Dne 12. dubna 2022 zorganizovala Česká advokátní komora další z řady bezplatných online seminářů v rámci pro bono aktivit na pomoc obětem válečného konfliktu na Ukrajině. Tématem semináře, jehož lektorem byl Mgr. Jan Kratochvíl, Ph.D., odborný asistent na Katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, byla tentokrát „Aplikace Evropské úmluvy o ochraně lidských práv ve válečném konfliktu“. Lektorovi, Univerzitě Palackého i všem účastníkům semináře úvodem poděkovala členka představenstva ČAK JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová, Ph.D.

Dne 16. března 2022 bylo Rusko jako první stát v historii vyloučeno z Rady Evropy, což podle článku 58 odst. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod znamená, že přestane být i stranou Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále „Úmluva“). Jak vysvětlil úvodem semináře magistr Kratochvíl, v této bezprecedentní situaci plénum Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) vyložilo článek 58 odst. 3 Úmluvy („Každá Vysoká smluvní strana, která přestane být členem Rady Evropy, přestane být stranou této Úmluvy za stejných podmínek.“) tak, že Rusko přestane být členem Rady Evropy šest měsíců po svém vyloučení. Z toho pak vyplývá, že ještě všechna jednání Ruské federace do 16. září 2022 mohou být předmětem stížnosti k ESLP.

Do jaké míry je ale Úmluva aplikovatelná na jednání válečného agresora na území jiného státu? Klíčovou věcí je podle slov přednášejícího otázka výkladu pojmu „jurisdikce“ v článku 1 Úmluvy, podle něhož má každý stát dodržovat práva zaručená Úmluvou v rámci své jurisdikce. Jedná se o kritérium, které musí být splněno, aby se mohly aplikovat závazky z Úmluvy. V situaci válečného konfliktu jde především o článek 2 (právo na život), článek 3 (zákaz mučení) a článek 5 Úmluvy (právo na svobodu a osobní bezpečnost).

Podle judikatury ESLP jurisdikce znamená, že stát vykonává moc či kontrolu nad územím či jednotlivcem. Otázka legality této moci je přitom irelevantní, je to faktická otázka.

Například v případě č. 38263/08, Gruzie v. Rusko č. 2, který se týkal agrese Ruska proti Gruzii v roce 2008, ESLP uzavřel, že v prvních čtyřech dnech aktivních bojů se jednalo o chaos, kdy není možné mluvit o účinné kontrole nad územím ani nad osobami. Po dobu okupace části gruzínského území ruskou armádou od 12. srpna do 10. října 2008 ale již toto území bylo pod ruskou jurisdikcí.

Judikatura k tomuto tématu se vyvíjela od 90. let 20. století, předělovým byl případ Bankovic (č. 52207/99), týkající se bombardování Srbska letadly NATO. Nejdůležitějším závěrem tohoto případu je, že jurisdikce není otázkou příčiny a následku, takže když někdo zemřel v důsledku akce jiného státu, typicky bombardování, nezakládá to jurisdikci útočícího státu.

Z dosavadní judikatury ESLP tak lze dovodit, že oběti raketových útoků či bombardování na Ukrajině by se svou stížností na Rusko neuspěly, neboť podle ESLP nebyly pod ruskou jurisdikcí.

Podle některé starší judikatury ESLP, která se týkala použití „síly na blízko“ (při střelbě tureckých vojáků v nárazníkovém pásmu na Kypru), ale soud dovodil, že tam tato jurisdikce je.

K dalším případům ESLP, vykládajícím problematiku jurisdikce státu v případě agrese mimo jeho vlastní území, pak patří např. Issa v. Turecko (č. 31821/96), Pad v. Turecko (č. 60167/00), Al-Skeini a další v. Velká Británie (č. 55721/07), Jaloud v. Nizozemsko (č. 47708/08) či Hassan v. Velká Británie (č. 29750/09).

Článek 2 Úmluvy ale v sobě obsahuje nejen substantivní závazek, že stát nikoho neusmrtí, ale i závazek účinného vyšetřování, neboť stát je povinen úmrtí, která jsou v rozporu s Úmluvou, vyšetřit a potrestat pachatele. V tomto procedurálním aspektu, jak vyplývá z jeho judikatury, ESLP aplikuje Úmluvu i v případě ozbrojených konfliktů. Podle slov magistra Kratochvíla je tak možné se domáhat u ESLP, aby Rusko vyšetřilo porušování Úmluvy na ukrajinském území a potrestalo pachatele.

Jak dále řekl, důležitou otázkou, kterou se bude ESLP v budoucnu jistě zabývat, je otázka vyčerpání všech vnitrostátních prostředků před tím, než se stěžovatel obrátí do Štrasburku, tedy toho, zda jsou pro stěžovatele reálně dostupné tyto prostředky v Rusku. V minulosti soud v případu Pad v. Turecko prohlásil stížnost za nepřijatelnou pro nevyčerpání opravných prostředků, naopak v případě Issa v. Turecko ale soud řekl, že pro stěžovatele, pastevce v severním Iráku, byly opravné prostředky v Turecku nedostupné.

Závěrem semináře pak magistr Kratochvíl upozornil, že Rusko není (zatím) vázáno jen Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, ale je signatářem Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a že lepší cestou pro individuální stížnosti proti Rusku v souvislosti s agresí na Ukrajině jsou v současné době stížnosti k Výboru pro lidská práva Organizace spojených národů právě podle tohoto Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a to jak s ohledem na to, jak výbor pakt aplikuje, tak s ohledem na to, že je větší šance, že Rusko bude s tímto výborem spolupracovat.

Prezentaci k semináři najdete ZDE, záznam celého semináře pak naleznete ZDE.

Redakce AD
Foto: Odbor výchovy a vzdělávání ČAK