Navzdory svému mládí je Alexandr Kuřil ponořený v „právničině“ doslova po uši – student čtvrtého ročníku Právnické fakulty MU v Brně vypomáhá ve svém volném čase v brněnské pobočce České advokátní komory a začátkem tohoto roku získal mandát tzv. „youth delegate“ pro Kongres místních a regionálních orgánů Rady Evropy. V rozhovoru pro Advokátní deník mluví nejen o tom, co ho ke studiu práva přivedlo a o svých studijně-pracovních aktivitách, ale také o tom, jak relaxuje a jaké má plány do budoucna.

 

Jak víme, aktuálně studujete 4. ročník Právnické fakulty Masarykovy Univerzity. Byla „práva“, případně profese advokáta, Vaším dětským snem, nebo Vás k volbě tohoto oboru vedlo něco jiného?

Pravdou je, že úspěšné absolvování právnické fakulty bylo mým snem již od útlého věku. Upřímně sám netuším, jak tato touha vlastně vznikla, jelikož ani jeden z mých rodičů nemá právní vzdělání a do ničeho mě netlačili. Pouze děda byl soudcem u Krajského soudu v Ostravě. Důležité je, že mi tento sen vydržel celé roky až do současnosti, kdy se pomalu, ale jistě stává realitou.

Co se týče profese advokáta, byla mi vždy z mnoha variant, které se po studiu právnické fakulty nabízejí, nejbližší, ovšem určitě to nebylo tak jednoznačné, jako při zmiňované volbě studijního oboru. Ještě před mou stávající praxí pro ČAK jsem aktivně pracoval také s myšlenkou působení u státního zastupitelství. Pamatuji si, že jsem se dokonce účastnil webináře s vrchní státní zástupkyní JUDr. Lenkou Bradáčovou, Ph.D., abych se z první ruky dozvěděl, co práce státního zástupce obnáší.

Po nástupu do brněnské pobočky ČAK jsem se však rychle utvrdil v tom, že to pravé bude kariéra v advokacii. Díky této praxi mám mnohem větší vhled do pracovní náplně, ale i samotného života advokátů a obojí na mě působí velmi dobře.

 

V současné době pracujete pro brněnskou pobočku Komory, mimo jiné se podílíte na určování advokátů pro bezplatnou právní pomoc. V rámci této praxe se jistě setkáváte s různými lidskými příběhy. Zaujal Vás některý z nich natolik, abyste kauzu následně sledoval?

Samozřejmě, spousta případů, které se mi objevily během uplynulého roku na stole, mě zaujaly, některé byly i poměrně mediálně známé. Mnohokrát jsem si je prostudoval značně nad rámec potřebný pro účely řízení o určení advokáta. Výhodou této práce je bezpochyby její rozmanitost. V mých rukou končí spisy týkající se všech možných právních odvětví, od běžnějších – jako je právo trestní, občanské či insolvenční, až po méně konvenční – jako je například azylové právo. Setkávám se tedy s širokou škálou případů, na které nás fakulta jednoduše připravit ani nemůže.

 

V letošním roce jste získal mandát mladistvého delegáta („youth delegate“) pro Kongres místních a regionálních orgánů Rady Evropy. Jak jste se o možnosti této „stáže“ dozvěděl? 

Již čerstvě po přijetí na Právnickou fakultu MU jsem plánoval alespoň jedenkrát vycestovat do zahraničí prostřednictvím program Erasmus. Bohužel, má studia druhého i třetího ročníku, kdy jsem měl původně v úmyslu vycestovat, byla zasažena pandemií koronaviru. Během čtvrtého ročníku studia se však na stránkách MU objevila nabídka zahraničních stáží. Působilo to na mě jako perfektní způsob, jak okusit život v zahraničí a zároveň získat cenné pracovní zkušenosti z oblasti práva. Začal jsem tedy pátrat po obdobných programech v zahraničí, až jsem náhodou na internetu narazil právě na nabídku účasti na Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy v roli mladistvého delegáta. Tato možnost mne ihned zaujala, jelikož jsme se o institucích situovaných ve Štrasburku často zmiňovali ve škole a například stížnosti k ESLP poměrně často řeším také v práci.

Byl to tedy výsledek mé vlastní iniciativy, přihlášku jsem si podával sám za sebe. Byla samozřejmě celá v angličtině, součástí byl strukturovaný životopis a odpovědi na několikastránkový dotazník na témata, kterými se Kongres zabývá. Mimo jiné bylo součástí přihlášky i video, ve kterém jsem musel odpovědět na jednu z otázek. Ověřování znalostí a v podstatě i názorového spektra uchazečů již v přihlášce mi bylo velmi sympatické, obvykle instituce žádají pouze životopis, občas navíc motivační dopis. Věřím, že takovéto přímé otázky na lidská práva, rule of law či míru zapojení mladých lidí v lokální infrastruktuře, jaké se objevily v této přihlášce, o uchazeči napoví mnohem víc, než pouhý životopis. O výsledku pak rozhodovala speciální komise Kongresu Rady Evropy, přičemž za každý členský stát byl vybrán jeden mladistvý delegát ze všech uchazečů.

 

Před pár dny se konalo první z letošních jednání Kongresu, pro Vás možná první cizojazyčné zasedání. Jaký byl program akce a co Vás během zasedání zaujalo nejvíce?

Ano, skutečně se jednalo o mé první cizojazyčné zasedání takového kalibru. V ten moment jsem byl velmi vděčný, že jsem se vždy snažil mít angličtinu na vysoké úrovni a připravoval jsem se nad rámec školní výuky, mimo jiné také absolvováním kurzu právnické angličtiny pořádaným ČAK, nebo když jsem si již během studia na gymnáziu přivydělával tvorbou titulků.

Program akce byl velmi nabitý, samozřejmě hlavním tématem byla agrese Ruské federace vůči Ukrajině. Na první pohled byla citelná silná sounáležitost členských států Rady Evropy s Ukrajinou, všude byly ukrajinské vlaječky, delegáti měli na saku připnuté stuhy v barvách Ukrajiny apod. Ostatně Rada Evropy hbitě reagovala na nastalou situaci vyloučením Ruské federace ze svých řad.

Kongres se však také zaměřil na jiná, nesporně důležitá témata, jako například fake news, udržitelný rozvoj či monitoring. Předmětem monitoringu byly především volby v členských státech, dále míra implementace Evropské charty místní samosprávy, nebo situace obcí, měst a krajů co týče jejich autonomie, kompetencí, financování atd. Výstupem je monitorovací zpráva a doporučení, které Kongres schválí, a ty jsou dále komunikovány s národními orgány a institucemi veřejné správy dané země.

Následující odpovědí nepřekvapím, nejzajímavější mi přišla debata týkající se Ukrajiny. Byla také nejdelší, trvala přes tři hodiny. Vystoupil mimo jiné starosta Kyjeva, Vitalij Kličko, jehož projev byl velmi upřímný a emotivní. Řešily se především lidskoprávní a mezinárodněprávní aspekty, dále také způsoby, jakými mohou samosprávy aktivně pomoci, například poskytnutím obydlí pro ukrajinské uprchlíky.

 

Stal jste se členem komise „current affairs“, jste také ve skupině, která se zaměřuje na lidská práva. Předpokládám, že letos se oba tyto subjekty zaměřily především na situaci v Ukrajině. Řešila se i jiná témata? A jaká?

V této komisi se k mému překvapení Ukrajina vůbec neřešila, jelikož se jednalo o tak důležité téma, že jeho projednání bylo přenecháno čistě do působnosti plenárního zasedání v Hemicyclu. V komisi jsme se zabývali především zapojením dětí do udržitelného rozvoje, což mi přišlo jako velmi zajímavé téma, nad kterým jsem nikdy předtím nepřemýšlel. Dále se v komisi diskutoval markantní odliv mladých lidí z venkova do měst, respektive způsoby, jakými lze menší obce učinit atraktivnějšími také pro mladé občany.

 

Co je „pracovní náplní“ mladistvého delegáta? Je to primárně účast na zasedáních Kongresu, příp. komisí, nebo zahrnuje i další povinnosti a úkoly?

Zásadní rozdíl mezi delegátem a mladistvým delegátem je skutečnost, že mladistvý delegát nemůže na plenárním zasedání hlasovat o návrzích, protože nebyl ve svém státě zvolen ve volbách, a nemůže tedy takto prosazovat zájmy daného státu. Delegace jednotlivých států tvoří členové zastupitelstev, radní, starostové, hejtmani apod. Já jsem měl to štěstí, že jsem byl českou delegací kontaktován a mohl jsem s nimi probírat jednotlivá jednání, jejich závěry, poznatky, případně jim také představit můj úhel pohledu na danou problematiku. Přibrali mě také při návštěvě českého velvyslance a stálého představitele ČR při Radě Evropy JUDr. Petra Válka, LL.M., PhD. U něj jsme vedli zajímavou rozpravu o situaci na Ukrajině a umožnilo mi to mimo jiné z první ruky nahlédnout do života diplomatů. Tímto bych chtěl celé české delegaci za projevený zájem o spolupráci poděkovat.

Mladistvý delegát má však – stejně jako běžný delegát – právo přihlásit se do debaty a vyjádřit se k tématu, či položit otázku k tématu. Tato pravomoc mi připadá skvělá, jelikož hnaní mládím jsme mnohdy pokládali poměrně přímočaré dotazy, či vyjadřovali odvážnější názory, které by jinak velmi pravděpodobně na plenárním zasedání ani nezazněly. Mimo účast na plenárním zasedání a v příslušné komisi spadá mezi povinnosti mladistvého delegáta vypracování projektu, jehož formu si sám určí. Měl by však být koherentní s hodnotami Kongresu, potažmo Rady Evropy, a musí cílit na naši lokální komunitu.

 

Kongres sdružuje zástupce obcí a regionů států EU, řeší nejdůležitější problémy, které se týkají jejich politického zájmu, a je konzultován při přijímání veškerých textů právní povahy, které se jich týkají. Znamená to, že byste se v budoucnu, po dokončení vysoké školy, chtěl zabývat především správním právem?

Na tuto otázku není jednoduché odpovědět, jelikož nikdy nelze s jistotou předvídat, co teprve nastane. Pravdou je, že i má minulá odborná praxe pro právní odbor Úřadu městského obvodu Slezská Ostrava měla ke správnímu právu blízko. Avšak v současnosti mě nejvíce zajímá právo trestní, kterému se věnuji i v diplomové práci, právo občanské a v neposlední řadě mezinárodní právo veřejné. Je tedy pravděpodobnější, že budu směřovat spíše jedním z těchto směrů.

 

Jak podle Vašeho názoru v budoucnu zúročíte zkušenosti a praxi u tohoto orgánu při své práci?

I přes skutečnost, že primárně směřuji do advokacie, aktivně se zajímám i o politiku. V současné době zasedám na Slezské Ostravě v Komisi pro participaci, informatiku a smart city, kde bezesporu mohu uplatnit nabyté znalosti z Kongresu. Na podzim zde budu také v komunálních volbách kandidovat do zastupitelstva, věřím tedy, že pokud budu zvolen, své zkušenosti a poznatky v zastupitelstvu uplatním, a třeba se jednoho dne do Kongresu vrátím už v roli běžného delegáta. A pokud jde o advokacii, tak jsem přesvědčen, že každý kvalitní advokát by v sobě měl mít alespoň špetku diplomata.

 

Plánujete po absolvování VŠ zůstat v Česku a pracovat v advokátní profesi, anebo byste chtěl působit u některého z orgánů EU?

V současné době plánuji po absolvování právnické fakulty zůstat v Česku a věnovat se koncipientuře. Stáž ve Štrasburku se mi však zalíbila natolik, že bych rozhodně neváhal vyzkoušet post diplomata v zahraničí, alespoň na pár let. Jednoznačně by to byla cenná zkušenost, i kdybych se poté rozhodl vrátit zpátky do Česka.

 

Zdá se, že jste velmi aktivní – škola, praxe, Kongres… Jak se Vám daří skloubit všechny tyto aktivity? A máte vůbec čas na nějaké koníčky?

Ano mám, řídím se zásadou „ve zdravém těle zdravý duch!“, proto se ve volném čase věnuji hlavně sportu – pravidelně hraji tenis, chodím do hor na výšlapy a jezdím na kole. Pomáhá mi to vyčistit si hlavu, přijít na jiné, většinou pozitivní myšlenky (pokud zrovna neprohrávám v tenise 😊).

Samozřejmě už nemám ani zdaleka tolik volného času jako během studia na gymnáziu, ale považuji to za přirozený vývoj. Práci se školou jsem musel skloubit od prváku na VŠ, teď mi to už připadá naprosto normální. Jsem raději zaneprázdněný, než abych měl příliš volného času. Promítá se to však v tom, že mi poměrně často chybí čas na spánek, ten jsem musel zkrátit, úkoly do školy totiž většinou dělám v nočních hodinách. Důležité je zvyknout si na daný harmonogram, který vám vyhovuje, vyškrtnout zbytečné aktivity, které vám nic nepřinášejí – já osobně se již řadu let například vůbec nedívám na televizi, považuji to za ztrátu času. Má to však jedno negativum – při hraní deskových her s přáteli mnohdy pohořím u dotazů směřujících na filmy, herce a herečky, modelky atd.

Děkujeme za rozhovor!

Redakce AD
Foto: archiv Alexandra Kuřila