Ústavní soud ve svém nedávném nálezu uvedl, že není podstatné, do které konkrétní kategorie jsou obecnými soudy zařazeny újmy na zdraví, jestliže jsou tyto újmy plně a spravedlivě odškodněny.[1] Ústavní soud tímto mířil zvláště na újmy na psychickém zdraví a další okolnosti negativně zasahující duševní sféru člověka, tedy újmy vzniklé zásahem do jeho fyzické či psychické integrity. Dle mého názoru by přesto mělo být jasno v tom, co se skrývá pod pojmy „duševní útrapy“ dle § 2956 občanského zákoníku (dále „o. z.“), „další nemajetkové újmy“ dle § 2958 o. z. a „psychická bolest“. Tyto pojmy jsou často skloňovány v odborné literatuře a judikatuře, není jim však přiřazován jednotný význam.

 

Bylo mnohokrát zopakováno, co znamenají „vytrpěné bolesti“ a „ztížení společenského uplatnění“, resp. „překážka lepší budoucnosti“. S těmito pojmy pracoval již o. z. z r. 1964 v § 444 a judikatura vymezila jejich obsah. Bolestí je subjektivní nepříjemný pocit spojený s poruchou běžného fungování fyziologických procesů či psychiky člověka (duševní strádání), přičemž běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu se považují za součást této bolesti.^[2] Ačkoli je z podstaty věci vyloučeno přesné zjištění nebo změření bolesti, je potřeba dle určitých objektivizujících kritérií, rozpoznatelných zvenčí, z lékařského hlediska bolest diagnostikovat a ohodnotit tak, aby za ni mohla být přiznána – též s ohledem na okolnosti konkrétního případu – plná náhrada. Bolest může být fyzická i psychická, přitom psychická bolest může a nemusí být následkem fyzického zranění.^[3]

Rozdíl mezi vytrpěnou bolestí a ztížením společenského uplatnění spočívá v trvalosti. Bolest či jiné obtíže, které jsou trvalého charakteru a do budoucna v určitém rozsahu vyřazují či omezují poškozeného ze společenské, rodinné, kulturní, sportovní či jiné sféry života, spadají pod ztížení společenského uplatnění.^[4] Poškozený je z hlediska tohoto nároku vnímán jako součást společnosti a jeho omezení, vzniklé v důsledku poškození zdraví, je vnímáno právě v kontextu společnosti. Samozřejmě se zohledňuje jeho konkrétní postavení, profese a zájmy; např. pro profesionálního pianistu bude ztráta prstu na ruce výrazně větším omezením než pro člověka, který tento hendikep bude vnímat jen jako menší omezení v životě.^[5] Výše náhrady je založena na srovnání života poškozeného před poškozením zdraví a po něm. Je přitom nutné zvážit, zda a do jaké míry jsou právě v důsledku konkrétního poškození zdraví omezeny či ztraceny jeho předchozí možnosti uplatnění v životě, resp. ve společnosti.^[6] Tak jako u stanovení bolestného, i zde je zdravotní stav poškozeného podroben znaleckému posouzení lékaře. V současné době praxe počítá jednak s objektivizačním kritériem, a to kategoriemi oblastí života, ve kterých je poškozený do určité míry omezen. Dále jsou zohledněna specifika jeho osobnosti, jako je věk a míra zapojení do společenských aktivit. Rovněž trvalá omezení plynoucí z psychických onemocnění, rozvinutých v důsledku zásahu do zdraví, spadají pod pojem ztížení společenského uplatnění.^[7]

Obecně se přijímá, že lidské zdraví má fyzickou a psychickou složku. Ze smyslu a účelu ochrany osobnosti, v jejímž rámci je chráněno zdraví člověka jako jedna z nejvýznamnějších hodnot, vyplývá nutnost plného a spravedlivého odčinění veškerých zásahů do osobnosti člověka. Zásada plného odčinění je výslovně zmíněna v první větě § 2958 o. z. Ust. § 2957 obsahuje demonstrativní výčet kritérií, které je třeba zohlednit při určování výše náhrady (tzv. okolnosti zvláštního zřetele hodné). V § 2956 za středníkem je pak výslovně stanoveno, že je třeba odčinit i způsobené duševní útrapy – tedy že nelze zapomínat na psychickou složku lidské integrity.

Proč tedy odškodňování psychické bolesti činí v praxi takové problémy? Proč jsou poškození v trestním řízení často bez dalšího odkazováni „s tímto typem nároku“ na řízení ve věcech občanskoprávních,^[8] proč jsou např. při vzniku posttraumatické stresové poruchy poškození odškodňováni dle položky S069 Metodiky Nejvyššího soudu „Jiná nitrolební poranění“,^[9] a proč obecně soudy zaujímají vůči psychické bolesti a jiným duševním útrapám přezíravý postoj?^[10]

Domnívám se, že je to alespoň částečně způsobeno tím, že Metodika k § 2958 o. z.^[11] (dále jen „Metodika NS“) v části B upravující bolestné neuvádí ani jednu položku psychické bolesti. Neobjevuje se zde jediná duševní porucha krátkodobého rázu. Je tedy otázka, jak mají lékaři pro účely znaleckých posudků hodnotit běžně se vyskytující poruchy psychického zdraví, vzniklé zásahem ať už do psychického nebo fyzického zdraví. S určitou rozpačitostí pak poruchy jak např. PTSP, deprese aj. podřazují vlivem nově vytvářené praxe pod zmíněná „Jiná nitrolební poranění“, nebo např. S063 – „Ložiskové poranění mozku“.^[12] Takový postup je dle mého názoru nejen nepřiléhavý, ale i nedůstojný, a především pak je v rozporu s požadavkem náležitého a plného odčinění vytrpěných bolestí. Nelze přece hodnotit a odškodňovat psychickou bolest podle vodítek pro bolest fyzickou; připodobňovat PTSP k mechanickému poranění mozku je i z pohledu lékařského laika nesmysl. Další možností je, jak navrhuje Nejvyšší soud, použít analogicky nařízení vlády č. 276/2015 Sb.,[13] konkrétně položku č. 22 přílohy č. 1 nazvanou „Akutní depresivní a stresový syndrom potvrzený psychiatrickým pracovištěm“.[14] U tohoto provizorního řešení logicky vyvstává otázka, zda takové použití „tabulek“ stále ještě odpovídá požadavku předvídatelnosti soudního rozhodování, tedy prvotnímu účelu jejich vytvoření.

Lze kvitovat návrh JUDr. Petra Vojtka, soudce Nejvyššího soudu, doplnit do Metodiky NS položku „Vážná duševní porucha vzniklá následkem traumatu, potvrzená psychiatrickým pracovištěm“ ohodnocenou 60 až 300 body.^[15] Případně se lze inspirovat Mezinárodní klasifikací nemocí (MKN-10), ve verzi platné v ČR od 1. 1. 2021, konkrétně položkami F00-F99 – Poruchy duševní a poruchy chování.^[16] Není třeba přijmout tuto část MKN-10 jako celek, nicméně rozlišování mezi různými duševními poruchami a obtížemi lépe odpovídá široké škále vyskytujících se duševních chorob.

 

Duševní útrapy

Dle Bezoušky je psychická bolest v o. z., který v předmětných ustanoveních užívá zásadně českou terminologii, právě duševními útrapami dle § 2956 či § 2959.^[17] Na jiném místě komentáře však uvádí, že další nemajetkové újmy zahrnují psychickou bolest a jiné duševní útrapy,^[18] čímž směšuje dohromady dva samostatné zásahy do zdraví, které se samostatně odškodňují – (psychická) bolest a další nemajetkové újmy.

Na otázku, zda jsou duševní útrapy psychickou bolestí, ostatně odpovídají různí autoři a judikatura odlišně. Duševní útrapy dle § 2956 jsou dle rozsudku Vrchního soudu v Praze „vnitřní mučivé pocity, které mohou, ale nemusejí mít přímou vazbu na tělesná zranění“, přičemž „pod pojem duševních útrap (judikatura) zahrnuje i psychickou bolest jako možnou duševní reakci na zásah do práv člověka, zpravidla na poruchu zdraví.“^[19] V tomtéž rozsudku, v bodě 26, soud označil další nemajetkové újmy dle § 2958 za duševní útrapy dle obecnějšího § 2956 o. z. Nejvyšší soud definoval bolestné jako nárok na odčinění vytrpěných fyzických i duševních útrap, spojených se samotnou škodnou událostí a následnou léčbou.^[20] JUDr. Vojtek a JUDr. Púry, Ph.D., definují duševní útrapy jako nepříznivý následek zásahu do přirozených práv, přičemž „vnímání účinků zásahu přesáhne běžnou úroveň diskomfortu a projeví se v silnější intenzitě pociťovaných nesnází již jako bolestně prožívaná záležitost“.^[21] Dle Ústavního soudu „mohou mít další nemajetkové újmy formu psychické bolesti nebo jiných duševních útrap“.^[22] Pro úplnost dodávám, že duševní útrapy jsou rovněž zmíněny v § 2959 o. z., kde představují citovou újmu způsobenou reflexním obětem, tedy pozůstalým osobám po usmrceném, nedosahují však intenzity samostatného ublížení na zdraví.^[23]

 

Struktura nároků v rámci nemajetkové újmy na zdraví

Psychická bolest tedy není zmíněna v Metodice NS a v odborné veřejnosti nepanuje shoda na tom, co je vlastně psychickou bolestí, a co už jinými duševními útrapami, a jak do toho celého zapadají další nemajetkové újmy. Domnívám se, že právě v návaznosti na to jsou výše uvedené pojmy v soudních rozhodnutích zaměňovány, nepochopeny. Nároky na odčinění příslušných obtíží jsou uplatňovány nesprávně či vůbec. Je pravda podřazení skutkových okolností pod konkrétní zákonné ustanovení je úlohou soudu. Nicméně „jednotlivé relativně samostatné nároky vyplývající z ustanovení § 2958 o. z. … musí být v návrhu specifikovány do té míry, aby bylo možno rozhodnout o každém z nich samostatně“.^[24] Typicky může nastat situace, kdy žalobce (v trestním řízení poškozený) neví, zda konkrétní duševní porucha, duševní strádání či jiná obtíž psychického charakteru spadá do „odškodnitelného rámce“ některého z uvedených nároků (a kterého). Jejich obsah je totiž v současnosti podobně nejasný, jako hranice mezi nimi. Takový žalobce či poškozený patrně spíše odmítne riskovat neúspěch ve věci, a zejména bezvýsledné znovuprožívání nepříjemných zážitků, v některých případech provázené sekundární viktimizací. Proto je třeba ustálit alespoň hranice mezi pojmy psychická bolest, duševní útrapy a další nemajetková újma.

Vycházejme z jazykového výkladu § 2958 o. z., dle něhož je nárok na odčinění nemajetkové újmy na zdraví rozdělen na tři dílčí samostatné nároky se samostatným významem,^[25] a to na 1. náhradu za ztížení společenského uplatnění, 2. bolestné, 3. další nemajetkové újmy.[26] Jak bylo výše uvedeno, ztížení společenského uplatnění a bolestné zahrnují fyzickou i psychickou složku. V rámci ztížení společenského uplatnění se tedy zohledňuje i překážka lepší budoucnosti zapříčiněná trvalým duševním onemocněním či jiným hendikepem psychického charakteru. V rámci bolestného se pak má odčiňovat nejen fyzická bolest tak, jak je v současné době praktikováno za použití Metodiky NS, ale i psychická bolest. Z důvodu nedokonalosti právně nezávazné pomůcky totiž nelze vyčleňovat psychickou bolest a podřazovat ji pod jiné nároky.

Psychická bolest spadá s ohledem na svůj charakter (obtíž způsobená zásahem do psychické integrity člověka) pod zastřešující pojem „duševní útrapy“, zmíněný v § 2956 o. z., dle něhož „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu … nahradí škodu i nemajetkovou újmu …; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy“. Vedle psychické bolesti, jakožto lékařskými metodami zjistitelné (diagnostikovatelné) kategorie duševních útrap, zahrnuje kategorie duševní útrapy ještě tzv. jiné duševní útrapy. Těmito jinými duševními útrapami jsou právě „další nemajetkové újmy“, coby třetí nárok dle § 2958 o. z.

Jinými slovy duševní útrapy nejsou samostatným nárokem. Jsou zastřešujícím pojmem pro psychickou bolest (odškodňuje se bolestným) a jiné duševní útrapy (další nemajetkové újmy).

Právě další nemajetkové újmy jsou v praxi nejproblematičtější k vymezení. Nelze je z povahy věci lékařsky diagnostikovat ani je taxativně vyjmenovat, mají totiž „vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud (do účinnosti zák. č. 89/2012 Sb.) odškodňovány nebyly“.^[27] Byť jde o kategorii, jejíž obsah bude nadále formovat především judikatura, existují již záchytné body, jichž se lze držet. Další nemajetková újma spočívá v

• specifických negativních okolnostech, které nejsou přechodnou bolestí ani újmou trvalého charakteru, a to ani ve fyzické ani v psychické formě.^[28] Dovozuji, že těmito okolnostmi může být též nutnost ostříhat si kvůli léčbě (jinak dlouhé) vlasy, vousy či knír, pokud na těchto poškozenému záleží a jinak by si je ostříhat nenechal;^[29] sekundární viktimizace poškozené, způsobená nutností podrobit se opakovaně příslušným úkonům trestního řízení vedeného pro trestný čin znásilnění.^[30] Dále intenzivní pocity úzkosti a strachu, pociťované po probuzení z několikaměsíčního kómatu, provázející neschopnost vzpomenout si na své blízké, neschopnost komunikace základních potřeb a celkové zmatení z toho, co se stalo;[31]
• specifických negativních okolnostech, které se vymykají obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru;^[32] odloučení malého dítěte od rodiny z důvodu hospitalizace, není-li vůbec možnost návštěv v nemocnici;[33]
• trpění dočasných negativních okolností, např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení (jdoucí nad míru procentního zvýšení bolestného pomocí Metodiky NS), potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem;^[34]
• nemožnosti zúčastnit se významných plánovaných aktivit, např. pracovní či studijní stáže, oslavy vánočních svátků s blízkými,^[35] sportovního utkání či soutěže, na kterou se poškozený připravoval, či jiné pro poškozeného významné plánované aktivity. Dovozuji, že sem spadá i nemožnost účastnit se svatby, pohřbu, či oslavy významného jubilea osoby blízké, vlastních takových jubileí, které jsou pro poškozeného jinak běžně spojeny s příjemným nevšedním zážitkem; jakož i nemožnost odjet na naplánovanou rodinnou dovolenou,^[36] nemožnost zúčastnit se voleb např. do Poslanecké sněmovny, zajímá-li se poškozený intenzivně o celostátní politiku;
• okolnostech, které dále prohlubují již dříve existující psychické problémy poškozeného. Těmito dle názoru autorky mohou být negativní psychické pocity poté, co se poškozený stal obětí trestného činu, např. v případě loupeže pocit částečné ztráty důstojnosti, vážnosti, pocit ponížení a ztráty osobní bezpečnosti, strach z cizích lidí, podezřívavost ústící ve snížení kvality interpersonálních vztahů.^[37] Pokud však představuje zásah do důstojnosti či jiné složky práva na ochranu osobnosti základ pro samostatný nárok dle § 2956 ve spojení s § § 81 odst. 2 a § 82 o. z., nepředstavuje tento zásah další nemajetkovou újmu.

Tímto apeluji na alespoň přibližné rozlišování jednotlivých výše vymezených skupin dalších nemajetkových újem (případně vytvoření dalších skupin) v zájmu tvorby návodné judikatury sloužící efektivnějšímu uplatňování a odškodňování obou složek duševních útrap.

Do jisté míry lze kvitovat návrh MUDr. Mgr. Mališe, LL.M.^[38] Dle tohoto návrhu by bylo odčinění dalších nemajetkových újem přiznáváno nikoli výjimečně, ale v případech ušlého prožívání nevšedních dnů, „prožívání mimořádně intenzivních nepříjemných či obtížných situací“ či za „vysoce intenzivní negativní emoční stavy“.[39] Středobodem tohoto návrhu je však kompenzační rámec, mající za cíl co možná největší objektivizaci a předvídatelnost stanovování výše další nemajetkové újmy. Tento rámec se má použít k odčinění běžných obtíží spojených s ublížením na zdraví určitého typu (tedy obtíží, které současná soudní praxe i odborná literatura řadí pod vytrpěnou bolest, resp. nárok na bolestné).

Závěrem si dovolím vymezit se proti přílišnému „škatulkování“ dalších nemajetkových újem, vytváření tabulek s denními sazbami za hospitalizaci či domácí léčení poškozeného a nadměrnému rozšiřování tohoto dílčího nároku o okolnosti odškodňované bolestným.[40] Byť tabulky podají ve velké části případů jasnou odpověď na otázku, jakou finanční částku přiznat poškozenému, opomíjí smysl a účel odškodnění dalších nemajetkových újem. Tím je odčinění negativních okolností, které nespadají pod bolest, tedy pod vytrpěnou bolest a následnou rekonvalescenci ani nejsou trvalými následky. Smyslem je odčinění lékařsky nediagnostikovatelných příkoří, která nelze předem vyjmenovat, a rozhodně je nelze zaměňovat za hospitalizaci či domácí léčení. Z podstaty věci tak nepřichází v úvahu paušalizace denních sazeb, aniž by byly brány v úvahu konkrétní okolnosti případu. Též je třeba dbát na dodržování obecné zásady de minimis non curat lex. Jakákoli újma musí dosahovat jisté minimální intenzity, aby byla odškodnitelná. Tuto zásadu nicméně nelze zaměňovat s Ústavním soudem kritizovaným požadavkem zvláštní (kvalifikované) intenzity újmy.[41]

 

Závěr

Hranice pojmů „duševní útrapy“, „psychická bolest“ a „další nemajetkové újmy“ nejsou z ústavněprávního hlediska důležité. Mám však za to, že pokud mají být veškeré obtíže poškozeného, které se pod těmito pojmy skrývají, náležitě a plně odškodněny, má jasné vymezení pojmů smysl. V tomto textu jsem došla k závěru, že duševní útrapy jsou zastřešujícím pojmem, pod něhož spadá na jedné straně psychická bolest jako lékařsky zjistitelná diagnóza, a na druhé straně další nemajetková újma, která představuje jiné duševní útrapy. Výklad dalších nemajetkových újem je třeba nalézat v judikatuře. Naopak obsah pojmu psychická bolest je poměrně jasný, pouze je třeba doplnit Metodiku NS, která je nástrojem k předvídatelnému určování výše bolestného. Bylo by vhodné – samozřejmě poté, co proběhne diskuse mezi tvůrci Metodiky NS stran patřičného obodování jednotlivých položek – použít jako inspiraci platnou verzi MKN-10, část F00-F99 – „Poruchy duševní a poruchy chování“.

 

Mgr. Kateřina Hájková, LL.M., autorka působí jako advokátní koncipientka v Brně
Foto: canva.com a archiv autorky

 

---

[1] Nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/2020.

[2] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, bod 16.

[3] Bezouška, P. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). C. H. Beck, 1. vydání, 2014, str. 1703–1716, dále Doležal a Melzer. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX, § 2894–3081. Praha: Leges, str. 1002–1003.

[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014.

[5] Bezouška, P. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). C. H. Beck, 1. vydání, 2014, str. 1703–1716.

[6] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 373/2011.

[7] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014.

[8] Rozsudek Krajského osudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2016, č. j. 6 To 201/2017-655.

[9] Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, sp. zn. 6 T 24/2020.

[10] Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Co 1178/2019-211, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, bod 14–16, rozsudek Okresního osudu v Klatovech ze dne 15. 12. 2020, č. j. 6 C 351/2018-174, a další.

[11] Metodika k § 2958 o. z. [online]. Nejvyšší soud České republiky. [cit. 10. 9. 2021], https://nsoud.cz/Judikatura/ns_web.nsf/Edit/Rozhodovacicinnost~Metodikak%3F2958 o. z.

[12] Jak doporučuje např. Smrž, I. Duševní újmy na zdraví a jejich odčiňování v civilním právu, str. 17.

[13] Nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

[14] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1309/2019, bod 37.

[15] Vojtek, P. Aktuální problémy náhrady nemajetkové újmy podle občanského zákoníku. In: Pracovní právo. Náhrada nemajetkové újmy v pracovním právu, ochrana zdraví při práci a aktuální otázky nemocenského pojištění, 2018, Brno: Masarykova univerzita.

[16] Sdělení č. 576/2020 Sb., sdělení Českého statistického úřadu o aktualizaci Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10), ze dne 17. 12. 2020, s účinností od 1. 1. 2021.

[17] Bezouška. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1707.

[18] Tamtéž, str. 1708.

[19] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 1 Tmo 3/2020, bod 27.

[20] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, bod 11.

[21] Vojtek, P. a Púry, F. Aktuální otázky náhrady nemajetkové újmy. Soudní rozhledy. 2017, č. 11–12, str. 346 an.

[22] Nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20, bod 32.

[23] Doležal a Melzer. In: Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894–3081. Praha: Leges, str. 1021.

[24] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019.

[25] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, bod 11.

[26] A contrario Bezouška, P. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). C. H. Beck, 1. vydání, 2014, str. 1703–1716.

[27] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018.

[28] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018.

[29] A contrario rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 12. 2020, č. j. 6 C 351/2018-174.

[30] Rozsudek Krajského soudu v Praze 19. 10. 2020, sp. zn. 6 T 24/2020, bod 42.

[31] Rozsudek Okresního soudu Jihlava ze dne 25. 3. 2015, č. j. 21 C 410/2013-71.

[32] Tamtéž.

[33] Bezouška, P. § 2957. In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1702–1703.

[34] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019.

[35] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018.

[36] A contrario rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 15.12.2020, č. j. 6 C 351/2018-174.

[37] Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 31 To 121/2017-136.

[38] Mališ, D. Jak finančně kompenzovat tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví? Bulletin advokacie 9/2019, str. 35 an.

[39] Tamtéž.

[40] Zejm. články Mališe, D. Jak finančně kompenzovat tzv. další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví? Bulletin advokacie 9/2019, str. 35 an.; Co patří do tzv. dalších nemajetkových újem při ublížení na zdraví? [online] Advokátní deník, 21. 3. 2019. [cit. 24. 9. 2021], https://advokatnidenik.cz/2019/03/21/co-patri-do-tzv-dalsich-nemajetkovych-ujem-pri-ublizeni-na-zdravi/;

[41] Nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20, bod 36.