Lékařského prostředí se tento držitel ocenění Právníka roku v kategorii PRO BONO v dětství bál. V době covidové pandemie, nejtěžšího lockdownu a nejvyšších denních přírůstků zemřelých přesto sebral odvahu a s požehnáním a povolením manželky šel advokát, Mgr. Ondřej Mánek, otec dvou malých dětí, o víkendech pomáhat jako dobrovolník – sanitář do první linie boje s virem. V rakovnické nemocnici zjistil, že advokacie a medicína jsou si jako obory v mnohém podobné, když advokát zachraňuje klienta a zdravotník pacienta. V obou musí člověk ze sebe vydat všechno. Pokud pandemie viru na podzim letošního roku nezaútočí znovu, pomoc magistra Mánka potřebným se vrátí snad už definitivně ke klasičtější verzi pro bono právní pomoci. Za nezištnou pomoc se zvládáním covidu mu však právem náleží letošní PRO BONO ocenění.

Co pro Vás udělení ceny sv. Yva znamená? 

Především je to pro mě obrovské překvapení. Vůbec mě nenapadlo, že moje pomoc v malé okresní nemocnici může být veřejností vnímána jako šíření dobrého jména právnického stavu. Věřím, že toto ocenění pro mě znamená možnost rozvíjet běžící projekty a rozjet nové projekty v oblasti pro bono.

Celý svůj profesní život působíte jako advokát – neměl jste někdy touhu vyměnit profesi?

Každý den několikrát, ale ve skutečnosti si to nedokážu vůbec představit. Pracuji téměř výlučně v oblasti obchodního práva. Bojím se, že bych se mimo tuto, sice extrémně tvrdou, ale jednoduše naprosto neosobní a odlidštěnou bublinu, neuměl pohybovat.

Čím byste se stal, kdybyste nebyl advokátem?

Jako prvorozený syn bych asi převzal rodinnou štafetu pěstování českého chmele. Musela mě nahradit mladší sestra.

Kdo ovlivnil výběr Vašeho směřování k právu?

Rodiče, ale nijak zvlášť silně, prostě si to tak nějak sedlo a právnická fakulta byla moje jediná volba.

O tom, jak vypadal Váš dobrovolnický den v nemocnici Advokátní deník již psal, ale můžete stručně popsat, jak vypadá Váš běžný advokátní den?

Začínám pracovat brzo, ale snídat chci s rodinou. To jsou pro mě důležité chvilky, i když jsem tam vlastně jenom pozorovatelem. Potom buď vyrážím s mezizastávkou ve školce za klienty, nebo pracuji z pohodlí domova. Večer jsem s rodinou a pak dokončuji, co jsem nestihl přes den. O víkendech se už asi vzhledem k věku snažím nepracovat. Obdivuji kolegy, kteří se účastní soudních jednání, výslechů nebo chodí do věznic. To je ryzí advokacie tzv. s lidmi, a to je poslání, před kterým smekám.

Jak se Vám dařilo a daří svoji profesi skloubit s osobním životem?

Profesně maximální výkon vyžaduje maximální relax, a to pro mě znamená absolutní odříznutí se od všedností života. Mám rád ultra dlouhé běhy, před pár kily jsem absolvoval oficiální boxerské zápasy. Kvůli časté práci z domova nedokážu osobní a profesní život úplně oddělit, ale snažím se, aby každý den byl pro všechny tak nějak fajn.

Co považujete za svůj vůbec největší dosavadní profesní úspěch?

Založení naší advokátní kanceláře. Vždycky jsem si myslel, že jsem korporátní člověk, ale způsob, jakým pracujeme u nás v kanceláři, mám nejraději.

Kde bude mít své místo Váš sv. Yvo?

Pár týdnů bude s námi doma jako poděkování rodině za zvládnutí covidového šílenství a potom v kanceláři jako poděkování kolegům, že mi umožňují dobrovolnickou práci.

Získal jste Právníka roku v kategorii pro bono. Nepomáhal jste pouze při covidu, ale i za tornáda…

Z dnešního pohledu covid vypadá nedůležitý, a to je dobře. Kolega Mirek Kučerka mě krásně – a díky za to – veřejně vyzval k pomoci v souvislosti s tornádem. Bez něj bych se nijak neangažoval. Vybrali jsme obec Stebno na Ústecku, na kterou se vedle moravských obcí tak trochu zapomnělo. Mrzí mě, že naše pomoc ve Stebně nakonec spočívá v boji s úředním šimlem, který ztěžuje efektivní použití peněz z darů místo toho, aby kraj malé obci s nesmírně obtížnou administrativou vyvolanou tímto neštěstím pomohl. Jsme v tom úspěšní a nepolevíme, naopak budeme přitvrzovat hru, pokud to bude potřeba. Věřím, že dnešní ocenění této dobré věci také pomůže.

… a také nyní za války na Ukrajině…

V souvislosti s napadením Ukrajiny naše advokátní kancelář přispěla na humanitární účely. Osobně jsem poslal na Ukrajinu nemalou částku a jako rodina finančně podporujeme uprchlíky u nás v Rakovníku.

Už víte, co uděláte s finanční odměnou, která je s cenou spojena?

Celou částku bych rád věnoval Dětskému domovu ve Volyni v Pošumaví na letní cyklistický a vodácký kurz. Je to pokračování finanční pomoci tomuto dětskému domovu ze strany naší advokátní kanceláře i naší rodiny. V této souvislosti se mi líbí heslo: Pomáháme, nesoudíme. Z mého pohledu není důležité, jestli je lepší pěstounská péče, nebo péče v dětském domově, vlastně o tom nic nevím. Ale vím, že dneska, teď, je tady někdo, kdo potřebuje pomoct. V budoucnu bych se chtěl podívat i na to, jak bránit tomu, aby peníze těch čerstvě dospělých odcházejících z dětského domova skončily v prostředí, které jim ve skutečnosti vzalo dětství. Věřím, že toto ocenění mi s tímto projektem pomůže.

Ondřej Mánek vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a zapsán v seznamu advokátů ČAK je od roku 2011. Svoji kariéru v advokacii zahájil před více než deseti lety. Působil ve dvou předních mezinárodních advokátních kancelářích v Praze, Wolf Theiss a Norton Rose Fulbright, kde se zabýval především poradenstvím v oblasti nákupu, prodeje, restrukturalizace a správy podniků a vyjednáváním komerčních smluv. Na základě získaných zkušeností a znalostí českého trhu právních služeb se rozhodl připojit k novátorskému a modernímu způsobu výkonu advokacie, který akcentuje dostupné, obchodně orientované a praktické právní poradenství nesvázané neflexibilními procesy tradičních advokátních kanceláří při zachování špičkové kvality. Za tímto účelem se spojil ve sdružení NOVALIA s partnery, se kterými měl možnost v průběhu své dřívější praxe dlouhodobě spolupracovat. Kromě poradenství při nákupu a prodeji podniků se zabývá poradenstvím v oblasti private equity, start-up společností, ochrany osobních údajů a práva informačních technologií a zemědělského práva.