Národní soud, který zahájil svou činnost přesně před 75 lety – 15. ledna 1946, vznikl na základě velkého retribučního dekretu prezidenta Edvarda Beneše z 19. června 1945 a dostal za úkol potrestat prominentní české kolaboranty. Šlo nejen o vrcholné protektorátní politiky, ale například také význačné pronacistické novináře. Soud, jeden ze článků poválečné retribuční justice, do května 1947 soudil 83 lidí, vynesl 18 rozsudků smrti a řadu mnohaletých trestů vězení.

Trest smrti vynesl Národní soud například pro armádního generála Roberta Rychtrmoce a Františka Bartoše a také generála četnictva Ottu Bláhu. Nejvyšší trest si vyslechli i představitelé kolaborantské Vlajky Jan Rys-Rozsévač a Josef Burda nebo vedoucí Kuratoria pro výchovu mládeže Karel Mihalíček či František Teuner. Po rozsudku Národního soudu skončili na popravišti také ti nejhorlivější pronacističtí protektorátní novináři, třeba Antonín Jaromil Kožíšek, Alois Kříž nebo Vladimír Krychtálek. (snímek – Národní soud s protektorátními novináři)

Největší pozornost ale vyvolal proces s pěti představiteli protektorátních vlád, zahájený koncem dubna 1946. Na lavici obžalovaných se tehdy ocitli mimo jiné bývalí premiéři Rudolf Beran, Jaroslav Krejčí a Richard Bienert, ministr národní obrany Jan Syrový nebo Josef Kliment, politický tajemník prezidenta Emila Háchy. Vláda sice prostřednictvím prokuratury usilovala o několik trestů smrti, soudci ale odmítli přísný výklad válečné kolaborace a žádný neudělili.

Nejpřísněji byli potrestáni ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý a Josef Kliment, oba na doživotí. Krejčí byl odsouzen k těžkému žaláři na 25 let, Beran a Syrový pak na 20 let těžkého žaláře. I tyto verdikty dnes vyvolávají pochyby. „V případech představitelů vlády druhé republiky a protektorátních vlád bylo rozhodování Národního soudu problematické. Ty procesy měly totiž velmi silný politický podtext a dodnes se o jejich správnosti diskutuje,“ uvedl historik Ivo Pejčoch.

Zdroj: ČTK
Foto: Karel Otto Hrubý – online sbírka Moravské galerie v Brně