Australský pilot formule 1 Daniel Ricciardo se kromě řízení nejrychlejších aut proslavil tím, že své úspěchy oslavuje na stupních vítězů pitím šampaňského ze své boty. Tento rituál sice nevymyslel, leč je asi nejznámějším z těch, kdo jej provozují. Co však mají boty a šampaňské společného s Čechami, Alsaskem a právem? Docela dost, i když v tomto povídání půjde spíše o celý region Grand Est, než jen o Alsasko. Ale nejdříve osobní vzpomínka.

V červnu roku 2018 jsem byl společně s manželkou pozván tehdejším českým velvyslancem v Paříži Petrem Drulákem na konferenci o Bataville do stejnojmenného lotrinského městečka. Konference se uskutečnila 30. června, v den mých narozenin, tož o to zajímavější bylo se do Lotrinska vypravit, navíc když Tomáše Baťu jsem vždy choval v úctě. Byl horký červnový den a v něm jsme se ženou objevovali lotrinský Zlín v malém…

Kde však byl opravdový začátek? Nikoliv v Lotrinsku. V roce 1930 byla založena akciová společnost Bata France se sídlem v alsaském Štrasburku. A tato společnost zakoupila pozemky kousek od obce Moussey v Lotrinsku. Záměr byl typicky baťovský – postavit továrnu na výrobu bot a vedle ní malé městečko pro její pracovníky. Od Tomáše Bati to byl nejen mistrovský podnikatelský tah, ale i perfektní právní strategie. Dovoz jeho výrobků do Francie omezovaly různé kvóty a cla, a to vše zvyšovalo cenu obuvi a tím i snižovalo její konkurenceschopnost. Založení francouzské právnické osoby, jež se stala vlastníkem nemovitostí ve Francii, tyto problémy odstranilo. Navíc Lotrinsko bylo ve třicátých letech chudičké, takže o případnou pracovní sílu nebyla nouze. Už v roce 1931 začala továrna produkovat své první boty.

Výroba, a hlavně distribuce Baťových bot měla ve Francii nebývalý úspěch. Se zvyšujícím se počtem dělníků zaměstnaných v továrně a žijících v nových domcích v Bataville se zvyšoval i počet menších výrobců obuvi jako nesmiřitelných odpůrců Baťovy továrny nejen v Lotrinsku či Alsasku, ale v celé Francii. Doslova šlo o jakousi ševcovskou křížovou výpravu proti Baťovi. Dobový tisk hovořil o „une croisade anti-Baťa“. Nesmírně aktivním v tomto tažení byl především poslanec zvolený ve Fougères, Étienne Le Poullen. Obuvnické cechy označují Baťu za nebezpečí pro Francii a výsledkem nesmírně silných ataků proti českému podnikateli bylo přijetí postupně dvou zákonů v roce 1936, které podpořily hlavně rukodělné výrobce obuvi.

Ale Jan Baťa, jenž vystřídal zemřelého Tomáše Baťu, situaci ustál. Leč zanedlouho přichází druhá světová válka. Lotrinsko se stává součástí německé říše, továrna v Bataville je obsazena nacistickými okupanty a Jan Baťa je pro změnu označován za osobu židovského původu. Po konci druhé světové války sice dochází k restituci majetku, ale s obrovskými obtížemi. Najednou je z Jana Bati údajný spolupracovník nacistů. Poměrně rychle se však prokáže, že tato tvrzení pocházejí především od lidí, kteří od okupantů nabyli během války různé části rozprodávaného baťovského nemovitého majetku. A tak se výroba v Bataville opět rozjede. Aby v roce 2001 stávkovala téměř tisícovka zaměstnanců továrny proti zamýšlenému uzavření výroby. Jak se časy mění…

Podnikání je však neúprosné, továrna v Bataville začala být ztrátovou, a tak se česká obuvnická stopa v Lotrinsku v roce 2002 definitivně vytrácí. Ne tak podivuhodný tovární komplex i město. V roce 2014 jsou budovy kantýny a továrny prohlášeny za „Monument historique“ a celé město za „Patrimoine du XX^e siècle“. Není určitě bez zajímavosti pro každého Čecha se tímto směrem do Lotrinska vypravit.

Několikrát při našich cestách z Čech do Alsaska jsme s manželkou přespávali v penzionu ve Starém Plzenci. Důvod byl prozaický. Manželka učí na Právnické fakultě Západočeské univerzity a z Plzence do Plzně je to, co by kamenem dohodil. Jednou, když manželka přednášela svým studentům, jsem navštívil sídlo Bohemia Sekt v tomto městečku, abych se kromě ochutnání lahodného moku dozvěděl poněkud více o Francouzi Louisovi Girardotovi.

Louis Girardot se narodil v samém srdce Champagne, tedy v Épernay (viz foto). Možná daleko více českému milovníkovi šampaňského řekne název vinného sklepa „Moët & Chandon“, jenž má téměř třistaletou historii, když založen byl v roce 1743. A právě zde nabíral zkušenosti Louis Girardot. Během druhé světové války se zabýval téměř stejnými úvahami jako Tomáš Baťa, jenomže opačným směrem. Čechy pro něj znamenaly obdobné klimatické podmínky pro výrobu sektu, které nabízí Champagne. A jako Lotrinsko přineslo Baťovi levnou pracovní sílu, tak onu „láci“ náš Francouz viděl v Čechách. Sklep na výrobu „českého šampaňského“ vybudoval v Šanově (dnes je to součást Teplic), leč použil francouzské kvasinky, které si přivezl. Doba mu však nepřála, jeho sklep byl v roce 1948 znárodněn. Doslova byl „převelen“ do Starého Plzence, kde působil od roku 1949 pouhé tři roky. Stejně jako Baťa však za sebou zanechal dílo – za ony tři roky naučil Čechy vše, co sám o výrobě šampaňského věděl. A tak nejprestižnější lahve Bohemia Sektu nesou dnes jeho jméno – „Louis Girardot“.

Nezbývá než si s úžasem povzdechnout, jak se bez jakýchkoliv nařízení a směrnic životy Čechů, Moravanů a obyvatel Champagne, Lotrinska i Alsaska v nedávné minulosti přirozenou cestou prolínaly.

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Foto: canva.com, WIKIMEDIA, thebatacompany, bohemiasekt.cz