Jen několik dnů po zveřejnění příspěvku předsedy České advokátní komory JUDr. Roberta Němce, LL.M., Projevy advokátů-politiků nejsou stanovisky ČAK ani advokacie v Advokátním deníku obdržela redakce tohoto periodika – a zároveň s ní i předseda Komory – reakci JUDr. Petra Vališe. Dopis zveřejňujeme v původním znění, bez redakčních úprav.

Vážený pane předsedo,

dnes se mi do rukou dostal příspěvek dostupný na adrese      https://advokatnidenik.cz/2023/02/22/robert-nemec-projevy-advokatu-politiku-nejsou-stanovisky-cak-ani-advokacie/, který je podepsaný JUDr. Robert Němec, LL.M., předseda ČAK, a musím konstatovat, že ačkoli jsem si jej četl opakovaně, nenašel jsem v něm informaci o tom, zda se jedná o vyjádření Vašeho osobního postoje, anebo postoje předsednictva ČAK, eventuálně jiného orgánu ČAK, který pouze veřejně prezentujete z titulu své funkce předsedy ČAK.

Obsah příspěvku a Váš apel : „Domnívám se, že v dané situaci je na místě apelovat na politicky angažované advokátky a advokáty, a to zejména ty, kteří se v rámci politické soutěže orientují na skupiny voličů, jež nejsou spokojeny se stávajícím demokratickým systémem a převažující zahraničně politickou orientací České republiky, aby zvážili, zda by neměli po dobu své politické angažovanosti výkon advokacie pozastavit, aby jejich projevy nebyly dávány do souvislosti s advokacií.“ je pro mne šokující.

Vaše dělení advokátů na ty, kteří zastupují spokojené voliče, a na ty, kteří zastupují nespokojené, spolu s doporučením pro ty, kteří zastupují nespokojené, aby si pozastavili výkon advokacie, považuji za opravdu alarmující. Kdybyste byl předsedou ČAK před rokem 1989, vyzýval byste i kolegyni Burešovou či kolegy Motejla, Hulíka apod., aby opustili advokacii? V této souvislosti si dovolím citovat z Vašeho apelu: „Byl bych velmi rád, aby si tyto kolegyně a kolegové uvědomili, že pro řadu advokátek a advokátů nejsou jejich projevy přijatelné a mají potřebu se od nich distancovat. Vzhledem k tomu, že členství v České advokátní komoře je nezbytnou podmínkou výkonu advokacie, se však nemohou advokátky a advokáti, pro něž je advokacie jediným povoláním, od výše zmíněných projevů distancovat tím, že by z České advokátní komory vystoupili“. Jak by asi tento Váš apel vyzněl v dobách, kdy stateční kolegové advokáti bránili lidská práva těch, kteří tou dobou stáli na okraji společnosti pro své tehdy nepohodlné názory (a dnes je vnímáme jako hybnou sílu Sametové revoluce a vývoje směrem k demokracii západního typu)?

Osobně jsem byl velmi zklamán postojem ČAK k rozvratu právního státu v době pandemie covidu-19, kdy si výkonná moc přisvojila moc zákonodárnou a moc zákonodárná jí v tom nebránila, a kdy se moc soudní k moci výkonné stavěla jako k sesterskému orgánu. Namísto toho, aby ČAK apelovala na dodržování Ústavy a právního řádu ČR vůbec, prostřednictvím svého tehdejšího předsedy Vladimíra Jirouska pozdvihla káravý prst a jmenovitě poukázala na kolegy, kteří si dovolili upozornit na nedodržování Ústavy či si dovolili hájit práva svých klientů, jež byla narušená mocí výkonnou – viz. https://advokatnidenik.cz/2020/03/25/slovo-predsedy-cak-vladimira-jirouska-zivot-zdravi-svoboda-a-cest/  (Čímž mimo jiné porušil práva jím vyjmenovaných kolegů, zaručená čl. 10 odst. 1 Listiny „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“.)

Dřívější ústavní soudkyně a nynější soudkyně ESLP Kateřina Šimáčková mluvila o tom, že Ústavu je třeba dodržovat i za „špatného počasí“. Současně zdůrazňovala, že zachování ústavnosti neobsahuje jen dodržování v Ústavě daných pravidel, ale i zachování hodnot, které jsou v ústavě obsaženy. Dovolím si navázat na její myšlenku a připomenout, že již v preambuli Ústavy se deklaruje úcta k lidským právům. Jako advokáti jsme slibovali, že budeme lidská práva chránit. Základní práva a svobody se zaručují všem, a to i bez rozdílu politického či jiného smýšlení. Stát se nesmí vázat na výlučnou ideologii. Občani, kteří nejsou spokojení se stávající vnitropolitickou situací a převažující zahraničně politickou orientací, nejsou občany druhé kategorie. Na svůj názor mají právo a mají právo jej i projevovat. Nejinak je to s advokáty. Bez ohledu na časem a místem dané názory na morálku a etiku, ústavní práva jsou univerzální a neměnná.

S výzvami pro politicky angažované advokáty by měla podle mého názoru ČAK zacházet velmi obezřetně. Ačkoli se jedná o historickou zkušenost raději zapomenutou, je čas si připomenout, že Jednota československých advokátů, předchůdkyně ČAK, v r. 1938 koncipovala memorandum, které mělo zabránit příchodu advokátů z pohraničí, aby „neohrožovali českou národní věc“. Výjimky se měly vztahovat na ty, kteří prokázali „naprostou národní a státní spolehlivost“. V memorandu bylo mimo jiné zmíněno, že důvodem k jeho vydání bylo i hromadné přihlašování se k výkonu povolání advokáty německé a židovské národnosti. (Pro bližší studium doporučuji např. knihu Zoufalá, M.: Rozpad židovského života: 167 dní druhé republiky. Academia, 2016  či práci Jakuba Drápala na stránkáchhttps://www.iusetsocietas.cz/fileadmin/user_upload/Vitezne_prace/Ius_et_Societas_Pravni_dejiny_Jakub_Drapal_anonymizovane.pdf.) Bylo by nemilé, kdyby se ČAK stala stavovskou organizací jen pro ty „správně orientované“ členy. To by nejspíš o jejím respektování demokratických principů nesvědčilo.

Nakonec si Vás dovoluji upozornit, že advokacie není jediným povoláním pouze „přizpůsobivých a správně orientovaných“ advokátů, ale i těch advokátů, které vyzýváte k tomu, aby si pozastavili výkon advokacie. I pro ně je výkon advokacie podmíněn členstvím v ČAK. Pakliže uvádíte, že byste byl velmi rád, aby si tito advokáti uvědomili, že pro řadu kolegů nejsou jejich projevy přijatelné a mají potřebu se od nich distancovat, někteří jiní advokáti by možná mohli být rádi, kdybyste si uvědomil, že pro Vámi ostrakizované advokáty je těžko pochopitelné, že někteří kolegové advokáti nedokáží respektovat ústavní práva druhých.

S pozdravem

JUDr. Petr Vališ, advokát a nestraník

Redakce AD
Foto: canva.com