XVIII. konference o historii advokacie byla po sedmi letech opět v Plzni

Ve čtvrtek 22. září 2022 se konal již XVIII. ročník konference o historii advokacie, a to po sedmi letech opět v Plzni. Její účastníci se po loňském online

Ve čtvrtek 22. září 2022 se konal již XVIII. ročník konference o historii advokacie, a to po sedmi letech opět v Plzni. Její účastníci se po loňském online ročníku a předloňské „covidové“ pauze sešli po téměř třech letech opět „naživo“, tentokrát nikoli na plzeňské renesanční radnici jako v roce 2015, ale na půdě Fakulty právnické Západočeské univerzity, která konferenci společně s Českou advokátní komorou pořádala.

 

Moderátorem konference byl jako již tradičně, a tentokrát přímo na půdě „své“ fakulty, její děkan, právní historik, advokát a emeritní ústavní soudce JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D. Jak řekl úvodem, konference, jejíž první ročník se konal v roce 2004, a letošním osmnáctým ročníkem dosáhla dospělosti, vznikla se záměrem rozpoutat a prohloubit zájem o dějiny advokacie, což se nepochybně podařilo. V této souvislosti připomněl řadu vydaných publikací i diplomových prací věnovaných zejména regionálním advokátním dějinám.

Hned tři z celkem deseti příspěvků se letos věnovaly – a to shodou okolností pouhý den před zahájením letošních českých komunálních voleb – působení advokátů v komunální politice. To platí i o prvním konferenčním příspěvku nazvaném Župani a mešťanostovia Košíc z radov advokátov, ve kterém košický advokát a slovenský právní historik JUDr. PhDr. Rudolf Manik, PhD., MBA, MHA, představil řadu advokátních osobností „svého města“ z let 1906 až 1933, kteří se ve funkci nejvyššího představitele košické městské administrativy (tedy mešťanosty, česky starosty) či nejvyššího představitele kraje (župana) vystřídali. Byli mezi nimi i pozdější prvorepublikový ministr vnitra Juraj Slávik či diplomat Pavol Fábry. Jejich přehled uzavřel dlouholetý porevoluční košický primátor a župan Zdenko Trebuľa (primátor v letech 1999 až 2005, župan v letech 2005 až 2017), první advokát po mnoha desetiletích komunismu, kdy město vedli především dělníci.

Na Manikovo vystoupení vzápětí navázal příspěvek Advokáti ve funkci purkmistrů a starostů města Plzně v období let 1850–1945 od JUDr. et Mgr. Vendulky Valentové, Ph.D., autorky vysoce povolané, neboť je odbornou asistentkou a tajemnicí zdejší Katedry právních dějin; bohužel jí onemocnění neumožnilo příspěvek přednést osobně.

Ve sledovaném období se ve funkci plzeňských purkmistrů a starostů vystřídalo jedenáct osobností, přičemž sedm z nich mělo právnické vzdělání a čtyři z nich byli advokáti, tedy více než třetina. První dva, Karel Houška (1833–1889) a Josef Krofta (1845–1892) bohužel zemřeli náhle již po krátké době v primátorské funkci, aniž jim osud umožnil realizovat plány ve prospěch města. Naproti tomu třetí z nich, Václav Peták (1842–1917), stál v čele Plzně neuvěřitelných dvacet pět let, od roku 1892 až do své smrti, a patří k nejvýznamnějším plzeňským purkmistrům, známým mj. i podporou českého školství. Posledním plzeňským purkmistrem (v letech 1917–1918) a zároveň prvním plzeňským starostou (v letech 1918–1919) byl advokát Matouš Mandl (1865–1948), který byl ovšem již řadu let před tím členem městského zastupitelstva i městské rady; jako advokát léta vedl jménem svých klientů proti obci řadu sporů, což by se dnes, na rozdíl od tehdejší doby, chápalo jako kolize zájmů.

Třetí z příspěvků na téma advokát a komunální politika nazvaný Advokáti v pražské samosprávě v období prvé Československé republiky pak přednesl moderátor konference doktor Balík. Za celé toto období bylo během pěti komunálních voleb zvoleno do celopražského zastupitelstva celkem 16 advokátů, kteří byli členy deseti politických stran, přičemž od třicátých let počet advokátů v politice klesá. Nepochybně nejznámější z nich je první pražský primátor Karel Baxa (1862–1938). Překvapující pak je, že se advokáti prakticky vůbec neobjevují na radnicích pražských obvodů, které jsou nejčastěji vedeny podnikateli.

Spíše faktograficky zaměřená vystoupení pak vhodně doplnil příspěvek doc. JUDr. et MgrMartiny Gajdošové, PhD., z Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, nazvaný Význam advokácie pre koncept záujmovej samosprávy, v němž se jeho autorka zamýšlí nad inspirativním vlivem vzniku či znovuobnovení advokátní samosprávy (zejména po roce 1989) na další profese.

Odpolední část konference zahájil svým příspěvkem, který již celá léta neodmyslitelně patří ke konferencím o historii advokacie, brněnský advokát JUDr. Lubomír Činka, majitel rozsáhlé sbírky starých pohlednic soudních budov z Česka, Slovenska a bývalé Podkarpatské Rusi. V letošním  vystoupení se soustředil na výstavbu soudních budov v období Republiky Československé v letech 1918–1949. Z téměř sedmi desítek budov, jejichž autory bylo celkem 34 architektů, se mu bohužel podařilo představit jen část, z nichž nepochybně nejzajímavější byly soudní budovy postavené na tehdejší Podkarpatské Rusi, kde bylo tehdy celkem jedenáct soudních okresů. Podle smlouvy mezi Československou republikou a Sovětským svazem, kterým byla Podkarpatská Rus „dobrovolně“ postoupena SSSR, byl na Sovětský svaz převeden bezúplatně veškerý majetek československého státu, tedy včetně nově postavených soudních budov.

Další dva odpolední konferenční příspěvky se pak týkaly jednoho z největších československých politických procesů 50. let, od něhož letos v listopadu uplyne 70 let, totiž procesu s Rudolfem Slánským a spol., ve kterém padlo jedenáct trestů smrti a tři doživotí. Plzeňský advokát a doktorand na zdejší právnické fakultě Mgr. Marián Byszowiec se ve svém velmi zajímavém příspěvku nazvaném Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským podíval na celé to tehdejší trestní řízení z hlediska dobově platného trestního procesního i hmotného práva a poukázal i na několik velmi zajímavých dobových judikátů. A jistě nepřekvapí jeho závěr, že tehdejší režim nedodržoval ani svoje vlastní zákony. Powerpointovou prezentaci k přednášce Mgr. Byszowiece najdete ZDE.

Druhý příspěvek k tomuto tématu od košického advokáta a právního historika JUDr. Petera Kerecmana, PhD., se pak soustředil pouze na jediného Slováka v tomto procesu, advokáta, politika a diplomata Vladimíra Clementise (1902–1952), který byl také mezi popravenými a mezi jehož koncipienty patřil pozdější prezident Gustáv Husák. Protože doktor Kerecman bohužel nemohl do Plzně přijet, jeho přednášku tlumočil jeden z milých slovenských hostů, kteří přijet mohli, a to šéfredaktorka Bulletinu slovenskej advokácie PhDr. Naďa Ondrišová (na snímku).

Na jedinou zajímavou advokátní osobnost – advokáta, bankéře a průkopníka motocyklismu a automobilismu Emila Miřičku (18661953) – se ve svém vystoupení nazvaném Prvorepublikový advokát z Královských Vinohrad členem správní rady Škodových závodů v Plzni a průkopníkem motorismu v Čechách soustředil advokátní koncipient v pražské AK Brož & Sokol & Novák Mgr. Ing. Štěpán Hubička. Emil Miřička, jehož bratr August byl významným profesorem trestního práva, děkanem pražské právnické fakulty i rektorem Univerzity Karlovy, zahájil advokátní praxi v roce 1898, byl ale také ředitelem C. k. privilegované banky pro země rakouské v Praze. Od vzniku akciové společnosti Laurin a Klement v roce 1907 byl členem její správní rady i jejím právním zástupcem, po jejich fúzi s koncernem Škodových závodů v Plzni v roce 1925 byl ve správní radě Škodovky. V únoru 1904 se stal prvním předsedou Českého klubu motocyklistů a jen o měsíc později prvním místopředsedou Českého klubu automobilistů; oba kluby splynuly v roce 1910. V letech 1926 až 1933 byl Miřička předsedou Autoklubu Republiky československé a v této době prosadil výstavbu nového klubového sídla v dnešní pražské Opletalově ulici, jehož autorem je významný architekt Pavel Janák. Miřička, společně s podnikateli Jindřichem Waldesem, Václavem Laurinem a Václavem Klementem, také stál u vzniku první pražské speciální autoopravny v roce 1920 na Valdštejnském náměstí. Jeho hrob na Olšanských hřbitovech nedávno „adoptovala“ a pomohla opravit Unie státních zástupců.

Následující vystoupení Mgr. Jana Kobera, LL.M., z Ústavu státu a práva AV ČR, nazvané Německé právnické sjezdy v Československu a úloha domácích německých advokátů, vhodně doplnilo kontext, ve kterém se za první Československé republiky konaly sjezdy českých a slovenských právníků – k tomuto tématu AD vloni publikoval obsáhlý článek prof. Luboše Tichého Doporučuje se obnovení právnických sjezdů? Letos v květnu se pak po více než devadesáti letech konal v pražském Karolinu obnovený Sjezd českých právníků, ze kterého AD přinesl online zpravodajství. Podle Koberových závěrů byly německé právnické sjezdy v ČSR koncipovány jako filiálky a „mezisjezdy“ všeněmeckých právnických sjezdů a jejich ambicí byla konkurence i dialog ve vztahu ke sjezdům československým.

XVIII. ročník konference o historii advokacie pak uzavřel příspěvek polské advokátky a šéfredaktorky časopisu polské advokacie PALESTRA Ewy Stawické, který se věnoval významné osobnosti polské advokacie, advokátovi a zároveň i slavnému námořníku a kapitánovi vysokorychlostních jachet Andrzeji Rościszewskému (1930–2019). O tomto „polském Karlu Čermákovi“, který byl mj. prvním předsedou Varšavské advokátní komory po roce 1989 a je jediným polským advokátem, který od papeže Benedikta XVI. obdržel Řád svatého Sylvestra, chystá Ewa Stawicka knihu, která by měla vyjít příští rok.

 

Redakce AD
Foto: JUDr. Jan Syka a redakce AD

Go to TOP