U příležitosti 90. výročí úmrtí JUDr. Zdenko Auředníčka, výjimečné osobnosti advokátního stavu, se dnes, tedy 20. září 2022, konalo za účasti významných představitelů nejen z oblasti justice slavnostní představení zrekonstruované hrobky jeho rodiny na pražském olšanském hřbitově. Rekonstrukci, které se ujal spolek Magen, finančně podpořila řada donátorů včetně ČAK, Unie obhájců nebo Evan Lazar a American Friends of Czech Jewry, ze soukromých osob například ústavní soudce JUDr. David Uhlíř, nestor české advokacie JUDr. Gerhardt Bubník nebo člen představenstva ČAK JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.

 

JUDr. Zdenko Auředníček žil v letech 1863 až 1932. Po smrti upadlo jeho jméno na dlouhá léta v zapomnění, neboť se v době hilsneriády  ujal ex offo obhajoby Leopolda Hilsnera. Zastupoval ho v obou procesech, kutnohorském roku 1899 i o rok později před krajským soudem v Písku. V této době musel čelit ostrým útokům veřejného mínění a úbytku významných klientů. Podporu našel v T. G. Masarykovi.

Po procesu s Hilsnerem se rodina ocitla na okraji společnosti, a na Masarykovu radu se proto přestěhovali do Vídně, kde Auředníček po těžkých začátcích opět vykonával advokátní praxi. Pracoval hlavně pro zdejší českou menšinu. Jeho manželka překládala a propagovala českou kulturu. O Leopolda Hilsnera se nadále zajímal, i s jeho pomocí tak došlo k Hilsnerovu omilostnění (nikoliv rehabilitaci) v březnu 1918 císařem Karlem I.

Po vzniku Československé republiky nabídl prezident T. G. Masaryk Zdenko Auředníčkovi možnost pracovat pro československý stát, ten ale odmítl. Až do své smrti zůstal ve Vídni, kde působil jako advokát, roku 1928 se zúčastnil i Hilsnerova pohřbu.

 

Vážené hosty uvítal předseda spolku Magen pan Tomáš Jelínek, který jako prvního požádal o slovo ministra spravedlnosti JUDr. Pavla Blažka. Ten uvedl, že „hrob dr. Auředníčka můžeme vedle řady hrobů neznámých vojínů vnímat jako hrob neznámého vojína spravedlnosti“ a dodal: „Co může příklad dr. Auředníčka říci dnešku? Mnoho, a je dobré se v této souvislosti zmínit i o tehdejší žurnalistice, která napomáhala antisemitským náladám ve společnosti a ovlivňovala veřejné mínění a soudy, rozhodující v případu Hilsner. Odkaz jeho osobnosti vidím v tom, že se postavil na správnou stranu v době, kdy se zažíhaly plamínky toho, co se židovskému národu stalo osudným ve 20. století, že bojoval a stál si za svým názorem, byť zaplatil svou kariérou. Vzdávám mu svůj hold.“

 

Za Českou advokátní komoru  položil na hrob kytici květů předseda ČAK JUDr. Robert Němec, LL.M., který zdůraznil, že Auředníčkův odkaz je dodnes živý. Uvedl to na příkladu z dneška: „Často kladeným dotazem školáků v rámci projektu ČAK Advokáti do škol je ten, jak může někdo zastupovat třeba vraha, proti kterému je vedeno trestní řízení. To, že tento dotaz kladou děti, není až tak překvapivé. Co je však překvapivější je to, že takový dotaz slýcháváme i od dospělých, u nichž bychom očekávali, že chápou takové základní principy jako jsou presumpce neviny, právo na obhajobu a v neposlední řadě právo na spravedlivý proces. Advokáta nelze ztotožňovat s osobou jeho klienta. Ty otázky jsou bohužel stále i dnes kladeny prostřednictvím novinářů, ale i na sociálních sítích. Dr. Auředníček je pro mne tím obhájcem, který zastupoval svého klienta bez ohledu na tehdejší mediální a společenský tlak, bez ohledu na to, že byl Hilsner odsouzen veřejně ještě před zahájením procesu tehdejší štvavou kampaní.“

 

Jako poslední řečník vystoupil na dnešním slavnostním pietním aktu člen prezidia Unie obhájců ČR JUDr. Václav Vlk, který rovněž vyzdvihl úlohu obhájce v trestním procesu. „Často jsem se osobně setkal s tím, že na mne jako advokáta bylo nahlíženo tak, že když zastupuju vraha, jsem jím sám, což je v naprosto hrubém rozporu se základními zásadami, na nichž je postaven trestní proces. Hluboce se klaním dr. Auředníčkovi, že navzdory tomu, co se v době tzv. hilsneriády napříč veřejností odehrávalo, jak nejen Hilsnera, ale i jeho jako jeho obhájce společnost odsoudila ještě před samotným procesem, že obhajobu převzal a dokázal čelit všem tehdejším tlakům.“

 

Je nutno připomenout, že na dlouhá léta upadlo Auředníčkovo jméno v zapomnění a stejný osud měla i jeho hrobka na olšanských hřbitovech. A zcela neprávem, jak již uvedl JUDr. Vladimír Jirousek ZDE.

 

Naštěstí se jeho jméno i osud, jakož i místo jeho posledního odpočinku dostalo do hledáčku spolku Magen, který hrobku nechal důstojně zrekonstruovat. Předsedovi tohoto spolku Tomáši Jelínkovi jsme proto položili několik dotazů.

 

 

Čím se váš spolek Magen zabývá?

Jsme židovský spolek, který se snaží přispět ke kontinuitě židovského života v České republice ve smyslu tradic tolerance a důrazu na vzdělání. Většina našich členů se hlásí k dědictví česko-židovského hnutí. Více než deset let jsme vydávali Židovské listy, ale naším asi nejvýznamnějším projektem je popularizace tématu židovského odboje. Naši členové např. shromáždili příběhy československých židovských vojáků a odbojářů, která vyšly knižně pod názvem „Bojovali na všech frontách“. První vydání bylo zcela rozebráno, a tak jsme vydali ještě rozšířené druhé.

 

Kde se vzala myšlenka rekonstruovat hrobku rodiny Auředníčkovy a Schikovy?

Byl to nápad jedné členky pražské židovské obce, která zjistila, že hrobka byla dána do projektu adopce. Obcházela v Praze řadu institucí, a nebyla moc úspěšná, až se dostala k nám. Nám se to líbilo nejen kvůli tomu, že jsme mohli splnit slib židovského tisku z roku 1932, že židovská komunita na zásluhy JUDr. Auředníčka nikdy nezapomene, ale hlavně všechny tři osobnosti (ležící spolu v hrobě) jsou svým životním příběhem málo známou kapitolou česko-židovského sbližování, ale především i morálního českého vlastenectví.

 

Kdo rekonstrukci podpořil a zajistil?

Kamenické práce provedl restaurátor Milan Šturm. Finančně projekt podpořili Česká advokátní komora, Unie obhájců ČR, Evan Lazar a American Friends of Czech Jewry a téměř tři desítky jednotlivců.

 

Byl jste při shánění prostředků na rekonstrukci něčím překvapen?

Ani ne. Spíš jsme měli štěstí, že jsme peníze měli na účtu před začátkem útoku Ruska na Ukrajinu. Celá sbírka probíhala podle plánu asi pět měsíců od loňského října, abychom stihli letošní Auředníčkovo výročí. Byl jsem potěšen, že hlavní podpora přišla od advokátského stavu.

 

Jak rekonstrukce probíhala a došlo během ní k nějakým zajímavým objevům?

Bylo třeba opravit základy hrobky, vyrobit prvky, které v minulosti byly ukradeny, vše očistit a vyspravit. Při odmontování desek se jmény se ukázal původní vytesaný nápis Ignáta Schika, který byl pohřben do hrobky jako první v roce 1899. Z toho je patrné, že původně nebylo místo plánováno pro JUDr. Auředníčka a jeho manželku.

 

 

 

V hrobce leží – kromě dr. Auředníčka – i další osoby, můžete je představit?

Ignát Schik byl českým Židem z Nového Bydžova. Zastával funkci šéfredaktora staročesky orientovaných novin Politik. V roce 1877 se stal prvním předsedou Spolku českých žurnalistů, byl rovněž členem správní rady Národního divadla. Jeho cesta k českému národu jej dovedla v roce 1885 k přestupu ke katolické víře.

Asi nejtragičtější osud měla Anna Auředníčková, Schikova dcera, manželka advokáta Zdenko Auředníčka. Na svou dobu získala velmi kvalitní vzdělání. V Drážďanech studovala dějiny umění, literaturu, hudbu, francouzštinu a angličtinu, po návratu do Prahy se v těchto oborech dále vzdělávala. Když s manželem utekli do Vídně, zapojili se do práce vlasteneckých spolků. Auředníčková překládala moderní české autory a pomáhala jim se prosadit v zahraničí. Za tuto svou práci obdržela od prezidenta Masaryka československý řád Bílého lva. Vedle toho byla aktivní i v ženském hnutí. Za nacistické okupace byla jako Židovka vězněna v Terezínském ghettu, kde se starala o staré a nemocné lidi. O svých zkušenostech napsala knihu „Tři léta v Terezíně“. Po válce začala opět překládat, věnovala se drobné publicistice a rozhlasovému zpravodajství pro krajany v zahraničí.  Zemřela v roce 1957.

 

Jedním z štědrých donátorů je i ústavní soudce, bývalý advokát JUDr. David Uhlíř, který uvedl, že mu bylo ctí přispět na opravu hrobu manželů Auředníčkových a Ignáta Schika.

„Vyzval mě k tomu Tomáš Jelínek a jsem mu za to vděčný, protože mě tím přinutil přečíst si víc o JUDr. Zdenko Auředníčkovi. Taková nádherná postava antického formátu, nejodvážnější český advokát a obhájce, vyhnaný veřejnou nenávistí z rodné země, do které se až do smrti nevrátil. Neochvějně věřil v nevinu svého klienta Leopolda Hilsnera a bojoval za něj až do jeho omilostnění. Nevěřím ve stěhování duší, ale JUDr. Auředníček zemřel v září 1932, stejně jako se narodil Otakar Motejl. Ti dva pragmatičtí idealisté by si toho měli hodně co vyprávět. Je dobře, že jsme ten hrob opravili. Měli bychom tam vodit studenty právnické fakulty a tam jim přednášet nejen o advokátní etice, ale i o věčné potřebě boje proti národnostní a rasové nenávisti a antisemitismu.“

 

„Mně a kolegům z naší kanceláře bylo skutečně ctí, že jsme společně s dalšími kancelářemi mohli v roce 2019 podpořit projekt ČAK „Advokáti proti totalitě“, který popsal osudy „deseti statečných”, kteří byli schopni se v nelehkých dobách postavit totalitě, potažmo veřejnému mínění, a to bez ohledu na následky pro ně samotné. K těmto osobnostem se bezpochyby řadí i advokát Zdenko Auředníček, který se v době hilsneriády ujal ex offo obhajoby Leopolda Hilsnera. Chtěl bych proto poděkovat spolku Magen, že se ujal rekonstrukce jeho rodinné hrobky, na kterou jsem v loňskem roce rád přispěl, stejně jako dalším štědrým donátorům,“ uvedl JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M., advokát, člen představenstva ČAK, který osobně přispěl na rekonstrukci a velmi si počinu spolku Magen cení.

 

Redakce AD
Foto: redakce AD