Wolters Kluwer ČR, Praha 2021, 244 stran, 638 Kč.

Zkušená autorka JUDr. Alena Bánya­iová, CSc., předkládá právnické obci monografii na téma „Prodlení s plněním peněžitého dluhu a jeho následky“. Téma v právní praxi velmi živé, aktuální, avšak s nemalými teoretickými problémy. O aktuálnosti tématu přesvědčivě vypovídá i mnohdy rozporuplná soudní judikatura, která nejednotně řeší otázku výše nepřiměřeného úroku, a to jak ve vztahu k dobrým mravům, tak i lich­vě. Proto je předkládaná publikace mimořádně aktuální a může aplikační praxi přinést dostatek pádných argumentů pro nalezení spravedlivého řešení sporů.

Autorka využila svých bohatých teoretických znalostí podpořených výtečnou znalostí právní praxe a předkládá čtenáři hutný a zasvěcený výklad dané problematiky, včetně kritických úvah směrem jak k zákonodárci, tak i k právní (zejména soudní) praxi. Výborně zná genezi platné právní úpravy prodlení, která má svůj základ v dnes již zrušeném obchodním zákoníku. Právě tyto její poznatky a zkušenosti autorce dovolují se věcně a kvalifikovaně vyjadřovat k bohaté judikatorní tvorbě Nejvyššího soudu i Ústavního soudu včetně závěru, zda konkrétní soudní rozhodnutí je i dnes nadále použitelné. Rád konstatuji, že četnost autorkou citovaných soudních rozhodnutí spolu s jejich analýzou, vyhodnocením, včetně vyvození obecnějších závěrů a dalšího pravděpodobného směru judikatorního vývoje, jsem v odborné literatuře již dlouho neviděl.

Autorka předloženou práci rozdělila přehledně na čtyři části, které jsou obsahově organicky propojeny.

První část je věnována vymezení pojmu prodlení dlužníka, jeho počátku a konci a případným následkům.

Jako následek prodlení nastupuje úrok z prodlení, který autorka podrobně analyzuje v části druhé. Podle autorky je funkce úroků z prodlení kompenzační, protože poskytuje věřiteli náhradu za neprávem zadržené finanční prostředky, preventivní, neboť hrozba platby úroku z prodlení motivuje dlužníka k včasnému plnění jeho povinností, a konečně je působení úroků z prodlení svou povahou i sankční.

Mimořádně zajímavá je pasáž knihy věnovaná výši úroků z prodlení, která – bylo již řečeno – v praxi vyvolává těžkosti při sjednávání jejich maximální výše. Autorka stanoví jako limit autonomie vůle smluvních stran hledisko dobrých mravů. Správně připomíná i ústavní rozměr určení výše úroků z prodlení, když seznamuje čtenáře mj. s nálezem Ústavního soudu II. ÚS 3194/18, podle kterého úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně je protiústavní, aniž by bylo třeba zkoumat konkrétní okolnosti případu.

Autorka se ve své práci zabývá i řadou otázek, které mají obecnější teoretický dopad. Obzvláště mě zaujaly pasáže o úrocích z prodlení a zneužití práva (str. 43), již zmíněné limity smluvní svobody při sjednávání úroků z prodlení (str. 56), moderace úroků z prodlení soudem ve vztahu k ust. § 577 o. z., jakož i rozumný a obecně akceptovatelný výklad § 1972 o. z. Vztah úroku z prodlení k jiným sankcím za prodlení autorka řeší s přehledem na str. 73. Komplexnost výkladu posiluje i autorčin exkurz do veřejnoprávních předpisů, které rovněž upravují úrok z prodlení jako sankci (str. 112 a násl.). Vhodně zvolený příklad daňového řádu je velmi užitečný.

Autorka nesetrvala jen na důkladném rozboru úroků z prodlení, ale správně k tématu přiřazuje i zasvěcený pohled na smluvní pokutu, která prošla pozoruhodným legislativním vývojem a jako taková je předmětem mnoha literárních zpracování. Její organické propojení s úrokem z prodlení je však mimořádně záslužné a umožnilo autorce podrobně se vypořádat s různými i shodnými aspekty obou institutů. Právě tento rozbor je podstatou třetí části monografie, ve které konstatuje, že funkce smluvní pokuty je v právu podobná jako funkce úroků z prodlení. Tento závěr potvrzuje i Nejvyšší soud, podle kterého jsou smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné, a proto si nelze sjednat pro případ prodlení s placením nájemného nejen smluvní pokutu, ale ani smluvní úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v § 2239 o. z. Při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, publikováno pod č. 3/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Právní obec zajisté ocení připojený procesní výklad o nákladech spojených s uplatněním pohledávky, který zahrnuje jak následky prodlení úroku z prodlení, tak i smluvní pokuty. Tato část představuje závěrečnou část posuzované monografie.

Závěrem vyzdvihuji – kromě již zmíněné výtečné znalosti soudní judikatury – i vyčerpávající přehled literatury, monografické i časopisecké, znalost evropských směrnic, jimiž autorka vhodně argumentuje s cílem naplnit obsah a účel zákona, který upravuje zkoumané instituty. Připočteme-li k obsahové stránce i výbornou jazykovou a stylistickou úroveň práce, lze na adresu autorky vyslovit jen slova uznání.

Předloženou monografii JUDr. Aleny Bányaiové, CSc., doporučuji k přečtení každému praktickému juristovi. Kniha, která vyšla v řadě Právo prakticky, je nabitá informacemi a pro svou přehlednost, která je nepochybně odrazem autorčiných bohatých pedagogických zkušeností, je navíc dobře využitelná i pro čtenáře z řad studenstva. V neposlední řadě posuzovaná monografie představuje vítané obohacení vědeckého diskurzu na zpracované téma.

prof. JUDr. JAN DVOŘÁK, CSc., vedoucí Katedry občanského práva Právnické fakulty UK v Praze