ÚS odmítl stížnost ČP v kauze nerovného odměňování v Praze a regionech

Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost České pošty, s. p., v kauze řidiče, který poukazoval na nerovné odměňování pracovníků na stejných pozicích v různých regionech. Řidiče se zastaly soudy všech stupňů včetně Nejvyššího soudu. Jak uvádí ÚS ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2820/20, šlo o výraz nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.

 

Nejvyšší soud dospěl v loňském roce k závěru, že zákon umožňoval v rámci jedné společnosti zohlednit v platech jen interní podmínky ovlivňující náročnost práce, nikoliv vnější okolnosti, například širší společenské a ekonomické prostředí daného regionu.

V ústavní stížnosti poukazoval státní podnik Česká pošta na to, že v různých regionech jsou odlišné životní náklady, což by se mělo promítat ve mzdě. ÚS ale danou argumentaci nepřijal, poukázal na to, že ji pošta neaplikovala důsledně, neboť vyšší příjmy měli jen pražští řidiči. „Jen stěží lze přitom učinit závěr, že nezbytné životní náklady jsou výrazně vyšší pouze ‘v Praze a přilehlém okolí’, zatímco mimo Prahu jsou homogenní veličinou. Ani při porovnání Brna a Olomouce se např. náklady na pořízení bydlení zcela shodovat nebudou a mezi jinými krajskými městy bude tento rozdíl ještě podstatně výraznější,“ stojí v usnesení soudu.

Řidič P. H. v žalobě poukazoval na to, že jeho mzda v Olomouci byla nižší než u kolegy v Praze na stejné typové pozici a tarifním stupni. Považoval to za nerovné zacházení. Pošta namítala, že do výše mzdy zaměstnance se promítají jednak předpoklady a požadavky pro výkon práce, jednak podmínky jednotlivých pracovišť. Práce řidiče v Praze je podle argumentace státního podniku složitější, odpovědnější a namáhavější, například s ohledem na velikost regionu a rozmístění provozu do několika částí a budov.

Řidič dosáhl u Okresního soudu pro Prahu 2 takzvaného mezitimního rozsudku, podle kterého je základ žaloby oprávněný. O penězích měla justice teprve rozhodovat. Městský soud v Praze odvolání pošty zamítl. Názor obou pražských soudů následně potvrdil Nejvyšší soud a nyní také Ústavní soud.

Na ÚS se obrátila se svým stanoviskem Hospodářská komora ČR, která názor Nejvyššího soudu označila za nebezpečný experiment. Povede podle ní ke snížení životní úrovně, zdražení zboží a služeb a k propadu české ekonomiky. Povinnost uplatňovat všude jednotnou mzdovou hladinu a nepřihlížet k regionálním rozdílům ceny práce prý zasahuje do principů tržního hospodářství.

Ústavní soud podle odůvodnění chápe náhled podnikatelských subjektů i situaci na trhu práce, nicméně podmínky nastavují politici. Nic jim nebrání přijmout právní úpravu, která umožní zaměstnavatelům zohlednit kromě interních faktorů také socioekonomické rozdíly mezi regiony, a korigovat tak princip, že za stejnou práci přísluší zaměstnancům u téhož zaměstnavatele stejná mzda. Pokud pro to samozřejmě naleznou dostatečnou politickou shodu, uzavřeli ústavní soudci.

Text nálezu ÚS sp. zn. I. ÚS 2820/20 naleznete ZDE.

 

Zdroj: ČTK, ÚS
Foto: Pixabay

Go to TOP