Nejvyšší soud (NS) rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra ve sporu o odškodnění za úraz, k němuž došlo v rámci jízdy městskou hromadnou dopravou. Žalobkyně po nástupu do tramvaje před usednutím při rozjezdu tramvaje upadla a způsobila si zranění. V následném soudním řízení žalobkyně uplatňovala nárok na náhradu za bolest a za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

Obvodní soud pro Prahu 9 žalobu zamítl s tím, že při aplikaci ustanovení § 2927 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které upravuje odpovědnost dopravce za škodu, byl naplněn liberační důvod pro zproštění se odpovědnosti, když žalovaný dopravní podnik vynaložil veškeré úsilí, které lze požadovat. Podle soudu prvního stupně existovaly i pochybnosti, zda se žalobkyně před svým pádem skutečně přidržovala.

Jeho rozhodnutí potvrdil Městský soud v Praze. Podle odvolacího soudu pod liberační důvod spočívající ve vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, již nepatřila povinnost řidiče vyčkávat bezpečného usazení žalobkyně. Nebylo tedy prokázáno žádné pochybení žalovaného dopravce, naopak je zde významná pochybnost, zda se žalobkyně nepodílela na vzniku škody tím, že nesplnila povinnost cestujícího se za jízdy držet.

Žalobkyně v podaném dovolání argumentovala, že se soudy v řešení otázek hmotného práva odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázky, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly doposud vyřešeny.

NS vyhodnotil podané dovolání jako přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na hmotněprávní otázce liberačního důvodu provozovatele dopravy, která podle § 2927 odst. 2 o. z. dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Dovolání bylo vyhodnoceno i jako důvodné.

Podle § 2927 odst. 2 o. z. se povinnosti nahradit škodu nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Jde tak o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), která vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce (též tzv. odpovědnost za výsledek). Odpovědná osoba se tedy nemůže zprostit odpovědnosti tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačního důvodu. Odpovědnost je pak vztažena nikoliv k osobě, která prostředek bezprostředně při vzniku škody ovládá (řídí), nýbrž k provozovateli dopravního prostředku.

Použití liberace je však omezeno jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla, za něž jsou pokládány „vnější“ vlivy (míněno pojmově, nikoliv prostorově). Vnější vlivy přitom musejí působit takovou silou, že dokáží vyvolat negativní projevy, k nimž by jinak nedošlo.

Při kvalifikaci situace musí být nejprve zřejmé, že újmu vyvolala zvláštní povaha provozu (jinak se vůbec neaplikuje § 2927 o. z.), a pouze tehdy lze zvažovat, zda šlo zároveň o okolnosti mající původ přímo v provozu samém (liberace je vyloučena) nebo o okolnosti jiné, tedy se samotným provozem přímo nespojené (liberace přichází v úvahu).

V poměrech objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravy jimi mohou příkladmo být zejména živelní události či extrémní povětrnostní vlivy, nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem). Pouze v případě takových a jim podobných okolností může se provozovatel dopravy či dopravního prostředku odpovědnosti zprostit, prokáže-li zároveň, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, tedy že okolnostem, jež vyvolaly škodlivý účinek, nemohl předejít a eliminovat jejich působení na provoz vozidla.

V posuzované věci nevyplývají ohledně průběhu škodní události žádné okolnosti nemající původ v provozu, neboť dovolatelka upadla při běžném jízdním manévru rozjezdu tramvaje ze stanice. Již tím je tedy uplatnění liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. vyloučeno a nebylo namístě zkoumat, zda takovému působení vozidla dovnitř na cestující mohl jeho provozovatel zabránit vynaložením veškerého úsilí, které lze po něm požadovat.

Z toho je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod je naplněn a že v otázce zproštění se odpovědnosti žalovanou je napadené rozhodnutí věcně nesprávné. NS proto rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ten se bude v dalším řízení zabývat především výší nároku, avšak zváží též, zda a případně v jakém rozsahu lze vzniklou škodu přičítat i dovolatelce. Byla-li totiž škoda způsobena výlučně či zčásti jednáním poškozeného, je v odpovídajícím rozsahu vyloučena odpovědnost provozovatele. Lze však poukázat i na ustálenou rozhodovací praxi, která plné způsobení si újmy osoby uvnitř vozidla spojuje pouze s výraznou neopatrností pasažéra či jeho ignorací pokynů ze strany přepravce.

Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 154/2023 bylo dne 3. listopadu 2023 vyvěšeno na úřední desce NS, kde bude dostupné po dobu 15 dnů.

Zdroj: Nejvyšší soud
Ilustrační foto: canva.com