Po svém odchodu z představenstva Komory v roce 2017 jsem se zařekl, že napříště nebudu usilovat o členství v jejích orgánech s výjimkou těch pomocných. Od jarních měsíců tohoto roku jsem se znepokojením sledoval dění v advokacii před jejím sněmem. Vycítil jsem v tom jakýsi boj o moc, který mi připadal spíše jako předvolební chování politických stran než legitimní snaha advokátů podílet se na správě záležitostí advokacie. Členství v orgánech advokacie nikdy neznamenalo a chci věřit, že nikdy znamenat nebude, vládnutí, či dokonce ovládání stavu. Toto členství vždy představovalo správu záležitostí všech advokátů. Jiné pojetí by mohlo vážně ohrozit základní principy fungování advokacie. Proto jsem se rozhodl svůj slib porušit, sehnal jsem potřebný počet hlasů a kandiduji do představenstva Komory.

To, co mi nejvíc vadilo, byl nedostatek lidského rozměru v diskusi. Jedním ze základních postulátů fungování advokacie, o kterém se tak často nemluví, je skutečnost, že advokát musí za každé situace zůstat člověkem. Člověkem důstojným, slušným, vzdělaným, přemýšlivým a nebojácným, člověkem schopným naslouchat, umět jiné názory správně vyhodnotit a nalézat správná řešení. Mohl bych vyjmenovat ještě celou řadu vlastností a dovedností, ale o tom tento příspěvek nechce být.

Pak přichází na řadu ta klasická triáda základních pilířů advokacie. Jsou jimi nezávislost advokáta, jeho důvěryhodnost pro klienta spočívající v co nejširší povinnosti mlčenlivosti a konečně princip profesní samosprávy Komory. Ani jeden z těchto pilířů nesmí být oklešťován, či dokonce potlačován. Musí existovat jeden vedle druhého ve vzájemné symbióze.

Budu-li zvolen, budu tyto principy ctít, chránit je a v jejich duchu spravovat věci všech nás advokátů. Pokud zvolen nebudu, nechť jsou tyto řádky poselstvím pro každé budoucí představenstvo České advokátní komory, stejně tak jako pro její ostatní orgány.

Pochopitelně to není vše, co je třeba pro advokacii a advokáty prosazovat. Existuje celá řada témat, která jsou nosná a o kterých je třeba diskutovat. Je to například postavení regionů v advokacii a jejich případné posílení. Silně zaznívá potřeba vytvoření volebního řádu, který by více odrážel jak potřeby advokátů, tak požadavky dnešní složité doby. Vyvstávají otázky, zda není čas na novelizaci advokátního tarifu tak, aby zohledňoval inflační růst, či na novelizaci zkušebního řádu, abychom vytvořili systém permanentního zkoušení, jako tomu je na Slovensku. Je možné diskutovat o potřebě zakotvení advokátního zápisu, popřípadě advokátského procesu v civilním řízení. Je třeba se zamyslit nad tím, jak posílit a zrovnoprávnit postavení advokáta v trestním procesu. Samozřejmě, že existuje celá řada dalších témat. Pojďme je diskutovat na sněmu i po něm a na základě takové diskuse se v co nejkratší době pokusme výstupy z této diskuse uvést v život ve prospěch celé advokacie a především advokátů.

JUDr. Vladimír Papež, samostatný kandidát do představenstva České advokátní komory
Foto: archiv autora