku jako užitek ve smyslu plodu právního. Stejně tak má vlastník podílového listu právo na podíl na zisku dle ust. § 120 odst. 2 ZISIF, což lze dle mého názoru považovat za užitek, který může být předmětem požívání dle pachtovní smlouvy.

Posledním cenným papírem, který může být předmětem pachtu, je dle mého názoru akcie, se kterou je spojeno dle ust. § 256 odst. 1 z. o. k. mj. právo na podíl na zisku nebo na likvidačním zůstatku. Mám za to, že existence užitku, časová ne­omezenost akcie omezené pouze existencí akciové společnosti ani povaha akcie jako cenného papíru nevylučuje pacht akcie, jedná-li se o akcie s neomezenou převoditelností.

V souvislosti s pachtem je dále třeba upozornit na dočasnost pachtu, jak plyne z ust. § 2332 o. z. Dočasnost pachtu jako pojmového znaku pachtu zdůrazňuje i literatura.[34] Z toho ovšem vyplývá, že cenný papír se vrátí zpět po uplynutí ujednané doby propachtovateli. V případě, že se právo spojené s cenným papírem za dobu trvání pachtu uplatní, a v důsledku toho zanikne cenný papír (např. v případě vydání zboží oprávněné osobě nebo finančním uspokojením oprávněné osoby na základě prodeje uskladněného zboží, je platnost zemědělského skladního listu ukončena dle ust. § 14 odst. 1 zák. č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů), nebude možné cenný papír vrátit. To je dle mého názoru dalším důvodem, proč cenné papíry, do kterých je systémově inkorporována jejich časová omezenost, z povahy věci nelze propachtovat.

Akcie jako předmět pachtu 

Jak bylo uvedeno v předchozí části tohoto příspěvku, mám za to, že akcie s neomezenou převoditelností může být předmětem pachtu. S akcií jsou nepochybně spojeny užitky. Ve shodě s již výše uvedenou literaturou[35] je dividenda – podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích, považována za užitek. Kromě dividendy mohou být spojeny s akcií i jiné užitky – např. získání akcií v souvislosti se zvýšením základního kapitálu (upsáním nových akcií dle ust. § 474 z. o. k., či se zvýšením základního kapitálu z vlastních zdrojů dle ust. § 495 z. o. k.). V tomto případě jsou užitkem nové akcie. Stejně tak je možné za užitek považovat akcie, které získá hlavní akcionář při nuceném přechodu účastnických cenných papírů (tzv. squeeze-out) dle ust. § 375 z. o. k. Dalším užitkem může být rovněž výplata částky připadající na jednu akcii odpovídající podílu na sníženém základním kapitálu při snížení základního kapitálu snížením jmenovité hodnoty akcií dle ust. § 524 z. o. k., vzetím akcií z oběhu losováním (§ 527 z. o. k.) a na základě veřejného návrhu smlouvy (§ 532 z. o. k.) s výjimkou bezúplatného veřejného návrhu smlouvy. Další případné užitky by pak mohly určovat stanovy v souvislosti se zvláštními právy spojenými se zvláštními druhy akcií. Akcie není ani časově omezeným cenným papírem, u kterého by jeho časové omezení znemožňovalo jeho užívání a požívání. Dle mého názoru ani povaha akcie s neomezenou převoditelností nebrání jejímu propachtování. Jiná situace je u akcií na jméno s omezenou převoditelností. V případě, že by akcie s omezenou převoditelností v průběhu pachtovní smlouvy nabyl propachtovatel, musel by dle mého názoru pachtýř získat souhlas s převodem akcií na pachtýře od příslušného orgánu akciové společnosti, udělujícího souhlas s převodem akcií na jméno.

Otázkou, která se nabízí, je důvod, proč by mohla být akcie předmětem pachtu, a to ze strany obou stran – pachtýře a propachtovatele. Myslím si, že důvodem pro pacht akcie ze strany propachtovatele je placení pachtovného a současně naopak nezájem o výkon akcionářských práv. Složitější motivaci je třeba hledat na straně pachtýře. Důvodem pro uzavření pachtovní smlouvy na straně pachtýře je třeba kromě výše uvedeného inkasa dividendy či jiných vlastních zdrojů nebo částek odpovídajících podílu na sníženém základního kapitálu získat nové akcie v souvislosti se zvýšením základního kapitálu, či všechny akcie při vytěsnění menšinových akcionářů v procesu tzv. squeeze-outu, které by jinak pachtýř nezískal a na jejichž získání by např. propachtovatel neměl finanční prostředky, samozřejmě za situace, kdy by akcie byla neomezeně převoditelná.

Závěr 

Závěrem je možné uvést, že cenné papíry, a zvláště akcie, nebudou běžným předmětem pachtu, nicméně nelze tuto skutečnost zcela vyloučit. Předmětem tohoto příspěvku je tedy úvaha nad touto možností a nad skutečností, zda lze propachtovat všechny cenné papíry bez výjimky. Úplným závěrem bych odpověděl na otázku položenou v nadpisu tohoto příspěvku, a to, zda je pacht akcií možností, nebo fikcí, tak, že pacht akcií právní možností nakládání s akciemi je, ale v reálném světe se jedná spíše o fikci. Bylo by na téma jiné úvahy, proč tomu tak je a proč nejsou akcie předmětem pachtu, a proč tomu tak není u jiných cenných papírů, které by předmětem pachtu mohly být.

 

JUDr. Radim Kříž, Ph.D., působí na Katedře podnikového a evropského práva FMV VŠE v Praze.

---

[1] Např. T. Dvořák: Akciová společnost, 1. vydání, Wolters Kluwer ČR, Praha 2016, str. 133.

[2] R. Marek in R. Marek, V. Ježek: Cenné papíry v novém občanském zákoníku, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 358.

[3] Důvodová zpráva k občanskému zákoníku, sněmovní tisk Parlamentu ČR č. 362, VI. volební období, 2011, str. 512.

[4] M. Hulmák a kol.: Občanský zákoník VI., Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055-3014), Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2014, str. 554; dále též J. David in Z. Pražák, J. Fiala, J. Handlar a kol.: Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku, Komentář k § 1721-2893 OZ, Leges, Praha 2017, str. 997.

[5] M. Hulmák a kol., op. cit. sub 4, str. 556; obdobně K. Eliáš: Pacht, Obchod­něprávní revue č. 2/2013, str. 35.

[6] J. David in Z. Pražák, J. Fiala, J. Handlar a kol., op. cit. sub 4, str. 997.

[7] Tamtéž.

[8] M. Hulmák a kol., op. cit. sub 4, str. 555-556.

[9] P. Koukal a kol.: Občanský zákoník I., Obecná část. (§ 1-654), Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2014, str. 1739.

[10] P. Koukal a kol., op. cit sub 9, str. 1738.

[11] Op. cit. sub 3, str. 512.

[12] M. Hulmák a kol., op. cit. sub 4, str. 556.

[13] Op. cit. sub 3, str. 512.

[14] Viz § 22 zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.

[15] Viz § 2572 o. z.

[16] Viz čl. 1 odst. 7 Úmluvy OSN o námořní přepravě zboží, 1978 (tzv. Hamburská pravidla).

[17] Viz § 2417 o. z.

[18] Viz § 2 odst. 1 zák. č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů.

[19] Viz čl. I § 1 a čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový.

[20] Viz čl. II § 1 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový.

[21] Viz § 523 odst. 1 o. z. spolu s § 352 odst. 2 a 3 z. o. k. a § 18 zák. č. 190/2004 Sb., o dluhopisech (dále též „DluhZ“ nebo „zákon o dluhopisech“).

[22] Viz § 2 odst. 1 DluhZ.

[23] Viz § 16 DluhZ.

[24] Viz § 33 DluhZ a § 505 z. o. k.

[25] Viz § 505 odst. 1 z. o. k. a § 33 odst. 1 DluhZ.

[26] Viz § 33 odst. 1 DluhZ.

[27] Viz § 295 z. o. k.

[28] Viz § 290 odst. 1, § 292, § 293 odst. 1. § 484 a § 489 odst. 1 z. o. k.

[29] Viz § 285 odst. z. o. k.

[30] Viz § 2 odst. 1 a § 16 DluhZ.

[31] Tamtéž.

[32] Viz § 137 a 138 z. o. k.

[33] Viz § 172 zák. č. 240:2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále též „ZISIF“).

[34] J. David in Z. Pražák, J. Fiala, J. Handlar a kol., op. cit. sub 4, str. 996.

[35] Tamtéž, str. 556.