Slovo předsedy ČAK Vladimíra Jirouska: Život, zdraví, svoboda a čest

Velmi často, respektive prakticky vždy, zmiňuji u příležitosti skládání advokátních slibů přiléhavá slova jednoho právního etika, a totiž, že mezi všemi povoláními jsou dvě nejdůležitější: povolání lékaře a povolání advokáta, jež zajišťují ochranu čtyřem nejdůležitějším lidským hodnotám – životu, zdraví, svobodě a cti. 

I když lze v obecné rovině hovořit o rovnocennosti těchto hodnot, mimo jiné ve smyslu, že svým způsobem rámují erb poslání uvedených povolání, je zřejmé, že v určitých výjimečných životních situacích (jedince, společnosti), nabývá ta která z uvedených hodnot na vyšší mravní síle, respektive se přímo stává hodnotou prioritní. A že stávající pandemie je situací výjimečnou postihující celou společnost mimo jiné bez rozdílu politické orientace, je asi mimo rozumnou pochybnost.

V české kotlině již dávno zlidovělo rčení, jež je bez ohledu na mírně vulgární ingredienci užíváno všemi společenskými vrstvami. V tom rčení se konstatuje „o co jde“, když nejde o život. Problém spočívá v tom, že v současné chvíli o život (zdraví) bez dalšího jde! Nejsme sice na tom (zatím) tak zle, jako mnohé jiné evropské země, ale ty tam (bohudík) jsou doby, kdy jsme Vídeň vnímali jako město na jiné planetě. Nemusím snad připomínat, že za dané pandemické situace má ochrana života a zdraví absolutní přednost, s ohledem však na určité události je namístě zdůraznit, že při respektu k povinnosti zachovávat důstojnost advokátního stavu, jsou zásahy do jinak zaručených svobod logické a svým způsobem přirozené.

Dle mého přesvědčení jde o zásahy dvojího druhu: jednak zásahy autoritativní povahy opřené o právní předpisy (o některých lze samozřejmě vést akademické debaty, ale i tyto mají „svůj čas“), jednak o „osobně přijatá omezení“ (např. ve vztahu k užívání svobody projevu), jež jsou reflexí stavu věcí na straně jedné a obyčejné a veskrze žádoucí lidské slušnosti na straně druhé. Je namístě si v těchto souvislostech uvědomit, že je to dnes právě povolání lékařů (též zdravotních sester a dalšího zdravotnického personálu), které stojí v první linii. A není vhodné se do ní vlamovat za každou cenu, ať už z důvodu prezentace svého politického přesvědčení, nebo z důvodu exhibice svých „úžasných“ právních znalostí.

Že výkon advokacie je zásadně a v první řadě postaven na pomoci jiným (jak jinak?), si právě dnes mnohé advokátky a mnozí advokáti se vším všudy uvědomují a podle toho též jednají. Nelze než poděkovat těm, kteří v rámci operativně realizovaných projektů vhodně reagují na vzniklý stav nouze a mimo jiné ku prospěchu kreditu advokacie naplňují tu část advokátního slibu, jež se váže k povinnosti ctít etiku povolání a chránit lidská práva. Například již několik desítek advokátů poskytuje bezplatnou právní pomoc prostřednictvím tzv. Koronaporadny zřízené pod vedením JUDr. Daniely Kovářové Unií rodinných právníků. Řada členů advokátního stavu se podílí na projektu „Právo v roušce“, jehož tváří je Mgr. Jana Sedláková, přitom podobných advokátních aktivit, jež ve štítu nemají primárně PR svého loga, je rozhodně víc. Dík patří též funkcionářům a zaměstnancům Komory (tajemníkovi JUDr. Petru Čápovi, místopředsedovi ČAK JUDr. Tomáši Sokolovi, vedoucí odboru vnějších vztahů PhDr. Ivě Chaloupkové či vedoucí odboru hospodářského a organizačního Mgr. Miroslavě Sedláčkové a dalším), kteří za výrazně ztížených podmínek zabezpečují nejen běžný a nezbytný provoz advokátní samosprávy, ale prostřednictvím Advokátního deníku či twitteru ČAK zajišťují i stálé informace o aktuálním dění, které se advokacie přímo či nepřímo dotýkají.

Jenže vedle zmíněných aktivit a Koronaporadny máme i „koronavirovou“ žalobu, která samozřejmě a bez ohledu na počet svých „reprezentantů“ vzbudila náležitou mediální pozornost. A jestliže k vlastnímu podání žaloby přičteme i související aktivity jejích tvůrců, kteří prostřednictvím osobních výzev zasílaných elektronickou poštou vyzvali mimo jiné i ústavní soudce „k veřejné podpoře v souvislosti s věcí, v níž mají (pozn.: žalobci) postavení strany v probíhajícím soudním sporu“, nemohu jinak, než efekt a žádanou efektivitu „koronavirové“ žaloby z lůna Mgr. Davida Záhumenského a jeho manželky přirovnat k efektu a efektivitě výstřelu z Aurory. Obávám se, že na tomto místě nejmenovaný ústavní soudce, který se v dané věci obrátil na ministryni spravedlnosti s tím, nechť jako oprávněný orgán posoudí „toto nevhodné chování“, má právem o důstojnosti jednání jmenovaného advokáta jinou představu než on. Podobně „reprezentativní“ jsou v této chvíli (!) odborné úvahy na téma „zdali usnesení či rozhodnutí“ se závěry o budoucí vymahatelnosti sankcí (JUDr. Jiří Vaníček). Medvědí službu kreditu advokacie odvádí též ti kolegové, kteří momentálně nemají lepší nápady než nabízet potenciálním klientům zastupování proti státu o náhradu škody, případně, když podobná podání už přímo koncipují.

Jistě, všichni advokáti jsou vysokoškolsky vzdělaní a jako takoví by měli být součástí elity společnosti. Avšak jak známo, stupeň vzdělání není sám o sobě samospasitelný. Dovoluji si připomenout tato stále platná slova TGM, kterým se kdekdo zaštiťuje, ale málokdo se jeho principy řídí: „Požaduji-li pro demokracii vzdělání, nepožaduji jednostranného intelektualizmu, nýbrž vzdělání zároveň mravního, vzdělání prodchnutého mravními ideály“ (Světová revoluce, kap. X/ Demokracie a humanita). Když nic jiného, určitý typ advokátů si tímto dovoluji požádat o zdrženlivost a ve vztahu k všeobecně známé situaci, k přiměřenému a relevantnímu užívání jejich právních vědomostí.

Vše, co bylo řečeno či alespoň naznačeno výše, neznamená, že si nejsem vědom výrazně negativních dopadů či možných existenčních dopadů na mnohé advokáty či mnohé advokátky, respektive též na advokátní kanceláře. V tomto směru připomínám, co již odeznělo v prvotní informaci ČAK podané v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu obsahující mj. upozornění, aby se advokáti v prokazatelně krizových situacích (ekonomických, sociálních) obraceli na Komoru. Mohu slíbit, že se těmito případy jistě budeme zabývat a dle reálných možností bude poskytována i případná pomoc.

Na závěr chci ještě dodat, že tímto vyjádřením rozhodně nebrojím proti odborným akademickým debatám (např. tč. se nabízí téma vztahů mezi rozhodnutími dle ústavního zákona č. 110/1998 Sb. a krizového zákona č. 240/2000 Sb. a Mimořádným opatřením MZ ČR učiněné 23.3.2020 dle zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví). Apeluji však na jejich vhodnost a správné časování.

 

JUDr. Vladimír Jirousek,

předseda České advokátní komory

 

PS:    Bez ohledu na nezbytně apolitickou podstatu funkce předsedy veřejné samosprávy, jež člověka bytostně politického značně limituje – ale aby bylo jasno: Žádný vděk k Číně nepociťuji. A jestli pandemie přinesla nějaký do budoucna využitelný poznatek, pak ten, jak obludných rozměrů je nebezpečí související se závislostí na státu s totalitním režimem.

Go to TOP