V nejnovějším rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 614/22 Ústavní soud opět tvrdě kritizoval stávající neutěšený stav týkající se úpravy § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a neexistenci úpravy paušálních sazeb, výše odměny za zastupování účastníka právním zástupcem v občanském soudním řízení.

Šlo o zastoupení poškozeného v trestním řízení, který se domáhal, jako procesně ve věci úspěšný účastník, plné náhrady nákladů řízení. Nalézací soudy ve věci nákladů řízení aplikovaly ust. § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, přičemž dospěly k názoru, že jeho užití je zde namístě – na rozdíl od určení odměny podle ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu, kterého se domáhal stěžovatel a jež nebylo vzato v potaz.

Stěžovatel argumentoval primárně tím, že mezi právní věci uvedené v § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu nepatří náhrada nemajetkové újmy způsobené nejen oprávněným trestním stíháním ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Poukazoval na to, že velikost rozdílu mezi stěžovatelem uhrazenými náklady na právní zastoupení a přiznanou náhradou nákladů představuje tak extrémní nespravedlnost, že lze aplikovat závěry vymezené v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. I. ÚS 800/06. Jednalo se o rozdíl vyjádřený v penězích v absolutním čísle v částce 193 116 korun a procentuálně o rozdíl 345,16 % částky (opakuji 345,16 % částky – nedošlo zde k mýlce).

Senát pod vedením předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy rozhodl ve věci shora označené sp. zn. I. ÚS 614/22, přičemž uvážil, že i kdyby ve věci podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu byla stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení v částce o 2/3 vyšší, neboť na případ stěžovatele je potřeba hledět dle ustálené rozhodovací praxe jako na případ podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ani extrémní rozdíl mezi shora zmíněnými 345,16 % by nepovažoval za hodný ústavněprávního přezkoumání, neboť stěžovatel v řízení nedoložil, že uhradil svému právnímu zástupci právě tak extrémní rozdíl mezi tím, co dostal podle náhrady nákladů řízení, a tím, co ve skutečnosti zaplatil.

Jako obiter dictum si autor tohoto článku dovoluje poznamenat, že smyslem náhrady nákladů řízení podle příslušných procesních předpisů je za prvé právě se dokládání vyhnout, tedy zavést spravedlivé a transparentní přezkoumávání, a za druhé je takový požadavek zcela nelogický, neboť je běžným zvykem, že účet advokát klientovi, po přijmutí zálohy, předkládá až po skončení věci, tedy až po rozhodnutí ve věci samé. Neví tedy, jak předložit takovýto účet nalézacímu soudu před skončením věci, spolu se stvrzenkou o zaplacení, aby mohl zvážit, zda dostal někdo méně nebo více.

Projevuje se zde však možná to, že v rozhodujícím senátu není nikdo, kdo by byl původní profesí advokátem, a nikdo si proto neuvědomil všechny faktické okolnosti, které výkon advokacie jako povolání stěžejního pro fungování právního státu přináší.

I přes tuto kritiku však byl Ústavní soud ve věci nebývale tvrdý a ve věci uzavřel, že má k aktuálním podmínkám platné právní úpravy významné výhrady. Ačkoli byla tzv. přísudková vyhláška zrušena, v opakovaných rozhodnutích Ústavního soudu (kupříkladu sp. zn. V. ÚS 3559/15 v bodě 33, sp. zn. II. ÚS 2632/18 nebo i v  nálezu sp. zn. V. ÚS 529/16) opakovaně vyslovil, že advokátní tarif podle svého účelu neměl a nemá sloužit jako předpis, podle něhož se vypočítává náhrada nákladů soudního řízení, neboť k tomu je určen právě § 374a písm. c) o. s. ř., který jasně stanoví, že pro účely a rozhodování o náhradě nákladů řízení právě má Ministerstvo spravedlnosti stanovit vyhláškou paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka právním zástupcem.

To, že Ústavní soud podpůrně využívá advokátní tarif jako předpis tolik potřebný z hlediska principu právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování při dlouhotrvající nečinnosti normotvůrce, Ministerstva spravedlnosti sice neshledává neústavní, s výjimkou několika nálezů v této věci, ale neznamená to, že je daný stav v pořádku.

Ústavní soud shledává nečinnost Ministerstva spravedlnosti v tomto směru jako alarmující, ale není v jeho pravomoci přimět Ministerstvo spravedlnosti k jednání.  V předmětném rozhodnutí výslovně zmiňuje, že cestou není systematické zasahování do rozhodovací praxe obecných soudů u případů, které znaky neústavnosti nesplňují, což implikuje to, že neznamená, že nejsou taková rozhodnutí nespravedlivá, resp. z hlediska přezkumu možná protiústavní, ale nespravedlnost nedosahuje takové intenzity, pro kterou by bylo potřeba do rozhodovací činnosti soudů vstupovat. Jinými slovy, Ústavní soud nechce být neustálým opravovatelem nedokonalého normotvůrce, a proto vyzývá Ministerstvo spravedlnosti, v jehož gesci je řešení nastolené otázky, aby nejen splnil příkaz zákonodárce, který je vymezen v § 374a písm. c) o. s. ř. , ale též přijal novou úpravu paušálních sazeb ve výši odměny za zastupování účastníka právním zástupcem a v mezičase přinejmenším novelizoval advokátní tarif v části paušálního nastavení tarifní hodnoty tak, aby odpovídal současným ekonomickým podmínkám, které se od roku 2006 (a zejména v posledních letech) nepochybně změnily.

Ústavní soud tedy neshledal na stávající praxi vůbec nic pozitivního, ba naopak.

Vím, že se plakání po penězích stalo v poslední době módou a v současné době inflace několikanásobnou módou. Aktuální stav je nepoužitelný a neudržitelný. Buď jako advokáti zatlačíme ještě více a změníme způsob rozhodování o nákladech řízení zcela, anebo rezignujeme na to, aby naši klienti měli právo na spravedlivou náhradu nákladů řízení.

Navíc jsme v situaci, kdy vlastně o nic nejde a žádné větší náklady eráru nehrozí, pokud si vzpomeneme na to, jaké náklady jsou vynakládány ze státního rozpočtu na mandatorní výdaje či jiné taškařice typu předvolebních úplatků voličům.

Když už je tak jasné stanovisko Ústavního soudu, je nepochybné, že by se všechny právní profese v tomto směru měly spojit a pokusit se nežádoucí právní stav vyřešit.

Slibuji, že věci se budu též podrobně věnovat v Bulletinu advokacie v rozsáhlejším odborném textu.

Autor JUDr. Václav Vlk, působí jako advokát, člen prezídia Unie obhájců ČR a člen Výboru pro vnější vztahy ČAK
Foto: canva.com