Je to více než rok, co dne 1. 1. 2021 nabyl účinnosti zákon č. 33/2020 Sb. (dále též „novela“), který novelizoval zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též „zákon o obchodních korporacích“ nebo „z. o. k.“]. Za tuto dobu se objevily již první výkladové otázky spojené s touto novelou, které si zasluhují zaujmutí odborného stanoviska. Jedním z předmětů úpravy této zmíněné novely je i problematika nového zvláštního druhu akcií, které se v literatuře[1] označují jako akcie s vysílacím právem.

Za akcie s vysílacím právem jsou označovány akcie, se kterými je spojeno právo akcionáře jmenovat a odvolávat člena představenstva (ust. § 438a z. o. k.), dozorčí rady (ust. § 448b z. o. k.) či člena správní rady (ust. § 458 z. o. k.). Jednou z otázek, dle mé povědomosti dosud odborně nezpracovávané, je otázka dopadu změny vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti na existenci práva jmenovat a odvolávat člena či členy volených orgánů akciové společnosti spojených s akcií, kterou pro účely tohoto příspěvku budu označovat jako vysílací akcie.

Pouze tato parciální, nicméně zajímavá otázka, je předmětem tohoto příspěvku, spolu s nezbytným obecným právním rámcem úpravy vysílacích akcií a zasazením této právní úpravy vysílacích akcií do určitého krátkého historického kontextu. Za změnu vnitřní struktury volených orgánů akcio­vé společnosti označuji pro účely tohoto příspěvku změnu monistické vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti na dualistickou vnitřní strukturu volených orgánů akciové společnosti a naopak. Předmětem tohoto příspěvku není analýza jiných problémových otázek spojených s vysílacími akciemi ani celkové teoretické koncepty úpravy vysílacích akcií, které by tento příspěvek neúměrně rozšířily. S ohledem na relativní novost právní úpravy vysílacích akcií považuji tento příspěvek za drobný dílek do mozaiky běžící diskuse o aplikaci právní úpravy vysílacích akcií jak z pohledu teoretického, tak praktického.

Je však zřejmé, že určité autoritativní závěry nad otázkami, které jsou tématem tohoto příspěvku, učiní až soudní judikatura, podepřená dlouholetou praktickou zkušeností s vysílacími akciemi.

Krátký historický exkurz do právní úpravy vysílacích akcií před novelou

Zákon o obchodních korporacích do novely provedené zákonem č. 33/2020 Sb. ani příkladmo možnost vydávání akcií, se kterými by bylo spojeno právo jmenovat a odvolávat určitý počet členů volených orgánů akciové společnosti, ne­upravoval. Jak bylo uvedeno výše, vysílací akcie byly zakotveny explicitně až novelou zákona o obchodních korporacích č. 33/2020 Sb. K možnostem vydávat vysílací akcie, tj. spojit s akcií jako zvláštním druhem právo jmenovat a odvolávat člena či členy volených orgánů akciové společnosti, se odborná literatura před touto novelou zákona o obchodních korporacích vyjadřovala různě, stručný přehled diskuse ohledně vydávání akcií s vysílacím právem uvádí ve své publikaci Lála.[2] Tak např. Štenglová[3] vyjádřila názor, že nelze založit ve stanovách právo některých akcionářů či skupin akcionářů obsazovat některá místa v představenstvu či dozorčí radě, a pouze poukázala na možnost využití kumulativního hlasování k prosazení některých jeho členů. Stejný závěr pak zopakovala i ve druhém vydání téhož komentáře v roce 2017.[4]

K možnosti upravit ve stanovách právo některých akcionářů či skupin akcionářů obsazovat některá místa ve správní radě či jmenovat statutárního ředitele se Štenglová v obou vydáních uvedeného komentáře explicitně nevyjadřuje. Ve vztahu k představenstvu se Filip a Lasákem[5] v komentáři k zákonu o obchodních korporacích z roku 2014 shodují se Štenglovou, když uvádějí, že s ohledem na statusovou povahu působnosti valné hromady nelze působnost valné hromady k volbě a odvolání členů představenstva nijak omezovat, a nelze tak tuto působnost přenášet např. na vybrané akcionáře společnosti nebo její zaměstnance. Jiný závěr však Filip s Lasákem[6] učinili ve vztahu k dozorčí radě, vycházejíce z ust. § 421 odst. 2 písm. f) z. o. k., podle něhož v působnosti valné hromady akciové společnosti byla volba a odvolání členů dozorčí nebo správní rady a jiných orgánů určených stanovami, s výjimkou členů dozorčí rady, které nevolila valná hromada. Z této právní úpravy pak – jak sami uvádějí – systematickým výkladem dovodili možnost obsazování členů dozorčí rady i jinak než volbou na valné hromadě, a to prostřednictvím zaměstnanců nebo zvláštního práva vyslání. Byť sami uvádějí, že zákon existenci vysílacího práva nepředvídá ani jej výslovně nevymezuje, připouštějí konstituování práva jmenovat členy dozorčí rady určitou skupinou akcionářů zvláštní úpravou ve stanovách. Současně oba autoři upozorňují na existenci práva vyslání v zahraničních právních řádech a jako příklad uvádějí německou právní úpravu a tzv. Entsendungsrecht. V případě správní rady Lasák[7] pak pokládá otázku, zda se i v jejím případě neotvírá možnost vydávat zvláštní druh akcií, s nímž bude spojeno právo vysílat členy do správní rady bez ingerence valné hromady. K této možnosti pak dále uvádí, cituji: „K závěru, že je možné, aby stanovy spojily s určitými akciemi právo vysílat členy do správní rady (je-li možné, aby stanovy bez zákonného omezení vyloučily působnost valné hromady při volbě členů správní rady), nasvědčuje především text § 75 odst. 1 (pozn. autora: z. o. k.), kde se předpokládá, že určitá osoba má právo jmenovat většinu členů statutárního nebo kontrolního orgánu obchodní korporace.“ Dále pak argumentuje i tím, že ust. § 276 z. o. k. upravující možnost vydávat různé druhy akcií, možnost vydat takové akcie nevylučuje. O problematičnosti existence vysílacích akcií před novelou svědčí i názorový posun Čecha na možnost vydávání vysílacích akcií, který se nejprve k možnosti vydávání akcií s vysílacím právem vyjádřil kladně,[8] aby posléze tento svůj názor přehodnotil, a s akcentem na nezbytnost zachování právní jistoty možnost vydávání akcií s vysílacím právem vyloučil.[9]

Z výše uvedených názorů je zřejmé, že nejednoznačnost právní úpravy ohledně možnosti vydávání vysílacích akcií a podmínek pro uplatnění vysílacího práva vedla k potřebě pozitivní právní úpravy tohoto druhu akcií, včetně podmínek uplatnění vysílacího práva. Ostatně sama důvodová zpráva k novele[10] pak ve vztahu k existenci vysílacích akcií uvádí, že přijatá právní úprava je reakcí na nejednotnost odborné veřejnosti v řešení otázky, zda je možné vydat akcie, s nimiž je spojeno právo jmenovat členy dozorčí rady, a v zájmu zvýšení právní jistoty navrhuje výslovně tuto možnost připustit. Stejnou možnost, tj. připuštění vysílacích akcií, u akciové společnosti dává důvodová zpráva i ve vztahu k představenstvu a správní radě. Současně důvodová zpráva[11] blíže uvádí, že se navrhuje stanovit limity a pravidla pro jmenování členů dozorčí rady. K tomu lze uvést, že i potřeba vymezit limity vysílacího práva, znamenajícího významný zásah do vnitřního fungování akciové společnosti a do práv ostatních akcionářů, byla nepochybně motivem výslovné právní úpravy vysílacích akcií. Přijetí novely zákona o obchodních korporacích obsahující výslovně právní úpravu akcií s vysílacím právem a limitů jejího použití odstranilo nejasnost kolem možnosti vydávat i akcie s vysílacím právem a zakotvilo základní právní rámec tohoto právního institutu. Počínaje 1. lednem 2021 zákon umožňuje vydávat akcie s vysílacím právem, tedy s právem jmenovat a odvolávat člena nebo členy představenstva, dozorčí rady (u dualistické vnitřní struktury společnosti) či správní rady (u monistické vnitřní struktury společnosti), přičemž počet takto jmenovaných členů představenstva, dozorčí rady či správní rady nesmí přesáhnout počet členů těchto zmiňovaných orgánů volených valnou hromadou (u představenstva voleného dozorčí radou členů představenstva volených dozorčí radou).

Otázka vysílacího práva při změně vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti

Jak bylo uvedeno v předchozí části tohoto příspěvku, po přijetí novely zákona o obchodních korporacích odpadla diskuse nad možností vydávat akcie s vysílacím právem a nad obsahem do nich inkorporovaného práva, objevily se však jiné otázky spojené s vysílacími akciemi. Jednou z nich je otázka, jaký dopad má na vysílací právo změna vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti. Akciová společnost si totiž může upravit vnitřní strukturu volených orgánů v tom směru, že si může zvolit mezi dualistickým nebo monistickým modelem vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti. V průběhu existence akciové společnosti je možné měnit jeden systém ve druhý úpravou ve stanovách. Ke změně stanov měnících systém vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti z dualistického na monistický a opačně je třeba v souladu s ust. § 416 odst. 1 z. o. k. kvalifikované dvoutřetinové většiny hlasů přítomných akcionářů, neurčí-li stanovy většinu vyšší. Aby byla valná hromada rozhodující o této změně stanov usnášeníschopná, vyžaduje se přítomnost akcionářů vlastnících akcie, jejichž jmenovitá hodnota nebo počet kusů přesahuje 30 % základního kapitálu, přičemž stanovy mohou usnášeníschopnost stanovit jinak.

Vraťme se však k otázce, jaký dopad má na vysílací právo změna vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti. Oč jde konkrétně? V případě, že je s vysílací akcií spojeno vysílací právo jmenovat a odvolávat člena představenstva, je možné následně provést změnu vnitřní struktury společnosti ze systému dualistického na systém monistický? Platí totéž, je-li s vysílací akcií spojeno právo jmenovat a odvolávat člena správní rady a valná hromada rozhodne o změně monistického systému na dualistický? Jaké mohou nastat v této situaci eventuality?

Předně je třeba dodat, že i když níže připustíme možnost změny systému vnitřní struktury volených orgánů a související změnu obsahu práv spojených s vysílací akcií, je třeba zachovávat pravidla pro vydání vysílacích akcií určená pro členy představenstva (ust. § 438a odst. 1 z. o. k.), dozorčí rady (ust. § 448b odst. 1 z. o. k.) a správní rady (ust. § 458 odst. 1 s odkazem na § 448b odst. 1 z. o. k.). Nedodržení těchto pravidel by mělo dle mého názoru za následek neplatnost takového rozhodnutí valné hromady pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 428 odst. 1 z. o. k.

První eventualita může nastat, když u nově vzniklé akciové společnosti se mají vydávat vysílací akcie a stanovy ve vztahu k vysílacímu právu předvídají možnost změny dualistického systému vnitřní struktury volených orgánů na monistický a opačně v tom směru, že při změně tohoto systému vznikne vysílací právo k příslušnému orgánu druhého systému vnitřní struktury volených orgánů. Určí-li tak výslovně při vzniku akciové společnosti stanovy, může nově vzniknout akcionáři nebo akcionářům vysílací právo ve vztahu k příslušnému počtu členů správní rady v důsledku změny dualistického systému na monistický, je-li spojeno původně s právem jmenovat a odvolávat člena či členy představenstva, dozorčí rady či současně členy představenstva a dozorčí rady.

V opačném případě, tedy když je spojeno vysílací právo s členem správní rady a mění se systém vnitřní struktury na dualistický, musí stanovy určovat, zda vysílací právo je spojeno pouze se členy představenstva, či dozorčí rady, nebo je spojeno současně se členy představenstva a dozorčí rady, a akcionář či akcionáři jsou oprávněni volit a odvolávat jak příslušný počet členů představenstva, tak dozorčí rady.

Podle mého názoru není v tomto případě při přijetí rozhodnutí valné hromady o změně systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti cestou změny stanov třeba hlasovat podle druhů akcií jako při změně práv spojených s druhem akcií ve smyslu ust. § 417 odst. 2 z. o. k. a postačuje pouze kvalifikovaná dvoutřetinová většina hlasů přítomných akcionářů dle ust. § 416 odst. 1 z. o. k. jako při změně stanov, neboť tato možnost změny vysílacího práva byla již přijata při založení akciové společnosti všemi zakladateli, a ona transformace práva volit a odvolávat např. člena představenstva místo předchozího práva volit a odvolávat člena správní rady je vlastně naplněním odkládací podmínky nabytí účinků této změny vnitřní struktury volených orgánů společnosti.

Další možností je změna stanov, spočívající ve změně vnitřní struktury volených orgánů společnosti, aniž by stanovy již při vzniku společnosti předvídaly možnost transformace vysílacího práva spojeného se zvolenou vnitřní strukturou společnosti ve vysílací právo spojené s nově zvolenou vnitřní strukturou volených orgánů společnosti, a současné promítnutí této změny do změny obsahu vysílacího práva spojeného s již existující vysílací akcií. V tomto případě jsem přesvědčen o tom, že kromě přijetí změny stanov upravujících nově zvolenou vnitřní strukturu volených orgánů společnosti dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných akcionářů dle ust. § 416 odst. 1 z. o. k. je třeba získat i dvoutřetinovou většinu hlasů přítomných akcionářů a současně i tříčtvrtinovou většinu hlasů přítomných akcionářů vlastnících tyto vysílací akcie k přijetí rozhodnutí o změně práv spojených s vysílací akcií,[12] se kterou např. již nebude spojeno právo volit a odvolávat člena představenstva, ale člena správní rady. Je zřejmé, že lze zaujmout i stanovisko, že je třeba k přijetí rozhodnutí o změně obsahu vysílacího práva souhlasu alespoň tříčtvrtinové většiny hlasů všech (nikoliv pouze přítomných) akcionářů každého druhu akcií ve smyslu ust. § 448b odst. 6 z. o. k., dle kterého je třeba k rozhodnutí, které umožní vydat vysílací akcii, souhlasu této většiny akcionářů. Mám však za to, že ohledně nezbytné většiny k přijetí změny vysílacího práva není třeba tříčtvrtinové většiny hlasů všech akcionářů každého druhu akcií, neboť v tomto případě nejde o přijetí rozhodnutí umožňující vydat vysílací akcie ve smyslu ust. § 448b odst. 6 z. o. k., ale „pouze“ se jedná o změnu předmětu obsahu vysílacího práva, které již existuje. Nicméně nelze ani vyloučit závěr, že se jedná o vznik nového, jiného vysílacího práva, které je třeba založit tříčtvrtinovou většinou hlasů všech akcionářů každého druhu akcií.

Podle mého názoru musí být přijetí obou rozhodnutí – rozhodnutí o změně vnitřní struktury volených orgánů společnosti a rozhodnutí o změně obsahu práv spojených s vysílací akcií spočívající v právu volit a odvolávat jiný volený orgán společnosti – vzájemně podmíněno, tedy musí být obě rozhodnutí buď přijata, nebo nepřijata, aby nenastala situace, kdy by bylo přijato např. rozhodnutí o změně předmětu obsahu vysílacího práva spojeného s vysílací akcií, a naopak nepřijato rozhodnutí o změně vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti. Pro úplnost je třeba rovněž podotknout, že přijetí rozhodnutí o změně práv spojených s určitým druhem akcií je současně rozhodnutím, v jehož důsledku se mění stanovy, přičemž se o změně stanov upravujících tuto změnu práv spojených s akciemi zvláštní rozhodnutí nepřijímá.[13]

Výše uvedené varianty vycházejí z toho, že je změna volby vnitřní struktury volených orgánů společnosti spojena se změnou obsahu práv spojených s vysílací akcií. Jinou otázkou je, jaký má dopad na možnost změny vnitřní struktury orgánů společnosti a změny obsahu práv spojených s vysílacími akciemi situace, kdy se změní vnitřní struktura volených orgánů společnosti cestou změny stanov, ale nezmění se explicitně vysílací právo spojené s akcií s ohledem na změnu systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti. Jaké může mít tento postup důsledky?

Dvě až tři varianty postupu coby důsledku změny systému vnitřní struktury

Mám za to, že když se změní systém vnitřní struktury volených orgánů společnosti změnou stanov, aniž by se současně změnil usnesením valné hromady obsah vysílacího práva spojeného s akcií s ohledem na tuto změnu vnitřní struktury společnosti, mohou v zásadě nastat dva až tři možné důsledky tohoto postupu.

Prvním možným důsledkem je neplatnost, popř. zdánlivost usnesení valné hromady měnícího stanovy ve vztahu ke zvolenému systému vnitřní struktury společnosti s tím, že ke změně obsahu práv spojených s vysílací akcií nedojde.

Druhou možností je, že v důsledku přijetí usnesení o změně stanov spočívající ve změně systému vnitřní struktury volených orgánů nastane zánik vysílacího práva, které je spojeno s možností volit a odvolávat členy volených orgánů společnosti, které již neexistují.

Předkládám ještě třetí možnost důsledku přijetí změny stanov upravujících změnu systému vnitřní struktury volených orgánů, a to změnu předmětu obsahu práv spojených s vysílacími akciemi s tím, že vlastníkovi vysílacích práv vznikne např. místo práva jmenovat a odvolávat člena představenstva právo jmenovat a odvolávat člena správní rady.

První varianta

Co se týče první varianty, tj. neplatnosti, popř. zdánlivosti usnesení valné hromady ve smyslu ust. § 428 z. o. k., měnícího stanovy ve vztahu ke zvolenému systému vnitřní struktury společnosti s tím, že ke změně práv spojených s vysílací akcií nedojde, domnívám se, že tento závěr nelze zcela vyloučit. V případě, že jsou změněny stanovy s ohledem na zvolený systém vnitřní struktury společnosti, a vysílací právo je vztaženo k původní vnitřní struktuře společnosti, je zřejmé, že se v důsledku rozhodnutí valné hromady stanou stanovy společnosti vnitřně rozpornými. Na jedné straně by měla společnost zvolenu např. monistickou vnitřní strukturu orgánů společnosti, na druhou stranu by se vysílací právo spojovalo s orgány v rámci dualistické vnitřní struktury společnosti. Tento rozporný stav by pak bylo obtížné překlenout rozumným výkladem, a proto mám za to, že by uvedená změna stanov měnících vnitřní strukturu volených orgánů společnosti byla neplatná pro rozpor se stanovami. Na druhou stranu by však akcionáři s vysílacími akciemi mohli zablokovat změnu vnitřní struktury volených orgánů společnosti, která se dotýká všech akcionářů, a to i tu, která by měla v sobě reál­né jádro, např. z toho důvodu, že nelze nalézt více osob, které by byly ochotné být zvoleny za členy volených orgánů společnosti (jako příklad bych uvedl změnu jednočlenného představenstva a jednočlenné dozorčí rady na jednočlennou správní radu). Toto mne vede k odmítnutí tohoto závěru. Současně si pokládám v této situaci otázku, zda by přijaté usnesení valné hromady nebylo zdánlivé z důvodů nesrozumitelnosti. Myslím si však, že u uvedeného usnesení valné hromady by vadou tohoto usnesení nebyla nesrozumitelnost (usnesení by jasně zakotvovalo novou vnitřní strukturu volených orgánů), ale její nekonzistentnost s dalším obsahem stanov společnosti ve vztahu k obsahu vysílacího práva.

Druhá varianta

Druhou výše zmíněnou variantou důsledků změny systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti změnou stanov, aniž by se změnil obsah vysílacího práva spojeného s akcií s ohledem na tuto změnu vnitřní struktury společnosti, by mohl být zánik vysílacího práva. Je nepochybné, že se prostřednictvím změny stanov ohledně změny vnitřní struktury volených orgánů společnosti změnil orgán, ke kterému se původní vysílací právo vztahovalo, což logicky může vést k závěru, že toto vysílací právo okamžikem přijetí usnesení o změně stanov zaniklo. Na druhou stranu však by tento postup znamenal, že rozhodnutím o změně stanov v části týkající se změny systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti, kde dle mého názoru postačuje dvoutřetinová většina hlasů přítomných akcionářů, by došlo ke změně obsahu práv spojených s vysílací akcií, aniž by se vyžadoval souhlas nutný ke změně druhu akcií, tedy i souhlas tříčtvrtinové většiny hlasů přítomných akcio­nářů vlastnících vysílací akcie. Tak by mohli ostatní akcionáři zbavit akcionáře vlastnící akcie s vysílacím právem tohoto vysílacího práva bez jejich souhlasu, i bez nezbytné, výše uvedené potřebné tříčtvrtinové kvalifikované většiny hlasů přítomných akcionářů vlastnících vysílací akcie.

Lze namítnout, že by šlo o zneužití hlasovacího práva s možností napadení tohoto usnesení návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, ale na druhou stranu by šlo těžko prokázat záměr zneužít hlasovací právo proti akcionářům vlastnícím vysílací akcie za účelem zrušení vysílacího práva, když samotné rozhodnutí o změně systému vnitřní struktury v rozporu se zákonem není.

Otázkou dle mého názoru zůstává, zda by v důsledku přijetí usnesení o změně stanov ohledně změny systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti vzniklo vlastníkovi dosavadní vysílací akcie právo na povinný odkup této vysílací akcie ve smyslu ust. § 335 z. o. k., či nikoliv. Z ust. § 335 odst. 1 z. o. k. totiž mj. plyne, že v případě, kdy rozhodne valná hromada o podstatné změně práv spojených s akcií, je společnost povinna učinit ohledně těchto akcií povinný veřejný návrh smlouvy. V tomto případě však valná hromada nerozhoduje o podstatné změně práv spojených s akcií, ale o změně stanov upravující změnu systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti, takže je otázkou, zda povinnost odkupu akcií ve smyslu ust. § 335 z. o. k. na tento případ dopadá. Byl-li by přijat výklad, že zánikem vysílacího práva právo na povinný odkup ze strany společnosti nevzniká, znamenalo by to ve svém důsledku popření principu, že změna druhu akcií a podstatná změna práv spojených s akcií je s ohledem na zásadní dopad na akcionáře spojena s povinným odkupem těchto akcií zbavených vysílacího práva, což je dle mého názoru nepřípustný zásah do vlastnického práva akcionáře. Na druhé straně, pokud by v případě přijetí tohoto závěru o zániku vysílacího práva vznikl akcionáři nebo akcionářům vlastnícím vysílací akcie právo na povinný odkup těchto akcií společností ve smyslu ust. § 335 a násl. z. o. k., neboť důsledkem přijetí usnesení o změně systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti by byla nepochybně podstatná změna práv spojených s vysílací akcií, mělo by toto rozhodnutí i přímý dopad na ostatní akcionáře.

Konečným důsledkem celého postupu dle ust. § 335 odst. 1 z. o. k. by pak byl vznik povinnosti akcionářů hlasujících pro přijetí změny stanov upravujících změnu systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti tyto akcie ve smyslu ust. § 341 z. o. k. odkoupit od společnosti, která musela v důsledku povinného odkupu tyto akcie už bez zaniklého vysílacího práva od akcionáře odkoupit. Tento odkup by ostatní akcionáři museli uskutečnit do tří měsíců ode dne, kdy je společnost od akcionáře koupila, a za cenu, kterou za ně akciová společnost akcionáři zaplatila, zvýšenou o úrok obvyklý v době, kdy společnost veřejný návrh smlouvy učinila. Jsem přesvědčen o tom, že tento důsledek změny stanov spočívající ve změně systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti ve vztahu k existující vysílací akcii zákonodárce nepředvídal a ani nezamýšlel. Domnívám se tedy, s ohledem na výše uvedené, že důsledkem změny stanov spočívající ve změně systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti za současné existence vysílací akcie nemůže být zánik vysílacího práva. 

Třetí varianta 

Nyní předkládám i zmíněnou třetí variantu důsledků změny systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti změnou stanov, aniž by se současně změnil usnesením valné hromady obsah vysílacího práva spojeného s akcií s ohledem na tuto změnu vnitřní struktury společnosti. Tímto důsledkem by mohla být změna předmětu obsahu práv spojených s vysílacími akciemi. Co rozumím změnou předmětu obsahu práv spojených s vysílací akcií? Vycházím z konceptu, že v případě změny vysílacího práva, kdy je vysílací právo spojeno s právem jmenovat a odvolávat jiný volený orgán společnosti, než byl předtím, se nejedná o změnu práva spojeného s akcií ani o změnu druhu akcií, ale o změnu předmětu obsahu práva spojeného s vysílací akcií, neboť právo jmenovat a odvolávat člena voleného orgánu zůstává zachováno, mění se pouze předmět (objekt) tohoto práva.

Místo práva volit a odvolávat např. člena představenstva vzniká akcionáři právo volit a odvolávat člena správní rady, ale samotné vysílací právo zůstává zachováno. Totéž by platilo i opačně, tedy právo akcionáře s vysílacím právem jmenovat a odvolávat člena správní rady by se změnilo na právo akcionáře jmenovat a odvolávat člena či členy představenstva a dozorčí rady. Je mi samozřejmě zřejmé, že představenstvo a dozorčí rada jsou jinými orgány než správní rada, nicméně akcionáři s akciemi bez vysílacího práva jsou rovněž těmi, kteří budou o této změně stanov rozhodovat, a pokud jim nebude vyhovovat např. změna stanov, kterou by akcionář s vysílacími akciemi získal místo práva volit a odvolávat člena představenstva právo volit a odvolávat člena správní rady, tak prostě pro tuto změnu stanov nebude hlasovat.

Mohou nastat i specifické situace: v případě, že by došlo ke změně obsahu vysílacího práva z práva jmenovat a odvolávat člena správní rady na právo jmenovat a odvolávat členy představenstva a dozorčí rady a požadavek kodeterminace (tj. práva zaměstnanců společnosti volit ze svých řad část členů dozorčí rady) by neumožňoval tuto změnu obsahu vysílacího práva, znamenalo by přijetí tohoto usnesení o změně stanov jeho neplatnost pro rozpor se zákonem. Jsem přesvědčen o tom, že akceptace změny předmětu obsahu vysílacího práva podle toho, k jaké změně stanov upravující příslušný systém vnitřní struktury dojde, nepoškozuje ani akcionáře vlastnícího vysílací akcii, ani ostatní akcionáře. Ve vztahu k akcionáři s vysílacím právem by došlo ke změně předmětu obsahu tohoto práva, nikoliv k zániku vysílacího práva, a akcionář by tak i po změně stanov ohledně změny systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti měl dále vliv na složení volených orgánů společnosti, a mohl tak dále obsazovat do funkce členů volených orgánů společnosti jím určené osoby. To je samozřejmě pro akcionáře s vysílacím právem výhodnější varianta než zánik tohoto vysílacího práva, i když tím nezpochybňuji již výše zmíněnou rozdílnost orgánů společnosti – představenstva a dozorčí rady na straně jedné a správní rady na straně druhé.

Co se týče ostatních akcionářů, ani na ně by tato změna neměla nepříznivý dopad. Akcionář s vysílací akcií by nemohl zablokovat ve smyslu ust. § 417 odst. 2 z. o. k. svým rozhodnutím změnu stanov o změně systému vnitřní struktury společnosti, neboť by se k přijetí tohoto rozhodnutí již nevyžadoval souhlas tříčtvrtinové většiny hlasů akcionářů vlastnících vysílací akcie, protože se dle mého názoru nemění obsah tohoto práva, kterým je možnost jmenovat a odvolat člena příslušného voleného orgánu společnosti, ale mění se předmět (objekt) obsahu tohoto práva, kterým je příslušný orgán. Tato změna předmětu obsahu tohoto práva by pak ani neznamenala případnou povinnost odkupu původně vysílacích akcií zbývajícími akcionáři od společnosti dle ust. § 341 z. o. k. jako důsledek povinného odkupu těchto původně vysílacích akcií společností ve smyslu ust. § 335 z. o. k.

S ohledem na výše uvedené jsem tedy spíše přesvědčen o tom, že důsledkem změny stanov spočívající ve změně systému vnitřní struktury volených orgánů společnosti je změna předmětu obsahu vysílacího práva, tedy změna orgánu, jehož člen je předmětem jmenování a odvolání za použití vysílacího práva, a nikoliv zánik tohoto práva nebo neplatnost či zdánlivost tohoto usnesení. Nicméně je zřejmé, že k uvedené problematice budou existovat i jiné názory.

Závěr 

Závěrem k otázce změny systému vnitřní struktury volených orgánů akciové společnosti ve vztahu k akciím s vysílacím právem bych chtěl dodat, že bych doporučil při aplikaci právní úpravy vysílacího práva propojit případnou změnu systému vnitřní struktury volených orgánů výslovně se změnou vymezení vysílacího práva, aby nedošlo k jakékoliv nejasnosti s ohledem na obsah tohoto vysílacího práva. Současně jsem přesvědčen o tom, že nastane živá diskuse nad daným tématem, a někdy v budoucnosti, pokud si to vyžádá potřeba praxe, bude vydána i potřebná judikatura.

 

JUDr. Radim Kříž, Ph.D., působí na Katedře podnikového a evropského práva FMV VŠE v Praze.

---

[1] Např. J. Dědič, J. Lasák, D. Lála in J. Lasák, J. Dědič, J. Pokorná, Z. Čáp a kol.: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, 2. vydání, Wolters Kluwer ČR, Praha 2021, str. 1901.

[2] D. Lála: Druhy podílů v kapitálových společnostech, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2020, str. 186-187.

[3] I. Štenglová in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 697 a 709.

[4] I. Štenglová in I. Štenglová, B. Havel, F. Cileček, P. Kuhn, P. Šuk: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2017, str. 781 a 799.

[5] V. Filip, J. Lasák in J. Lasák, J. Pokorná, Z. Čáp, T. Doležil a kol.: Zákon o obchodních korporacích, Komentář, II. díl, Wolters Kluwer, Praha 2014, pozn. č. 6, str. 2034.

[6] Tamtéž, pozn. č. 47, str. 1905 a pozn. č. 31, str. 2115.

[7] J. Lasák, tamtéž, pozn. č. 15, str. 2165.

[8] P.  Čech: Co ještě (ne)víme o nové úpravě dozorčí rady a představenstva? Právní rádce č. 11/2013, str. 35.

[9] P. Čech in P. Čech, P. Šuk: Právo obchodních společností v praxi a pro praxi (nejen soudní), RNDr. Ivana Hexnerová – Bova Polygon, Praha 2016, str. 332-333.

[10] Důvodová zpráva k novele dostupná na https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=207&CT1=0, ohledně vysílacího práva viz str. 215-216, dále str. 219-222 a 227.

[11] Ve vztahu k dozorčí radě viz tamtéž, str. 221.

[12] Obecně (nikoliv ve vztahu k vysílacím akciím) k přijetí rozhodnutí o změně práv souvisejících s akcií viz V. Filip, J. Lasák, D. Lála in op. cit. sub 1, str. 1755.

[13] K tématu změny druhu akcií viz tamtéž, str. 1755.