Budování a zánik brněnských práv, odkaz jejich spoluzakladatele – 3. díl

Před 70 lety skončila výuka na brněnských právech. Fakulta, která v meziválečném období dosahovala evropské úrovně, byla rozhodnutím o délce jedné věty zrušena. Sdílela tak osudy svého zakladatele Karla Engliše. Advokátní deník vám přináší sedmidílný seriál o jejím vzniku, budování a náhlém konci na podzim 1950.


Tatíček univerzity Engliš

Karel Engliš pečoval o všestranný rozvoj Masarykovy univerzity od momentu jejího zřízení až do zániku první republiky. Mimořádný zájem věnoval své domovské právnické fakultě, kde působil vždy, když nebyl vázán funkcí ministra či guvernéra v Praze. Na brněnských právech Englišovi prošly rukama zástupy studentů a z této fakulty také Engliš učinil líheň elitních národohospodářů.

(Připomeňme, že Engliš, sám absolvent práv, se stal nejdéle sloužícím ministrem financí meziválečného Československa a že národohospodářství nebylo za první republiky na vysokých školách ještě ustaveno jako samostatný obor – vyučovalo se na právnických fakultách.)

Budova právnické fakulty ve výstavbě na konci 20. let

Jako pedagog platil Engliš za oblíbeného přednášejícího, jenž řečnil spatra a plamenně a dokázal originálně propojovat teorii s praxí. Na přednáškách měl plno, mnoho studentů muselo dokonce stát. „Sám bych chtěl míti v mládí takového preceptora. Zmocní-li se žáka, nepustí ho tak dlouho, až vykládanému tématu porozumí,“ poznamenal Englišův přítel a kolega František Weyr.

V roli zkoušejícího byl Engliš obáván, poněvadž studentům s oblibou pokládal otázky, na něž neexistovala předem jasná či jediná správná odpověď a které nutily k přemýšlení. Pro dnešek je možná zvláště inspirativní jedna otázka, na niž jeden absolvent nadšeně vzpomínal i po řadě let, a sice: „Co byste dělal, jakou daň byste zavedl, kdybyste byl ministrem financí a chtěl zruinovat národní hospodářství?

Zároveň Engliš (na rozdíl například od Františka Weyra) nespouštěl ze zřetele sociální postavení svých studentů. Pokud zjistil, že dotyčný má existenční starosti, neváhal mu pomoci a zařídil mu přivýdělek či stipendium. Tento přístup byl nepochybně dán tím, že Engliš pocházel z velice skromných poměrů a už na gymnáziu si musel vydělat každou korunu sám.

Souběžně s povinnostmi ministra financí či guvernéra národní banky nemohl Engliš v Brně vyučovat, i v těchto letech ovšem „své“ škole obětavě pomáhal, kde a jak se dalo.

Konkrétně pomohl například se zajištěním finanční podpory pro stavbu budovy brněnské právnické fakulty a podílel se i na tom, že se položení základního kamene fakulty zúčastnil v roce 1928 prezident Masaryk.

Dále měl zásadní podíl na získání nových insignií pro Masarykovu univerzitu. Původní insignie ze staré moravské univerzity byly v roce 1869 zapůjčeny univerzitě v Innsbrucku s tím, že budou vráceny po obnovení univerzity v Brně; po rozpadu monarchie však rakouská strana odmítla insignie vydat. Masarykova univerzita tak zůstala bez insignií, a to až do poloviny 30. let, kdy chybějící symboly pomohl díky osobním vazbám na prezidenta Masaryka a Jana Antonína Baťu zajistit Karel Engliš.

Jiným příkladem Englišovy intervence ve prospěch fakulty byl jeho podnět k vytvoření fakultní knihovny, pro niž zprostředkoval finanční dar od československé cukerní komise.

V době svého státnického působení nadto Engliš vybízel k reformě právnického studia, jež chtěl více přiblížit požadavkům praxe.

Vít Pokorný, autor je předsedou Spolku přátel Karla Engliše


Foto:
Kladení základního kamene právnické fakulty (1928); Budova právnické fakulty na konci 20. let 20. století a Budova právnické fakulty v roce 1933 – © Archiv Masarykovy univerzity

(Pokračování 10. 12.)

Go to TOP