Kandidátův výlet na Mimoň
Zprvu s pobavením, avšak na druhé čtení s lítostí jsem si v Advokátním deníku přečetl agitku kolegy Němce s podtitulem „Unie obhájců je pro ČAK konkurent a nebezpečí“, jakožto pokus o dvojitý atak jednak na Českou advokátní komoru v oblasti ochrany zájmů advokátů a simultánně na smysl vzniku a existenci Unie obhájců ČR. Jak vím z doslechu, tento kolega aspiruje na zvolení členem představenstva ČAK. Nuže! Snad adrenalin touhy, snad ambice vyplavivší dopamin či pouhá inspirace nechutností globálních trendů vedení volebních kampaní zatemnila kolegovu mysl, avšak jsem schopen přijmout i laskavé vysvětlení, že jeho mýlka vznikla pouze z naprosté neznalosti faktů.
Ad primo. Unie obhájců ČR nemá 64 členů, avšak 158 a počet uchazečů stále roste. To skutečně pouze do úvodu, aby laskavý čtenář pochopil, jakého výletu na Mimoň se kolega dopouští, aniž by sobě fakta ověřil.
Dále ve stručnosti k pojmům konkurence, partikulární zájmy, separatismus, útěk do platforem etc., etc.
Opak je pravdou. Unie obhájců ČR vznikla v roce 2014, jakožto spolek původně sedmi zakladatelů, po výtce trestňáků s bohatou zkušeností a jedním každým průnikem do určité sféry trestního práva a trestní politiky, a to coby reminiscence na zvlčilou dobu akutní protikorupční revoluce, kdy – jako už před dvaceti lety při akci Čisté ruce – šlo právo stranou a určitá skupina státních zástupců a policistů za podpory některých politiků ťali hlavy (namnoze domnělých) korupčníků, klientelistů a nepotistů a stejně jako při Čistých rukou se začalo brutálně najíždět i do jejich advokátů – obhájců. Jak je odborné veřejnosti známo, od roku 2008 jsem předsedou orgánu představenstva ČAK, tzv. VOPOZY (Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů). Iniciativu kolegů k založení Unie obhájců jsem s jásotem uvítal, protože od roku 2013 prudce vzrostl nápad případů ochrany advokátů a korelace s podmnožinou úzkých specialistů na velké trestní čistky byla v rámci advokacie manou nebeskou. Unie obhájců není v žádném případě, a to ani náznakem, separatistickou či dokonce konkurenční partou advokátů ve vztahu k ČAK, ale naopak se jedná – řečeno slovy Tomáše Sokola – o vystrčený zobák advokacie, která jakožto veřejnoprávní korporace s výkonem zbytkové veřejné správy ze své právní podstaty nemůže klovat na obranu všech advokátů tak zhurta, jako skupina advokátů – obhájců pod privátním štítem.
Pro klidný spánek kolegy kandidáta tedy mohu z pozice své dvojjediné role, tedy předsedy VOPOZY a člena prezídia Unie obhájců ČR konstatovat, že VOPOZA s představenstvem ČAK jede v zájmu a na ochranu advokátů na plné obrátky, stejně jako v rámci vymezení své působnosti Unie obhájců (viz např. poslední konference uskutečněná jako již 6. v pořadí, tentokráte společně s Právnickou fakultou MU v Brně dne 23. 9. 2021). Ale zejména zdůrazňuji – a potvrdí to každý informačně občerstvený advokát –, že se jedná o maximálně efektivní a plnou korelaci činností množiny a podmnožiny advokátů a právě dvojjedinost i ostatních členů prezídia a mnohých členů Unie obhájců s různými funkcemi v rámci aparátu ČAK je toho jednoznačným důkazem.
Svého času jsem pod titulem Sancta simplicitas uveřejnil reakci na stránkách Advokátního deníku na podobný excesívní výkřik jisté malé skupiny advokátů. Jak jsem uvedl v úvodu, při čtení onoho mimózního textu se ve mně mísí pobavení a lítost, ale po hlubším zamyšlení i obava, jakým směrem by se ČAK vydala pod vedením podobných desinformačních trendů. Přitom by stačilo tak málo, jen učinit jednoduchý dotaz na agregovaná data z činnosti jak ochrany advokátů v rámci ČAK, tak i z činnosti Unie obhájců. Ochrana zájmů advokátů je mimořádně náročná, citlivá a namnoze i nebezpečná činnost. Pokud útok na ochranné štíty advokátů má být součástí jakéhosi frakčního novátorského útoku na stávající vedení advokátního stavu, pak nemohu než končit tento svůj text slovy: „Bůh ochraňuj Komoru!“
JUDr. Marek Nespala, advokát, předseda Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů ČAK a člen prezídia Unie obhájců České republiky
Foto: canva.com