Když jsme s kolegou Ondřejem Šebestou tvořili projekt Advokáti proti totalitě (2019), snažili jsme se jím zprostředkovat čtenářům knihy i návštěvníkům výstavy životní osudy advokátů, na které může být advokacie hrdá. Advokátů, kteří chápali její hodnoty a naplňovali je svým životem. Pochopitelně jsme se zaměřili především na ty, kteří se dostali do konfliktu s komunistickou mocí po Únoru 1948. Pouze jeden z nich – JUDr. Kamill Resler – se v našem projektu ocitl proto, že bojoval s totalitou v jiném smyslu, totiž s totalitou v myslích tehdejších spoluobčanů. Těch, kteří by trestali bez soudu a soudili bez obhajoby. Místo v našem projektu si zasloužil přidělenou, a přesto statečnou, obhajobou říšského státního ministra pro Čechy a Moravu K. H. Franka.

Nejen Reslerovi, ale i dalším advokátům připravila jejich praxe neočekávané překážky a výzvy, při jejichž překonání museli udělat více než jiní jejich kolegové. Dalším z nich, jejichž jméno by nemělo v seznamu advokátů proti totalitě chybět, je i JUDr. František Čeřovský (1881-1962).

František Čeřovský je znám především proto, že obhajoval Františka Přeučila obžalovaného v zinscenovaném politickém procesu s dr. Miladou Horákovou. Byl jediným obhájcem, který ve své závěrečné řeči přečetl i komunisty neschválené části. Už i to by bylo dobrým důvodem zařadit jej do projektu. Ale není to důvod jediný. Dnes se již zapomíná, že byl vůbec prvním právníkem, který v nově vzniklém Československu vystoupil s iniciativou zrušit trestnost homosexuality. První článek na toto téma napsal již v roce 1919 v časopise Právník[1]. Ač sám heterosexuál, obhajování homosexuálních klientů se stalo jeho specialitou. Sám na to vzpomínal takto: „Od té doby, co jsem zakročil v Právníku 1919 o reformu trestního zákona, obrátila se ke mně veliká řada lidí trpících pode kletbou § 129 tr. z. o právní pomoc a radu.“[2] Ve 30. letech se podílel i vydávání časopisu pro homosexuály a snažil se jim pomáhat i jinak. Ve svém úsilí neustal ani po II. světové válce. Již v roce 1946 zaslal dopis ministerstvu spravedlnosti a navrhoval zrušit homosexualitu jako trestný čin. Na základě toho byl přizván k přípravě nového trestního zákoníku. Jeho snaha tehdy ještě nevyšla. Trestní zákoník z roku 1950 trestnost homosexuality zachoval. Ve své snaze však ani potom nepolevil a lidi obviněné ze styku s osobou stejného pohlaví hájil až do poloviny padesátých let. Nakonec se zrušení trestnosti homosexuality přece jen dočkal. V roce 1961, rok před svojí smrtí.

Jméno JUDr. Františka Čeřovského zde připomínám kvůli statečnosti, kterou musel při výkonu advokacie projevit. Ať již při obhajobě Františka Přeučila, který jen o vlásek unikl smrti a byl odsouzen na doživotí, nebo při obhajobě homosexuálů a celoživotním, nakonec úspěšném prosazování beztrestnosti jejich jednání. Jen málokdo si dnes dovede představit útrapy a ústrky, kterým byl vystaven.

S velkou mírou opovržení dnes hledíme na ty, kteří plivali na advokáta Kamilla Reslera proto, že profesionálně obhajoval vraha českého národa K. H. Franka. Stejně pohrdavě se po letech díváme na ty, kteří schvalovali trestnost pohlavního styku osob stejného pohlaví a odsuzovali advokáta Františka Čeřovského, který je zastupoval.

Současně však přehlížíme, že ani dnes nejsou advokáti ušetřeni opovržení za to, koho a jak obhajují. Ani dnes neumí velká část veřejnosti oddělit práci advokáta od činnost jeho klienta. V myšlenkách mnohých rezonuje staré známé „spolu kradli, spolu ať visí“. Své by o tom mohly vyprávět advokátka Lucie Hrdá, která se specializuje na zastupování obětí domácího a sexualizovaného násilí, nebo advokátka Radka Korbelová Dohnalová, která zastupovala muslimskou imigrantku, která se snažila soudní cestou prosadit, aby do českých sekulárních škol mohly chodit muslimky zahalené do hidžábu. Vyprávět by mohli i mnozí další advokáti, kteří vykonávají svoji profesi podle svých nejlepších schopností a v souladu s hodnotami české advokacie, i když se to většinové společnosti nelíbí a využívá každé příležitosti, jak jim to dát najevo (včetně trestního postihu). Úloha České advokátní komory je jasná: zastat se svých členů vždy, když to potřebují, proti komukoliv. Jsem přesvědčený, že se to Komoře v posledních letech daří. Činnost za tím účelem zřízeného Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů je mimořádně záslužná a s případy, kterými se zabývá, by se měl seznámit každý advokát. Proč? Aby věděl, co i jeho samotného může v praxi také potkat. Jak se říká: „To nevymyslíš.“

Možná vás napadne, proč o Kamilu Reslerovi, Františku Čeřovském, Lucii Hrdé, Radce Korbelové Dohnalové, VOPOZA a dalších píšu ve Sněmovním fóru Advokátního deníku, když nikdo z nich na říjnovém Sněmu nekandiduje? Proto, že o jejich problémech, které mohou být zítra i našimi problémy, nepíše nikdo jiný. Proto, že téma ochrany advokátů, kteří vykonávají advokacii se vší profesionalitou, navzdory mocným i navzdory většině, považuji za podstatnější než mnohá jiná, před Sněmem jak psí kulky nablýskaná témata, která se snaží tvářit, že nic podstatnějšího pro advokáty neexistuje. A já myslím, že ano.

JUDr. Petr Toman, LL.M., kandidát platformy Moderní advokacie v rámci Kandidátky 21 do představenstva ČAK
Foto: Jan Kolman 

[1] František Čeřovský: § 129 I. b. tr. z. Příspěvek k naléhavé reformě trestního zákona. Právník 58, 1919, s. 202

[2] František Čeřovský: Neprovedené osvobození. Přítomnost 1, 1924, s. 538.