Advokátní deník upozorňuje na zajímavá rozhodnutí nejen vrcholných vnitrostátních soudů, ale i Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie, která jsou obsahem Bulletinu oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu.

Z rozhodnutí vrcholných evropských vnitrostátních soudů upozorňuje NS na rozhodnutí švédského nejvyššího soudu, který se zabýval způsobem aplikace Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, a to zejména ve vztahu ke kolizním normám nařízení Řím I.

Co se týče rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, mezi zajímavými rozhodnutími lze zmínit např. rozsudek ve věci P. H. proti Slovensku, v rámci něhož dospěl k závěru, že došlo k porušení stěžovatelčina práva na život dle čl. 2 Úmluvy, a to jednak nedostatečně účinným vyšetřením událostí při jejím transferu z místa činu a následných okolností jejího pádu z okna policejní stanice, jednak tím, že příslušné orgány nepřijaly základní preventivní opatření k minimalizování rizika. Další porušení Úmluvy, tentokrát jejího čl. 8, konstatoval Evropský soud pro lidská práva ve věci proti Rumunsku, a to z důvodu závažných nedostatků ze strany vnitrostátních orgánů, včetně přispění k sekundární viktimizaci oběti, v návaznosti na postup po podání trestního oznámení o sexuálním obtěžování, ke kterému mělo dojít ze strany nadřízeného stěžovatelky.

V neposlední řadě jsou v tomto vydání i anotace rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Za povšimnutí stojí na příklad jeho rozhodnutí ve věci CC, ve kterém se zabýval vyjasněním jurisdikčních pravidel nařízení Brusel II bis a Haagské úmluvy z roku 1996, přičemž dospěl k závěru, že pokud v průběhu řízení zahájeného před soudem členského státu na základě čl. 8 odst. 1 nařízení Brusel II bis dojde k legálnímu přenesení obvyklého bydliště dítěte do třetího státu, který je smluvním státem Haagské úmluvy z roku 1996, nezachovává si soud členského státu svou příslušnost rozhodovat v dané věci.

Zajímavý je také rozsudek ve věci SpaceNet a Telekom Deutschland, ve kterém Soudní dvůr konstatoval, že výklad čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací ve spojení relevantními články Listiny základních práv Evropské unie brání vnitrostátním legislativním opatřením, která preventivně stanovují plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů za účelem boje proti závažné trestné činnosti a předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti.

Zdroj: Nejvyšší soud
Foto: NS