Jednu dobu jsme s manželkou bydleli ve Štrasburku, v hezkém bytě v posledním patře malého činžovního domu v rue Redslob. Ulice se nachází v residenční čtvrti Robertsau a byla pro mne výhodná v tom, že po dvaceti minutách příjemné pěší chůze jsem se mohl pohodlně usadit ve své kanceláři na Evropském soudě pro lidská práva. Co mi však zpočátku vrtalo hlavou, byl název ulice „Redslob“. To slovo mi nepřipadalo ani francouzské, ani německé, a přes moji chabou znalost místního jazyka mi nezapadalo ani do alsasštiny.

Teprve po čase jsme se ženou přišli na to, že jde o příjmení a patří k němu jméno Robert. A naše právnická srdíčka pookřála, neboť  byl nejenom právníkem, ale i advokátem. Jde o osobu velice zajímavou, spojenou jak se Štrasburkem a Alsaskem, tak i Německem. Celkem logicky, když se v roce 1882 ve Štrasburku narodil, patřilo Alsasko k Německu. Po studiích na právnických fakultách ve Štrasburku a Berlíně se stal advokátem štrasburské advokátní komory. Jeho převažující právnický zájem však byl akademický, specializoval se na ústavní a mezinárodní právo. Ve své velmi pestré akademické kariéře se stal děkanem právnické fakulty v německém Rostocku a posléze i v rodném Štrasburku. Zajímavé je, že tento Alsasan pocházející z protestantské rodiny nebyl příznivcem republikánského zřízení. Za ideální formu uspořádání státu považoval parlamentní monarchii. Zemřel v osmdesáti letech ve Štrasburku.

Jedna z hlavních ulic východočeského Rychnova nad Kněžnou se jmenuje Štemberkova. Ne, v této ulici jsem nikdy nebydlel ani já, ani moje žena, ale v Rychnově nad Kněžnou se narodila moje babička. Její tatínek nebyl právníkem, ale řezníkem, a kromě řeznictví provozoval v Rychnově i restauraci.

Jméno Štemberka jsem dobře znal už od malička. Jindřich Štemberka byl rovněž právníkem. Narodil se v roce 1867 v malém městysu Pecka. Po studiích na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze započal svoji právnickou praxi jako advokátní koncipient nejdříve v Sušici, pak ve Dvoře Králové, aby v roce 1896 svoje koncipientské putování zakončil v Rychnově nad Kněžnou, kde již zůstal na trvalo a od roku 1900 zde měl i svoji advokátní kancelář. Na rozdil od Roberta Redsloba to Jindřicha Štemberku netáhlo do univerzitních aul, ale do politiky. Nebyl zastáncem monarchie, v roce 1908 se stal poslancem Českého zemského sněmu za Českou pokrokovou stranu. A krátce po vzniku Československa v roce 1918 působil jako předseda Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou. Počátkem dvacátých let minulého století do jeho advokátní kanceláře nastoupil mladý advokátní koncipient pocházející z nedaleké krásné podorlické vesničky Jahodov. Byl to můj dědeček. V advokacii však dědeček nevydržel dlouho. Jeho šéfovi se sice zamlouval, dokonce tak, že mu nabízel svoji advokátní kancelář, ale pod podmínkou, že se stane manželem jeho dcery. Leč dědeček v té době nebyl zamilován do dcery právníka, ale řezníka, u níž si s oblibou kupoval párky. Záhy odešel do Prahy, kam jej po čase následovala i moje babička, ale to už je jiná historie… Jindřich Štemberka nedlouho poté – v roce 1926 – zemřel, aniž by si jeho dcera vzala právníka. Pokud vím, tak její manžel byl malířem a sochařem.

Roberta Redsloba a Jindřicha Štemberku však spojuje ještě něco jiného než právo. Láska k horám a turistice.

Jindřich Štemberka byl v roce 1919 zvolen předsedou turistické Orlické župy. Podporoval turistický ruch v Orlických horách i značení nových turistických cest.

A Robert Redslob? Miloval Vogézy. Nejenže v těchto horách podnikal dlouhé tůry, ale po mnoho let byl předsedou klubu Vogézkých turistů a samozřejmě propagoval značení turistických cest.

Zbývá jen dodat, že jsme toho s manželkou docela dost nachodili, a to s jednoznačným závěrem – že nejlépe značené jsou turistické cesty v Čechách, na Moravě a v Alsasku. Dozajista i díky právníkům.

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Foto: archiv autora, canva.com (snímek univerzity ve Štrasburku), Wikimedia a rhinedits.u-strasbg.fr