Prof. Tichý: Doporučuje se obnovení právnických sjezdů?
Tento příspěvek si klade za cíl podnítit čtenáře k zamyšlení nad jedním z důležitých fenoménů právní kultury ve střední Evropě s tradicí od druhé poloviny 19. století, která ovšem na území našeho státu byla přerušena. Od posledního právnického sjezdu konaného na území tehdejší Československé republiky uplyne v tomto roce 90 let, a to na rozdíl od jiných středoevropských států sdílejících historii právnických sjezdů, kde došlo po přerušení v třicátých a čtyřicátých letech k jejich obnově a dalšímu rozvoji.
Je-li řeč o právně-kulturním fenoménu, je mým úkolem zasadit právnické sjezdy do kontextu i proto, abych poukázal na jejich význam na straně jedné a neblahé následky jejich absence na straně druhé. Motorem právnických sjezdů jsou právnické profese, především však akademická obec. Proto je třeba se zabývat i jejím významem a stavem v současné době. Právnické sjezdy jsou diskusní platformou specifického druhu, neboť je zaměřena na reformy ve všech oblastech práva. Je proto nanejvýš žádoucí soustředit se na jejich význam, organizaci, a posoudit tak jejich možnou obnovu, a to ve světle právnických sjezdů v Německu, Rakousku a Švýcarsku.[1]
1. Právní kultura a její stav v České republice.
Právně-kulturní kontext a význam akademické obce
a) Význam a charakteristika středoevropské právní kultury
Právní kultura je velmi komplexní jev, který jako součást společenské kultury je především určován nejen samotnými právníky, ale i laickou veřejností, neboť právní vědomí obyvatelstva je jedním z jejích stavebních kamenů. Lze ji tak chápat jako souhrn zkušeností, očekávání, předporozumění, postojů a přesvědčení společnosti, jež se vztahují k právu. Je hluboce zakořeněna v tradicích dané společnosti, avšak současně je fenoménem dynamickým, reagujícím na vývoj ve společnosti a jinde.[2]
Ohledně postavení právnického stavu ve společnosti, a tedy mimo jiné i rozebíraného jevu právnických sjezdů, je i z hlediska uvedené tradice pro nás relevantní právní kultura Německa a Rakouska. Její význam je určující, a tak ji lze považovat za určité měřítko. Důvodem tohoto konstatování není jen historické zakotvení ve společné právní tradici středoevropského kontextu, ale i analýza současné situace jako východiska pro naše další uvažování.
Čím je tato středoevropská kultura charakteristická, čím se odlišuje od ostatních kulturně-právních oblastí z naší perspektivy? Jsou to zejména dva příznačné rysy: postavení a význam akademické obce v germánské právní kultuře a význam dialogu pro rozvoj práva. Někdy se v této souvislosti mluví o „Professorenrecht“, tedy o právu profesorů. Na této paromii, která zní na první pohled nabubřele, je však mnoho pravdy. To lze demonstrovat několika způsoby. Především významem mnohých teoretických základních koncepcí, které ovlivnily nejen judikaturu, ale dokonce se přímo promítly do kodifikací, a to právě i na našem území až do období druhé světové války. Jde o případy všeobecných obchodních podmínek, tzv. Wegfall der Geschäftsgrundlage, culpa in contrahendo, abych uvedl nejznámější. Dále to je „každodenní“ vliv běžné produkce teoretické fronty ve formě nejen komentářové literatury,[3] typického projevu této kultury, ale i neutuchající vlny „průběžných“ komentářů k judikátům. V neposlední řadě to jsou i produkty právnických sjezdů (referáty, koreferáty, závěry grémií apod.), včetně těch československých. Těmito produkty jsou díla akademiků nebo příspěvky, jež z těchto děl vycházejí.[4] Lze bez přehánění konstatovat, že prakticky každé rozhodnutí rakouského Nejvyššího soudního dvora je ovlivněno naukou. Každé ji bere v úvahu, i když její názor nakonec nesdílí.
Tím se středoevropská kultura především německy mluvících států, neboť naše právní kultura s ní před 70 až 80 lety ztratila kontakt, odlišuje od ostatních právních kultur, zejména od kultury angloamerické. Posledně jmenovaná nemá prakticky, tedy kromě určitého nepřímého dopadu na americký Supreme Court a rozvoj olbřímího projektu Restatementu,[5] ani na právní praxi, ani na zákonodárství prakticky žádný vliv. Její bohatá produkce je totiž určena prakticky jen jí samé. Jejími adresáty jsou profesoři a jiní představitelé akademické obce, která je tak početná, že představuje samostatný trh. Důvodem tohoto stavu je však i jiná, opět specifická okolnost: autoři nejsou zaměřeni na řešení, nýbrž na pouhý popis, někdy i analýzu problému. Navíc jsou jejich příspěvky charakteristické vysokou abstrakcí, a tak mnohdy vzniká pro čtenáře dojem určité „esoteriky“, kterou se ovšem vyznačují i některá díla českých autorů, nepochybně americkou kulturou ovlivněná.
Avšak ani jedna evropská právní kultura v otázce postavení akademické obce nesnese s německy mluvícími jurisdikcemi středoevropské právně-kulturní oblasti srovnání. To platí především o Francii po roce 1968, kdy byl odstraněn systém klasické profesury řádně vybavené personálně a materiálně. Tak např. profesor v Paříži nemá ani vlastní místnost. Této situaci se podobají poměry na právnických fakultách v Itálii. S výjimkou několika prestižních univerzit to ovšem platí i pro poměry na anglických právnických fakultách,[6] kde navíc se obdobně jako v USA od profesora kromě výuky neočekává výraznější výzkumná činnost s dopadem na právní praxi nebo legislativu, i když v tomto směru se situace poněkud změnila.
b) Situace akademické právní obce v ČR a její příčiny
Uvažujeme-li o obnově právnických sjezdů, bereme v úvahu účast (podíl) jednotlivých právnických profesí na nich a v souvislosti s tím nepochybně reflektujeme jejich postavení ve společnosti vůbec. Aniž je to možné a nutné blíže odůvodňovat, v oblasti justice, advokacie, notářů a dalších profesí se za posledních třicet let udál takový vývoj, že jejich poměry jsou srovnatelné s jejich situací ve srovnávaných jurisdikcích. To ovšem nelze konstatovat o akademické obci.
Protože právě právničtí akademici hráli klíčovou roli na českých, resp. československých právnických sjezdech, je třeba velmi stručně připomenout jejich současné hendikepy. Situace právnických fakult není v rámci českých univerzit ojedinělým jevem, nýbrž souvisí s vysokoškolskou politikou České republiky od jejího vzniku, jež vede, aniž se to připouští, k jejímu zaostávání.
Obecně a tradičně se u nás uznává, že význam výzkumné činnosti akademiků a jejích výsledků, označovaných jako právní nauka (teorie) či dogmatika, je pro rozvoj práva a právní kultury nezpochybnitelný. Méně nesporné je chápání tohoto jevu jako součásti právě zmíněného středoevropského kontextu germánské právní kultury. Šokující je ovšem srovnání postavení a významu právě českých akademiků s významem právní teorie a jejích představitelů na rozvoj práva jako součásti právní kultury v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
Základní příčinou tohoto stavu je podfinancování univerzitního školství. To lze velmi jednoduše, ale výstižně demonstrovat na příkladu financování českého a německého (potažmo rakouského či švýcarského) profesora, jehož příjem v přepočtu na paritu kupní síly je třikrát až čtyřikrát vyšší nežli jeho českého kolegy. To platí i o odborných asistentech. Stabilní příjem nemohou nahradit tzv. projekty z různých veřejnoprávních českých fondů, neboť ty představují těžko dostupné a nejisté bizarní náhražky, které navíc jsou spojeny s růstem byrokracie, což nakonec vede i ke zneužívání přidělených prostředků, resp. účelů, k nimž by měly sloužit. Základní bariérou pro mladého kvalitního adepta na asistentské místo je tedy jeho plat, jenž mu sotva stačí na pokrytí existenčních nákladů. Trh práce v akademické oblasti tedy nelze srovnávat s obdobným pracovním trhem v oblasti advokacie či notářství, ale ani s poměry soudních čekatelů. Podfinancování musí být nutně reflektováno i stavem v profesorském sboru, jehož představitelé mají vesměs druhý zdroj příjmu, plynoucí z jejich činnosti, které věnují mnohdy více času než svojí aktivitě akademické a která nutně plně pohlcuje jejich kapacity, aniž by se pak mohli věnovat výzkumu.
Druhá příčina řečeného hendikepu spočívá v neobnovení profesorského systému zrušeného po roce 1950, který je základem univerzitního režimu, neboť předpokládá stálý dialog mezi profesorem a jeho asistenty, týmovou práci a vzájemnou podporu. Profesor je tak především celoživotním dekretovaným titulem, nikoliv skutečnou, dobře zaplacenou funkcí, ovšem omezenou na trvání vztahu profesora k univerzitě. Asistent, jemuž v Praze jeho plat nestačí ani na živobytí, je pracovníkem katedry, bez nároku na povinný kontakt včetně vedení profesorem, které mu nepochybně přináší i povinnosti, a který je nucen obdobně jako profesor vydělávat si na svoje živobytí mimo univerzitu. Ve svých důsledcích se tak zamlžuje postavení jednotlivých akademiků – učitelů, nerozeznávají se pozice v akademickém světě, a i odborná veřejnost proto mluví o tom, že někdo „přednáší“, „působí“ apod.
Není-li akademik ohodnocen, projevuje se to na jeho společenském postavení, které též reflektuje jeho faktický status zaměstnance veřejného sektoru. Protože existuje shora popsané obročnictví, nelze ani u profesora, což je ve srovnávaných jurisdikcích samozřejmé, předpokládat jeho nezávislost. Protože pracuje jako advokát či spolupracovník advokátní kanceláře, je – ať si to uvědomuje, či nikoliv – závislý na zájmech klientů, které pak obhajuje např. i v zákonodárném procesu.
Nedostatečné financování se zákonitě a logicky projevuje i v početním omezení učitelského – akademického sboru, jenž není schopen obsáhnout žádoucí objem výuky. Poučné je srovnání s rakouskými univerzitami, podle něhož např. v oboru občanského práva nedosahuje rozsah výuky na tuzemských právnických fakultách ani dvou třetin objemu výuky na jejich rakouských protějšcích.
Neadekvátní ekonomická situace vysokoškolského školství včetně právnických fakult se projevuje v hendikepu akademické sféry, jenž má přímý dopad na právnické sjezdy, který vynikne ve srovnání s Rakouskem, které má zhruba o jednu pětinu méně obyvatelstva, avšak téměř dvojnásobek právnických fakult (7 : 4), a především téměř čtyřikrát více profesorů. Má-li Česká republika tři univerzitní profesory občanského práva, je odpovídajících odborníků v Rakousku dvacet pět. Prestiž, reputace a mnohdy i skutečné znalosti jsou s jejich českým protějškem nesrovnatelné. Rakouští profesoři,[7] kteří jsou motorem rakouských právnických sjezdů, mají zásadní vliv nejen na řečenou judikaturu, ale i legislativní projekty. Psát posudek pro právnický sjezd bez nároku na honorář je pro rakouského profesora nejvyšší poctou a oceněním. Naproti tomu český sjezd, jak níže uvedeno, bude potřebovat dotaci především na odměnu zpráv autorů – akademiků.
2. Dialog jako nástroj rozvoje práva
Kdekdo může na adresu právnických sjezdů namítat jejich zbytečnost. V českém současném kontextu se tomu možná nelze ani divit, neboť tento argument vychází z obecné neznalosti věci, protože přehlíží význam dialogu vůbec, což lze připsat na vrub konceptu prezentace odborných názorů u nás, jak jsou např. publikovány v odborných časopisech. Nepříliš často se lze setkat s věcnou polemikou, a tedy skutečnou diskusí nad určitým tématem či názorem. Časopisecké články tak zůstávají monologem, ať již ve svém vlastním textu, anebo jakožto osamocené názory bez jakékoliv odezvy. Zcela markantní je tento styl v komentářové literatuře. Jaký to paradox! Vždyť účel komentáře je hodnotit (komentovat) pozitivní právo v jeho souvislostech, včetně především jeho interpretace v judikatuře a v nauce. Druhý důvod takového postoje spočívá v podcenění diskuse jako formy potenciálního rozvoje práva a právního vědomí.
Manko dialogu je zřejmé i z počtu odborných časopisů, který ve srovnávaných právních kulturách převyšuje jejich stav v České republice.[8] Nedostatek právního dialogu je markantní i ve srovnání počtu specializovaných fungujících spolků[9] jakožto platforem dialogu.[10] Tak např. v Německu existuje celá řada i mezinárodních asociací, konkrétně bilaterálních spolků,[11] které jsou složeny především z akademiků a advokátů a pořádají dvoustranné konference. Tak např. německo-italský spolek se schází dvakrát ročně a podobně tomu je i s ostatními obdobnými sdruženími.
Možná však, že příčina rezervovaného postoje k projektu, jakým je právnický sjezd, spočívá v nedorozumění ohledně toho, co lze chápat jako odbornou diskusi. Ta totiž předpokládá alespoň čtyři elementy.
Za prvé jde o existenci zájmu, resp. potřeby diskuse na dané téma. Téma, resp. otázka, musí proto být zvolena (viz dále) tak, aby šlo jednak o věc důležitou a aktuální, přičemž potřebnost jejího vyřešení (např. právě zákonnou úpravou) je velmi žádoucí. Za druhé, taková diskuse musí být připravena informováním jejích účastníků. Ti by se měli rekrutovat nejen z osob, které o věc mají dlouhodobě relevantní zájem, ale současně jsou na diskusi připraveni znalostí podkladů, které tvoří její intelektuální základ. Za třetí musí být diskuse řízena i tak, že je předepsán časový úsek diskusního příspěvku a omezen počet příspěvků na jednoho diskutujícího. Sjezd předpokládá komplexnost ve smyslu své působnosti či záběru na relevantní základní odvětví práva, ale současně i ve smyslu specializace na konkrétní téma. To vylučuje, aby se diskuse zúčastnily osoby, které, jako např. u mnohaoborových konferencí typu Karlovarských právnických dnů, mají zájem o zcela jiná témata než o to, o kterém se diskutuje.
Absence odborného reprezentativního transparentně organizovaného dialogu se projevila při tvorbě právního řádu České republiky. V tomto procesu za uplynulých třicet let lze z hlediska jeho podmínek rozeznávat dvě fáze (etapy). V první bylo zapotřebí vytvořit základní nezbytné předpoklady (rámec) pro fungování demokratického právního státu a efektivního tržního hospodářství. Včetně jejich začlenění do západních státních společenství. Jedním z nejdůležitějších hledisek byl v tomto procesu faktor času. Jinak řečeno, rozsáhlejší kvalitní dialog nebyl možný. Ve druhé etapě, tedy zhruba od roku 2004, byla ovšem situace jiná. Při tvorbě základních kodexů (např. občanský zákoník, trestní zákoník, zákoník práce) či jiných páteřních předpisů (např. zákon o státní službě, správní řád) zůstala reálná možnost kvalitní diskuse nevyužita. Následky toho jsou patrné nejlépe na osudu občanského zákoníku. Chybění dialogu vede k „soubojům“ mezi různými koncepty a jejich představiteli s následkem „tendence okamžitých“. Příznivý dopad tohoto jevu na stabilitu právního řádu, jeho předvídatelnost a konečně i jeho reputaci v zahraničí je zřejmý. Potřeba právnických sjezdů se tedy jeví velmi naléhavě.
3. Právnické sjezdy jako diskusní platforma
a) Domácí tradice, popis, kontext
Vývoj právní kultury v českých zemích a v Československu, který lze demonstrovat právě na historii sjezdu právníků, je poplatný vývoji v Rakousku-Uhersku a Německu. Počátky vzniku moderní právní kultury ve středoevropském prostoru vedou do konce čtyřicátých let 19. století, kdy se zrodila myšlenka koordinace právnických stavů v souvislosti se sjednocováním Německa a tvorbou základních právních kodexů, neboli vytvářením jednotného právního řádu. Těmito idejemi se zabýval první „celoněmecký“ právnický sjezd (DJT – Německý právnický sjezd) v roce 1860, jehož se zúčastnili a posléze až do roku 1931 zúčastňovali právníci z Rakouska, Rakouska-Uherska a rakouské první republiky[12] tak, jak se státní útvar habsburské monarchie vyvíjel.
Na pozadí tohoto vývoje se v roce 1904 uskutečnil I. sjezd českých právníků, jediná akce tohoto druhu na našem území před vznikem první Československé republiky. Byl to nepochybně mimořádný, příkladný počin, který reflektoval mimo jiné vznik české právnické fakulty v Praze, rozvoj české společenské a v jejím rámci i české právní kultury.[13] Po organizační a obsahové stránce sjezd vycházel ze zkušeností německých právnických sjezdů a v podstatě následoval i jejich strukturu, organizaci a průběh. Vůdčí osobností tohoto sjezdu byl, nikoliv překvapivě, vynikající a dodnes v Rakousku (častěji než u nás!) citovaný privatista, vynikající znalec věcného a deliktního práva, autor klasických děl z těchto oborů, Antonín rytíř Randa.[14]
Ačkoliv již brzo po vzniku Československé republiky byla otázka pořádání právnických sjezdů na pořadu dne, druhý sjezd právníků československých, a tedy první právnický sjezd v ČSR, se uskutečnil až v roce 1925 v Brně[15] a druhý a poslední, označovaný jako III. Právnický sjezd, v roce 1930 v Bratislavě.[16] Obě tyto akce byly organizovány Jednotami právníků, v Brně Moravskou jednotou právníků, v Bratislavě pak právnickými jednotami na Slovensku.
Již první právnický sjezd v roce 1904 se usnesl na pravidelném pořádání sjezdů, ale na druhý sjezd se čekalo 21 let. Tehdy Jednota právnická v Praze podněcuje Jednotu moravskou a připomíná její pořadatelskou sjezdovou povinnost, kterou splnila až v roce 1925. I na závěrečné schůzi II. sjezdu v Brně byl přijat návrh prof. Hermanna-Otavského na ustavení delegace právníků pro pravidelné pětileté pořádání sjezdů a vypracování pořadatelského řádu, k čemuž ovšem též nedošlo.[17] V roce 1936 se konala jen zdánlivě obdobná akce, a sice První odborový sjezd československých právníků,[18] jenž měl ovšem jiný charakter a jiné poslání. Z akcí obdobného zaměření lze v tomto kontextu ještě zaznamenat sjezd slovanských právníků v Bratislavě v roce 1933 a sjezdy německých právníků, z nichž sedmý se konal v Jablonci v roce 1935.
Charakteristické pro oba právnické sjezdy konané za první republiky byla těsná spolupráce právnických profesí a jejich organizací se státními orgány, zejména s nejvyššími soudy a Ministerstvem spravedlnosti. Stát podporoval sjezdy i finančně.[19] Právní zasedání sjezdu bylo též navštíveno nejvyššími ústavními představiteli včetně prezidenta republiky. Značný byl i obecný ohlas, neboť tehdejší noviny přinášely zprávy o konání sjezdu. Na sjezdu byly přítomny i delegace zahraničních právníků.
Organizace
II. sjezd
Dne 4. dubna 1923 přijal Výbor pro uspořádání II. sjezdu[20] (v roce 1924!), složený z členů výboru Moravské právnické jednoty v Brně, sjezdový řád, v němž byly mimo jiné předvídány orgány sjezdů jako výkonný výbor, výkonný sjezdový výbor, odbory tohoto výboru, sekce a jejich výbory. Nejvyšším orgánem byl sjezdový výbor, který stanovil a měnil sjezdový řád, určoval dobu a místo konání sjezdu a měl kontrolní a volební pravomoci. Výkonný výbor byl organizačním orgánem sjezdu, k němuž patřily též výbory sekcí, jež stanovily základní postupy pro témata sjezdu a jednotlivých sekcí a režim referátů včetně určení referenta.
Hlavními pracovními orgány bylo plénum a pět sekcí (sekce I pro právo civilní, tj. občanské, obchodní, směnečné a horní, sekce II pro civilní řízení soudní, sekce III pro právo trestní, hmotné a procesní, sekce IV pro právo správní a sekce V pro právo finanční). Účastníkem sjezdu byl každý československý právník, jakmile uhradil příspěvek ve výši 50 Kč. Nejvyšší funkce sjezdu zastávali představitelé justice a akademické obce, předsedou byl Fr. Vážný, druhý prezident Nejvyššího soudu v Brně, prvním místopředsedou prof. K. Hermann-Otavský, druhým místopředsedou V. Fajnor, bývalý ministr spravedlnosti, a generálním tajemníkem prof. J. Sedláček.
V jednotlivých sekcích měli představitelé právnických profesí následující zastoupení:
Sekce |
akademici (profesoři) |
státní úředníci |
advokáti |
notáři |
soudci |
I |
11 |
6 |
5 |
2 |
3 |
II |
2 |
2 |
4 |
0 |
7 |
III |
4 |
1 |
1 |
0 |
6 |
IV |
3 |
9 |
0 |
0 |
2 |
V |
8 |
27 |
2 |
0 |
0 |
Sjezd se konal ve dnech 31. května, 1. a 2. června 1925, přičemž vlastními jednacími dny byl 1. a 2. červen.
III. sjezd
Na přípravě III. sjezdu[21] začala pracovat Právnická jednota na Slovensku v roce 1928 a v prosinci toho roku oslovila celkem 679 právníků ohledně témat (otázek), které by měly být předmětem jednání sjezdu. Zvolila v této době předsedu a místopředsedy sjezdu (V. Fajnor, Fr. Vážný a K. Hermann-Otavský). Přípravou vědecké části byl pověřen prof. A. Milota a advokát Cyril Bařinka. Ohledně navržených témat rozhodl přípravný výbor o jednotlivých sekcích (nazývaných vědeckými odbory) zřejmě na základě výsledků vědecké soutěže. Referenti byli zavázáni dodat své příspěvky do konce dubna 1930.[22]
Podle jednacího řádu byly orgány sjezdu: předsednictvo, předseda, pořadatelský výbor, který byl nejdůležitějším pracovním orgánem sjezdu, neboť určoval počet členů jednotlivých sekcí, pořad jednání, otázky a dobu trvání sjezdu, organizoval průběh sjezdu aj.
Vlastními platformami sjezdu byly plénum, a především sekce zvané odbory, a to pro občanské právo, soukromé právo zvláštní (zejména obchodní), občanský soudní řád, trestní právo, veřejnou správu a právo finanční. Jednotlivé sekce si volily předsedu a čtyři místopředsedy, jednatele a dalších nejméně dvacet členů sekce, přičemž pro každou otázku (téma) měly alespoň jednoho zpravodaje. Po skončené diskusi vydala sekce závěrečné usnesení ke každé jednotlivé otázce (tématu).
Účastníkem sjezdu byl každý absolvent československé právnické fakulty, který zaplatil sjezdový příspěvek.
Vlastní pracovní program se uskutečnil od 8.30 do 18 hod. 12. října 1930 (neděle) a 8.30 až 17 hod. 13. října 1930 (pondělí). Zastoupení jednotlivých právnických profesí v I. a III. sekci bylo následující:
Sekce |
akademici (profesoři) |
státní úředníci |
advokáti |
notáři |
soudci |
I – občanské právo |
5 |
6 |
1 |
3 |
18 |
III – civilní procesní právo |
1 |
5 |
9 |
0 |
32 |
Referenti |
akademici (profesoři) |
státní úředníci |
advokáti |
notáři |
soudci |
I – občanské právo |
3 |
5 |
0 |
0 |
3 |
III – civilní procesní právo |
0 |
5 |
0 |
9 |
5 |
Účel a obsah
II. sjezd
Ze sjezdového řádu vyplývá, že účelem (§ 2) sjezdu bylo „jednat vědecky o otázkách z jednotlivých oborů vědních a státních rázu základního, jež buď legislativně nebo v praktickém životě jsou záhadny nebo zajímavy a jež na základě odborného dobrozdání mají být předmětem výměny názorů při shromážděních sjezdových s vyloučením otázek aktuální politiky; a postarat se o to, aby výsledky vědecké činnosti sjezdové tiskem byly vydány, a tak československé písemnictví vědecké rozhojnily“.
Posláním II. sjezdu v roce 1925[23] byl přínos pro legislativu. To plyne i z formulace úkolů I. sekce, kde se např. měly posoudit následující otázky: „Doporučuje se rozšířiti způsoby zajištění pohledávek, a to zejména zajišťovacím převodem anebo zastavením věcí bez skutečného odevzdání pouhým zápisem do veřejného rejstříku (rejstříková hypotéka), nebo jak jest upraviti kolisi práva vlastnického s právy na statcích nehmotných?“ V sekci pro právo procesní to jsou otázky, jako: „Doporučuje se, aby v civilním řízení bylo podporováno zjištění materiální pravdy dalšími novými prostředky, zejména zamlouvá se, aby rozšířeno bylo hmotné řízení sporu soudem?“ Nebo: „Jakým způsobem bylo by upraviti předpisy o důkazu slyšení stran, zejména se zřetelem k odchylným předpisům rakouského a uherského soudního řádu?“[24]
III. sjezd
Účel tohoto sjezdu nebyl vymezen,[25] a to ani v programu sjezdu, ani ve sjezdovém řádu. Zřejmě se mělo pokračovat v režimu sjezdů předchozích s důrazem na nepochybnou aktivní úlohu v legislativním procesu. O tom svědčí nejen otázkou formulovaná témata, ale i závěry sjezdu, které jednoznačně buďto doporučují závěr zpravodaje k právní úpravě, či nikoliv.
Témata diskutovaná v průběhu III. sjezdu československých právníků a jejich zpracování mají význam kupodivu i pro dnešní dobu. Za pozornost stojí především v I. sekci občanského práva příspěvek Bedřicha Andrese,[26] soukromého docenta a v té době úředníka, o zajištění stavebních pohledávek, jehož příspěvek čítá 163 stran a je jakousi „doktorskou“ prací v této oblasti a jedním ze základních příspěvků do věcného práva rakouského a československého. V sekci pro zvláštní občanské právo, a tedy právo obchodní, je významná diskuse o právu akciovém, a to z hlediska jak práva korporátního, tak z hlediska práva kapitálového trhu.[27]
Pozoruhodná je i tematika a její zpracování v oblasti civilního práva procesního.[28] Hlavním tématem byla zde otázka, zda mají být připuštěna nova v odvolacím řízení a v jakých mezích. Celkem šest referátů se zabývalo touto problematikou z různých aspektů, které jsou mimo jiné dány rozdílným profesním zaměřením jednotlivých referentů. Referovali ovšem především advokáti, a to E. Ziegler z Bratislavy, A. Bedö, advokát z Brna, J. Grňa, finanční rada z Brna, K. Gerlich, úředník Ministerstva spravedlnosti, a další. V trestněprávní sekci[29] byla tématem otázka, jak by mělo být upraveno trestní soudnictví nad mládeží, kterou se zabývaly čtyři příspěvky. V sekci pro správní právo se hlavní referát E. Hexnera[30] zabýval otázkou vadných správních aktů, a ten v něm mimo jiné navrhl, aby Nejvyšší správní soud ve svém plenárním rozhodnutí zaujal jednoznačné stanovisko k existenci či neexistenci správních aktů, jež byly vydány věcně, místně a funkčně nepříslušnými orgány.
b) Právnické sjezdy v právně-kulturní oblasti německého jazyka a jejich význam
První německý právnický sjezd[31] se konal 28. srpna 1860 (viz výše) v Berlíně a zúčastnilo se ho 710 významných právníků tehdejších německy mluvících zemí kromě švýcarských kantonů. Byli přítomni profesoři, privátní docenti, vysocí ministerští úředníci, soudci nejvyšších soudů a advokáti. Z nejvýznamnějších teoretiků to byli Bluntschli (Švýcar), Mommsen, von Wächter, Jhering, Zachariä a další.[32] Jednalo se ve čtyřech odděleních a sjezd trval dva dny. Posléze se DJT konal každý třetí rok až do roku 1932.
Následně byl „násilně vytlačen“ vynuceným shromážděním právníků, kteří se shromáždili 1. 10. 1933 v lipské výstavní hale a hlavním řečníkem byl sám Adolf Hitler jakožto Reichsjuristenführer, Reichsrechtsführer, Reichsjustizkommissar, Präsident der Akademie für Deutsches Recht, a jehož proslov pak vystřídal státní ministr Hans Frank,[33] válečný zločinec, odsouzený a popravený v Norimberku. Formálně byl spolek organizující právnické sjezdy v Německu rozpuštěn v roce 1937.
Právnické sjezdy byly pak v Německu obnoveny v roce 1949,[34] kdy se konal 37. DJT, jehož tón určoval profesor Radbruch. V současné době se německé právnické sjezdy konají každým druhým rokem. Organizovány jsou spolkem Deutscher Juristentag, jenž má tři orgány, a to valné shromáždění, stálé zastoupení a řídící výbor. Stálé zastoupení[35] (Die ständige Deputation) má maximálně 24 členů, jeho předseda a dva místopředsedové tvoří řídící výbor, členem se může stát každý absolvent německé právnické fakulty nebo fakulty v zahraničí, jehož vzdělání odpovídá univerzitnímu vzdělání právníka v Německu, anebo ten, kdo po absolvování studia v zahraničí absolvoval alespoň část právnického studia v Německu. Je povinen platit roční příspěvek ve výši 75 eur, anebo jednorázový příspěvek za účast na DJT ve výši 280 eur. Stálé zastoupení rozhoduje o místě a době konání stejně jako o sjezdových tématech, počtu oddělení a dalších procesních věcech.
Účelem spolku je vědeckým způsobem analyzovat nutnost změn německého a evropského právního řádu, předkládat veřejnosti návrhy na další rozvoj práva, upozorňovat na nedostatky v právním řádu a uskutečňovat výměnu názorů mezi právníky všech právnických povolání a zaměření. Spolek je podporován vládou a soukromými sponzory, jichž v době konání posledního DJT v roce 2018 bylo více než čtyřicet.
Rakouští právníci byli od vzniku německého DJT jeho součástí. Teprve po nabytí státní suverenity vznikl v roce 1959 rakouský právnický sjezd[36] jako spolek organizující právnické sjezdy. V současné době má Österreichischer Juristentag cca 800 členů ze všech právnických profesí.[37] Jeho účelem je podpora rozvoje práva, řešení klíčových právnických otázek, stejně jako podpora věcné diskuse mezi právníky všech právnických profesí. Spolek se označuje za služebníka lidu jako důležitá součást demokratické společnosti.
Právnický sjezd se v Rakousku koná každé tři roky a v jeho čele stály a stojí vždy nejvýznamnější osobnosti právnického života. Jeho prvním předsedou byl Wilhelm Malaniuk, předseda Vrchního zemského soudu, dalšími předsedy byli např. prof. Hans Schima, prof. Fritz Schwindt, ale i předsedové vyšších soudů, jako např. dr. Kohlegger, předseda Vrchního zemského soudu v Innsbrucku, nebo předseda Rakouské advokátní komory Benn-Übler, budoucí spolkový ministr spravedlnosti Nikolaus Michalek nebo současný předseda Ústavního soudu prof. Grabenwarter. Zatím poslední, a tedy dvacátý ÖJT se konal v roce 2018 v Salcburku. Jako vždy byl zahajován slavnostním projevem, v tomto případě bývalou soudkyní německého Spolkového ústavního soudu Lübbe-Wolff na téma Demokracie – riskantní státní forma?
Švýcarský spolek právníků (Der Schweizerische Juristenverein) je organizací těch, kteří se profesně ve Švýcarsku zabývají právem.[38] Podílí se od svého založení na zásadních přeměnách švýcarského práva, podporuje právní vývoj ve světle mezinárodně politických a ekonomických propojení. Každý rok organizuje tato organizace švýcarský právnický sjezd, jehož diskuse na aktuální právní témata jsou připravovány důkladnými písemnými příspěvky. Členové spolku a účastníci sjezdů dostávají předem písemné příspěvky a mají též nárok na slevu z kongresového příspěvku. V současné době má tato organizace zhruba 2 600 členů.
Témata
V Německu jsou témata a příslušní referenti vybíráni po skončení každého sjezdu tak, že jsou vyzváni všichni členové, aby podávali návrhy na relevantní témata. Základem pro výběr relevantních témat jsou pak např. tyto otázky: „Kde je třeba reformovat právo?“; „Jaké sociální a ekonomické problémy a příslušný vývoj v těchto aspektech odůvodňují zákonodárné projekty?“; „Musí zákonodárce na základě podnětů a zadání Evropské unie nebo vývoje v mezinárodním právu přizpůsobovat domácí právní řád?“
Volbu témat provádí po důkladném vyhodnocení a rozpravě stálé zastoupení, které vybírá i příslušné zpravodaje,[39] kteří pak podají v rozsáhlé zprávě základní analýzu relevantních problémů. Většinou jsou to univerzitní profesoři, kteří svoji funkci pojímají jako čest, a tudíž nedostanou žádnou odměnu. Několik měsíců před konáním sjezdu obdrží tuto zprávu bezplatně všichni členové spolku, aby se mohli na diskusi v příslušném oddělení připravit. Kromě hlavního zpravodaje jsou zpravidla vybráni ještě koreferenti, kteří by se měli zabývat některými zvláštními aspekty dané tematiky, resp. posuzovat problémy z různých hledisek. Mnohdy jsou tito koreferenti vybíráni i z řad neprávníků. Každé oddělení pak činí závěr ve formě usnesení, a to na základě tezí, které zpravodaj předloží a stručně představí svoji zprávu. Následně se koná diskuse. Pro jednání jednotlivých oddělení byly publikovány směrnice, které velmi podrobně regulují průběh diskuse s ohledem na časové limity. Průběh diskuse je protokolován, každý řečník, který může být předsedajícím přerušován, má právo schválit protokolované znění svého příspěvku. Na konec rozpravy je hlasováno o návrzích usnesení, které jsou kanceláří sjezdu doručeny každému účastníku diskuse v oddělení. Nakonec je o těchto návrzích hlasováno.
Na posledním německém právnickém sjezdu v roce 2018 byla na pořadu tato témata:[40] Hromadné žaloby, skupinové žaloby a žaloby organizací – existuje potřeba nových prostředků kolektivní právní ochrany v civilním soudním řízení?; Společná rodičovská odpovědnost po rozvodu manželství – existuje potřeba změny práva péče, styku a výživného ve vztahu k nezletilým?; Sentencing Guidelines versus volná soudcovská úvaha – potřebujeme změnu trestního řádu?; Migrace a její následky – jak lze právem usměrňovat imigraci a její integraci ve společnosti, jakož i pracovní trh a sociální řád?; Doporučuje se reforma úpravy vadných rozhodnutí v korporátním právu?; Doporučuje se upravit rámcové podmínky zakládání a činnosti neziskových organizací?
Rakouský 20. sjezd právníků konaný v roce 2018 v Salcburku měl na programu následující témata: Nová úprava správního soudnictví; Všeobecné obchodní podmínky v době digitalizace; Kolektivní odpovědnost z trestněprávního, daňového a správněprávního hlediska a Základní práva v daňovém právu.[41]
Švýcarský právnický sjezd v roce 2007 konaný 21. až 22. září 2007 v Lucernu přijal následující usnesení: 1. Je třeba reformovat právo mobiliárního zajištění v občanském zákoníku. 2. Zákonodárce se vyzývá, aby přezkoumal možnost zavedení obecné mobiliární hypotéky v občanském zákoníku.
Význam
V německé jazykové právně-kulturní oblasti mají výstupy z právnických sjezdů mimořádný význam. Je to dáno i tím, že podněty a základní myšlenkové koncepty se v této oblasti zrodily nikoliv v hlavách ministerských úředníků, nýbrž byly přínosem především akademické obce.
Z poslední doby je třeba zmínit zcela evidentní přínos nauky pro změnu německého závazkového práva v roce 2002, což ostatně platí i pro rakouské závazkové právo, které bylo ve stejném období též reformováno. Dále je třeba připomenout novou úpravu odpovědnosti za výrobek jakožto produkt 47. právnického sjezdu, reformu práva rozvodu manželství z podnětu 48. sjezdu, změnu opatrovnického práva podle návrhu 57. sjezdu, zásadní nové uspořádání práva dítěte podle návrhu 59. sjezdu, stejně jako změnu trestního zákoníku v oblasti ochrany obětí podle návrhu 55. sjezdu, jakož i změnu sankčního systému z podnětu 59. sjezdu. Tyto přínosy lze uvádět pro jiná odvětví práva.
Obdobně to platí i pro právo rakouské a švýcarské.[42] Relevantní pro právnické sjezdy by měla být, jak se ukazuje i ze zkušeností našich středoevropských sousedů, nezávislost a myšlenková neutralita.
4. Resuscitace právnických sjezdů v ČR?
a) Účel
Základem sjezdu by měla být diskuse o konkrétním problému na základě expertizy a koreferátu. Předmětem diskuse může být aktuální problematika ze všech právních oborů včetně unijního práva. Expertizy by měly reflektovat nejen ekonomické dopady a budoucí možnou aplikační praxi, nýbrž vycházet z komparativní analýzy odrážející i mimokontextuální rámec. Vyústěním, tedy jakýmsi hlavním produktem sjezdu, by mělo být rozhodnutí o legislativním návrhu obsaženém v expertize (posudku, zprávě, referátu) ve formě konkrétního doporučení k legislativní úpravě adresovaného vlastnímu „tvůrci“ zákonů, tj. příslušnému ministerstvu nebo jinému správnímu úřadu. Kromě toho by sjezd měl publikovat zprávu o konání sjezdu, včetně referátů a koreferátů, zápisů z diskusí a dalších dokumentů.
Pro právnické sjezdy jsou základními „pilíři“ nezávislost a neutralita a účast všech právnických profesí.
b) Příprava, organizace
Výchozím bodem by mělo být ustavení pracovního grémia, které připraví organizační a ideový rámec celého projektu, včetně realizace nejbližšího sjezdu. Formálním základem by tak měl být organizační předpis, jenž by upravil hmotněprávní a procesněprávní stránku sjezdů, tedy jeho orgány a průběh. Inspirací pro takovýto organizační řád mohou být odpovídající předpisy československých, německých, rakouských a švýcarských sjezdů. Měl by z něho plynout účel sjezdu, postavení a pravomoci jeho orgánů, kterými by měly být řídící výbor, plénum a odborné sekce včetně jejich vedení, a dále podmínky účasti, pravidla výběru témat a referentů (zpravodajů a případně koreferentů) a časový sled přípravy a průběhu samotných sjezdů.
Úkolem přípravného výboru pak by měla být práce na popularizaci sjezdu, tedy uskutečňování obecné osvěty. Jeho povinností je výběr témat a referentů. Jedním z jeho nejdůležitějších poslání je zabezpečení sjezdu po materiální stránce, včetně obstarání prostředků pro honoráře referentů.
c) Obsah a průběh sjezdu
Nejdůležitějším obsahovým elementem sjezdu jsou témata, jejich zpracování konkrétním referentem (zpravodajem). Tomuto bodu by tedy měla být věnována největší pozornost. Témata mohou být vybírána podle různých kritérií, kterými jsou především jejich rozsáhlost a komplexnost, aktuálnost, zásadní, resp. trvalý význam, náročnost zpracování a náročnost kodifikace, otázky ekonomického dopadu, politický kontext i pro přijetí dané právní úpravy, mezinárodní kontext apod.
Je jistě rozdíl mezi tím, navrhovat úpravu tak komplexního problému, jakým je legislativní proces, a otázkou výše úroku z prodlení. Jinak je tomu v problematice evropského i mimoevropského kontextu na straně jedné a při posuzování tématu, které tyto relace nevykazuje. Ekonomické otázky mohou hrát roli při samotném zavádění určitého projektu, mohou mít dopad na státní rozpočet z hlediska jeho příjmů, mohou být náročné na implementaci včetně školení příslušných osob apod. Rozdílné mohou být požadavky na samotné zpracování a projednání sjezdem.
Důležité je stanovení požadavků, resp. kritérií pro vypracování posudku. Referát by tedy měl analyzovat samotný právní institut, pokud jej dané téma obsahuje, popsat jeho význam nejen pro samotný projekt, rozebrat dosavadní úpravu daného tématu, pokud existuje, a především provést komparativní analýzu hodnotící směrodatné zahraniční právní úpravy. Žádoucí by měla být i ekonomická analýza s ohledem na shora uvedené faktory spojené se samotným projektem a jeho implementací. Zejména u některých témat je žádoucí zpracovat i srovnávací kontextuální analýzu, neboť pro implementaci a zejména další fungování takového projektu mohou být tyto aspekty podstatné.
Důležitý je též způsob volby relevantních projektů a příslušných referentů. Skýtá se možnost ad hoc výběru nebo otevřené soutěže, případně kombinace obou těchto způsobů. Otázkou je, do jaké míry lze oslovit též zahraniční zpravodaje, např. v týmu s českými referenty.
Důležité je i časování výběru tématu a referenta. Výběrové řízení by mělo být zahájeno 12 až 14 měsíců před konáním sjezdu tak, aby určený referent měl alespoň 8 až 12 měsíců na vypracování posudku, jehož předložení by se mělo uskutečnit zhruba jeden měsíc před konáním sjezdu, aby bylo možné jej publikovat, a tak umožnit informovanost účastníků sjezdu, zejména účastníků dané sekce.
S výběrem témat souvisí i režim projednání posudku v průběhu sjezdu. Základem by měla být diskuse o něm v grémiu (sekci) odborníků na dané téma. Z toho plyne, že by sjezd měl mít několik sekcí, a to tak, že tyto sekce by mohly být buď jednou pro delší dobu pevně stanoveny, anebo by měly ad hoc odrážet druh a obsah témat. Určité poučení nám přináší zkušenost československých a zahraničních sjezdů, které vesměs takovéto struktury měly. Tradiční členění by znamenalo vytvořit sekci soukromoprávní a zde případně podsekce pro jednotlivé obory soukromého práva, sekci veřejnoprávní včetně podsekcí pro ústavní, správní a další veřejnoprávní obory, sekci pro právo procesní, sekci správněprávní a sekci pro trestní právo.
d) Účast
Jedním z předpokladů kvalitní řízené diskuse je kvalitní posluchačstvo, jež by se mělo ve své většině odlišovat od účastníků akcí, na něž jsme zvyklí. Mělo by se tedy rekrutovat z dobře informovaných osob, účastníků potenciálního legislativního projektu.
Pro účast na řízené kvalitní diskusi by měly platit tyto zásady:
(i) Otevřenost a dostupnost pro každého vážného zájemce, což předpokládá mírné vstupné s možností slev.
(ii) Zastoupeny na takové diskusi by měly ideálně být, i s ohledem na dané téma, všechny právnické stavy (obce). Zejména se však předpokládá účast akademiků, soudců a advokátů jako nejpočetnějších potenciálně zainteresovaných stavů.
(iii) V orgánech na nejvyšší úrovni je žádoucí přiměřená účast všech právnických profesí. Pro právnické sjezdy jsou základními „pilíři“ nezávislost a neutralita a účast všech právnických profesí.
prof. JUDr. LUBOŠ TICHÝ, CSc., vedoucí Centra právní komparatistiky Právnické fakulty UK v Praze
[1] Právnické sjezdy, jak je znalo Československo před 2. světovou válkou, jsou charakteristické pro právní kulturu nejen u našich německy mluvících středoevropských sousedních států, nýbrž existují též v Maďarsku, Polsku a ve skandinávských státech.
[2] Viz např. P. Mankowski: Rechtskultur, Mohr Siebeck, Tübingen 2016. Viz též příspěvek prof. Mankowského: Právní kultura – na příkladu právní kultury Spolkové republiky Německo, Právník č. 7/2020, str. 567 a násl.
[3] Tak např. autory komentářů k německému občanskému zákoníku (BGB) jsou z převážné většiny akademici (profesoři), obdobně to platí i v Rakousku a Švýcarsku.
[4] O tom svědčí např. diskuse vedené na každoročních setkáních (Forum
für Zivilrecht) soudců rakouského Nejvyššího soudu s praktiky v Traunkirchen.
[5] Americký právnický institut (American Law Institute – ALI), založený v roce 1923, který restatementy připravuje, na první pohled představuje určitou obdobu středoevropských právnických sjezdů, je však určitým elitárním (elitním) sdružením cca 4 000 volených členů, jejichž cílem je neustálý rozvoj práva, o čemž svědčí restatementy jakožto modelové zákony pro jednotlivá právní odvětví. Působí jako nezávislá organizace, jejímiž členy jsou soudci, advokáti a vysokoškolští učitelé.
[6] Viz RabelZ č. 2/2020 s příspěvky: W. Doralt (Rakousko), str. 269 a násl.,
D. Perrain-Verbe, S. Fulli-Lamaire (Francie), str. 301 a násl., F. P. Padeti (Itálie), str. 324 a násl., A. Sweeney (Skotsko), str. 351 a násl., H. Baum (Japonsko), str. 375.
[7] Viz Österreichischer Juristentag, Entwicklung und Bedeutung,
www.Juristentag.at.
[8] Poučné je zejména srovnání s Rakouskem.
[9] Tak např. v Německu existuje více než dvacet odborných právnických spolků, jakými jsou např. Německá společnost pro mezinárodní právo (Deutsche Gesellschaft für Internationales Recht), Německá společnost pro právo a informatiku (Deutsche Gesellschaft für Recht und Informatik), Sdružení německých učitelů státního práva (Vereinigung der deutschen Staatsrechtslehrer) nebo Sdružení učitelů civilního práva (Zivilrechtslehrer Vereinigung). Vedle toho existují profesní spolky, z nichž některé mají povahu odborových svazů, jakými jsou např. Německý soudcovský svaz (Deutscher Richterbund) jako střechová organizace 16 zemských svazů soudců, svazu soudkyň a dalších 5 spolků soudkyň a soudců, jako např. Bund deutscher Sozialrichter, německý spolek advokátů (Deutscher Anwaltsverein).
[10] Je třeba uznat, že i česká právnická obec se organizuje. Tak lze zjistit, že existuje více než 30 právnických spolků, jakými jsou např. Jednota českých právníků, Společnost pro církevní právo nebo Unie státních zástupců či Unie obhájců České republiky. Z webových stránek těchto subjektů však mnohdy nelze zjistit, zda vyvíjejí nějakou činnost.
[11] Existuje jich více než padesát. Patří mezi ně např. Belgicko-německé právnické sdružení (Belgisch-Deutsche Juristenvereinigung) či Německo–britské právnické sdružení (Deutsch-Britische Juristenvereinigung), ale též např. Německo-thajská právnická společnost (Deutsch-Thailändische Juristengesellschaft) či Společnost pro arabské a islámské právo (Gesellschaft für Arabisches und Islamisches Recht).
[12] Z 36 německých právnických sjezdů v době mezi 1860 až 1931 se pět konalo na rakouském území.
[13] Viz zpráva o prvním vědeckém sjezdu českých právníků konaném v Praze v roce 1904.
[14] Tamtéž.
[15] Viz II. sjezd právníků československých, vydal Přípravný výbor
II. právnického sjezdu, Brno 1925. (Pozn. autora: Publikace je souborem jednotlivých příspěvků, zápisů a dalších dokumentů bez jejich průběžného číslování. Čísla stránek obsahují vždy jen jednotlivé elaboráty.)
[16] Viz Zprávy Třetího sjezdu právníků československých v Bratislavě 1930, nákladem III. sjezdu právníků československých v Bratislavě 1930.
(Pozn. autora: Publikace je souborem jednotlivých příspěvků, zápisů a dalších dokumentů bez průběžného číslování. Čísla stránek obsahují vždy jen jednotlivé elaboráty.)
[17] C. Bařinka: Zpráva o průběhu III. sjezdu právníků československých v Bratislavě 1930, Zprávy Třetího sjezdu právníků československých, Bratislava 1930, str. 557.
[18] Účelem tohoto sjezdu byla „manifestace stavovských požadavků právnictva v rámci zájmů státních a národních“ a dále informace pro veřejnost o významu a úkolech právníků, aby tak „paralyzovali nemístné snahy o nahražování právníků osobami práv neznalými“. Sjezd pak pracoval v pěti sekcích, a to v sekci všeobecně právní, sekci soudcovské, sekci advokátské, sekci notářské a sekci úřednické (viz dopis prezidia Ministerstva vnitra předsednictvu ministerské rady z 27. 6. 1936).
[19] „Sjezd jest zabezpečen též po stránce finanční, najmě velikou podporou, kterou vláda naší republiky sjezdu tomuto poskytla.“ Z dopisu sjezdového výboru II. právnického sjezdu v Brně prezidentu republiky z 9. 4. 1925.
[20] Viz op. cit. sub 17.
[21] Viz zprávy Třetího sjezdu právníků československých v Bratislavě 1930, op. cit. sub 16.
[22] Tamtéž.
[23] Viz op. cit. sub 15.
[24] Sjezdu bylo zasláno a tiskem publikováno 49 posudků (referátů) (!). Viz dopis sjezdového výboru II. právnického sjezdu v Brně prezidentu republiky z 9. 4. 1925.
[25] Viz op. cit. sub 16.
[26] B. Andres: Zajištění stavebních pohledávek, op. cit. sub 16, str. 1-163.
[27] K. Wenig-Malovský: Na jakých základech mělo by se upraviti právo akciové?, op. cit. sub 16, str. 1-28.
[28] E. Ziegler: Majú-li byť pripustené nova v odvolacom pokračovaní a v jakých medziach?, op. cit. sub 16, str. 1-30, J. Griňa: Mají býti připuštěná nova v odvolacím řízení a v jakých mezích?, op. cit. sub 16, str. 1-24.
[29] K. Drbohlav: Jak by mělo být upraveno trestní soudnictví nad mládeží?, op. cit. sub 16, str. 1-35.
[30] E. Hexner: Vadné akty správne, op. cit. sub 16, str. 1-59. V této sekci
si zasluhuje ještě zmínit K. Laštovka: Jest nutno zdokonaliti právní garanci občanů v našem právním řádě?, op. cit. sub 16, str. 1-26.
[31] R. M. Kiesow: Der Deutsche Juristentag – ein Charakterbild – 1860 bis 2010, in 150 Jahre Deutscher Juristentage, Festschrift, C. H. Beck, München 2010, str. 3 a násl.
[32] Viz k tomu H. Conrad: Der Deutsche Juristentag 1860-1960, in Caemmerer, Friesenhahn, Lange (eds.): Hundert Jahre deutsches Rechtsleben, C. F. Müller, Karlsruhe 1960, str. 2 a násl., a op. cit. sub 31.
[33] Tamtéž.
[34] Charakteristický je účel Německého sjezdu právníků (DJT), který se za dobu stoosmdesátiletého trvání nezměnil a spočívá „ve vědeckém zkoumání nutnosti změn a doplňků německého a evropského právního řádu, předkládání návrhů k dalšímu rozvoji práva, upozorňování na selhávání práva, jakož i dialogu mezi právničkami a právníky všech profesních skupin a odborných zaměření“ (§ 2 stanov DJT).
[35] K tomu blíže na https://www.djt.de/der-verein/satzung/.
[36] Více k historii viz https://www.juristentag.at/ueber-den-verein.html.
[37] K tomu blíže na https://www.juristentag.at/vorstand.html.
[38] Blíže na https://www.sagw.ch/dms/sagw/mitgliedgesellsachaft/factsheets_web-SAGW/Section-5/factsheet_Juristenverein.
[39] Podstatné je, že vybraným referentům je navrženo pouze téma. Jinak jsou při vypracování svého posudku (referátu) plně nezávislí. V tomto směru nedostávají jakékoliv pokyny. Jejich závěr tedy může spočívat i v tom, že se vysloví proti jakékoliv nové právní úpravě daného problému.
[40] Příklady návrhů, které pak byly akceptovány a staly se – byť v modifikované podobě – platným právem, je celá řada, počínaje počátečními právnickými sjezdy. Tak celá řada podnětů, jako např. úpravy nájemní smlouvy a konkrétně nájemného (viz tehdejší § 571 BGB), je ovlivněna diskusí právnických sjezdů z roku 1866 a zejména 1889. Obdobně tomu bylo i v otázce formy právních jednání s ohledem na návrh 10. DJT z roku 1872 (B. Dauner-Lieb, J. W. Flume: Über die fachliche Arbeit der Deutschen Juristentage und ihre Wirkungen auf der Gebiet des Zivilrechts, Festschrift 150 Jahre Deutscher Juristentage, C. H. Beck, München 2010, str. 106, 107).
Zásadní význam pro další rozvoj soukromého práva a jeho kodifikaci měl 50. DJT v Hamburku v roce 1974 týkající se obsahové kontroly smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Na základě jeho doporučení byl posléze v roce 1976 přijat zákon o všeobecných obchodních podmínkách, jehož obsah v modifikované formě byl pak v roce 2002 převzat do BGB.
(Viz 50. DJT Hamburg 1974, jehož základní téma bylo formulováno jako: „Která legislativní opatření se doporučují na ochranu konečného spotřebitele vůči všeobecným obchodním podmínkám a formulářovým smlouvám?“)
Blíže k přínosu německých právnických sjezdů k legislativě a obecně k rozvoji práva a právní kultury viz B. Dauner-Lieb, J. W. Flume, op. cit. výše, str. 103 a násl.; dále příspěvky in 150 Jahre Deutscher Juristentag, Festschrift, C. H. Beck, München 2010: D. Coester-Waltjen: Die fachliche Arbeit der Deutschen Juristentage und ihre Wirkungen auf dem Gebiet
des Familienrechts, str. 127 a násl.; R. Stürner: Die fachliche Arbeit
der Deutschen Juristentage und ihre Wirkungen auf dem Gebiet
des Zivilprozessrechts, str. 221 a násl.; H. J. Rabe: Der Deutsche Juristentage und das Europarecht, str. 467 a násl.; E. Haas: Der Deutsche Juristentag aus der Sicht der Anwaltschaft, str. 641 a násl.; L. Diwell: Der Deutsche Juristentag aus der Sicht des Bundesmisteriums der Justiz, str. 561 a násl.; M. Henssler: Ein Blick in die Zukunft des Deutschen Juristentages, str. 733 a násl.; viz i H. J. Rabe: Deutscher Juristentag – Recht mitgestalten, ZRP 2009, str. 25 a násl.
[41] Blíže k významu rakouských právnických sjezdů a jejich vlivu na legislativu a soudní praxi viz Chr. Grabenwarter: Der Österreichische Juristentag als Spiegel des Öffentlichen Rechts, in Österreichische Juristentage, Manz, Wien 2016, str. 1 a násl.; H. Krejci: Der Österreichische Juristentag als Spiegel des Privatrechts, in FS Österreichische Juristentage, Manz, Wien 2016, str. 37 a násl.
[42] U našich sousedů jsou vítanými členy i lékaři, ekonomové a zástupci humanitních věd (viz Kübler: Handelsrecht, Gesellschaftsrecht, Wirtschaftsrecht, Festschrift 150 Jahre Deutscher Juristentage, C. H. Beck, München 2010, str. 155, 184).