Leges, Praha 2022, 1 664 stran, 3 480 Kč.

Nárůst významu judikatury Ústavního soudu je výrazným rysem českého právního vývoje posledních 30 let a výzvou pro její zhodnocení při interpretaci a aplikaci Listiny základních práv a svobod. Důkladná a kritická analýza této judikatury ve vztahu k výkladu základních práv a svobod zakotvených v Listině a souvisejících obecných témat je předmětem Velkého komentáře vydaného nakladatelstvím Leges. V následující recenzi je zhodnocen především přístup, struktura a důležité aspekty, které komentář přináší jak pro právní teorii, tak praxi.

Komentář je dílem širokého kolektivu autorů, především akademiků, z nichž většina působí také v právní praxi, ať již v soudnictví, v advokacii či např. v lidskoprávních organizacích. I přes šíři autorského kolektivu se editorům podařilo vystavět jasnou strukturu komentáře, pro kterou je charakteristická tematická kompaktnost a univerzalistický přístup k základním právům.

Komentář tvoří tři základní části. První část nazvaná „Uvedení do problematiky“ zahrnuje nástin moderní historie lidských práv od jejich klíčových momentů až po přijetí Listiny, základní principy Listiny, její postavení v českém právu a vztah k právu evropskému a mezinárodnímu. Tato část obsahuje dále kapitolu týkající se problémů aplikace Listiny, která přináší významná témata a v řadě případů představuje ojedinělou analýzu klíčových otázek jejího výkladu. První část uzavírá kapitola zabývající se problematikou omezení základních práv a svobod zaručených v Listině (v níž je obsažen také výklad čl. 4, čl. 41 odst. 1 a čl. 44).

Druhá část komentáře s názvem „Obecná východiska“ zpracovává výklad preambule a obecných ustanovení, resp. čl. 1, 2 a čl. 3 odst. 3 Listiny. Jádrem komentáře je část třetí, která se soustředí na výklad jednotlivých základních práv a svobod zakotvených v Listině. Její uspořádání sleduje v zásadě strukturu Listiny v tom smyslu, že jednotlivé kapitoly věnované základním právům odpovídají jejich řazení v Listině.

Integrita výkladu jednotlivých základních práv je podpořena tím, že judikatura Ústavního soudu či ESLP, s níž se při výkladu pracuje, je zahrnuta přímo do textu komentáře. Všechny kapitoly mají bohatou vnitřní strukturu a jsou dále členěny podle konkrétních otázek, jimiž se zabývají. Každý tematický oddíl je pro přehlednost a snazší orientaci v textu jednak číslován, a jednak opatřen titulkem vystihujícím téma, o kterém pojednává. Tato struktura zachovává přehlednost textu, což je v rozmanitém pojetí výkladu práv, daném jak jejich specifickou povahou, tak početností kolektivu, velmi praktické.

Jak jsem již zmínila, struktura komentáře vypovídá také o univerzalistickém přístupu editorů k pojetí základních práv zaručených v Listině. To se projevuje v jádru komentáře, v jeho části třetí, která je uspořádána podle jednotlivých práv, aniž by se kladl primární důraz na jejich zařazení do určitých skupin či generací. V úvodu komentáře je k pojetí terminologie základních práv v Listině uvedeno (za respektování odlišné povahy sociálních práv z hlediska vymahatelnosti), že „adjektivum ‚základní‘ evokuje tato práva jako nejdůležitější práva v rámci právního systému, práva, která jsou součástí ústavy, respektive ústavního pořádku, práva, která jsou pod ochranou soudní moci (čl. 4 Ústavy), respektive Ústavního soudu (čl. 87 odst. 1 Ústavy)“ (str. 46).

Tento přístup je sympatický zvláště v době, v níž jsou populární tendence k izolování klasických liberálních práv (či práv první generace) od práv novějších (práv druhé či dalších generací) jako práv s pochybnou legitimitou, oslabujících integritu systému ochrany lidských práv. Ostatně, jak je v uvedení do problematiky v komentáři výstižně konstatováno, přijetí nových listin práv bylo povětšinou spojeno s utvořením nové politické entity či s radikální transformací státního a politického systému (viz str. 21). To se týká i přijetí naší Listiny. Prosazení základních práv a jejich realizace patřilo mezi základní požadavky listopadové revoluce a v tomto smyslu je Listina vyjádřením a potvrzením těchto hodnot. Komentář však současně zachycuje důležitý kontext interpretace lidských práv. Je jím otázka věrohodnosti lidských práv, pokud by byl jejich výklad vázán pouze na ústavní momenty, resp. pokud by stávající politická entita byla oprávněna pouze přebírat osvědčené liberální katalogy v jejich dobové interpretaci, a negoval by se tak význam současných společenských požadavků, který je inherentní vlastností lidských práv.

V současnosti totiž existuje ještě další faktor, který je velmi důležitý a který nebyl v době přijetí Listiny myslitelný. Je jím právě dynamika výkladu prostřednictvím rozhodování ústavních (či nejvyšších) a mezinárodních soudů, které hrají neodmyslitelnou roli při formulování obsahu lidských práv. Výklad základních práv v komentáři reflektuje tuto dynamiku jednak prostřednictvím judikatury Ústavního soudu, a dále jeho zasazením do mezinárodního kontextu. Zároveň je třeba uvést, že komentář nepřistupuje k výkladu pouze „soudcovsky“, ale je v něm akcentována křehkost vztahu právního a politického konstitucionalismu, a to jak v obecných výkladech u aplikace Listiny, tak u jednotlivých práv (výrazně právě u těch, která jsou v centru společenských zájmů či diskusí, viz např. komentář pojednávající o ochraně soukromí a rodinného života, právu vlastnickém či právu svobodně projevovat náboženství).

Pokud jde o výklad jednotlivých práv, vzhledem ke značné obsažnosti a rozsahu komentáře se soustředím na několik hlavních společných aspektů, které bych ráda vyzdvihla. Jedním z nich je důkladný a současně otevřený charakter výkladu. Ten spočívá na jedné straně v zachycení mnohostranných aspektů významných pro interpretaci a na straně druhé v nastínění a kritickém hodnocení různých směrů výkladu. Díky takovému přístupu umožňují jednotlivé komentáře nalézt odpověď na řadu otázek a zároveň se orientovat v často široce rozpracovaných principech interpretace v judikatuře. Jako jeden z příkladů lze uvést komplexně a přehledně zpracovaný čl. 36, tj. právo domáhat se svého práva, v němž se podařil téměř nadlidský úkol, tj. přehledně a kontextuálně utřídit a analyzovat početné principy spravedlivého procesu formulované Ústavním soudem. Dalším příkladem je komplexně zpracovaný komentář ke svobodě projevu.

Mimo to další pozitivum komentáře spočívá v podchycení vývojových tendencí při intepretaci jednotlivých práv, které z hlediska obsahu některých hrají velkou roli. Výrazné je to např. u práva vlastnického, jehož komentář výborně ukazuje vývoj pojetí vlastnictví od neomezeného panství nad věcí až po důraz na jeho sociální funkci. Obdobné se týká i např. výkladu principu rovnosti a zákazu diskriminace, při němž se judikatura Ústavního soudu za posledních 30 let výrazně rozvinula.

Předností komentáře je také již uvedený přístup zasazující interpretaci základních práv do jejich lidskoprávního mezinárodního kontextu, vyjádřeného především v judikatuře ESLP, ale rovněž ve zprávách a doporučeních mezinárodních organizací, jichž je ČR členem. U komentáře k čl. 24 zakazujícího postih za příslušnost k národnostní a etnické menšině jsou např. zahrnuty i postoje Výboru OSN pro odstranění všech forem rasové diskriminace či závěry ze zpráv Evropské komise proti rasismu a netoleranci Rady Evropy. Mezinárodní kontext se však týká většiny komentovaných práv a díky němu komentář začleňuje Ústavní soud do globálního společenství soudů.[1]

Vedle hlavního záběru komentáře spočívajícího ve výkladu základních práv považuji za potřebné vyzdvihnout také první část komentáře, a to především pasáže, které se zabývají problémy výkladu interpretace a aplikace Listiny. Je zde zpracována řada zásadních obecnějších témat, která jsou principiální pro zkoumání judikatury. Patří mezi ně problematika rozlišování mezi „jednoduchým“ či „podústavním“ právem a právem ústavním, „konkretizace“ či interpretace základních práv nebo soudcovské zdrženlivosti. Posledně uvedená otázka je chápána způsobem, který reflektuje realitu vývoje interpretace lidských práv a roli ústavního soudnictví, tj. jako kontinuální proces hledání vzájemné balance mezi zákonodárcem, právní praxí a rozhodovací činností soudů. Koncepce vyjádřená v komentáři neprosazuje jednostranně ani doktrínu tzv. politických otázek (ostatně do nich ústavní soudy pronikly již svou kompetencí přezkumu ústavnosti legislativy), ani právního konstitucionalismu (viz str. 120-121). Jeho hranice jsou spatřovány ve výkladu, který by překračoval meze společensky možného či přijatelného, a staly by se tak tzv. incomplete victories.[2] Za mimořádně zajímavé považuji dále úvahy věnované problematice hodnotové jurisprudence, otázce významu komparativní argumentace či tzv. judikatorním kolážím, které jsou bohužel typickým rysem velké části judikatury. Tyto otázky mají totiž bezprostřední vliv nejen na výsledek rozhodování, ale též na úroveň odůvodnění a auto­ritu Ústavního soudu.

Svým pojetím komentář přispívá také k překlenutí existující jisté tenze mezi judikatorním a teoretickým (akademickým) výkladem. Jedním z projevů této tenze je nedostatečné, resp. selektivní zohledňování judikatury v teoretických či učebnicových výkladech, které se soustředí pouze na některé „velké“ kauzy a nesledují konzistentně vývoj a formulování obsahu práv na základě judikatury. V neposlední řadě je komentář rovněž přínosem z hlediska domácí právní filozofie, neboť nastiňuje některé ze specifických otázek a hodnot, které se promítají do právního diskurzu při výkladu a aplikaci základních práv.

Velký komentář k Listině představuje užitečné dílo pro právní praxi, výuku či studium, a zároveň pro ústavní a právní nauku, neboť pomáhá pochopit do hloubky jak obsah základních práv, tak klíčové pojmy související s jejich interpretací a aplikací a jejich současný kontext.

prof. JUDr. Helena Hofmannová, Ph.D., vedoucí Centra pro konstitucionalismus a lidská práva PF UK

[1] Ve smyslu účasti na pomyslném dialogu mezi soudy k určitým otázkám, jak je charakterizován v práci A. M. Slaughtera: A Global Community of Courts, Harvard International Law Journal 191, sv. 44, č. 1/2003, p. 191-219.

[2] Jak o nich např. v kontextu rozhodování o právech LGBT+ osob pojednává W. N. Eskridge, jr. v práci Backlash Politics: How Constitutional Litigation Has Advanced Marriage Equality in the United States, Boston University Law Review, sv. 93, č. 2/2013, p. 275-323.