Prezidentští kandidáti nejsou nakloněni plošné amnestii, veta zákonů by využili

S anketou zahrnující dotazy týkající se jejich názorů například na prezidentské pravomoci, veto zákonů, udělování milostí a vyhlašování amnestie oslovila ČTK ty kandidáty, kteří potvrdili zájem zúčastnit se prezidentské volby a v předvolebních průzkumech agentur začleněných ve Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění SIMAR získali minimálně tříprocentní podporu oslovených lidí. Jak vyplynulo z odpovědí, kandidáti se shodují na tom, že pravomoci hlavy státu jsou dostatečné, většinově odmítají, že by vyhlásili plošnou amnestii, a počítají s využitím veta zákonů.

 

Pravomoci prezidenta jsou podle vás dostatečné, nebo by s ohledem na mandát z přímé volby měly být posíleny a jak?

Senátor Pavel Fischer: „Přímá volba přišla do ústavního systému jako meteorit a dodnes je na textu české Ústavy znát, že se věci šily horkou jehlou. Domnívám se, že je třeba, aby se vedla odborná a politická diskuse o tom, jak zpřesnit u přímo voleného prezidenta kontrolní mechanismy. Ty byly se zavedením přímé volby dokonce nepochopitelným způsobem oslabeny.“

Senátor Marek Hilšer: „Pravomoci prezidenta jsou přiměřené parlamentnímu režimu. Prezident by si neměl uzurpovat moc nad rámec svých kompetencí. Ty musí vykonávat svědomitě, v souladu s Ústavou, zákony a demokratickými pravidly. Přímo volený prezident má velký neformální vliv, který může využít pro zviditelnění témat důležitých pro budoucnost. Může zprostředkovávat konsensus, ale také se zastávat zranitelných skupin obyvatel a lidských práv obecně. Ani jeho reprezentační role doma či v zahraničí není nevýznamná.“

Podnikatel Karel Janeček: „Z mého pohledu by mohlo dojít ke zpřesnění určitých pasáží Ústavy, aby nedocházelo k jejímu kreativnímu vykládání. Zda by se měla Ústava změnit, je pak otázka na ty, kteří se jí profesně zabývají, tedy na ústavní právníky. Dle mého není nutné prezidentské pravomoci posilovat. Pro realizaci mých vizí je pozice prezidenta ČR v podstatě nejlepší možná a je důležité, že prezident nemá příliš exekutivních pravomocí a tudíž i povinností. Má však zásadní vliv a pozornost obyvatel, díky nimž dokáže poukazovat na problémy společnosti, které je potřeba řešit. A díky mému odbornému ekonomickému vzdělání mohu přicházet i s návrhy řešení.“

Bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová: „K aktivnímu výkonu úřadu prezident nepotřebuje více pravomocí, než má dnes. Nejdůležitější je mít respekt k dočasně svěřené funkci a jednat ve prospěch všech občanů. Jako prezidentka bych ctila Ústavu a důležité kroky neprotahovala. Ráda bych tak přispěla k politické a společenské stabilitě.“

Bývalý vysoký představitel české armády a NATO Petr Pavel: „Podle mě jsou dostatečné.“

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula: „Stávající pravomoci jsou dostačující, respektuji Ústavu České republiky a nevidím důvod, proč by se v tomto ohledu měla měnit.“

Bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková: „Pravomoci prezidenta jsou dostatečné a jsem přesvědčena, že by se neměly posilovat. Posílení pravomocí by znamenalo soustředit větší moc do rukou jedné osobě, a to by pak směřovalo k prezidentskému systému řízení státu. A s tím nesouhlasím.“

 

Hodláte využít právo plošné amnestie, nebo byste uděloval/a jen individuální, humanitární milosti? Stanovil/a byste si podmínky udělení milosti podobně jako současný prezident Miloš Zeman?

Pavel Fischer: „Každá milost je individuální příběh, který prezident musí posuzovat jednotlivě. A to vyžaduje od hlavy státu, že si na to udělá čas. Způsob, jímž prezident Zeman pojal milosti, bych co nejrychleji opustil. Slova, jimiž vysvětlil své rozhodnutí udělit milost trestně stíhanému šéfovi lesní správy Lány, byla totiž za hranou. Miloš Zeman si popletl ústavní funkce, takže udělení milosti vysvětloval, jakoby byl odvolací soud, a tím porušil dělbu moci ve státě. To musí skončit.“

Marek Hilšer: „K plošné amnestii v této chvíli nevidím žádný důvod. Pravomoc prezidenta udělovat milosti je důležité zachovat pro mimořádné situace, právě především humanitární povahy. Prezident Zeman zašel v některých případech milostí, které udělil, daleko za hranice právního státu a dobrých mravů. Podmínky, které kdysi vyhlásil, nedodržel. Omilostněním člověka ze svého blízkého okolí tak zpochybnil samotné poslání prezidentských milostí a rovnost občanů před zákonem.“

Karel Janeček: „Udělení plošné amnestie mohu jednoznačně vyloučit. Milost bych uděloval jen ve výjimečných individuálních případech a rozhodně ne v tichosti. Každý takový akt bych veřejně a transparentně odůvodnil.“

Danuše Nerudová: „Právo na vyhlášení plošné amnestie bych nevyužila. Udělovala bych pouze individuální milosti pro pachatele méně závažných trestných činů, a pouze v humanitárních případech, jako jsou vážná a nevyléčitelná onemocnění. Prezident má budovat důvěru ve spravedlnost. Každou milost bych proto posoudila velmi pečlivě a svá rozhodnutí bych veřejnosti vždy odůvodnila. Omilostnění pana (ředitele Lesní správy Lány Miloše) Baláka prezidentem Zemanem byla facka všem slušným lidem.“

Petr Pavel: „V plošné amnestii opravdu nevidím žádný smysl. Pokud jde o individuální milosti z humanitárních či výjimečných důvodů, když například dojde k justičnímu omylu, tak to vnímám jako opodstatněné, ale rozhodně ne jako nástroj, který staví prezidenta nad soudy. Vlastní podmínky bych si nestanovil.“

Josef Středula: „Plošnou amnestii určitě ne, v současné době k jejímu vyhlášení nevidím důvod. Milost je výjimečný nástroj, který je zároveň pojistkou. Klíčové pro její udělení by měly být humanitární důvody, například pokud je někdo v situaci, že už dlouho žít nebude. V takovém případě může být lépe, pokud by mohl dožít mezi blízkými, a ne ve vězeňském zařízení. V každém případě by při udělení milosti měla být velmi těsná spolupráce s ministrem spravedlnosti a premiérem.“

Alena Vitásková: „S plošnou amnestií máme neblahé zkušenosti, když ji udělil prezident (Václav) Havel, nebo prezident (Václav) Klaus. Pečlivě se otázkou zabývám, již díky mé více než pětileté činnosti v Institutu Aleny Vitáskové (ochrana lidských práv a svobod). O omezeném rozsahu amnestie uvažuji.“

 

Jak hodláte využívat právo vetovat zákony? Vetoval/a byste zákony, které by získaly souhlas obou komor Parlamentu, nebo v důvodných případech jen zákony prosazené sněmovnou?

Pavel Fischer: „Každý zákon je třeba posuzovat individuálně, jinak to ani nejde. Vždyť i dobře míněné veto může narušit důvěru občanů v právní stát, protože k němu někdy s ohledem na kalendář prezident přistupuje pět minut po dvanácté. To samozřejmě souvisí s tím, že se zákony u nás schvalují mnohdy jen krátce před tím, než nabydou účinnosti.“

Marek Hilšer: „Zde záleží především na tom, jestli je u dotyčného zákona důvod předpokládat, že by mohl být v rozporu s Ústavou nebo dokonce narušit ústavní pořádek. Pak je na místě jej vetovat a případně i napadnout u Ústavního soudu tak, jako to například učinil prezident Havel v případě novely volebního zákona z dílny stran opoziční smlouvy. To však nebyla běžná situace. Prezident by rozhodně neměl této pravomoci nadužívat. Tvůrcem zákonů je Parlament. Prezidentské veto neslouží ke sdělování názorů.“

Karel Janeček: „Práva vetovat zákony budu využívat na základě mých znalostí a uvážení a rad odborníků, kteří se dané oblasti věnují a k nimž budu mít důvěru. Je velmi důležité, aby měl prezident dobrý poradní tým. Jsem připraven vetovat i zákony, které budou mít podporu obou komor Parlamentu, pokud to budu považovat za opodstatněné.“

Danuše Nerudová: „Veto zákona patří mezi ústavou svěřené pravomoci prezidenta. Využívala bych ho v ojedinělých případech. Vetovala bych například zákony, které by šly proti demokratickému zřízení země, porušovaly lidská práva nebo nesplňovaly základní legislativní požadavky (např. nesouvisející přílepky k zákonům, chyby v zákonech, právní retroaktivita).“

Petr Pavel: „Vetování zákonů bych se snažil předcházet už v procesu jejich přípravy.“

Josef Středula: „Veto zákona považuji za krajní možnost, před jeho použitím upřednostním možnost vstupovat do přípravy zákona v připomínkovém řízení.“

Alena Vitásková: „Budu vetovat zákony, které budou dle mého názoru v rozporu se zájmem většiny občanů. Budu podrobně informovat veřejnost, proč jsem zákon vetovala. Budu usilovat o spolupráci se zákonodárci obou parlamentních komor při tvorbě zákonů. Kvalitní zákony tvoří klima ve společnosti, spokojenost občanů a jejich důvěru ve stát a jeho instituce. Jaká je vymahatelnost práva a spravedlnosti, takové je vnímání občanů, zda žijí v právním státě. Z mého pohledu je to zásadní povinnost prezidenta se této oblasti důsledně věnovat, spolupracovat se zákonodárci a hájit zájmy občanů.“

 

Co se týká jejich nominací na ústavní soudce nebo členy bankovní rady ČNB, prezidentští kandidáti slibují, že je budou konzultovat s odborníky nebo veřejností. U jmenování profesorů, soudců, rektorů nebo generálů uvedli, že by vycházeli ze zákonných požadavků, na nominované osoby a kandidáty by měli vysoké profesní i morální nároky.

Danuše Nerudová například by nominace konzultovala napříč politickou scénou, aby přispěla k politické i společenské stabilitě a aktivně předcházela krizím. Senátor Marek Hilšer by pak – zvláště v případě jmenování profesorů a rektorů – ctil akademickou svobodu. Podnikatel Karel Janeček řekl, že by vybíral skutečné odborníky. Veškeré nominace do důležitých pozic s významným vlivem na českou ekonomiku, politiku a společnost by konzultoval se svým poradním týmem, ve kterém by byli odborníci na jednotlivé problematiky. Generál Petr Pavel mimo jiné poznamenal, že by jeho volba byla vždy zodpovědná a srozumitelná a opřená o názor odborné komunity. Konzultace slibuje i senátor Pavel Fischer. „Prezident sice nemusí, ale může konzultovat, a to i v případě exkluzivní pravomoci,“ podotkl. Bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková chce nominace konzultovat s vládou, s předsedy obou komor Parlamentu i se zástupci občanské veřejnosti. Považuje za nutné, aby při obsazení pozice ústavních soudců nebo členů bankovní rady ČNB panoval názorový konsensus. „Je zásadní pro další rozvoj státu mít na těchto pozicích nejen osoby velmi odborně zdatné, ale především s vysokým morálním kreditem, sloužící našemu národu a milující naši vlast,“ napsala.

 

Zdroj: ČTK
Foto: canva.com

 

 

Go to TOP