Aleš Gerloch, Jiří Hřebejk, Vladimír Zoubek: Ústavní systém České republiky

Aleš Čeněk, Plzeň 2022, 574 stran, 621 Kč.

Vychází-li odborná publikace v průběhu deseti let v šestém vydání, je nepochybně úspěšná, což platí tím spíše, bereme-li v úvahu, kolik titulů na toto téma mají zájemci k dispozici. Mezi znaky, kterými lze tuto práci charakterizovat, patří, že je „vlídná pro uživatele“, jimiž jsou v první řadě posluchači vysokých škol, nikoli ovšem jen právnických fakult, protože v ní mohou, zejména díky její sdílnosti, získat potřebné znalosti rovněž studenti jiných fakult, kde je ústavní právo přednášeno, aniž by přitom její autoři jakkoli slevovali na odborné úrovni.

Platí to hned o úvodní kapitole, kde je podán obsáhlý přehled ústavního vývoje našeho státu od roku 1848 po současnost, se stručným exkurzem do Ústavy Slovenské republiky.

Poměrně detailně je rozebrán ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, a to nejen z pohledu vlastní právní úpravy, ale také optikou právní vědy o bezpečnosti státu, což dává možnost získat obraz o jeho reálném fungování v praxi.

Následně je pojednáno o definičních znacích státu, jakými jsou suverenita lidu a právní stát, významu mezinárodních smluv pro český právní řád, a jako jistý bonus je přidán podrobný rozbor ustanovení o státních symbolech a svátcích a jejich významu pro naši státnost.

V dalších kapitolách se práce věnuje jednotlivým orgánům veřejné moci, tedy zákonodárné, výkonné a soudní, jejich konceptu, postavení v systému dělby moci, způsobu jejich vytváření, pravomocí a působností, s důrazem na vzájemné vztahy, a to vesměs s poukazem na to, jak jsou tyto otázky artikulovány v judikatuře Ústavního soudu.

Zvláštní pozornost si zaslouží kapitola nazvaná Realizace principu dělby moci v Ústavě, kde je toto téma analyzováno na základě kombinace pohledu ústavněprávního, státovědního a politologického. Osvětleno je, co představuje parlamentní forma republiky, jakou, ve výsledku problematickou, roli mohou hrát politické strany a další reálné deformující prvky, přičemž je zdůrazňována přímá volba prezidenta republiky jakožto jednoho z prvků, který může jejich negativní působení (autoři se nezdráhají použít pojmu partiokracie) omezit. Za zmínku stojí, že je formulováno šest doporučení ústavních změn, které by mohly přispět ke zvýšení efektu check and balances, jimiž jsou, resp. by mohly být: prohloubení prvků přímé demokracie v podobě referenda, ale také actio popularis ve vztahu k zákonům u Ústavního soudu; přímá volba prezidenta republiky, doplněná přesnější úpravou jeho pravomocí; funkční a na jiných součástech veřejné moci nezávislé soudnictví, včetně ústavního; naplnění úlohy samosprávy na úrovni krajů; rekonstituce Senátu ve směru jeho zakotvení jakožto reprezentanta regionální samosprávy, s čímž by souvisela i změna volebního systému; vyčlenění státního zastupitelství ze soustavy výkonné moci a rozšíření jeho věcné působnosti.

Druhá část knihy je věnována základním právům a svobodám. Vedle univerzálního pojetí v dokumentech západních demokracií jsou vzpomenuty i méně známé akty regionální, ovlivněné zejména náboženským pojímáním těchto práv a svobod, jakými jsou Africká charta práv člověka a národů z roku 1981 a téhož data Všeobecná islámská deklarace lidských práv, která přímo popírá euroamerické nahlížení na tato práva. V úvodní, povýtce spíše teoretické části, je provedena také kategorizace základních práv podle tzv. generací, statusu a pramenů a následně je rozebrána Listina základních práv a svobod Evropské unie.

Zevrubně jsou pak rozebrány jednotlivé hlavy a články Listiny základních práv a svobod, jakožto součásti ústavního pořádku. To, co autoři zdůrazňují, byť mezi řádky, je, že jde o normu, jejíž skutečný obsah určuje, resp. dotváří, judikatura, především Ústavního soudu a obou nejvyšších soudů, na niž je hojně odkazováno.

Lze uzavřít tak, že široký a v řadě ohledů netradiční pohled na materii ústavního práva v podobě jeho reálného fungování předurčuje i nejnovější vydání recenzované knihy k tomu, že má všechny důvody, aby si získala široký okruh čtenářů, a to nejen z akademické oblasti.

 

doc. JUDr. PAVEL MATES, CSc., působí na Vysoké škole finanční a správní Praha a Fakultě sociálně ekonomické UJEP v Ústí nad Labem

Go to TOP