Na poli práva a advokacie rozčeřil poklidné letní vody evergreen pod označením „úniky z vyšetřování“. V souvislosti s bleskovým rozšířením usnesení o zahájení trestního stíhání v tzv. kauze „Dozimetr“ opět došlo k veřejným diskusím o tom, kdo zavinil úniky, komu takové úniky svědčí, kdo za ně odpovídá či koho poškozují. Potenciální trestný čin spojený s úniky z vyšetřování sice prověřuje GIBS, jejíž ředitel však veřejně prohlašuje, že nemají žádné indicie, že by k nim došlo ze strany orgánů činných v trestním řízení. Nabízí se tedy otázka, proč je prověřování za finanční prostředky daňových poplatníků vedeno, ale budiž.

Co si vlastně představit pod mediální zkratkou „úniky ze spisu“? Dle právní úpravy je přípravné trestní řízení ze zákona neveřejné. Informacemi v průběhu prověřování, tedy před zahájením trestního stíhání, disponují výlučně OČTŘ. Po zahájení trestního stíhání jsou dílčí informace trestního řízení k dispozici vedle OČTŘ též obviněným, obhájcům, poškozeným, znalcům, osobám, kterým byl doručován příkaz k provedení prohlídek, apod. V tzv. velkých kauzách jde o desítky, či spíše stovky osob. OČTŘ mohou veřejně sdělovat informace pouze dle § 8a trestního řádu. To však neplatí pro obviněné a jejich obhájce či poškozené a jejich zmocněnce. Pokud se obviněný rozhodne v rámci své obhajoby zveřejnit informace z přípravného řízení a bude tak činit v rámci zákonných limitů, je to jeho legitimní právo. To však neplatí pro OČTŘ. Vyjma citovaného zákonného oprávnění nesmí žádný policista, státní zástupce či soudce poskytovat jakékoliv informace o probíhajícím prověřování. V opačném případě se dopustí trestného činu. V případě advokátů je situace naprosto jasná a transparentní. Pokud advokát dostane od klienta pokyn publikovat informace z přípravného řízení, je nejenom oprávněn, ale přímo povinen tak učinit. Stejně jako klient je však povinen postupovat tak, aby se nedotkl zákonem chráněných zájmů třetích osob, např. oběti trestného činu. V případě, že však jedná bez pokynu a poruší zákonnou povinnost mlčenlivosti advokáta, jedná se nesporně o kárné provinění a bude za takový postup potrestán v rámci kárného řízení.

Nezodpovězenou otázkou tématu úniků zůstává cui bono. V čí prospěch slouží publikace informací z trestního řízení? Skutečně je zájmem advokátů vyvolávat zveřejněním denunciačních informací u veřejnosti lítost vůči klientům? Nebo je spíše pravdivá teze, že prostřednictvím detailů neoprávněně zveřejněných na samém počátku, či dokonce před zahájením stíhání je manipulováno veřejným míněním, náladou veřejnosti a sekundárně dochází k ovlivňování soudů a soudců, minimálně v emoční rovině?

Zodpovědně mohu potvrdit, že v případech, kdy dojde k dopřednému zveřejnění informací, v důsledku kterých jsou klienti v mediálním prostoru dopředu vykresleni jako zavrženíhodní padouši, nemá obhajoba rovné postavení s obžalobou. Nejenom v rámci přípravného řízení, ale především v řízení před soudem musí přetlačovat negativní obraz klien­ta a s tím související veřejný tlak na rozhodnutí o vině. Z ústavního principu neviny se tak stává formální floskule.

Problém úniků se tak vrací jako bumerang v podstatě u každé kauzy, která se stane předmětem veřejného zájmu. Zveřejňování informací v přípravném řízení není v drtivé většině případů v zájmu obviněných ani jejich advokátů. Publikované informace zasahují do základních práv obviněných, především do práva na respektování presumpce neviny. Představenstvo ČAK se bude otázkou tzv. úniků zabývat, přičemž je namístě zvážit, zdali nelze nalézt přiměřené legislativní řešení. Úkol to je nelehký, ale společným zájmem advokacie musí být ochrana právních principů tvořících pilíř právního státu, mezi které nepochybně patří i dodržení principu presumpce neviny.

Mgr. LUKÁŠ TROJAN, člen představenstva ČAK