Prvního novodobého Sjezdu českých právníků se účastní právnické špičky

Online zpravodajství

 Do historie novodobého práva se čtvrtek 5. května 2022 zapíše „zlatým písmem“ – po dlouhé, několik desetiletí trvající přestávce se v pražském Karolinu scházejí zástupci právnických komor a spolků na znovuobnoveném Sjezdu (českých) právníků, aby zde navázali novodobý kolegiální dialog napříč právnickými profesemi za účelem hlubší reflexe principů, na nichž stojí práce a poslání právníka. Redakce Advokátního deníku Vás bude po celý den informovat o průběhu jednání ve svém online zpravodajství.

 

8:30  Velká aula pražského Karolina čeká na první příchozí delegáty i čestné hosty znovuobnoveného Sjezdu českých právníků.

 

:           

 

9:00 Zvuk varhan zahájil první novodobý Sjezd českých právníků ve Velké aule pražského Karolina. Hudební kulisa zároveň podbarvila příchod hostů a dalších významných osobností, které se této vrcholné právnické akce roku účastní.

 

9:11 Poté, co dozněly poslední tóny české hymny, usedli v  horní řadě v čele auly (zleva) členové sjezdového a přípravného výboru – Mgr. Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR, JUDr. Karel  Longaver, člen prezídia Jednoty českých právníků, JUDr. Antonín Mokrý st., bývalý předseda Vrchního soudu Praze, Mgr. Daniela Zemanová, čestná prezidentka Soudcovské unie ČR a místopředsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, JUDr. Vladimír Jirousek, bývalý předseda České advokátní komory, JUDr. Robert Němec, LL.M., současný předseda ČAK, JUDr. Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně VSZ v Praze a čestná prezidentka Unie státních zástupců ČR,  JUDr. Jan Lata, Ph.D.,  prezident Unie státních zástupců ČR, JUDr. Marie Brejchová, prezidentka Unie podnikových právníků ČR, JUDr. Lubomír Činka, zástupce Místního sdružení Jednoty českých právníků Brno, a Mgr. Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR.

Místa v dolní řadě v čele sálu pak byla vyhrazena pro zástupce hostitele –  Univerzity Karlovy v Praze, pořadatele – Jednotu českých právníků (JČP), a významné hosty – JUDr. Marka Bukvu, místopředsedu Pražského sdružení JČP, JUDr. Pavla Tumu, prvního místopředsedu JČP, JUDr. Pavla Rychetského, dr. h. c., předsedu JČP a předsedu Ústavního soudu, JUDr. Martina Foukala, předsedu Pražského sdružení JČP a čestného prezidenta Notářské komory ČR, JUDr. PhDr. Alenu Novotnou, Ph.D., členku Jednoty českých právníků a soudkyni Městského soudu v Praze, RNDr. Miloše Vystrčila, předsedu Senátu PČR, a prof. JUDr. Jana Kuklíka, DrSc., prorektora UK v Praze.

Na svých tradičních místech ve Velké aule usedli také rektorka UK prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., a prof. JUDr. Radim Boháč, Ph.D., děkan PF UK.

Na čestných místech usedli ministr spravedlnosti ČR JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., i další význační hosté sjezdu z České i Slovenské republiky – zástupci Ústavního soudu SR a Nejvyššího soudu SR, Slovenské advokátní komory, dále soudci českého Ústavního soudu, například prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, zástupci Právnické fakulty v Praze, Olomouci, Brně, Plzni atd.

 

9:13 Vzácné hosty i účastníky této jedinečné akce přivítal doktor Martin Foukal z pořádající Jednoty českých právníků.

„Dovolte mi, abych Vás jménem Jednoty českých právníků přivítal na tomto prvním, novodobém Sjezdu českých právníků, který navazuje na dlouhou dobu přetrženou a téměř zapomenutou tradici. Na konci roku 2019, když byla myšlenka uspořádat právnický sjezd nadnesena, ještě nikdo netušil, že přijde doba covidové pandemie, která ochromí celou společnost. Když už pandemie covidu-19 slábla a bylo možné stanovit pevný termín tohoto sjezdu, nastala událost, která pandemii zcela zastínila. Došlo k bezprecedentní agresi Ruska vůči suverénnímu státu – Ukrajině – a ohrožení světového míru. Pro právníky je tato skutečnost výzvou k mobilizaci jejich zbraní, kterými jsou právní prostředky sloužící k ochraně práva, spravedlnosti, a především pak míru mezi národy. V této situaci považuji roli právníků za mimořádně důležitou. Sjezd se koná v těžké době, kdy se náš aktivní přístup očekává,“ řekl Martin Foukal. „Pro tento první sjezd bylo vybráno nadčasové, a pro aktuální situaci přiléhavé téma, profesní a společenská odpovědnost právníků a institucionální pojistky jejich nezávislosti. Zpracované referáty a koreferáty nás jistě ujistí o tom, že každá z právnických profesí se hlásí ke svému dílu odpovědnosti, a věřím, že výsledek jednání dnešního sjezdu bude též důkazem ochoty právníků poskytnout svůj potenciál k obecnému prospěchu,“ uzavřel Martin Foukal.

 

9:15 Poté, co dokončil svůj projev, předal doktor Foukal slovo předsedovi Jednoty českých právníků a předsedovi Ústavního soudu JUDr. Pavlu Rychetskému.

Ten ve svém projevu také neopomněl zmínit realitu útoku Ruské federace na sousední suverénní ukrajinský stát, který již má na svědomí tisíce nevinných lidských životů, včetně dětí. „Říká se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Jde o metaforu příznačnou zejména pro nezávislé a nestranné soudnictví, jehož úlohou je jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni poskytovat všem jedincům i jejich seskupením jistotu, že právní záruky nejsou jen souborem formalizovaných hesel a sloganů, ale i účinným nástrojem jejich ochrany před zlem a zlovůlí. Vím, že právo není všemocné, ale my, kteří je ve svém profesním životě tvoříme, nalézáme a aplikujeme, máme výsostný závazek tak činit s nejvyšší mírou odpovědnosti a při vědomí, že se na nás ostatní spoléhají. Jsem proto přesvědčen, že i válečné zločiny a zločiny proti lidskosti budou dřív nebo později po zásluze potrestány,“ řekl Pavel Rychetský.

Dále JUDr. Rychetský připomněl téma prvního obnoveného sjezdu, které podle jeho slov nebylo vybráno náhodou. „Současná společenská realita se všemi svými atributy, zejména nestabilitou, se přirozeně dotýká také právnického stavu.  Naším posláním je ochrana principů, na kterých stojí materiální právní stát. My, právníci, ctíme zásadu vázanosti státu právními pravidly a je naším posláním stanovit obsahové předpoklady takových pravidel. Těmito předpoklady jsou ideje spravedlnosti, demokracie a lidské důstojnosti. V právním státě zákon není jen interním oběžníkem pro státní aparát, ale veřejně publikovaný prostředek, který má především občanům samým zřetelně vyznačit hranici svobody jednotlivce a chránit ji před zásahy veřejné moci. Nepovažuji tudíž za zbytečné opakovaně připomínat, že demokratický právní stát je podmíněn především principy ochrany základních práv a svobod,“ zakončil svůj projev doktor Rychetský.

 

9:30 „Velice si vážím toho, že pozvání na dnešní jednání Sjezdu českých právníků přijal i předseda Senátu Parlamentu ČR, doktor Miloš Vystrčil,“ řekl Martin Foukal a požádal přítomného politika o krátké vystoupení.

Předseda Senátu poděkoval za pozvání na první sjezd, a také za to, čím se hodlá právnická obec zabývat, a to je společenská a profesní odpovědnost. „A když se jí chce někdo zabývat, tak z toho plyne, že si ji uvědomuje, že ví, že je jejím nositelem a že je to součást jeho práce. Chci také poděkovat za odvahu, s jakou jste přistoupili k odsouzení agresivní války Ruska na Ukrajině, kde z vašich úst jasně zaznělo, že se jedná o válečné zločiny, které je nutné prošetřit a potrestat. To vnímám jako projev vaší společenské odpovědnosti a snahy o čistotu vaší profese. Každá společenská a profesní odpovědnost má své hranice, jsme jen lidé, ale protože ty hranice neznáme, tak není důvod skončit s tím zlepšovat – pořád je co zlepšovat a na sobě pracovat. To dokazujete i svým sjezdem. V tématu, kterým se chcete zabývat, jsou institucionální pojistky. Jsem přesvědčen, že pojistkou naší nezávislosti jsme my sami. Musíme dělat všechno pro to, abychom si ji zachovali. Pokud bych hledal další pojistky nezávislosti, tak si dovolím nabídnout český Senát, který je ochráncem „historického ornamentu“ – české Ústavy, která je nade všemi zákony a je ochráncem i naší nezávislosti a suverenity. Měli bychom mít odvahu upozornit i na to, pokud ji někdo ohýbá, využívá a zneužívá ve svůj prospěch. Bylo by určitě přínosné, kdyby stejným způsobem ke společenské odpovědnosti přistoupily i jiné profese a aby si z těchto vašich vyjádření dokázali vzít příklad třeba i politici. Jste pro nás motivací,“ uvedl ve svém projevu předseda Senátu.

9:35 Bez přízně a náklonnosti Univerzity Karlovy a jejího vedení by nebylo možné tuto významnou akci ve Velké aule staroslavného Karolina uspořádat. Proto moderátor vyjádřil potěšení nad tím, že pozvání na sjezd přijali rektorka Univerzity Karlovy, paní prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., a prorektor UK prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc., a zároveň první z jmenovaných požádal o pár slov.

„Dovolte mi srdečně vás přivítat ve Velké aule Karolina… Je pro mě radost i čest, že vás mohu nejen přivítat, ale i krátce oslovit…,“ řekla na úvod rektorka UK, prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. Dále zmínila slova Davidova žalmu, který podle ní perfektně vystihuje, co je pro udržení spravedlnosti podstatné. „Jsem ráda, že si všichni uvědomujete křehkost státu a právních institucí. Obracím se na vás s prosbou, abyste byli oporou své „alma mater“ a nikdy na ni nezapomněli. Závěrem bych chtěla popřát Vašemu dnešnímu konání hodně štěstí…“

 

9:40 Profesorku Králíčkovou vystřídal za řečnickým pultíkem prorektor UK a donedávna děkan PF UK prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc, který připomněl, že výuka práva a pěstování právní vědy jsou spojeny s Univerzitou Karlovou od jejího počátku a právo na univerzitu neodmyslitelně patří. „Jsem rád, že se tu setkávají představitelé klasických právnických profesí a že jako téma byla zvolena společenské odpovědnosti právníků. Právě toto téma jsem se pokoušel se svém funkčním období jako děkan promítnout i do výuky budoucích právníků. Právo totiž musí být vyučováno hlavně s ohledem na morální a etické hodnoty. Právo se stává předmětem zájmu široké veřejnosti, a proto zásady práva a spravedlnosti nesmí selhat. Byli to právníci, kteří se podíleli na budování československého státu v minulosti, kdy vznikla i myšlenka právnických sjezdů. A jak už připomněl JUDr. Karel Kramář, vzácné zkušenosti právníků neměly zůstat nevyužity pro zdravý vývoj tehdejšího státu. A to platí i dnes.“  

 

9:50 Pro umocnění slavnostní atmosféry v sále, ale i jako malé kulturní „osvěžení“ připravili organizátoři krátký varhanní koncert – Toccatu a fugu d moll Johanna Sebastiana Bacha v podání profesora varhanního oddělení Pražské konzervatoře a zároveň varhaníka kostela svatého Antonína v Praze Jana Kalfuse.

 

10:00 Po patnáctiminutovém hudebním intermezzu požádal Martin Foukal o přednesení prezentace objasňující historii právnických sjezdů v českých zemích a na Slovensku JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, Ph.D., děkana Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni.

 

Ve svém vystoupení doktor Balík mimo jiné řekl: „Idea pořádat právnické sjezdy se v českých zemích zrodila při příležitosti slavnostního uctění památky Viktorina Kornela ze Všehrd a odhalení jeho pomníku v Chrudimi. Tato akce, jež měla být podle původního záměru konána již v roce 1899, se nakonec – i z důvodů finančních – uskutečnila až 27. října 1901.

Podle zprávy, uveřejněné posléze v rubrice Denník časopisu Právník, tato slavnost „shromáždila imponující počet právníků, zástupců praxe i vědy, kteříž z části i ze vzdálených končin zemí koruny České se dostavili ke společnému holdu nesmrtelné památce Všehrdově, byla dále prostředkem utužení srdečného přátelského svazku mezi příslušníky různých právnických povolání, a bude zároveň – tak pevně lze se nadíti – i podkladem pro další utěšený rozvoj vzájemného styku tohoto, kterýž spolehlivou slibuje býti zárukou pro splnění ideálních úkolů, jež si české právnictvo klade, jak ve vlastním oboru právním, tak i zvláště v ohledu národním a politickém“.

Již 4. února 1902 byl ustaven „prozatímní komitét“, jemuž předsedal starosta Jednoty právnické Antonín Randa. Na valné hromadě Jednoty právnické pak bylo rozhodnuto, že „sjezd se bude konat u příležitosti 40. výročí založení Jednoty, pro konání vyhlédnuta jest doba Svatodušních svátků roku 1904 v královském hlavním městě Praze“. V následujícím období přinášely pak tehdejší české právnické časopisy Právník a Právnické rozhledy zprávy o pokračujících přípravách sjezdu.

Podrobnou zprávu   o průběhu Prvého českého sjezdu všeprávnického, který se konal ve dnech 21.–23. května 1904, přinesl následně časopis Právník. 

Mezi lety 1905–1938 proběhly celkem čtyři právnické sjezdy, a to v roce 1925 v Brně a v roce 1930 v Bratislavě, tamtéž byl pak roku 1933 konán První sjezd právníků států slovanských, a konečně v roce 1936 byl v Praze pořádán První odborový sjezd československých právníků.

Advokátské sjezdy byly za prvé republiky konány rovněž čtyřikrát, II. sjezd proběhl roku 1925 v Brně, Třetí sjezd advokátů československých v roce 1928 v Praze a Čtvrtý sjezd advokátů československých pak v rámci Prvního odborového sjezdu právníků v Praze.

Z plánů konat čtvrtý sjezd v roce 1932 v Praze sešlo, namísto toho byl do Bratislavy svolán na dny 8.–10. září 1933 již zmíněný První sjezd právníků států slovanských. Ježto se dne 7. září 1933 v Bratislavě konal i První sjezd soudců států slovanských, bylo na sjezdu právníků přítomno okolo pěti set soudců.

Namísto II. sjezdu slovanských právníků se však ve dnech 26.–28. září 1936 konal v Praze První odborový sjezd československých právníků. Tento sjezd měl oproti svým předchůdcům odlišné pořadatele i koncepci – pořadateli se staly Ústředí československých právníků, jež bylo právním nástupcem Sboru pro postavení a udržování právnického domu, založeného v roce 1932, a spolu s ním Svaz československých soudců, Jednota advokátů československých a Spolek notářů československých.

Kromě českých právnických sjezdů byly v prvorepublikovém Československu konány i sjezdy německých právníků – v roce 1925 v Brně, v roce 1927 v Liberci, v roce 1929 v Teplicích-Šanově, v roce 1931 v Chebu a Františkových Lázních, v roce 1933 v Brně, v roce 1935 v Jablonci nad Nisou a v roce 1937 v Brně. Ve třicátých letech 20. století vzniklo i Stálé zastoupení německého právnického sjezdu v Československu. V roce 1926 se konal I. sjezd německých soudců v Československu.

Rovněž o uvedených meziválečných sjezdech přinesly zprávy přední české právnické časopisy Právník, Česká advokacie, České právo a Soudcovské listy a další.

Prvý odborový sjezd československých právníků v roce 1936 byl zároveň posledním předmnichovským sjezdem. Po osvobození se konaly sjezdy právníků podle stranické příslušnosti – právníci Československé sociální demokracie se sešli v Praze ve dnech 12.–13. října 1946, koncem téhož roku, ve dnech 7.–8. prosince 1946, se konal Sjezd právníků Komunistické strany Československa.

Sjezd, připravovaný Právnickým klubem, který se měl konat v únoru 1948, se z pochopitelných důvodů neuskutečnil. Tradice odborných právnických sjezdů pak byla po únoru 1948 definitivně přerušena.“

Jak doktor Balík dodal, to už dneškem neplatí.

 

10:30 Po exkurzu do historie v podání doktora Balíka byla vyhlášena přestávka. Účastníci sjezdu se postupně přesouvají do Modré posluchárny Karolina, kde vystoupí se svými referáty a koreferáty k tématu sjezdu představitelé jednotlivých právnických komor a spolků.

 

 

 

11:20 Druhou část sjezdu, tentokrát z Modré posluchárny Karolina, moderuje prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc., vedoucí Katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

 

Referenti a koreferenti jednotlivých komor a spolků vystoupí v abecedním pořadí, tzn. že zahájí zástupci České advokátní komory, po nich budou následovat přednášející z Exekuční komory ČR, Notářské komory ČR a Soudcovské unie ČR, řadu referátů pak uzavřou přednášející z Unie podnikových právníků ČR a Unie státních zástupců ČR.

 

 

Jako první přistupuje k řečnickému pultu zástupce České advokátní komory doc. JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M., vysokoškolský pedagog, advokát a přední český civilista. 

Jeho referát se zabývá dvěma oblastmi – první z nich je problematika advokátní mlčenlivosti. Jak uvádí docent Melzer, význam této problematiky spočívá v tom, že jde o zcela klíčový moment pro existenci svobodné advokacie. „Pokud klient nebude mít možnost spoléhat na důvěrnost informace poskytnuté svému advokátovi, bylo by v hrubé míře zasaženo jeho právo na právní pomoc. Je tedy třeba neustále zdůrazňovat význam této povinnosti, zejména v souvislosti s různými snahami o její erozi, ale současně je třeba rozpracovávat její podrobnou dogmatiku, aby bylo zřejmé, jak se má advokát v nejrůznějších situacích zachovat,“ míní Filip Melzer. Analýza advokátní mlčenlivosti, již se ve své práci věnuje, podává i nástin této dogmatiky.

Druhým tématem úvodního referátu pak je možnost působení advokacie v rámci legislativního procesu, zejména velmi diskutovaná otázka tzv. legislativního outsourcingu (tato část referátu bude součástí Sborníku Sjezdu českých právníků, který vyjde na podzim t. r. – pozn. red.).

 

11:40 Dalším z řečníků za ČAK je JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D., LL.M., předseda Nejvyššího správního soudu.

„Na veřejné moci nezávislá a přiměřeně sebevědomá advokacie je institucí, bez níž se moderní právní stát neobejde,“ konstatuje hned v úvodu svého koreferátu doktor Šimka. „Klíčovou zárukou efektivity advokacie je důvěrnost vztahu klienta a advokáta. Základem důvěrnosti je mlčenlivost advokáta o tom, co se v rámci důvěrného vztahu dozvěděl. Tímto tématem se zabýval Filip Melzer. Stanislav Balík se pak advokátní mlčenlivosti v českém prostoru věnuje v historickém srovnání. (tento referát na sjezdu nezazněl, bude publikován ve Sborníku Sjezdu českých právníků, který bude vydán na podzim letošního roku – pozn. red.)  Mlčenlivost však sama o sobě nestačí. Nezbytná je i důvěrnost komunikační linky mezi klientem a advokátem a důvěrnost určitých podkladů či výstupů jejich interakce.“ Aby mohl advokát za klienta myslet a následně kvalifikovaně jednat, musí mít od něho potřebné informace, a to pokud možno aktuální a kompletní. Nelze-li se na ně spolehnout, znamená to faktické nepřímé oslabení advokátových schopností být „prodlouženým mozkem“ klienta. Protože klient může kvůli obavě o důvěrnost komunikace určité informace advokátovi raději neposkytnout. „Další debaty v právnické i legislativní komunitě by proto měly směřovat k nalezení přiměřené, ale přitom dostatečně komplexní ochrany důvěrnosti vztahu mezi klientem a advokátem,“ uzavírá Karel Šimka.

 

11:50 Hlavní referát za Exekutorskou komoru ČR nyní přednáší její prezident Mgr. Jan Mlynarčík. Ve svém příspěvku „Soudní exekutor jako nezávislý a zodpovědný vymáhací orgán moderní společnosti“ magistr Mlynarčík mimo jiné uvádí: „Nucený výkon soudního či jiného rozhodnutí orgánu veřejné moci provází lidskou společnost odnepaměti. V současné podobě se v českém právním prostředí setkáváme s několika jeho základními podobami – soudním výkonem rozhodnutí, správními a daňovými exekucemi a exekucemi prováděnými soudními exekutory. Právě posledně jmenovaný institut je mezi těmito výkony veřejné moci nejmladší a nejnovější. Má však své místo a uplatnění v moderní demokratické české společnosti? Nese soudní exekutor na svých bedrech dostatečnou odpovědnost za provádění exekuční činnosti?,“ vznáší prezident EK ČR směrem k přítomným dva dotazy.

Magistr Mlynarčík se dále zevrubně zabývá postavením soudního exekutora coby jednotlivce, právníka a osobnosti. Zároveň se však dotýká i odpovědnosti celého exekutorského stavu, ať již v podobě zastoupení Exekutorskou komorou ČR, či jejích jednotlivých orgánů, v nichž soudní exekutoři působí. Nabízí odpovědi na otázky, zda má soudní exekutor právoplatné místo v současné společnosti nejenom z pohledu právního, ale především z pohledu celospolečenského.

„Exekuce je a vždy bude ze samotné své povahy nepopulární, a to nejen pro účastníky řízení, jichž se přímo dotýká. Stejně tak soudní exekutoři v očích společnosti asi nikdy nebudou patřit mezi nejoblíbenější právnické profese,“ konstatuje magistr Mlynarčík. A dodává: „O to větší důraz je proto třeba klást na zákonnou odpovědnost a především morálku a osobnost jednotlivých soudních exekutorů tak, aby v každém jednotlivém případě působili nestranně a nezávisle.“

Zamýšlí se také nad jednotlivými právními a morálními atributy působení soudního exekutora při výkonu exekuční a další činnosti a nad dodržováním základních právních i společenských principů odpovědnosti. „Nepochybně velkou roli v tomto ohledu hraje i stavovská organizace soudních exekutorů, která se prostřednictvím výběru soudních exekutorů, jejich vzděláváním i dohledem nad výkonem jejich činnosti přímo i nepřímo podílí na formování podoby soudního exekutora, coby vykonavatele soudního moci.“

V souvislosti s veřejnými prohlášeními některých zástupců politické reprezentace a se skutečně bohatou zákonodárnou iniciativou v oblasti exekucí se Jan Mlynarčík ve svém vystoupení zabývá i problematikou až příliš časté a mnohdy značně nesystémové novelizace předpisů upravujících exekuční řízení. V kontrastu k tomu představuje nezbytně nutné legislativní kroky k zajištění nezpochybnitelně nezávislého postavení soudního exekutora, jakkoli shledává současnou právní úpravu i praxi dohledových orgánů za dostačující.

 

 

12:10 Notářskou komoru ČR reprezentuje a hlavní referátOdpovědnost notáře“, z pera autorů Filipa Plašila, Petra Bílka, Jiřího Svobody a Karla Wawerky, přednáší první z jmenovaných, notář JUDr. Filip Plašil.

První část jeho příspěvku pojednává o odpovědnosti notáře, kterou rozděluje na odpovědnost morální a odpovědnost zákonnou. V tomto kontextu pak popisuje dohled nad výkonem notářské profese a role orgánů notářské samosprávy při samotném výkonu tohoto dohledu. Druhá část příspěvku je věnována notářství jako výkonu veřejné moci, a to jak z pohledu historického, tak v kontextu judikatury Soudního dvora Evropské unie.

 

12:22 S koreferátem za Notářskou komoru nyní vystupuje prof. JUDr. Alena Macková, Ph.D., vysokoškolská pedagožka a ombudsmanka České asociace pojišťoven.

Profesorka Macková ve svém příspěvku reaguje zejména na první část vystoupení svého předřečníka a zaměřuje se jednak na právní, ale i na morální a společenskou odpovědnost notářské profese. Společně se spoluautorem referátu – Mgr. Lubošem Dörflem, Ph.D., předsedou Vrchního soudu v Praze – se pak ještě zamýšlí nad rolí notáře v současném právním systému, resp. nad podobou notariátu ve 21. století, a to zejména v kontextu všeobecné digitalizace a přibývající přeshraniční činnosti notáře.

 

12:35 K řečnickému pultíku nyní přistoupila Mgr. Daniela Zemanová, čestná prezidentka Soudcovské unie České republiky a místopředsedkyně Krajského soudu Ústí nad Labem – pobočka Liberec, která je hlavním řečníkem za tento právnický spolek.

Hlavním tématem jejího referátu je odpovědnost jednotlivých subjektů uvnitř soudní moci. Popisuje povinnosti jednotlivých subjektů působících v soudnictví a odpovědností z těchto povinností vyplývající. „Povinnosti soudce jsou stanoveny nejen zákonem, ale vyplývají i z etických pravidel. Pro řádný chod soudů je důležité, aby své povinnosti s plnou odpovědností plnili jak soudci, tak i orgány státní správy soudů, kterými jsou Ministerstvo spravedlnosti a předsedové soudů,“ přibližuje povinnosti v rámci soudní moci magistra Zemanová. Podle ní je zásadním problémem fakt, že Ministerstvo spravedlnosti nemá pro jednání o koncepčních otázkách týkajících se soudnictví jako celku v rámci soudnictví jasného partnera. Subjektem, který by působil jako legitimní autorita uvnitř justice, jakož i navenek k veřejnosti, získával by potřebné poznatky a sděloval by informace o stavu soudnictví, by měl být orgán, který lze pracovně nazvat Rada pro otázky soudnictví.

„Systémové uspořádání našeho soudnictví tedy není ideální, zejména proto, že zde není subjekt, který by se v celostátním měřítku odborně a kontinuálně zabýval otázkami soudnictví, mohl v jeho zájmu vystupovat a nesl i příslušnou odpovědnost. Tento stav vytváří mnoho neřešitelných či obtížně řešitelných situací, které citelně zhoršují schopnost poskytovat občanům ochranu práv v potřebné kvalitě a rychlosti,“ pokračuje Daniela Zemanová. „Zvyšuje se napětí mezi soudci a Ministerstvem spravedlnosti, neboť to není a ze své podstaty ani nemůže být schopno plnit všechny svěřené úkoly vůči soudnictví. Přesto však nelze rezignovat na snahu všech subjektů působících v soudnictví o zlepšování jeho úrovně a nacházení vhodných řešení i v takto komplikovaném prostředí,“ končí své vystoupení čestná prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová.

 

12:40 Právník, sociolog a vysokoškolský pedagog prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc., se ve svém koreferátuKdo a koho žere svědomí“ věnuje otázce odpovědnosti v právu a demokratické společnosti.

Zdůrazňuje v něm, že odpovědnost v ústavním a politickém slova smyslu spočívá především v systému brzd a rovnováh, kdy jeden orgán je odpovědný druhému orgánu, ale přitom v rámci celku jde o zajištění toho, aby ani jeden orgán nemohl diktovat ostatním ústavním orgánům, co smí a co ne, a také aby nemohl převzít absolutní vládu nad politickou společností. Na několika příbězích pak demonstruje, že zdrojem soudnosti, uvážlivosti a odpovědnosti nás všech musí být naše svědomí.

 

12:52 Koreferát doc. JUDr. Davida Kosaře, Ph.D., LL.M., J. S. D., vysokoškolského pedagoga a experta na ústavní právo odborně analyzuje institucionální odpovědnost soudní moci a hledání ideálního modelu správy soudnictví pro Českou republiku. Upozorňuje na složitost reforem justice v posttotalitních zemích a na to, že zásadní změny v justici nejsou v České republice aktuálně politickou prioritou. Doporučuje snažit se o maximální vylepšení současného ministerského modelu správy soudnictví.

 

 

13:00 Povinnost mlčenlivosti a její ochrana pro podnikové právníky jako předpoklad institucionální pojistky jejich nezávislosti při plnění role podnikových právníků ve společnosti a státě založeném na vládě práva je tématem vystoupení JUDr. Richarda Bačka, LL.M., MBA, z Unie podnikových právníků ČR.

Ten se v úvodu svého vystoupení zabývá pojmem „podnikový právník“ a změnami v profesním a celospolečenském postavení podnikových právníků. Dále hovoří o otázce nezávislosti podnikových právníků a dokládá, že skutečně rozdíly mezi nimi a jinými právnickými profesemi, pokud se jedná o nezávislost, se v poslední době stírají. Snaží se též odpovědět na otázku, co ohrožuje nezávislost právníka, nejen podnikového. Neexistenci regulace postavení podnikového právníka v českém právu řeší doktor Baček v druhé části svého referátu. V tomto kontextu přibližuje právní úpravy ve vybraných členských státech Evropské unie a několika dalších zemích, které nezávislosti podnikových právníků poskytují ochranu.

Dále shrnuje postavení podnikových právníků ve vztahu k mlčenlivosti a nastoluje dotaz, jak postihovat případy porušení této povinnosti, resp. zneužití práva.

Na závěr svého vystoupení Richard Baček vznáší řečnickou otázku: „Nenastal čas na úvahu, zda je česká právní „neúprava“ postavení podnikových právníků udržitelná v evropském kontextu?“

 

13:08 Přenášející koreferátu za Unii podnikových právníků ČR je doc. JUDr. Kateřina Eichlerová, Ph.D., vysokoškolská pedagožka.

Ve své zprávě „Podnikoví právníci jako právní profese a možnosti úpravy jejich nezávislosti“ nejprve řeší vymezení pojmu podnikový právník, význam podnikového právníka jako interního poskytovatele právního poradenství pro realizaci práva příjemce právní služby na právní pomoc a základní srovnání této profese s advokátem. Při tom docentka Eichlerová dochází k závěru, že „v praxi, natož v nauce, nepanuje shoda, které osoby zaměstnané jako právníci jsou v postavení podnikového právníka. Problematickým je především negativní vymezení okruhu zaměstnavatelů, u nichž s ohledem na jejich charakter zaměstnaný právník nemůže být v postavení podnikového právníka“. Pokud jde o význam profese podnikového právníka, Kateřina Eichlerová zdůrazňuje: „I podnikoví právníci se podílejí na naplňování práva na právní pomoc. A ač mají povinnost mlčenlivosti, která je nezbytnou podmínkou pro poskytnutí účinné právní pomoci, nemohou se jí vůči orgánům veřejné moci dovolat.“ V závěru vystoupení se autorka věnuje také úvahám de lege ferenda, konkrétně jak nově nastavit právní úpravu tak, aby poskytování právní pomoci některými podnikovými právníky bylo odborně nezávislé a byla s ním spojena i státem uznaná povinnost mlčenlivosti. Inspirací pro tyto úvahy pro ni byla, jak se zmínila, německá právní úprava.

 

 

 

13:20 „Unie státních zástupců dělí téma profesní odpovědnosti státních zástupců do čtyř rovin: zaprvé – institucionální pojistky, nezávislost, zadruhé – odpovědnost z hlediska jejího obsahu a zdrojů, zatřetí – komunikace s novináři a veřejností, a začtvrté – institucionální zajištění správy státního zastupitelství,“ uvádí v úvodu svého referátu JUDr. Ondřej Šťastný, viceprezident Unie státních zástupců ČR. A pokračuje: „Státní zastupitelství představuje zvláštní druh státního orgánu na pomezí exekutivy a justice. Vzhledem k tomu, že jádrem činnosti státního zastupitelství je zastupování veřejné žaloby, lze jeho práci charakterizovat jako činnost justiční povahy, která nepředstavuje výkon soudní moci, ale její povaha je obdobná.“

Pravomoc provádět úkony justiční povahy činí ze státního zastupitelství (zejména v oblasti trestní) předstupeň nezbytný pro výkon soudní moci. V tomto smyslu lze na nezávislost státního zástupce nahlížet jako na nezbytnou podmínku nezávislosti trestního soudce – v duchu známé zásady, že bez žalobce není soudce, resp. soudce nemá o čem jednat a rozhodovat. K nepřípustnému zasahování do výkonu působnosti státního zastupitelství (i jednotlivých státních zástupců) nesmí docházet ani ze strany moci zákonodárné, ani ze strany moci výkonné (vlády, či případně jednotlivých ministrů, především ministra spravedlnosti), a samozřejmě ani ze strany moci soudní. Vyvstává potřeba zajištění nezávislosti státního zastupitelství rovněž v rovině ústavní tak, jak to je běžné v mnoha evropských státech.

„V rámci profesní odpovědnosti státního zástupce lze rozlišovat odpovědnost vnitřní, morální, která vyvěrá z osobnostní struktury každého státního zástupce a jeho morálních kvalit, a odpovědnost vnější, tj. profesní odpovědnost státního zástupce vůči společnosti,“ uvádí dále Ondřej Šťastný. „Odpovědnost státního zástupce bývá diskutována především jako odpovědnost kárná, ve sféře politické a mediální je zmiňována zejména v souvislosti s kritickým náhledem na postup státního zástupce v konkrétní trestní věci. Někdy se hovoří o posílení odpovědnosti státních zástupců, aniž by bylo jasné, zda se má jednat o posílení procesní odpovědnosti s čistě procesními důsledky, nebo spíše o tendenci ke kárnému postihu za procesní výsledek, který je veřejností považován za neúspěch. V prostředí, ve kterém se reálně uplatňuje nezávislost veřejné žaloby, je právě odpovědnost tou nejlepší pojistkou řádného výkonu funkce státního zástupce. Aplikace individuální odpovědnosti by měla spočívat v postihu zřejmých zaviněných pochybení. Odpovědnost státního zástupce se naopak nikdy nesmí stát nástrojem zastrašení a profesní likvidace státního zástupce za jeho ofenzivní postup v trestním řízení a hájení právního názoru, kteréžto úkoly představují základ jeho práce.“

Jak doktor Šťastný konstatuje, zásadní výzvu a úkol pro státní zastupitelství představuje komunikace s novináři a veřejností. Média mají v dnešní společnosti velikou moc a jsou to právě ona, kdo vytváří obraz právnické profese v očích laiků. Je zcela nezbytné, aby se státní zástupci aktivně účastnili mediálního provozu a dokázali vést s novináři aktivní, věcný, korektní a kvalitní dialog. V sázce není nic menšího, než důvěryhodnost a legitimita veřejné žaloby v demokratickém právním státě a její další přetrvání. Mediální komunikace představuje pro veřejného žalobce současně zákonnou povinnost, je součástí jeho spoluodpovědnosti za celkový stav profese a představuje i účinný prostředek, jak může právník bránit demokratický právní stát proti pokusům o zavedení autoritářství, jejichž jsme aktuálními svědky zejména v sousedním Polsku a Maďarsku.  Příklady těchto zemí ukazují, že cesta k likvidace nezávislé justice vládní mocí může být velice rychlá. „Státní zástupci nesmějí nechat zobrazování své profese pouze na lepších či horších výkonech žurnalistů a influencerů na sociálních sítích. Musejí se sami svou prací dennodenně aktivně zasazovat o to, aby byla veřejná žaloba vnímána jako kompetentní, vysoce odborná a aktivní složka veřejné moci, mající klíčový vliv na fungování trestní justice,“ zdůrazňuje Ondřej Šťastný

V oblasti správy státního zastupitelství se jako problematické jeví, že státní zastupitelství nedisponuje samostatnou rozpočtovou kapitolou, nýbrž je součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti. Pokud k významným nástrojům, kterými v rámci zabezpečení dělby moci moc zákonodárná kontroluje moc výkonnou (exekutivu), patří i schvalování výdajů státního rozpočtu, pak zákonodárná moc při kontrole moci výkonné může nepřípustně limitovat i prostředky pro hospodaření a materiální zabezpečení státního zastupitelství. Tomuto stavu lze podle doktora Šťastného předejít tím, že státní zastupitelství bude disponovat samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu.

 

13:30 Profesoři Právnické fakulty Univerzity Karlovy, prof. JUDr. Jan Musil, CSc., dr. h. c., a prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D., ve svých koreferátech některé z těchto myšlenek dále rozvíjejí. Oba se vyslovují pro posílení institucionální nezávislosti státního zastupitelství cestou změny Ústavy.

Profesor Musil argumentuje ve prospěch posílení nezávislosti i aktuálními trendy. Stále více trestních věcí je meritorně skončeno už v přípravném řízení, kde namísto soudce o vině rozhoduje státní zástupce, čemuž by mělo odpovídat též jeho zákonné postavení. V souvislosti se sílícím objemem tzv. kriminality bílých límečku stoupá tlak na nekalé ovlivňování přípravného řízení trestního, tedy především státních zástupců. Tomu je třeba účinně čelit dalšími zárukami jejich nezávislosti.

 

13:40 Profesor Wintr zmiňuje požadavky Skupiny států proti korupci (GRECO), dlouhodobě vznášené vůči České republice ve věci nutnosti posílení nezávislosti veřejné žaloby. I on se – stejně jako profesor Musil – domnívá, že by státnímu zastupitelství měla být buď v Ústavě přidělena samostatná hlava (po vzoru Nejvyššího kontrolního úřadu a České národní banky), nebo by mělo být zařazeno přímo do tzv. moci judikativní, která vedle sebe zahrnuje soudy a státní zastupitelství.

Profesor JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D., je posledním vystupujícím tohoto bloku programu.

 

Všechny přednesené referáty a koreferáty budou součástí Sborníku Sjezdu českých právníků, který bude vydán na podzim letošního roku a mohl by se stát základem pro relevantní vnímání společenského poslání jednotlivých právnických profesí odbornou i laickou veřejností a pro další komunikaci zástupců justice s mocí výkonnou a zákonodárnou.

 

13:45 Nyní vyhlašuje moderátor prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc., přestávku na oběd. Program bude pokračovat přibližně za 90 minut, kdy bude zahájena diskuse.

 

 

 

V přestávce mezi druhým blokem referátů a diskusí Sjezdu českých právníků se také uskutečnila tisková konference, které se zúčastnili JUDr. Lenka Bradáčová, JUDr. Vladimír Jirousek, JUDr. Pavel Rychetský a Mgr. Daniela Zemanová.

 

 

Předseda Jednoty českých právníků doktor Rychetský za pořadatele obnoveného sjezdu projevil radost, že se podařilo shromáždit komory a spolky právníků, navázat na historii minulého století a tradici dialogu. „Právníci jsou povolání hájit a bránit hodnoty, jako jsou právo a spravedlnost, a jimi se řídit. Cítíme společnou odpovědnost za jejich dodržování a sdílení nejen napříč republikou, ale Evropou a celým světem,“ uvedl JUDr. Rychetský.

Expředseda České advokátní komory JUDr. Vladimír Jirousek již v době svého funkčního období předsedy ČAK spolu s dalším propagátorem znovuobnovení právnických sjezdů, profesorem JUDr. Lubošem Tichým, CSc., hledali platformu, kde by se „smazaly“ rozdíly mezi právnickými stavy. A povedlo se to. „Je to svým způsobem restart sjezdů, zatím je pouze jednodenní, ale pevně doufám, že v běhu času nabude kontur, jaké měl v minulosti, tedy co se týče diskusí v jednotlivých sekcích, které by se staly základem spolupráce se zákonodárnými sbory.“    

Také čestná prezidentka Soudcovské unie ČR Mgr. Daniela Zemanová dodala, že smyslem sjezdu je vyjádřit, že právnické profese chtějí spolupracovat a cítí tu potřebu. „Přestože právníkům jsou často přisuzovány vlastní zištné zájmy, chceme tento mýtus „zbořit“ tím, že si do budoucna nebudeme každý hlídat „jen to své“, ale sledovat problematiku i dalších profesí, protože nás zajímá a protože chceme spolupracovat společně na těch nejzásadnějších záležitostech.“

„Uvědomujeme si, že právnické profese stojí na rozdílných zásadách a bojujeme s různými zájmy. Ale jeden z nich je náš společný – spravedlnost. Právo se netvoří, právo se musí žít. Nezapomínejme na to, že právo každý den ovlivňuje životy mnoha lidí, a proto je třeba mít na zřeteli vysokou míru odpovědnosti,“ dodala vrchní státní zástupkyně v Praze JUDr. Lenka Bradáčová.

Na tiskové konferenci se diskutovalo o rizicích narušování nezávislosti jednotlivých právnických profesí a také přemíře legislativních počinů. „Každá právní norma je reakcí na to, co se již stalo a aby se to znovu neopakovalo. Ale domnívat se, že legislativa je všemocná a že se díky ní předělá společnost, je naivní a někdy dokonce zhoubné,“ uzavřel debatu s novináři předseda Ústavního soudu JUDr. Rychetský.

 

 

15:05 Program Sjezdu českých právníků pokračuje v Modré posluchárně diskusí, a to jak přihlášených diskutujících z jednotlivých komor a spolků, tak těch z pléna. I tuto část akce moderuje profesor Jan Kysela.

 

 

První diskusní příspěvek přednáší JUDr. PhDr. Alena Novotná, Ph.D., členka Jednoty českých právníků a soudkyně Městského soudu v Praze. V diskusním příspěvku se zamyslela nad tím, proč se tématem sjezdu stala právě odpovědnost právních profesí. „Nejen proto, že se na něm shodly všechny právnické profese bez výjimky, ale i proto, že je téma důležité ve třech momentech – téma odpovědnosti se dotýká samotné podstaty povolání právníka, toho, co na nás společnost klade a za třetí právníci cítí ve zvýšené míře odpovědnost za právní stát a spravedlnost. Každý právník nese svůj díl odpovědnosti za společenský vývoj a v rámci své profese se jí ujímá.“  Připomněla také, že jde o sjezd úvodní, který překlenuje dlouhé časové období a dodala, že pro příště je prostor učinit i některé změny.

 

Za Českou advokátní komoru je do diskuse přihlášen prof. JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D., advokát a vedoucí Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy:

„V referátu docenta Melzera byl kladen důraz na povinnost mlčenlivosti. Domnívám se však, že povinnost mlčenlivosti k ochraně zájmů klienta nestačí. Zaručena totiž musí být též důvěrnost komunikace mezi advokátem a klientem. V opačném případě by se klient zdráhal svému advokátovi vyjevit veškeré rozhodné skutečnosti, bez nichž však advokát nemusí klientovi adekvátně poskytnout právní pomoc, poradit. Nejde mi tedy o informace, které klient již advokátovi sdělil, a ten má povinnost mlčenlivosti o nich, ale o informace v procesu předávání advokátovi (telefonicky podávané, e-mailem zasílané) či dokonce jemu určené, u nichž prozatím nedošlo k předání – např. rozepsaný e-mail nebo dopis. Z hlediska časového je třeba chránit důvěrnost komunikace od okamžiku, kdy osoba hledá právní pomoc a v této souvislosti se obrací na advokáta. A to i v případě, že nakonec k uzavření smlouvy o poskytování právních služeb nedojde. Pochyby by neměly panovat v situacích, kdy k uzavření smlouvy dojde. Bohužel česká právní úprava svádí k výkladu, že tomu může být jinak. Podívejme se na ustanovení trestního řádu, které se ochrany důvěrnosti komunikace klienta a advokáta týkají – § 88 odst. 1 tr. ř. se týká odposlechu telekomunikačního provozu, § 158d odst. 1 tr. ř. se týká komunikace při sledování osob a věcí. Listinné formě komunikace obdobnou ochranu trestní řád neposkytuje. V uvedených ustanoveních je ochrana zúžena na vztah „obviněný“ a „obhájce“, z čehož se někdy dovozuje, že se netýká fáze před zahájením trestního stíhání. Mám za to, že by bylo záhodno ochranu komunikace řešit obecně, přímo v zákoně o advokacii tak, aby dopadala i na situace, kdy dochází obecně ke komunikaci mezi advokátem a klientem, i před zahájením trestního řízení, i bez souvislosti s ním. V opačném případě se obávám, že nebude co tajit v rámci povinné mlčenlivosti.“

Na příspěvek JUDr. Gřivny reagoval soudce ÚS prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. Ten hovořil především o společenské odpovědnosti advokátů.

K otázce mlčenlivosti advokáta se vyjádřil i JUDr. Pavel Rychetský, předseda ÚS.

 

Jeho příspěvek doplnil bývalý předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek. Na něj navázal JUDr. Jan Lata, Ph.D., prezident Unie státních zástupců ČR.

Podle něj téma advokátní mlčenlivosti může být speciálním tématem některého z dalších právnických sjezdů, vůbec by se dala vytipovat některá dílčí témata a k nim zcela cíleně diskutovat, aby se této debaty zúčastnily jen ty právnické profese, které jsou v tématu zainteresovány.“

K tématu advokátní mlčenlivosti vystoupil i předseda ČAK JUDr. Robert Němec, který připomněl základní věc, že advokátní mlčenlivost neslouží k ochraně advokáta a už vůbec ne k tomu, aby se pod její rouškou mohl podílet na páchání trestné činnosti. Advokátní mlčenlivost je vždy pouze v zájmu klienta. Tajemník ČAK JUDr. Petr Čáp doplnil, že advokát nikdy nesmí splnit pokyn klienta, který je v rozporu s právním nebo stavovským předpisem.

 

I místopředseda NS JUDr. Petr Šuk se vrátil k tématu advokátní mlčenlivosti a řekl, že i řada soudců citlivě prožívá útoky na mlčenlivost advokátů a také notářů, zejména z pohledu aktuální evropské legislativy – směrnice AML.

 

Evropskou legislativu komentovala i místopředsedkyně ČAK JUDr. Monika Novotná – ve svém příspěvku se dotkla směrnice AML a nových povinností advokátů a dala příklad toho, že když se právnické profese spojí, dá se ovlivnit i implementace evropských směrnic.


Mgr. Ondřej Svoboda
, soudní exekutor, připomněl nezákonná opatření MZ v době covidové. Nastolil také otázku, jestli právník má být nezávislý i na společenské poptávce. Dle jeho názoru by se právník nikdy neměl rozhodovat na základě svých emocí, ale důkazů, které si může ověřit.

 

Děkan právnické fakulty UK profesor JUDr. Radim Boháč, Ph.D., se zamyslel nad tím, kdo všechno se také cítí být právníkem, a že to jsou i akademici a legislativci. A navrhl, že do budoucna by i legislativci měli mít co říci na příštích sjezdech a měli by mít na nich svůj prostor. Dále se zabýval výchovou nových adeptů právnických profesí. „Jako děkan vnímám tři základní role právnických fakult – vzdělávací, vědeckou a „tu třetí“, která spočívá v tom, abychom vychovali dobré právníky a pak je poslali do praxe. To je klíčové pro nás, ale i pro vás, abychom vám posílali kvalitní absolventy. Jsem v této souvislosti otevřen jakékoliv diskusi o tom, co chcete, aby absolventi uměli, jaké znalosti a dovednosti by měli mít, aby byli v praxi použitelní a mohli vykonávat právnické profese.“ Otevřel i otázku etiky jako povinné části studijního programu. „Není to jen o předmětu, ale o lidech. V první řadě musíme být etickými a morálními vzory. Pak budeme produkovat takové studenty.“

Vysokoškolská pedagožka docentka JUDr. Kateřina Eichlerová, Ph.D., podpořila slova děkana PF UK s tím, že je potřeba otevřít odbornou debatu o financování vysokých škol.

 

Ústavní soudce JUDr. Tomáš Lichovník zmínil v diskusi slovo respekt. „Celá demokracie stojí na respektu k pravidlům a respektu k systému. Laici, kteří přicházejí do styku s právníky, si pak udělají obrázek o tom, jak funguje právo. A podle toho, jak se bude právník chovat, si udělají i obrázek o důležitosti pravidel a nakolik je důležité tato pravidla respektovat. Tím my, jako právníci posilujeme nebo snižujeme důvěru veřejnosti v právní stát jako celek.“

 

JUDr. David Uhlíř, soudce ÚS, se dotkl především jedné konkrétní věci týkající se advokátní mlčenlivosti a zákona o advokacie – překažení spáchání trestného činu.

 

Také JUDr. Josef Baxa, soudce NSS, ve svém projevu mluvil o odpovědnosti, ale zmínil i roli, jakou právníci hráli v posledních sto letech ve společnosti. Jak uvedl, právník bez ohledu na to, jestli nosí talár, nebo ne, a pokud ano, jaký, by si měl sám pro sebe vyvodit odpovědnost a chovat se podle toho v každé situaci. Podle něj je dobré, že se sjezd právníků koná, nalezení tématu odpovědnosti je téma aktuální i nadčasové, doufá, že se toto téma stane tématem dalších profesních právnických fór. Mluvit spolu meziprofesně je důležité – i pro vzájemně náročný pohled na jiné profese.

 

JUDr. Stanislav Balík se neztotožňuje se skepticismem svých předřečníků – domnívá se, že za posledních 100 let má česká právní obec za sebou řadu vynikajících počinů, mimo jiné přijetí Ústavní listiny č. 121/1920 Sb., Listiny základních práv a svobod, zvládnutí transformace právního řádu (poukazuje konkrétně na osobnosti Karla Čermáka, Pavla Rychetského a Martina Foukala) a dále první dekádu Ústavního soudu.

 

I JUDr. Viliam Karas, PhD., předseda Slovenské advokátní komory, ve svém příspěvku zastupuje v diskusi ČAK:

„Úprimne ďakujem za pozvanie na obnovený Zjazd českých právnikov. Jeho organizátorom vyjadrujem úprimné uznanie a vďaku za obnovenie významnej tradície, ktorá má vznešený cieľ rozvíjať právo prostredníctvom dialógu.

Organizátori zvolili tému prvého obnoveného zjazdu s názvom „Právnici – zodpovednosť nielen profesijná, ale aj spoločenská, a inštitucionálne poistky ich nezávislosti“. Myslím, že ťažko bolo možné zvoliť aktuálnejšiu tému. Svojím príspevkom by som rád upriamil pozornosť najmä na jej poslednú časť, a to na otázku inštitucionálnych poistiek a nezávislosti advokácie. V tomto kontexte vyzdvihujem mimoriadne dôležité stanovisko Benátskej komisie k otázkam ministerky spravodlivosti, ktoré smerovali k možnosti oslabiť pôsobenie Slovenskej advokátskej komory umožnením vytvorenia paralelných komôr, resp. k snahe oslabiť nezávislosť advokácie obmedzením jej samosprávnych funkcií v disciplinárnej oblasti.

Slovenská advokátska komora položenie týchto otázok vnímala ako reakciu na svoje dôsledné pozície pri ochrane princípov právneho štátu v kontexte prebiehajúcich očistných procesov v slovenskej justícii. Slovenská advokátska komora, podporujúc všetky legitímne očistné a reformné procesy, opakovane varovala pred skratkovitými riešeniami, ktoré by azda pod zámienkou správnych cieľov mohli v konečnom dôsledku fungovanie spravodlivosti ešte viac ohroziť.

O to dôležitejšie je, že Benátska komisia sa vo svojom stanovisku jasne vyjadrila proti politizácii advokácie a proti väčšiemu dohľadu štátu nad činnosťou advokátskej komory. Hoci ide primárne o slovenský kontext a riešenie našich „domácich problémov“, výsledkom je dôležitý dokument Benátskej komisie, ktorého medzinárodný presah by podľa môjho názoru mal primerane rezonovať aj na tak vzácnom podujatí, akým je obnovený Zjazd českých právnikov.“

„Účel sjezdu byl splněn, šlo o kultivovanou a řízenou diskusi se správnou dávkou nadšení, takže gratuluji Vám a děkuji, odnáším si hluboký osobní zážitek. Dneškem začalo něco nového, co nekončí uzavřením dveří, a jsem přesvědčen, že tento sjezdový „strom“ bude dál růst,“ uzavřel své vystoupení předseda SAK Viliam Karas.

 

Doc. JUDr. Petr Tégl, Ph.D., vysokoškolský pedagog, Katedra soukromého práva a civilního procesu, PF UP Olomouc, se ve svém diskusním příspěvku věnuje základnímu rámci informační povinnosti advokáta ve vztahu ke klientovi. Tuto problematiku demonstruje na příkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2017, v němž soud dospěl k závěru, že informační povinnost advokáta může být dána i poté, co advokát pro svého klienta uskutečnil hlavní činnost, pro kterou byl zmocněn (konkrétně sepsal návrh smlouvy). Mohou totiž existovat takové okolnosti, na základě nichž lze dovodit přetrvání informační povinnosti advokáta vůči klientovi, byť advokát již formálně učinil vše, co si s klientem ujednal.

 

Místopředseda Vrchního soudu v Praze JUDr. Robert Fremr sdílel v plénu názor, že každý z právníků se podílí na tom, jaký obraz má tento stav ve společnosti. „Jak nás vidí společnost, je velmi důležité. V oblasti mezinárodního práva ctím výrok Martina Luthera Kinga o tom, že nespravedlnost na jednom místě zeměkoule ohrožuje spravedlnost na celém světě, tedy že neetické chování jedné profese dopadne negativně na profese všechny.“  Doktor Fremr se podělil také o potěšující informace o tom, že důvěra veřejnosti v soudy a v justici permanentně stoupá. Ale zároveň varoval, že pokud se stane nějaká špatná věc nebo rozhodnutí, znamená to okamžitě pokles důvěry.

Jeho slova potvrdila v diskusi i JUDr. Andrea Moravčíková, PhD., místopředsedkyně slovenského Nejvyššího soudu, a uvedla kauzy, které „hýbou slovenskou justicí“. „Naším úkolem je očistit justici od korupce, a ukázat, že umíme vykonávat právo dobře – advokáti v zájmu klienta, soudci v zájmu spravedlnosti. Jsme si ale vědomi, že je složité vylepšit obraz právníků v době, kdy se u nás zatýkají soudci a advokáti. Ale musíme to udělat a veřejnost přesvědčit, že špičky justice takové nejsou,“ dodala Andrea Moravčíková.

 

Doc. JUDr. Mgr. Martin Škop, Ph.D., hovořil o tom, že normy, pravidla, pomáhají snímat odpovědnost, zdůraznil však nutnost ustát povinnost odůvodnit, co je správné a co ne, bez využití technických pravidel, a potřebu těmito pravidly právo nerozmělňovat.

 

Emeritní notář, bývalý legislativec Ministerstva spravedlnosti a vysokoškolský pedagog JUDr. Karel Wawerka popsal odlišnost práce notářů oproti jiným profesím, a to že jejich práce směřuje do budoucna, tedy čelí konfliktům, které by mohly nastat v budoucnu. „Čím více budou notáři pracovat, tím budou mít ostatní profese méně práce. Úkony notářů směřují k právní jistotě, kde je klid, optimismus a na konci svět, kde není třeba soudů ani advokátů.“ Závěrem se zmínil o tom, že v ČR žije možná až 60 tisíc právníků, takže není vyloučena i možná hrozba nezaměstnanosti mladých právníků.

 

Předseda Vrchního soudu Mgr. Luboš Dörfl, Ph.D., zhodnotil zajímavé myšlenky a podněty, které na sjezdu zazněly. „Je to začátek meziprofesního dialogu ve zlomové době, kdy dochází k přehodnocení zavedených paradigmatů. Jedním z nich je i paradigma, které se týká odpovědnosti, že „odpovědnost mé profese se dá snadno shodit na profesi vedlejší“. A tak si říkám, že první ze změn by mohla začít tím, že nebudeme hledat viníka v nesprávném přenesení na druhou profesi, ale raději hledat společnou řeč. A díky dnešku to vypadá, že se to podaří.“

 

Mgr. Ing. Jan Scholle, člen Výkonného výboru Unie státních zástupců ČR a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, ve svém vystoupení řekl: „Přednesené příspěvky považují nezávislost za nutnou podmínku řádného výkonu právnické činnosti spočívající ve svobodě myšlení jako základu výkladu a aplikace práva. Příspěvky se shodují v respektu zapojení exekutivy, zároveň varují před přehnanou mírou její ingerence. Tuto hrozbu lze umenšit zejména aktivním využíváním samoregulačních mechanismů uvnitř každého stavu, které veřejnost i exekutivu přesvědčí o tom, že důraznějších zásahů není třeba.

Každý stav vidí jádro své nutné nezávislosti přirozeně jinde. Stav advokátský zdůrazňuje nutnost ochrany své mlčenlivosti jako podstaty nezávislého výkonu advokátského povolání. Úhelným kamenem je ochrana zájmu klienta. Věřím, že se shodneme, že této ochraně nemůže podléhat zájem klienta spočívající v zamýšlené protiprávní činnosti, má-li být advokát pouze prostředkem k jejímu utajení či dokonce úspěšnému vykonání. Souhlasím, že aktuální úprava prolomení mlčenlivosti advokáta nejen v trestní oblasti je nefunkční a zasluhuje změnu, která na jedné straně posílí garanci oprávněných zájmů klienta, na stranu druhou zprůchodní prolomení mlčenlivosti v případech jejího zjevného překročení či zneužití.

Příspěvkům je též společný povzdech nad často nestabilní či nekvalitní právní úpravou. Za vhodné téma pro další právnický sjezd považuji diskusi nad úpravou legislativního procesu, který se projevuje zahlcením a dysfunkcí zákonodárných sborů.“

 

Na jeho podnět krátce reagoval JUDr. Vladimír Jirousek, bývalý předseda České advokátní komory, který zdůraznil, že téma legislativy bylo navrhovaným tématem již prvního sjezdu a nepochybně bude jedním z hlavních témat sjezdu příštího.

 

Stejně jako v soudní síni, jak trefně poznamenal moderátor diskuse profesor Kysela, má závěrečnou řeč vždy advokát, také první Sjezd českých právníků uzavřel advokát a předseda ČAK JUDr. Robert Němec, LL.M. A skončil optimisticky. „Chtěl bych říct něco pozitivního. Jestli existuje zlatý věk práva a právníků, tak mám pocit, že v něm právě žijeme. Dlouho v naší historii nebylo takhle dobré období, v němž se můžeme sejít a svobodně mluvit a nikdo z nás se nebojí, že to druhý den bude použito proti němu. Věřím v to, že máme funkční soudní systém, že máme demokracii. To že máme k určitým věcem výhrady, je pravda, ale už jen to že o nich svobodně mluvíme a řešíme je, je skvělé. Skutečně žijeme ve zlatém věku jak demokracie, tak práva a respektu k lidským právům.“

 

17:40 V závěrečné fázi Sjezdu českých právníků se role moderátora opět ujímá JUDr. Martin Foukal, děkuje všem za účast na dnešní akci a jmenovitě také děkuje všem, kteří se podíleli na přípravě sjezdu.

Doktor Foukal nyní čte společné komuniké, které zástupci komor a spolků projednali a přijali:

 

 

Jednota českých právníků a sjezdový výbor tvořený představiteli všech právnických profesí organizovaných profesními komorami, nebo zapsanými spolky, kterými jsou Česká advokátní komora, Notářská komora České republiky, Exekutorská komora České republiky, Soudcovská unie České republiky, Unie státních zástupců České republiky a Unie podnikových právníků České republiky, přijali na Sjezdu českých právníků, který se uskutečnil dne 5. května 2022 na půdě Univerzity Karlovy v Praze, následující komuniké:

Jednota českých právníků a představitelé všech právnických profesí si uvědomují zvýšenou společenskou a profesní odpovědnost právnických profesí za ochranu demokratického právního státu. Prohlašují, že právnická obec vynaloží veškeré úsilí k obraně jeho principů a hodnot, jejichž středobodem je garance základních práv a svobod jednotlivce i dobrá správa věcí veřejných. Cílem tohoto úsilí je posilování obecného respektu k institucím a právním institutům, jež právní stát zosobňují, k principu rovnosti lidí před zákonem, a dále uplatňování odborných znalostí nejen k poctivému výkonu právnického povolání, ale také k hájení svobody a demokracie. Současná válka v Evropě ukazuje, že o hodnoty, jež leží v srdci západní civilizace, je třeba dennodenně usilovat ještě více než dříve.

Sjezdovým výborem bylo zvoleno široké téma „Právníci – odpovědnost nejenom profesní, ale i společenská, a institucionální pojistky jejich nezávislosti“. Jednotlivé právnické stavy detailně zpracovaly právní analýzy a provedly výklad zvoleného tématu, každý ve směru těch institucionálních pojistek, jež považují z pohledu svého poslání za zásadní. Zpracované referáty a na ně navazující koreferáty, vše v podání špičkových osobností české právnické obce, jakož i diskusní příspěvky reflektující písemné analýzy, poskytují pevný základ pro součinnost a vzájemný respekt právnických stavů, nezbytné při prosazování a hájení základních principů právního státu. Jsou též kvalitním podkladem pro případné legislativní úpravy a zároveň základem pro relevantní vnímání společenského poslání jednotlivých právnických profesí odbornou i laickou veřejností.

Právnická obec je přesvědčena, že je nutné hájit a dále nalézat společné hodnoty, na nichž lze stavět spolupráci, respekt a pochopení, to vše při vědomí přirozených odlišností, které výkon a poslání jednotlivých právnických profesí přináší. Je připravena nabídnout svoji odbornost při legislativním procesu, při řešení etických otázek, podílet se na zvyšování právní kultury v České republice, tedy převzít svůj díl odpovědnosti za věci budoucí. Zvláště dnes, při současném dění u nás, v Evropě i ve světě, se nám, právníkům, jeví tento postoj jako nanejvýš potřebný.

 

 

17:50 Závěrečné slovo přednesl předseda JČP doktor Pavel Rychetský: „Dokázali jsme dvě věci – uskutečnit společné shromáždění stavovských organizací a nalézt společnou řeč. Máme skvělý základ pro pokračování ve společné komunikaci a dialogu. Dát dohromady reprezentanty různých profesních skupin se nezdálo být jednoduché, a dokonce jsme měli jistou dobu obavu, v jaký způsob rokování vyústí. Jsem potěšený, že to vyústilo v jednoznačný závěr, kterým je ochrana a rozvíjení základních principů demokratického právního státu, lidských práv a svobod.“

 

 

 

Redakce AD
Foto: AD

 

 

Go to TOP