Výkupní ceny a roční zelené bonusy solárních elektráren zůstávají beze změn. Ústavní soud (ÚS) zamítl svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/22 návrh skupiny senátorů na zrušení řádku č. 509 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 29. září 2021 č. 6/2021, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie, a cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 30. září 2022 č. 11/2022, kterými se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie. Ceny jsou podle nich příliš nízké a negarantují návratnost investic. Problém se týká specifické skupiny solárních elektráren s instalovaným výkonem nad 100 kilowattů, jež byly připojeny do distribuční sítě v lednu a únoru 2011. Podle odhadu senátorů jde nejvýše o pět desítek provozovatelů.

Skupina senátorů (navrhovatelka) podala návrh na zrušení řádku č. 509 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) ze dne 29. 9. 2021 č. 6/2021, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie. Řádek cenového rozhodnutí ERÚ č. 6/2021 stanovil pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření u fotovoltaických elektráren (FVE) s instalovaným výkonem od 100 kWp, uvedených do provozu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011, výkupní cenu ve výši 6 838 Kč/MWh a zelený bonus ve výši 5 568 Kč/MWh.

Senátoři především argumentovali tím, že cenové rozhodnutí je v této části rozporné s principem rovnosti a zákazem diskriminace, právem vlastnit majetek, právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, jakož i s ochranou legitimního očekávání spočívající především v dotčení práva na zákonnou garantovanou návratnost dle § 6 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.

Jelikož dne 1. 1. 2023 vstoupilo v účinnost cenové rozhodnutí ERÚ ze dne 30. 9. 2022 č. 11/2022, jehož čl. 12 došlo mimo jiné ke zrušení uvedeného cenového rozhodnutí ERÚ č. 6/2021, navrhovatelka dalším podáním změnila petit svého návrhu tak, že se nově domáhá zrušení řádku č. 509 cenového rozhodnutí ERÚ č. 11/2022, které s účinností od 1. 1. 2023 upravuje pro aktuální rok tutéž materii. V řádku cenového rozhodnutí ERÚ č. 11/2022 došlo k úpravě výše výkupní ceny a tzv. zeleného bonusu pro elektřinu vyrobenou FVE s instalovaným výkonem od 100 kWp, uvedenými do provozu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011, a to tak, že výkupní cena nově činí 6 975 Kč/MWh a zelený bonus byl stanoven ve výši 3 101 Kč/MWh.

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D.) návrh senátorů zamítlo. Řízení týkající se původního (zrušeného) rozhodnutí Energetického regulačního úřadu  z roku 2021 pak zastavilo.

Cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu se stanovují výkupní ceny a zelené bonusy podle podporovaného druhu energie, roku uvedení výroby do provozu a jejím instalovaném výkonu. Jde přitom o podzákonný právní předpis. Ústavní soud by zasáhl a zrušil tento právní předpis například tehdy, pokud by Energetický regulační úřad neměl pravomoc cenové rozhodnutí vydat, pokud by při jeho vydání překročil meze zákonného zmocnění nebo pokud by samotná úprava cenového předpisu byla nezákonná nebo protiústavní. To se však v tomto případě nestalo.

Vydání cenového rozhodnutí mělo jednoznačný právní základ v energetickém zákoně a v zákoně o podpoře využívání obnovitelných zdrojů. Stanovení výkupní ceny i zeleného bonusu cenovým rozhodnutím také spadá do věcné působnosti energetického zákona, jakož i zákona o podporovaných zdrojích energie. Při posuzování obsahu cenového rozhodnutí nemá Ústavní soud postavení instančně nadřízeného cenového orgánu, který by za konkrétní rok posuzoval přesnost matematických výpočtů a správnost jednotlivých investičních nákladů. Energetický regulační úřad přitom má při stanovení výše výkupních cen a zelených bonusů jistou míru správního uvážení. To znamená, že může jejich stanovení samostatně posoudit a rozhodnout o nich. Míra správního uvážení ale nesmí být zneužita a musí v konečném důsledku zajistit naplnění zákonných záruk – v podobě garance návratnosti a přiměřeného zisku nejpozději s koncem stanovených období. Zda k naplnění těchto zákonných záruk došlo, nebo nikoliv, přitom nelze usuzovat na základě cenového rozhodnutí pro jeden konkrétní rok, ale až v celém patnáctiletém období u požadavku na zajištění návratnosti investice, resp. dvacetileté doby u požadavku přiměřeného zisku.

Ačkoliv Ústavní soud návrh zamítl, současně zdůraznil, že cenová regulace vůči fotovoltaickým elektrárnám musí být v následujících letech nastavena tak, aby bylo v konečném důsledku dosaženo naplnění zákonných záruk návratnosti investice a přiměřeného zisku nejpozději s koncem stanoveného období (tedy do 15 let ohledně prosté návratnosti investice, do 20 let ohledně přiměřeného zisku).

Ústavní soud se vyjádřil i k tvrzenému porušení principu rovnosti. Rozlišení druhově vymezených skupin adresátů cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podle toho, kdy jimi provozované fotovoltaické elektrárny byly uvedeny do provozu, a jakou mají výši instalovaného výkonu, je podle Ústavního soudu morálně neutrální a nediskriminační.

Nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/22 je dostupný ZDE.

Zdroj: Ústavní soud
Ilustrační foto: canva.com