JUDr. Aleš Pejchal: Právo mezi Čechami a Alsaskem. Díl VIII. Le jumelage aneb Partnerství

Počátkem tohoto tisíciletí jsme s manželkou pojali smělý plán zprostředkovat, ale i vybudovat spolupráci mezi městem, kde žijeme, Brandýsem nad Labem – Starou Boleslaví a alsaským městem Saverne (na snímku). Proč? Alsasko máme velice rádi dlouhou dobu a Saverne toho má na první pohled s Brandýsem nad Labem – Starou Boleslaví mnoho společného. Pro spolupráci měst se v Čechách používá povětšinou termín partnerství, Francouzi se rozhodli pro slovo „le jumelage“, jež může také znamenat „zdvojení“, což k těmto dvěma menším městům docela sedí. Obě mají zámek, oběma protéká řeka, obě nají dlouhou historii soudnictví, a hlavně – jsou malebná. Bohužel, přes naši velkou snahu se plán nakonec nezdařil, ale co není, může být, a tak si dovolím říci o těchto městech více.

 

„Le chateau des Rohan“ v Saverne je honosná neoklasicistní stavba z konce osmnáctého století. Nechal ji postavit kardinál Louis René Édouard de Rohan, jehož pestrý život byl provázen několika skandály a nepřízní nejen císařovny Marie Terezie, ale především její dcery, francouzské královny Marie Antoinette. Jeho osud není tak tragický jako francouzské panovnice, která skončila pod gilotinou, leč konec jeho života byl spojen s emigrací – útěkem před francouzskou revolucí. Což stavbě zámku samozřejmě neprospělo. Až Napoleon III. stavbu, dá se říci, rehabilitoval. Dnes je zámek veden jako „Monument Historique“ a vlastní jej město Saverne.

Na zámek máme se ženou nezapomenutelnou vzpomínku. V roce 2018 se zde konala výstava o životě Milana Rastislava Štefánika, jenž nebyl jen československým politikem, ale i francouzským občanem a v Paříži velice ceněným astronomem. Pro vernisáž této výstavy připravili studenti místního lycea kouzelné divadelní představení o životě tohoto světoobčana. Z jeho životních osudů si vybrali – byli to francouzští studenti, tedy jak jinak – především jeho milostný život. A tak postupně kolem velmi pohledného spolužáka defilovaly jeho neméně pohledné kolegyně ze školy, představujíce jeho milenky…

Brandýský zámek má podstatně delší historii než onen v Saverne. Svou renesanční podobu získal v šestnáctém století a pro většinu obyvatel Čech a Moravy bude navždy spojen s osobností císaře Rudolfa II. Habsburského, jenž zde trávil spoustu času. Zlí jazykové tvrdí, že i kvůli krásné mlynářce z nedalekého mlýna. Leč ono „hopsa hejsa do Brandejsa“, známé z filmu Císařův pekař, naprosto zlidovělo. Méně známá je historie posledního Habsburka na českém trůně, Karla I., jenž v zámku nejen bydlel, ale po svém nástupu na trůn jej i koupil. Nyní je objekt – obdobně jako v Saverne – v majetku města. A mně nezbývá než se pochlubit, že před lety jsem na tomto zámku obdržel od města Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi pamětní medaili Rudolfa II.

Centrem Saverne a kolem zámku Rohan neprotéká sice skutečná řeka, ale jde o nádherný plavební kanál „Le canal de la Marne au Rhin“, dlouhý 314 km, jenž začíná v městě Vitry-le-Francois a končí ve Štrasburku. Projektovat se začal již koncem 18. století. Protože řeka Marne je přítokem Seiny, můžeme hovořit o vodním spojení mezi Paříží a Štrasburkem. Kanál protéká různými nadmořskými výškami, takže kromě velkého množství plavebních komor překonávají lodě cestu tunely, a dokonce i lodním výtahem v obci Saint-Louis u Arzvilleru ve Vogézách. Lodí tam pluje spousty a cesta jimi je nádherná. Mohu potvrdit, neboť jsme si kdysi s přáteli vypůjčili malou motorovou jachtu a část kanálu projeli – ve Štrasburku jsme dokonce přistáli na břehu naproti budově Evropského parlamentu.

Hovořit o Labi, pokud jde o lodě, je poněkud smutnější. Splavnost tohoto evropského veletoku je doslova mizerná. A tak se jen zaměřím na skutečnost, že brandýské a staroboleslavské labské břehy miloval malíř Vilém Plocek, jenž ve svých obrazech zachytil spousty úžasných říčních detailů.

Sídlo soudu patřilo k Saverne takříkajíc od nepaměti, tedy od první poloviny patnáctého století. Soud v Saverne měl v historii různou jurisdikci, bylo by asi neúčelné v tomto povídání vyjmenovávat postupně všechny její formy. Zajímavé však je, že současnou budovu soudu nechal postavit jiný rohanský kardinál, a to Armand Gaston de Rohan (na snímku) v první polovině osmnáctého století. O sídlo soudu v Saverne se vedly několikrát velké politické boje. V roce 1790 to byl „souboj“ měst Saverne a Haguenau o sídlo okresního soudu. Saverne nakonec zvítězilo s odkazem na dlouhou soudní tradici. Leč v roce 1968 se v rámci reformy soudnictví uvažovalo soud v Saverne zcela zrušit. Proti se postavilo celkem 95 obcí z okolí Saverne a opět vítězně. Ministerstvo spravedlnosti od zrušení upustilo. A tak se i v současné době při občasném procházení kolem zajímavé budovy mohu kochat neuskutečnitelnou představou, jak by se mi zde soudilo či obhajovalo.

Existence soudu v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi byla nepřetržitá od šestnáctého století. V roce 1937 byla před budovou tehdejšího okresního soudu umístěna socha T. G. Masaryka, jenž byl čestným občanem města. Soudní tradice, trvající několik století, skončila v roce 1960. Tehdy byl Brandýs nad Labem spojen do dvouměstí se Starou Boleslaví. Přesto, že se město zvětšilo, přestalo být městem okresním, a tak i sídlem soudu. K soudu se od této doby muselo do Prahy, neboť nový okres se jmenoval a jmenuje Praha-východ. Koncem devadesátých let minulého století jsem jako advokát působící v tomto okrese několikrát jednal na Ministerstvu spravedlnosti o zřízení pobočky Okresního soudu Praha-východ v původní budově soudu. Měl jsem i podporu tehdejšího starosty města. Marnost nad marnost. I tak se nadále jedna ze zastávek místních autobusů jmenuje „U soudu“.

Také si, přátelé, myslíte, že by z toho všeho mohla být právně stvrzená „le jumelage“?

 

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Foto: archiv autora, canva.com a Wikipedia/Zdeněk Fiedler

Go to TOP