V Poslanecké sněmovně je znovu návrh na vytvoření funkce ochránce práv dětí s vlastním úřadem. Předlohu podali poslanci ANO v čele s bývalou vládní zmocněnkyní pro lidská práva profesorkou JUDr. Helenou Válkovou, CSc. Dětský ombudsman by mohl podle nich vyřizovat ročně 2500 až 3000 podnětů.

Obdobnou předlohu obdržela dolní komora od skupiny poslanců z několika klubů už v minulém volebním období. Do voleb ji neprojednala. Se zřízením dětského ombudsmana počítá Úmluva o právech dítěte. Vytvoření pozice doporučoval opakovaně vládní výbor pro práva dítěte.

Unie rodinných advokátů naopak považuje podobné nápady za nadbytečné, proto s tímto návrhem nesouhlasí. „Ochrana dětí je u nás dobře ošetřena a není třeba zatěžovat veřejný rozpočet dalším úřadem, mnoha zaměstnanci, budovou, finančními nároky a spory o kompetence,“ domnívá se prezidentka Unie rodinných advokátů JUDr. Daniela Kovářová. „Samotný institut ombudsmana je poněkud nesystémový a jeho zavedení zbavuje státní instituce odpovědnosti za vlastní činnost,“ dodává Kovářová.  Podle ní navíc oprávnění, která návrh zákona obsahuje, jsou nebezpečná a mohou svádět ke zneužití, například oprávnění vstupovat bez povolení soudu do obydlí, ve kterých se může nacházet dítě. „Velmi dobře víme, co dokážou rozhádaní rodiče nebo rodiny, které u soudu vedou spor o dítě. Institucí chránících děti i ministerstev s těmito kompetencemi je již dnes celá řada. Jsem přesvědčena, že nový úřad nepotřebujeme, a naopak tlak na jeho zřízení považuji za nebezpečný,“ varuje prezidentka Unie rodinných advokátů.

V Evropské unii zřídilo samostatnou instituci dětského ombudsmana 17 zemí a dalších šest má zvláštního zástupce pověřeného výlučně ochranou a prosazováním práv dětí, uvedli autoři návrhu zákona v důvodové zprávě.

Ochránce dětských práv by podle předlohy vyhodnocoval podmínky dětí v zemi a sledoval by naplňování dětských práv. Vydával by doporučení úřadům a zákonodárcům. Navštěvoval by ústavy a domovy. Mohl by podávat žaloby proti rozhodnutí úřadů i návrhy Ústavnímu soudu na zrušení zákonů nebo jejích částí. Dětský ombudsman by také spolupracoval s organizacemi zaměřenými na ochranu dětských práv a organizoval by osvětové a vzdělávací akce. V kanceláři dětského ombudsmana by pracovalo podle důvodové zprávy pět desítek lidí. Náklady na počáteční vybavení předkladatelé vyčíslili na pět milionů korun, roční náklady na chod instituce pak odhadli zhruba na 40 milionů korun.

„V dnešní finančně náročné době bychom měli se státními prostředky šetřit a armády úředníků spíše snižovat, než navyšovat. Deficit veřejných financí a nehospodárný přístup k našim daním je koneckonců jedním z hlavních důvodů současné inflace. Takové nehospodárné chování proto nelze v žádném případě podporovat ani oceňovat,“ předkládá další argument proti JUDr. Kovářová.

Dětský ombudsman by měl podle předlohy sídlit v Praze, pobočky by mohly být v Brně a v Ostravě. Ochránce by volila sněmovna na šest let a ombudsmanem by člověk mohl být za sebou nejvýš dvě období. Dva kandidáty by poslancům navrhl prezident a dva Senát. Nominovaným by muselo být aspoň 30 let a museli by mít nejméně pět let zkušeností s ochranou práv dětí. Návrhy kandidátů by senátorům a prezidentovi předkládali organizace sdružující děti a organizace prosazující práva dítěte, přičemž každého adepta by muselo podpořit nejméně pět z těchto organizací.

Zdroj: Redakce AD; ČTK
Foto: canva.com